O Víně

Bohužel stejně jako pohádky, tak každý výlet má svůj zvonec, který když zazvoní, signalizuje dovolené konec. I já se tedy báječnou Tokajskou oblastí rozloučím dnešním článkem. Po sérii příspěvků Výlet do slaďákofilova ráje - cíl destinace TOKAJ, vinařství J. & J. Ostrožovič, Hímesudvar, Disznókö a Oremus zakončím článek vinařstvím, kde jsem vlastně svou celou pouť započal. Zní to podivně, ale záhy osvětlím. Tento podnik produkující naši oblíbenou tekutinu má svou speciální prodejnu přímo na centrálním náměstí ve městě Tokaj, tudíž to bude nejspíš jeden z prvních svatostánků vína, které hned po příjezdu navštívíte. Stejně tomu bylo i v mém případě. Když jsem konečně na počátku výletu po půldenní cestě autem dorazil na místo určení, snažil jsem logicky ubytovat, vybalit a za pár okamžiků po občerstvení z cesty splynout s domorodci v uličkách města. A pokud budete někdy bydlet v blízkosti centrálního náměstí (což vzhledem k velikosti města Tokaj je téměř samozřejmostí), skoro bych se vsadil, že do jedné hodiny od opuštění ubytování za účelem průzkumu skončíte v tomto sklepě. Cesta sice bude lemována zhruba desítkou různých vinoték, kde lze sehnat mix všelijakých tokajských vín a výrobců, ale jen zkouknete ceny a síly budete šetřit na návštěvy buď vinařství, nebo speciálek jako je tento Rákoczi cellar.

Sklepy byly vybudovány na počátku 15. století v samotném srdci vesnice a oficiálně uznány samotným králem Jànosem Szapolyai v roce 1526. Dnes jsou využívány hlavně na speciální degustace či prestižní události a to nejen díky rozsáhlému „labyrintovému“ charakteru sklepa, vytesaného do skály, ale díky mikroklima samozřejmě také k uložení a zrání vín. V roce 1991 bylo založeno organizací zvanou Grands Millésimes de France, dceřinou společností AZUR/GMF, Tokaji Hétszölö company, rozkládající se na pozemcích královské domény Hétszölö, sestávajících se krom vinic ze zmíněného Rákoczi cellar a také Dessewffy castle. Situovány v nejjižnější části tokajské oblasti, na jižních svazích a úbočích hory Tokaj tyto pozemky o rozloze 45 ha tvoří jedny z nejlepších first-class vinic na pomyslné stupnici „teroár-metru“. Vinařství samotné ovšem bylo založeno v lednu roku 1502 rodinou Garay. Dali dohromady sedm parcel sedmi rozdílných rodin a pojmenovali příhodně Hétszölö - sedm hroznů. Vlastnictví pak přecházelo mezi rukama různých rodin, jako třeba například Gaspar Karolyi, slavný kalvínský kazatel, který jako první přeložil bibli do maďarštiny, či Gabor Bethlen, princ Transylvanie. Nejslavnějšími majiteli ovšem byli princové Rákoczi v letech 1646 - 1711. Vinařství Hétszölö se pak stalo královským majetkem a součástí císařského pokladu rakousko-uherské koruny po další dvě staletí. Během této doby je vinařství Hétszölö označováno jako „mající nejlepší vína v širém okolí“ a špičkovou produkci.

Taky už vás svrbí jazyk, jak to s tímto vinařstvím vypadá v praxi, neb jak se říká, papír snese všechno? Ještě než se rozepíšu o ochutnaných vzorcích, uvedu pár postřehů z tohoto sklepa. Předně degustace je tady jedna z nejobsáhlejších a nejbenevolentnějších, na jakou jsem narazil. Hned vysvětlím. Všude jinde mají předem připraveny 1-3 programy, čítající od 4 do 6-ti 7-mi vzorků, mezi kterými volíte ten, jež je svým obsahem vašim chuťovým pohárkům nejbližší, či nejobsáhlejší co do množství. Tady ovšem mají zastoupeno cca 25 různých vzorků, z nichž si vyberete ty, co Vás zajímají. Každý malý degustační doušek má uvedenou cenu, ze kterých si vyberete a podle toho se Vám vypočítá cena degustace. Zaujaly Vás jen tři vína? Dáte si tři vína. Oslovily vás jen aszú výběry? No problemo, dáte si jen výběry. Chcete vše? Dostanete vše. Degustace se zde konají vždy v celou hodinu. Čeká se, kolik bude nasbíráno zájemců a se zvukem odbíjení místního kostela se odchází do podzemních sklepů na prohlídku spojenou s výkladem a nezbytné teorii o výrobě vín. Opět mám štěstí, v celou těsně podvečerem jsem jediným mlsuchtivým zájemcem. Má ruka tedy neomylně v nabídce vín zaškrtává tyto položky:

Tokaji aszú 6 putt 2001
Barva žlutých pampelišek, jemně nazelenalá, viskozita střední až vyšší. Ve vůni medově vyzrálé s květinovými tóny, mně připomínající těžší růži, spíš jako růžový olej. Chuť vysoce sladká, kde cukříky jemně přebíjejí harmonii, středně dlouhá dochuť, jazyk a patro přilne lepivějším dojmem na delší dobu. 11,2 %, cukr 173 g/l, kys. 8,1 g/l, cena 860,- Kč.

