O Víně

Výrobci vín ze Sdružení dobšických vinařů společně s Obecním úřadem v Dobšicích (www.dobsice.cz ) vykonali v pátek 17. února 2006 velice dobrý počinek, protože otevřeli svá sklepní království a uspořádali Ochutnávku mladých vín, jak celou akci nazvali, přímo mezi sudy. Podobné akce jsou téměř na týdenním programu většiny vinařských obcí Weinviertelu, ale u nás na Znojemsku je to jedna z prvních vlaštovek. Premiéra se dobšickým povedla a už dopředu musím říci, že se z našeho pohledu návštěvníků velice vydařila a věřím, že i pořadatelé byli spokojeni. Nevím, do jaké míry se jim akce finančně vyplatila či nevyplatila, ale pro propagaci vinařství, svých vín, překrásných sklepů a v neposlední řadě i vinařské obce Dobšice udělali velice mnoho.

Sraz milovníků mladých vín i mnoha zvědavců byl v pěkně opravené restauraci Sokolovna v Dobšicích u Znojma v 15 hodin. Zaplatili jsme s Pavlem stokorunový poplatek, obdrželi mapku s vyznačenými 15 sklepy, propagační materiály, bodovací tabulku, skleničku do ruky a už jsme vyhledávali zelené fáborky (to asi pro jistotu, kdyby už někdo třeba na plánek sklepů neviděl), podle kterých jsme se blížili k prvnímu sklepu v jedné ze tří starých sklepních uliček v obci.

Vesnice dříve patřila k významným vinařským obcím regionu. Například v roce 1678 celkem 26 dobšických poddaných nedalekého kláštera v Louce obdělávalo 236 čtvrtí vinic a v roce 1897 v seznamu největších vinařských obcí jsou se 63 ha vinic uváděné Dobšice. Dřívější vinařskou slávu reprezentují velice pěkné sklepní uličky a početné další sklepy a další desítky sklepů, které jsou přímo v mnoha starších staveních. V současné době se réva vinná pěstuje jen na 40 ha. Sluníčko konečně krásně hřálo, atmosféra byla příjemná, vzduch provoněný blížícím se jarem a desítky vínomilů dokonce i ze vzdálených míst naší republiky se sklenkou v ruce procházelo po trasách od sklípku ke sklípku. První sklep pana Miroslava Švédy, který víno dělá víceméně pro sebe, nás překvapil nejen svojí velikostí a navzájem propojenými chodbami, ale především naprosto dokonalou čistotou a úžasnou pečlivostí i v těch nejmenších detailech. Mezi demižony už stálo několik vínomilů a ochutnávali některé ze šesti vzorků, které měl pan Švéda k dispozici. Byly to: Rýnský ryzlink, Pálava, Sauvignon a Rulandské šedé, velice dobrá Frankovka a Cabernet Sauvignon, který byl ze všech nejlepší.

O několik sklepů dál jsme zavítali do dvojky, kterou reprezentovalo Vinařství Hort (www.vinohort.cz). Známý vinař a předseda Sdružení dobšických vinařů a jeden z hlavních iniciátorů této akce, pan ing. Hort společně s kolegou rozlévali vzorky vín s komentářem a odpovídali na různé dotazy. Sedělo se ve velice útulné vinárně s příjemně roztopeným krbem. Hrozny na svá vína nakupuje především v Mikulově a jeho okolí a také v Drnholci. Ochutnali jsme slušné svěží lehké Svatovavřinecké rosé, velice dobré Sylvánské zelené, Veltlínské zelené, Sauvignon, poslední dva - Rýnský ryzlink a Modrý Portugal jsme si nechali na pozdější dobu s tím, že se sem vrátíme, až půjdeme na závěrečné hodnocení a ukončení v 19 hod. opět do Sokolovny. Ale kdepak, podcenili jsme nádheru dobšických sklepů a srdečnost jejich majitelů. Poté jsme sešli dolů do sklepa, který je spíš upravený na vinařské muzeum s mnoha sudy, originálními nářadími, ale také parádním starým archivem. Víno dělá v jiném, nedalekém tzv. Červeném sklepu. Sklep opět přenádherný, s příslušnou historickou vinařskou patinou, částečně vyzděný, částečně nosný jen vykopaným pískovcem.

Třetí sklípek jsme chvilku hledali, protože byl utopený mezi dvěmi sousedními lisovnami. Sestupovali jsme do něj po úzkých schodech tři či čtyři metry dolů, prošli starými dřevěnými dveřmi a černou šíjí sešli dolů, do útulné místnosti vykopané, jak jinak v pískovci. Je to sklep pana Ladislava Kašpara. Pan Kašpar tradičně naléval tufrem přímo ze soudků Müller-Thurgau, Ryzlink vlašský a mimořádně dobrou klasickou Frankovku určitě ze všech nejlepší, jakou jsme během odpoledne ochutnali. Hrozny prý má ze známé viniční trati Kraví hora.

Sklep i víno ing. Šimečka známe a tak se zase vzájemně ujišťujeme, že se tam stavíme až půjdeme zpět. Přecházíme ze sklepní uličky pod ulicí Za školou nahoru za silnici vedoucí do Brna, k šestému sklípku pana Antonína Jonáše. Ve velké a prostorné staré lisovně bývalého družstevního sklepu, kde léta skladovali různé věci, nás přivítali dnešní majitelé manželé Jonášovi a nabídli Ryzlink vlašský a Veltlínské zelené. A opět vlastní sklep je prostorný a velice dlouhý, celý vyzděný. Víno dělají jenom pro sebe, takže obrovský sklep je až na nějaké menší nádoby čistý a prázdný. Asi po dvou stech metrech příjemné procházky, kdy míjíme desítky už poněkud hlasitějších vínomilů s mapkou a skleničkami v rukou, přicházíme k říčce Leska, kde ve stráni je dlouhá řada sklepů a hned vcházíme v pořadí už sedmého.

