O Víně

Setkání ovine.cz v Dubňanech bylo naším prvním "summitem", kterého se zůčastnil každý pozvaný, kdo sem na portál přispívá svými články, kdo zrovna mohl a nebyl s manželkou, dětmi či jiným cirkusem na dovolené apod.
Zvolili jsme si obec Dubňany a setkání koncipovali formou degustační ochutnávky ve Vinařství Ing. František Spěvák a synové - pan Spěvák jako známý "průkopník nových uliček" nabízí řadu zajímavých vín z méně obvyklých odrůd. Navíc pracuje celý život v oboru a navrch toho všeho je lidsky příjemný člověk. Účastníci akce ji den poté hodnotili jako velmi zdařilou, což je asi to hlavní.
O vlastních vínech, která jsme v Dubňanech ochutnali, snad najdeme časem recenze zde na portále a proto připojíme jen komentáře zúčastněných + zaznamenané fotografie, z nichž lze atmosféra prvního Setkání vytušit.

Postřehy Anaxiena:
Já osobně jsem se na setkání určitě těšil a to nejen z důvodu ochutnávky skvělých vín u pana Spěváka, ale také z důvodu osobního kontaktu s přispěvovateli tohoto portálu (zase tak příliš osobní nebyl, viď MiBiTe, protože jsem se do Tvého čupr spacáku nevešel…) Všem se ještě jednou tímto omlouvám za náš pozdní příjezd (Já, Petr, J. s Lukášem), který se postupně zvětšoval, ale bylo to nějak díky okolnostem, než chybou nás samotných. Museli jsme tak přijít již mezi zhruba hodinku nasávající kolektiv a nebyl tak čas na úvodní formality typu štípnutí Martinky do zadinky, přišlápnutí J.Č. jeho sombréra, nebo doc-ovi pocintat bílé triko, vyřvávající do dáli příslušnost jeho chuťových pohárků (samozřejmě nějaké francouzské apelace, tuším mi v mysli zůstal jenom heslo Montrachet). K možnosti navázání kontaktu tak došlo až někdy kolem půlnoci, kdy už nám všem čouhaly pochutiny i z uší. Zbytek v konverzaci se dal ještě dohnat ráno při snídani v místě našeho ubytování. Sice to bylo jen letmo, ale jsem rád i tomu. Něco málo jsem stihl pokecat s kolegy a dokonce s J.Č. se nám i podařilo vyměnit kontrabandy. Honza je rád, že ho ňouma Anaxien zbavil polosladkého šobeského ryzlinku 05 a směje se v duchu, jak budu šklebit xichtem, co to piji za „humáč“. Ale počkej kolego, být Tebou, ještě bych ty dvě lahve nevyléval do ajnclíku, za deset let dojde do takové mňjamky, že budeš ještě prosit, abych ti dal olíznout korek :-)

Ochutnávku samotnou hodnotím VELICE kladně. Tak hezky připravenou degustaci, to je radost sama. Uznejte, že ne často se poštěstí ochutnat 25 vín, mezi nimiž namátkou jsou věci jako Orion, Savilon, Malverina, Kerner, Váh, Nitra apod. To vše proložené skvělou přípravou masa na různé způsoby paní Spěvákovou, pečenými koláčky a jako třešnička ořechový chleba na neutralizaci úst (ok, ořechový chleba zas tak neutrální není, ale je to parádní mňjamka). Ovšem co ale byl totální okamžik večera (alespoň pro mne), nápad Petra, realizovaný v praxi. Měl doma perfektně uskladněnou láhev Neuburského z ročníku 1989 od pana Spěváka (který sám již nic takového ani ve svém archivu nemá) a napadlo ho, že ji vezme sebou na ochutnávku. Tam ji spolu s panem Spěvákem otevřeme a poprosíme jej o komentář, kam se to víno posunulo, jeho názor apod. A opravdu, toto překvapení vyšlo par excellance. Víno nejen že přežilo ty léta a odrůda Neuburské ukázala zač je toho loket, ale myslím že většinu z nás poslalo k branám chuťového ráje. Opravdu nevylíčitelný zážitek, zvlášť asi pro Petra, který kolem té lahve léta chodil a pak pana Spěváka, když se setkal se svým dítkem po tolika letech. Aby toho nebylo málo, vyjímečným okamžikem se nechal strhnout i vinař samotný a prokázal nám protislužbu ve formě pečlivě opatrované, do hibernace uložené, lahve Chardonnay výběr z hroznů ročník 1992, které v roce 1998 získalo v Buenos Aires titul Nejlepší víno Evropy. Páni, opravdu klobouk dolů, ještě teď mám při této vzpomínce okamžitě zasliněnou klávesnici, díky tomu, že to byla moje parketa a sice sladší vínečko. Nuže tedy, toliko mé nejsilnější dojmy. Děkuji všem zúčastněným za čas a snad se příště podaří naplánovat více času, abychom si mohli lépe povykládat a poznat se navzájem. Snad se mi tak konečně podaří vylepšit názor kolegů na mou osobu a přesvědčit je, že jsem ještě větší „ujeťák“ než sem tam vykoukne z recenzí. Kdyby to všechno J. radši necenzuroval, kdoví jestli byste mi na setkání podali ruku... :-)