Tokaji aszú 6 putt 2000
Barva zhruba odpovídá předchozímu, jen jde vidět rok ležení v jemně zvýšené sytosti. Ve vůni ovšem již zcela odlišné tóny botrytických hroznů, až téměř karamelizovaných, taktéž sladké ovoce a kompotová meruňka. V chuti je lépe zvládnut poměr cukrů a nepůsobí tak příliš hutně jako předchozí, posunutí směrem k harmonii pozitivním směrem. Ovocné aroma hezky zaplňuje čichové buňky spolu s chlebovinou. 11,1 %, cukr 157,5 g/l, kys. 9,2 g/l, cena 950,- Kč.

Tokaji aszú 6 putt 1999
Barva již sahá po sytých jantarových odlescích, viskozita vysoká. Vůně intenzivní, zejména švestkových povidel. Chuť je svěží, ovocná, zejména zmíněná povidla se zde prosadí, ale mimo jiné je zde také patrná trpká ořechová tříslovinka, která zde zapadá. Perzistence kratší, než umí vína této jakosti poskytnout. 10,86 %, cukr 160 g/l, kys. 9,9 g/l, cena 950,- Kč.

Tokaji aszú 6 putt 1999 (Hárslevelü)
Většinou se aszú výběry připravují blíže neurčeným poměrem kupáže Furmintu a Hárslevelü, s nepatrným zlomkem (cca 10 % a méně) Muskotályos. Tento je tedy zvláštní tím, že byla použita čistě jen odrůda Hárslevelü. Barva velmi sytého zlata s výraznými jantarovými odlesky, viskozita rovněž vysoká. Vůně povidel, jablečného moštu, ořechů, kvetoucí louky a mnou často vyčmuchaný okurkový lák. Chuť rozprostře po patře baldachýn, tvořený vlákny lučního medu, jemně drsnějšího ořechu, který drhne a není přiliš šerný při delším dozvuku, ale také hezkého včelího vosku. Medailemi ověnčený kousek. 11 %, cukr 163 g/l, kys. 9,2 g/l, cena 1050,- Kč.

Tokaji aszú 6 putt 1999 (Muskotályos)
Kdo podle nadpisu tipoval, že půjde stejně jako u kolegy výše jen o výběr z hroznů odrůdy Muskotályos, má pravdu a vyhrává za odměnu povolení zajít si do vlastního archivu a otevřít si nějaké dobré víno. Barva tohoto mlsání byla velmi sytá, jantarová, jiskrná. Viskozita jak jinak vysoká, i když tady se výjimky také našly. Co tak očekávat u vůně, když majoritní podíl zastává muškát? Ano, zase správně, jděte si pro druhou láhev, opravdu je tam velmi intenzivní vůně muškátu, který si dopřává medovou koupel. Chuť velmi povedená, vyvážená, perfektní harmonie. Z muškátu je tento výběr velmi jemný, svěží, ovocný a zároveň květinový. Vysoký extrakt z doušků jen čiší, nádherná plnost, dochuť je velice dlouhá. Kyselina dodává příjemný pobízivý pocit a hlavně perfektně srovnává cukry. Taktéž medailový kousek. 10,2 %, cukr 173 g/l, kys. 10,5 g/l, cena 1200,- Kč.

