O Víně

Ne každá služební cesta je jen pro zlost. A tak po 15. dubnu, tedy v době, kdy čerstvé špargle, čili asparágus neboli chřest, najdete v jídelníčku každé schwarzwaldské restaurace, trávíme celý týden přímo jednom z center všeho dění - známém lázeňském městečku Badenweiler. Jeho poloha nedaleko Basileje v německo-švýcarsko-francouzském trojúhelníku je jedinečným doporučením již sama o sobě. Současné bohatství, lidové tradice, slušné vychování a skvělé služby - to na Vás záhy dýchne a přetrvá po celou dobu pobytu.

Již při příjezdu do Badenweileru ze strany od dálnice Karlsruhe-Basel koukám jako blázen na kilometry (!!) jižně orientovaných vinic, táhnoucích se po obou stranách okresky. Vzpomínáte na nekonečně rozlehlé šíré družstevní lány? Tak nějak si připadám při pohledu na zdejší zatím nezelené vinice. To ani nepůjde vyfotit! Jelikož vinice zahlédneme prakticky všude i později při cestách v celé oblasti, je nám jasné, že tady vinaři berou svou živnost vážně. V každé restauraci najdete pěkně nabitý Vinný lístek, nebo tématické dekorace na stěnách. Různé prodejní sklepy, vinotéky, pozvánky na výstavu, rodinné nebo družstevní firmy a jejich štíty - tomu říkám maximální využití možností, jak přilákat turistu-zákazníka.

Přímo v lesy obklíčeném Badenweileru, kam se jezdí rekreovat lidé na léčebné kůry, po operacích nebo jen tak, je asi milión hotýlků a možností ubytování. Personálu jak v hotelech, tak v restauracích přímo záleží na Vaší spokojenosti, nebo to aspoň dobře předstírají...
V jednom z prospektů hotelu Vitana (zjišťuji, že je to od slova „vitalita“) nacházím i nabídku vínoterapie - viz přiložené foto. Očistná a jistě i odtučňovací kůra spojená se saunou, s masážemi vinným olejem, vinně aromatickými koupelemi, dietní stravou založenou na využití příznivých vlastností plodů révy vinné na lidské tělo a mysl + pobyt v lesním prostředí může být velice příjemně strávenou týdenní dovolenou…

Chřest - jde o jednu z mála velmi ranných zelenin, které mohou Vašemu tělu doplnit zimní vitaminový deficit. Jistě špargle znáte - je to taková tenká dlouhá žlutá a měkká mrkev, nebo spíš tlustá a dlouhá tužka. U nás čerstvý chřest koupíte jen vyjímečně ( na jižní Moravě se pěstuje ), ale v konzervě nebo zavařené je k dostání snad všude. Sezóna chřestu nertvá dlouho - musí se sklízet těsně před tím, než začne vykukovat ze země a nejlépe je sníst jej co nejdříve.
Celý týden se tedy postupně cpu šparglovou polévkou, šparglemi zapečenými se sýrem, vařenými šparglemi s rannými brambory, šparglovým koláčem a různými jinými šparglovými variacemi. Ano, občas do toho střihnu kuřecí nebo rybku, to zase abych to s tou jarní očistou nepřeháněl.

Číšníci v restauracích své práci povětšinou rozuměli a tak k servírování objednaných vín nemám připomínky. Tedy až na jednu starší paní, která na mou prosbu, že bych rád červené víno, nečekala na nic, provedla ihned předpisově čelem vzad a v malém džbánku mi přinesla stolní nedefinované víno, jehož kvalitě bylo zjevně pomoženo cukrem. Nechal jsem jí ho tedy zase odnést (teda ten její pohled na „auslendra“) a objednal si zdejší nejdražší přívlastkový červený Baden Spätburgunder Spätlese 2001 trocken, Mauchener Goldene Medaille Sonnenstück Edition. Paní ke mně zaujala viditelně kladnější postoj a já nechávám víno vydechnout. Je krásně jasně granátově červené, překvapivě však plné, hutné, v chuti až nasládlé. Málo kyselinek a tanninové trpkosti z něj dělá nebezpečně lehce pitelné víno - ale pozor na 14% alkoholu! Nicméně, ve třech lidech vypijeme dvě sedmičky jako nic, je půlnoc a škoda tedy, musíme končit. Odrůda Spätburgunder není u nás příliš známá, nicméně mi velmi chutnala a to je pro mne znamení, abych se ji i v dalších dnech snažil lépe poznat.

Ve vinném lístku objevuji např. typický místní Gutedel, ale dáváme opět přednost místní červené odrůdě a tak dalším ochutnaným vínem příští den byl opět Baden Spätburgunder Spätlese 2001 trocken, tentokrát „im Barrique gereift“. Víno je tmavší v barvě i chuti, bariková trpkost je ale příjemná. Navíc jsme zvolili pokrm s masem a omáčkou, což se ukázalo jako dobrá kombinace. K vínu není jiného co dodat – bylo zkrátka velmi dobré. Jako obvykle vysomruji od číšníka prázdnou láhev - zátku ovšem ten vůl už prý vyhodil. Pro jistotu si koupím ještě jednu plnou láhev s sebou. Až ji za rok či dva vypiju, dozvíte se o tom.

Další den jsme okusili také jeden Baden Spätburgunder 2002 trocken, tentokrát „jen“ jakostní víno, ale je “Barrique-Ausbau“. Tady je barik cítit asi nejvýrazněji, víno je o poznání tvrdší a zemité. Mlaskáme si ovšem blahem, žáha nepálí, tak je to dobrý. Víno zaplavuje v žaludku pohřbenou kuřecí pečeni, dobrý dojem po něm zůstal, ale po pravdě - tentokrát toho víc nenapíšu, neboť jsem si nedělal poznámky tak pilně, jako v minulých dnech…

Díky finančnímu rozpočtu a náhodě, která mne zavedla do jednoho marketu pro pečivo, si kupuji jednu jakostní sedmičku své oblíbené odrůdy Dornfelder z oblasti Pfalz, za pouhých 5,39 €. Večer pak po večeři na balkónku hotelového pokoje nasávám vůně blízkého lesa a popíjím ze skleničky pro ústní hygienu temně červené víno typické chuti této odrůdy, podstatně se lišící od konzumovaných "ruland" v minulých dnech. Je pravda, že rozdíl byl znát především v chuťovém prožitku, tento Dornfelder nebyl tak plný jako výše zmíněné vína, ale pětinásobný rozdíl v ceně byl způsoben především zcela rozdílnými místy, kde jsem si vína pořídil. Dornfelder rozhodně nebyl 5x slabší, nebo horší. A ještě něco - opět se vracím ke skvělým Dornfelderům pana Spěváka z Dubňan: pane Spěvák, nemáte se za co stydět, naopak. Vaše uležené, těžké a temné Dornfeldery - také „jen“ jakostní, s těmi německými obstojí velmi dobře, jsou dokonce výrazně lepší.