Postřehy J.Č.
Mám celkem bohaté zkušenosti ze srazů různých internetových komunit a proto jsem se na „Summit O Víně“ docela těšil. Obvykle ty akce bývají docela příjemné a nekonfliktní (na webu v komentářích si toho všichni užijí až dost), navíc povídání u vína už je fajn tak nějak od přírody. Jsem rád, že se nestala nějaká zásadní nečekaná událost a vše proběhlo v pohodě dle předpokladů :o)

Z Prahy jsem vyrazil společně s těmi, které znáte pod podpisy MiBit, Martina, Tomáš a doc. MiBit se ujal nevděčného úkolu řidiče a v plánu byla tortura v podobě popíjení vlašáku z Mikrosu z plastových kelímku se zbytkem osádky. Vzhledem k obavě, že nás vyhodí už někde u výjezdu na dálnici, se ze stylových kelímků McDonald nakonec popíjelo jen nějaké obyčejné 1er Cru z Burgundska. Nuda :o) První zastávka proběhla (krom předchozí rychlé otočky na dvoře vinařství Stapleton-Springer) u Tomáše Čačíka. Ten nám dal ochutnat pár vzorečků (osobně mi nejlepší přišla Frankovka 2004 a následně i Frankovka 2005) a již rozveselené odeslal na další cestu. Druhá zastávka, ač někteří škemrali o oběd, byla již u penzionu v Dubňanech. Ubytování, nějaké to vítání, přesun k panu Spěvákovi a degustace, cesta zpět do penzionu, trocha spánku a hurá domů...

To bylo rychlé, co? Inu, ono to totiž všechno uteklo opravdu strašně rychle. Bylo to fajn, příjemné, ale ta krátká doba trvání všemu uškodila. Účasti na akci rozhodně nelituji, ale k mé velké lítosti jsem se dozvěděl mnohem více o panu Spěvákovi a jeho vínech (byť některých velmi povedených), než o lidech co píší na O víně. V podstatě o nich (Vás?) nevím o moc víc, než jsem věděl předtím. Snad jen už za přezdívkou či zkratkou mohu vidět konkrétní tvář. A tak doufám, že příště bude času víc a dojde i na nějaké rozhovory „nejen o víně“ (čímž nemyslím nutně další téma, které se nabízí, tedy sex). A pokud hned tak nevyjde nějaký větší sraz, snad se povede sem tam setkat s lidmi z Prahy a okolí. Jen tak na skleničku, na nějaké degustaci a tak vůbec.

P.S. Jak tak čtu ty předchozí příspěvky, očividně jsem (jako už tradičně) někoho uvedl do rozpaků svým (relativně) nízkým věkem. Omlouvám se, že jsem nevaroval předem ;-) Patří mezi jeden z mých koníčků sledovat reakce lidí na tento fakt na obchodních i jiných jednáních a tak vůbec. Vlastně mi to někdy i trochu komplikuje život, ale problém je na straně ostatních, ne mé :o) Takže doufám, že i nadále budete k článkům přistupovat stejně a ne stylem “ten tomu nemůže rozumět” :o) Jo a brzy budou k dispozici fotky, na rozdíl od starší části osazenstva, která propadla moderním trendům (a je tudíž plně digitální) se nejdřív musím poprat s černobílým filmem a trochou té chemie :o)