Slečna je bohužel vyškolená, jak podávat a nalévat vína, takže těchto dobrot se mi oproti předchozím vinařstvím dostává opravdu jen pár doušků. Jako bych to tušil a jelikož tento sklep máme 5 minut chůze od ubytování, zakupuji tuto degustaci dvakrát, tedy i pro přítelkyni. V předchozích případech jsem kvůli řízení pil jen já, ovšem s těmi povedenými kousky jsem se samozřejmě podělit musel a tento úbytek dobrot nebyl díky štědrosti průvodců nijak znát. Tady už by se bohužel druhý člověk neuživil. Nyní musím uvést na pravou míru, co jsem chtěl vyjádřit větou z úvodu „ končím článkem, kde to všechno začalo“. Jde o jednu zvláštní náhodu, sběh okolností, které vedou k velmi překvapivým koncům. Pokusím se tento zážitek alespoň trochu popsat, aby vyznělo co chci říci. Jak jsem už psal, krom různých vinoték se vším možným, byly tyto sklepy první, které jsem hned v prvních okamžicích při seznamování s okolím po příjezdu navštívil. Samozřejmě že jsem se hned nevrhl na nákupy a ochutnávání vín, ale jako správný špión mapoval terén. Dělal si poznámky pro důležité srovnávání, jaké a za kolik mají aszú výběry, jaké degustace apod. Když jsem takto obešel celé dostupné okolí centra Tokaje a vybral pro mne nejzajímavější, nic nebránilo ochutnávkám. Cestou domů ten první den k večeru, po několika ochutnávkách menších výrobců jsem se samozřejmě opět nemohl nestavit do Rákoczi cellar, zkouknout na dobré spaní mé vytoužené lahvičky esencí, které byly jedním z nejtoužebnějších kandidátů na rozšíření sbírky. Ovšem ceny mi dost podlomily kolena a nahlodaly morálku, protože jsem si rychle spočítal, kdybych zakoupil byť tu nejlevnější (2650,- kč za 0,3 L) musel bych se velice omezit v dalších degustacích, nemluvě o zakupování vín, která mi učarují. Ano, počítal jsem, že to nebude zrovna levná záležitost, ale z dřívějších degustací ke mne prosákla informace o esencích, které jdou sehnat okolo 1700,- Kč a zhruba na tuto částku jsem se připravoval. Bohužel to buď byla naprosto „mimomísová“ informace, nebo jsem nezaregistroval, že nejde o pravou esenci, ale o chudého příbuzného aszú esenci (7 putt tokaj).

Tak jsem se alespoň zeptal, jestli je nějaká možnost ochutnání této esence, zda jsem ji v tak široké nabídce vín k ochutnání třeba jen nepřehlédl. Schválně jsem šel za jinou „prodavačkou“ ze tří dam, tam se nachazivší. Bohužel z té „první“ dámy při prvním rozhovoru jsem měl pocit, že se ke mne chová jako k něčemu, co ulpělo na podrážce procházce parkem, po našich chundelatých přátelích. Zhruba po pěti předchozích návštěvách vinoték, vinařství a infocentra, kde jen buď komunikace „ruce-nohy“, nebo částečná němčina, na můj dotaz zda mluví anglicky reagovala xichtem, že by ji člověk hned flákl. Jako co si to dovoluji ji urážet a byť jen na chvíli pochybovat, že ona má doktorát a dvě státnice z angličtiny. A samozřejmě s adekvátním nadšením mi po milionté, jak už milionkrát přede mnou, znuděně vysvětlila degustační systém (jako bych ho nemohl pitomeček pochopit z vystavených nabídek pod skly na pultech sám). Takže jsem zkusil svůj šarm při zpáteční cestě na druhou prodavačku, u první jsem nějak tušil, že esence nepoteče. Ale druhá bohužel neuměla tak obstojně anglicky a aby se netrápila, vyžádala si pomoc první dámy. Nedám se odradit a ptám se, že bych mněl zájem o ochutnání esence, klidně ať mi nabídnou „podpultový“ degustační program s cenami, která běžné turisty nutí do hysterického smíchu. Chci ochutnat esenci a nebojím se dát za doušek této zkušenosti i nějakou tu stovku. Žel, jsem mile a slušně poslán do prd*le, takováto vzácnost se opravdu jen tak turistům nerozlévá. Takže nic, smutně pohlédnu do vitrínky s různými esencemi a na odchodu si říkám: „Však co, výlet teprve začíná, není všemu mlsání konec, ba co víc, je to teprve začátek!“ Za dva dny na to jsem tedy vyrazil na degustaci vín do tohoto sklepa, kde jsem si vybral vína popsaná výše. A kohopak jsem dostal jako průvodkyni? Ano! Mou milou, známou slečnu číslo jedna.