Postřehy Petra
* kolegové toho napsali dost, takže už jen heslovitě
* ačkoliv jsem Anaxienovi po obědě (vařil jsem ho celý sám a Anaxien toho lososa snědl, i když jako sladko-úchyl prý čekal krupičnou kašišku) nabízel stopečku slivovice na spálení červa, onen to hbitě odmítl, že on prý "... já nepiju!", čímž mě rozesmál, zvlášť když jsem s ním předtím mluvil telefonem a naváděl ho, kam mají s Andreou zajet. Motal do telefonu všecko dohromady, jsa ovíněn vínem Polehni z Blatnice, až jsem si myslel, že ho snad zabiju :-)
* J. později neobratností ve vinotéce v Dubňanech rozbil jednu láhev, která vypadla ze stojanu - aspoň tam prý teď budou mít ten správný vinotékový odér :-)
* jako specialitu večera jsme chutnali nejen archivní Neuburgské 1989 (nevím, jestli byl z trati Vyšicko, kde se Neuburgům daří) a Chardonnay 1992 o nichž se zmiňuje Anaxien, ale i panem Spěvákem právě vyráběný višňový burčák - mňam mňam.
* s J. jsme během akce vymysleli několik žertovných synonym pro jména odrůd. Poznáte je? Např. Nymburg (event. Najburg), Hybernát, Francovka a nebo Kybernet Saviňon :-) Asi navrhneme Svazu vinařů ČR, ať i tyto synonyma zapíše do knihy odrůd...
Doplněno později Tomášem: v jiném sklepě padlo i jméno Saigontrebe :-)
* na cestu z degustace na ubytovnu jsme od p. Spěváka "vysomrovali" lahvinku bílého a tak po několika hodinách decentního koštování jsme pak po cestě tuto sedmičku potupně vyzunkli přímo z láhve :-) - ó, jak nesommeliérské...
* vinotéku ve Vinařském domě (= penzion, kde jsme spali) kvůli nám paní otevřela i v neděli ráno, protože sobotní nákupy nám asi nestačily. J. zde pak už nic nerozbil.
* na snídani "Den po akci" nám kolem stolů pořád lozilo kolem nějaké přítulné kotě.
* panu Spěvákovi a jeho rodinnému vinařství budeme jistě věnovat samostatný článek, s jeho víny se pak jistě setkáme v samostatných recenzích.

Postřehy Lukáše
Musím přidat také několik řádek, i když už vše podstatné bylo řečeno. Nutno podotknout, že za naše zpoždění, za které se všichni provinění omlouváme, zavinil právě Anaxien svým pozdním obědem u Petra, za což mu navrhuji trest odebrání 10 lahví náhodně vybraných bobulových výběrů, ledovek, slámovek a podobných pochutin. :-) Budiž mu trest výstrahou!!! (Neboj Anaxíku, to byla jen legrace).
pozn. Anaxiena: Hele, hele tak zase prrr. Určitou vlnku zpoždění jsem začal tlačit, ale vono to pak nějak narostlo s během okolností. Když jsem jel dolů na Moravu, nemohl jsem nezajet do Blatnice pod Svatým Antonínkem skouknout co se urodilo. Já říkal panu Polehňovi, že nebudu dlouho otravovat v sobotu po obědě, zfouknem jen to co mne zajímá a za půl hoďky jsem fuč. Ale víte jak to je, řeč se vede, vínko teče a čas letí. A když se i otevřela láhev ledového vína, to se pak těžko odchází. Je pravda, že jsem tedy dorazil již hezky ovíněn k Petrovi těsně kolem tří hodin ve stylu „dobrý den, říkají mi vtěrka a budu u vás bydlet“. Píťa připravil skvělou krmi, se kterou jsme byli hotovi v dobrém časovém harmonogramu a vyráželi něco po čtvrté hodině do cílové destinace se zástavkou na ubytování. Nevím kdo tam pořád bavil dámy na terase, co Luki? A zde byl kámen úrazu. Než pro nás přijela paní Spěváková, uběhla minimálně půlhodina a také pustit nás do vinotéky, to byl nápad! Než jsme to prošmejdili a pořádně si všechny lahve promacali (ovšem v čase čekání na odvoz!) čas pěkně utekl. To ale jistě nemohou říci naše polovičky, které tam stepovaly a jistě to znáte. „...co tam furt čučíš do toho - jak se v tom můžeš furt přehrabovat“ apod. Museli zabrat všichni, aby mně tam odtrhli od poličky s cca 20 ledovými víny. Takže ze sbírky nevydám ani kapku, to si radši nechám ufiknout nohu.

Samozřejmě jsem se také nesmírně těšil na mou prakticky první degustaci přímo u vinaře a taktéž na setkání s Vámi všemi. Alespoň teď vím, jak každý z Vás vypadá a nemusím si dopisovat s „duchy“. Většina zúčastněných mě překvapila nízkým věkovým průměrem, který odhaduji tak na 35 let, tím se samozřejmě nechci nijak dotknout starších „účastníků zájezdu“. To třeba Honzu Čeřovského jsem považoval za letitějšího ostříleného „týpka“. No zdání někdy klame, ale již jsem v obraze. Zjistil jsem, že jste všichni mladí ,veselí, přátelští a hodně zkušení harcovníci.
Pan Spěvák je opravdu netradiční vinař, příjemný člověk a výborný hostitel. Určitě mu nezávidím velmi tvrdou a těžkou dřinu na vinici a obdivuji jeho odvahu a zápal s novými, interspecifickými odrůdami. Zdegustovat asi 25 vín, která nabízel, to se jen tak nezažije. A zrovna odrůdy, které se u tuzemských vinařů málokdy vidí. Za to vše panu Spěvákovi vřelé poděkování. Jedinou malou vadou bylo opravdu veliké množství vzorků, které asi ne všichni hlavně ke konci „zkousli“. Převládalo množství bílých odrůd a s červenými jsem se pral již s obtížemi. Chtělo to nejspíše vyváženější poměr bílých a červených vín.
Co říci závěrem? Skvělý kolektiv, výborné pohoštění a nezapomenutelná vína. Co si lze přát více? Určitě jen další příjemná setkání s vámi, na která se těším a také spoustu dobrých vinařů, jako je pan Spěvák z Dubňan.

Postřehy Martinky (květinky)
Úplně původně jsem nechtěla psát nic. Své zážitky jsem si chtěla uchovat sama v sobě, ve své paměti. A to včetně té chuťové, která měla opravdu co zaznamenávat, neboť vína pana Františka Spěváka považuji celkově za velmi povedená.
Posléze jsem si myslela, že napíšu krátkou recenzi v podobném stylu jako J.Č., a proto se pokusím jeho postřehy alespoň něco málo doplnit.

Naše pětičlenná „pražská“ posádka vyplula přesně v domluvený čas. Plavba = cesta proběhla pohodově bez dopravních a jiných problémů. Mimo jiné, MiBiT je výborný a ukázněný řidič, který byl nucen během jízdy snášet naše zavíňování se burgundským Chardonnay :-)
A tak připraveni na ochutnávku, jak psychicky (předem se s tím počítalo), tak fyzicky (viz výše uvedené zavínění) zajeli jsme do Kobylí k malému vinaři Tomášovi Čačíkovi, kde jsme okusili 6 vzorků (3 bílé a 3 červené). Vína byla zajímavá, takže prostě nemohlo nezůstat pár krabic v kufru našeho auta ;o)) Takto obtěžkáni jsme přijeli do místa, kde se měl konat dlouho plánovaný summit spolupracovníků portálu ovine.cz - do Dubňan.
K osobnímu setkání všech účastníků pak došlo přímo u p. Spěváka v domě, v maličké, ale stylové místnosti zřízené právě za účelem poznávání jeho vín.
Zde čas naplněný zajímavým povídáním pana Spěváka prokládaným našimi dotazy a občasnou diskuzí utekl tak rychle, že jsme najednou byli na konci degustační řady. A ta čítala 25 vzorků!!! A ještě nesmím opomenout nečekané zpestření v podobě sametového Neuburského z roku 1989 (p.s.), které dodal Petr, a které bylo i pro samotného pana Spěváka velmi příjemným překvapením :-)
Takto náročná ochutnávka se pak neobešla bez občerstvení. Bohatě obložené stoly, vynikající teplá kuchyně, lahodné zákusky - to vše bylo dílem milé paní Spěvákové.
(Já nikdy, kromě jiného, nezapomenu na ořechový chléb jakožto šmakózní doplněk vín bílých, růžových i červených, svěžích, plnějších, mladých i nazrálejších...)

Jo, bylo to MOC FAJN, ale krátké. Souhlasím s J.Č., že jsme se vzájemně příliš nepoznali, nepoklábosili o sobě, o tom, co nás vlastně přivedlo k vínu. Tak snad se příště setkáme někde na neutrální půdě, kde bude více prostoru...
V každém případě bych ráda touto cestou poděkovala hlavním organizátorům a našim guruům = Petrovi a J. a J. a Petrovi :-) Kucííí, díky.

Postřehy J.:
Po příjezdu ze summitu v neděli navečer jsme se již museli balit na dovolenou, a tak mi nezbyl vůbec čas na přispění do tohoto článku. Když jsem si po návratu přečetl záznamy kolegů, zjistil jsem, že je prakticky vše důkladně sepsáno a já si mohu s klidným svědomím číst postřehy ostatních :-) A tak níže najdete jen mé fotky (jsou řazeny jako poslední), které jsem na akci pořídil a již se těším na další off-site, na kterém se minimálně ve stejném množství zase sejdeme.