Zaposlouchal jsem se do výkladu, během kterého jsem vytáhl degustoček (degustační poznámkový bloček), začal dělat poznámky a klást všetečné otázky. A ejhle jak nám slečna (mladá paní) zjihla. Snažila se odpovídat a už se netvářila tak nakvašeně. Škoda že neznám anglicky moc odborných termínů, abych ji mohl ukázat, zač je toho odborníků angličtina loket. Během degustace jsme se dali do řeči a když zjistila že se o vína zajímám poněkud na vyšší úrovni, než jen jako zdroj kalorií a alkoholu, mám pocit, že se začala více usmívat a pozitivněji vyzařovat. Ptal jsem se ji mimo jiné, jestli mi nedá tip, kde bych mohl ochutnat esenci. Vzpomínám, že mne myslím nasměrovala na Disznókö, kde to bohužel možné nebylo. Vy už víte, že se to nakonec povedlo ve vinařství Oremus. No a když jsem pak poslední den dělal bilanci, kolik mi zůstalo forintíků, či jaká vína zakoupím a kde, navštívil jsem poslední večer před odjezdem opět Rákoczi cellar za účelem nákupu některých povedených „lejt harvestů“, zejména Hárslevelü 04. Narazil jsem opět na mou dámu číslo jedna, která se u mne nezapsala zrovna nejlépe. Ovšem co následovalo bych nečekal ani v nejdivočejších snech. Zeptala se mne, zda se mi podařilo ochutnat mou vytouženou esenci. Hrdě odpovídám, že ANO! A ona na to: „...a chtěl by jsi ochutnat naši?“ Já jen vykoktám, jestli jsem opravdu rozuměl správně a právě mi řekla že v tomto okamžiku, na tomto místě mohu ochutnat jen tak, esenci? Jen se konspirativně pousmála a nachystala degustační skleničku na pult. Poté přinesla novou láhev Tokaji Eszencia 2001 a před mými zraky začala odtrhávat záklopku a vytahovat korek. Aby toho nebylo málo, ještě slečna vytáhla druhou láhev Tokaji Eszencia 1999 a také mi dala slušný doušek do druhé sklenice. Já koukám a stále nevěřícně zírám. Uviděl jsem na tváři přítelkyně také velmi překvapený výraz, ale hlavně jsem pozoroval jemný pohyb směrem k východu, abychom mohli začít rychle zdrhat, když na nás vytáhnou účet. Jistě chápete, proč je fotka dole tohoto okamžiku roztřesená. Tak já projezdím Tokaj a okolí křížem krážem, pídím se bezvýsledně po ochutnávce esencí (až na ten Oremus, že?) a pak dostanu takový nášup několik minut od mého ubytování. Jo, náhoda či osud si dokáže pěkně pohrát se svým svěřeným subjektem.

Vše co jsem dříve napsal o mé průvodkyni, budiž zapomenuto! Co jsem kdy škaredého napsal nebo pomyslel na tuto dámu je stornováno a já ji líbám ručku a veškeré její kroky nechám podsypávat lotosy. Ale zároveň to byl od ní geniální marketingový tah, protože jistě věděla, jak si mě tímto gestem napíchne na háček a každým douškem, který spolknu, jen zasekne hlouběji. Opravdu by mi bylo velice trapné, když kvůli mne otevřela novou láhev a ještě přihodila druhý vzorek jen říci: „...hmm fajn, díky, nashle!“ Dokonce mě za ten krátký čas měla už tak přečteného, že mezi tím, co jsem se kochal s těmito dvěma vzorky, si k pokladně připravila nové lahve k prodeji, včetně exkluzivního dřevěného boxu a čekala jen, pro kterou se rozhodnu. Problém byl ale v tom, že jsem měl rozplánovány nákupy jiných, velmi povedených vín a logicky jsem musel volit mezi jednou extra lahví malého objemu, nebo zhruba pěti lahví aszú výběrů. Dilema. Nakonec vše rozřešila moje drahá polovička, která obětovala svou železnou finanční zásobu € pro všechny případy a se slovy na vánoce už nic nedostaneš spláchla mé trápení. To je zároveň i tip když dojde maďarská měna. Ve kvalitnějších vinotékách a vinařstvích lze nakupovat i za €. Nuže dobrá, už stačilo, nějak jsem se rozepsal, ale budiž mi omluvou, že pro člověka se zálibou ve sladkých vínech jako já je to jeden z velmi hodnotných zážitků na celý život. Omlouvám se, že se nerozepíši podrobněji o těchto dvou esencích, ale bohužel jsem nějak v tom okamžiku úplně zapomněl na nějaké poznámky a navíc jsem neměl ani degusotček u sebe. Navíc bych se velmi opakoval jako u esence z Oremusu, až na rozdílné konkrétní tóny a odstíny barvených tónů. Ovšem zodpovědně mohu prohlásit, že nejvíce mi chutnala esence 1999 z Oremusu, poté Hétszölö Tokaji Eszencia 1999 a spodní příčku zaujímá ještě mladá, časem nevyrovnaná Hétszölö Tokaji Eszencia 2001, která ale také jistě dojde za pár let do harmonie vrstevníků. Nuže, rozloučím se tedy na tomto místě s touto maďarskou minisérií. Doufám, že vám zpříjemnila pondělky a snad se mi někdy podaří dosáhnout i druhé nejvyšší mety milovníků sladkých vín a sice návštěvu francouzského Sauternes a ochutnávky tamních pokladů. Jako poslední věc vám ještě popřeji mnoho úspěchů a příjemných zážitků při vašich vinných dovolených, aby byly stejně vyvedené jako ta má v Maďarsku.