Sklípek je nenápadný, bez lisovny v zarostlé stráni, obrostlý břečťanem. Vcházíme do sklepní šíje, vyhýbáme se rozjařené skupince ochutnávačů a už nás vítají manželé Radovi s talířem chleba se škvarkovou pomazánkou a s lahvemi vína. Sklep je kopaný v pískovci, stěny jsou černé plísní, jinde zase hnědé s barevnými pruhy pískovce a vše je kopané do ostrého klenutého gotického oblouku. Po ochutnání Ryzlinku rýnského, Veltlínského červeného raného a Svatovavřineckého procházíme s panem Radou dál do dlouhého sklepa. Chodba se všelijak kroutí a zůstáváme v úžasu stát, protože malebnější uspořádání sklepa jsem opravdu ještě neviděl. Nádherně upravené boxy s archivními víny, jinde jsou boxy vyškrábané v pískovcové stěně, po straně stojí nekonečná řada plných demižonů. Velká a vysoká místnost k posezení kopaná v boční straně v pískovci se ještě dokončuje, ale už teď je nádherná. Osvětlením získává sklep na úžasném půvabu a atmosféra je fakt jedinečná. Oba manželé byli potěšeni naší chválou a už běžíme dál k osmému sklípku, protože čas neuvěřitelně ubíhá.

Sklep stojí na kraji dlouhé sklepní uličky a z venku - nic moc. Ale v nízké široké lisovně stojí překrásný obrovský kládový lis, který dlouho obdivujeme. Hned se nás ujala paní Koňaříková a vedla dál do velice dlouhého, opět ostře goticky klenuté chodby, ve světlém pískovci kopaného sklepa. Chodba snad nemá konce... asi uprostřed pan Koňařík nalévá svá vína malé společnosti vínomilů, které neustále „pronásledujeme“. Nabízí k ochutnání Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, výtečné Zweigeltrebe a stejně dobré André. Dřívější majitelé docela nešetrně zmodernizovali lisovnu a tak ji prý budou postupně předělávat tak, aby víc vynikl nádherný lis. Opět jeden z nádherných sklepů, který ve mne zanechal opravdu velký dojem.

Další sklep patří panu Josefu Knotkovi sice s velkou lisovnou, ale plnou různých vinařských i jiných věcí, ale opět s velkým pěkným sklepem. Nabízel vzorky Chardonnay, Ryzlink vlašský, Veltlínské zelené a Zweigeltrebe.

Kousek vedle je sklep pana Ladislava Musila, opět velmi zajímavý, velký a plný demižonů i soudků. Nabízel vzorky Muškátu moravského a Modrého Portugalu.

Protože se čas velice nachýlil a chtěli jsme být u závěru celé akce v 19 hodin opět v restauraci Sokolovna, tak jsme zbývající sklepy pana Moučky, Rolníka, Veselého, Mojžíška a ing. Šimečka už nestihli navštívit. Snad tedy příští rok. Na zajímavostí celé akce bylo také hodnocení známkou jednotlivých vín stupnicí jako ve škole 1 - 5 a také hodnocení nejlepšího vinaře. Většina vinařů, které jsme navštívili dělá vína převážně po svém hlavním zaměstnání pro sebe, rodinu či stálý okruh přátel či známých. Jediné profesionální vinařství je Vinařství Hort, jehož vína jsme ohodnotili jako nejlepší. Ale i mezi ostatními jsme našli výtečné vzorky, které bude zajímavé ochutnat někdy později... V Sokolovně v příjemné vinárně nás už čekaly stoly plné namazaných krajíců různými pomazánkami, škvarkami a dalšími dobrotami. To je prý takové malé pohoštění od organizátorů. A čekalo se na výsledky - my jsme si tipli: Vinařství Hort a stejně tak i bílé víno a Zweigeltrebe a André pana Koňaříka. Od pana Horta jsme se dozvěděli, že se akce zúčastnilo přes 250 lidí. Nejvíc hlasů získala bílá vína ing. Jana Šimečka (no a k němu jsme se nedostali, ale znám jej velmi dobře) a červená pana Koňaříka (to nám vyšlo), o nejlepším vinaři nebylo pochyb - Vinařství Hort.

Milovník vinařské architektury a vůbec každý, kdo má rád původní staré sklepy bez nějakých moderních přestaveb si určitě přijde na své. Téměř všechny jsou v hloubce nejméně 8 metrů, jsou kopané v pískovci a u většiny se scházelo delší či kratší šíjí do vlastního sklepa. Některé měly vybudované lisovny, některé byly bez lisoven a vcházelo se do nich přímo z cesty. Typická je goticky ostře klenutá chodba zabraňující sesypání chodby. Podobně budované sklepy jsou i v sousedním Rakousku, zejména v Retzu. Některé chodby či celé sklepy byly klenuté a vyzděné cihlami, zde bylo klenutí klasické obloukovité. Tyto sklepy měly vydlážděné chodby převážně cihlami. Většina sklepů je velice rozvětvená se souběžnými chodbami navzájem všelijak propojenými. Často jsou v nich vykopané větší či menší místnosti a zajímavé většinou nové archivy ve stěnách chodeb, vždy pro několik lahví jedné odrůdy či ročníku. Staré původní archivy bývají pohromadě v menších místnostech. V každém případě příští rok doporučuji návštěvu těchto sklepů, jejichž dávní stavitelé byli skutečně opravdoví mistři a dnešní pokračovatelé vinařské tradice v obci dobšičtí vinaři se za svá vína stydět v žádném případě nemusí. Ba naopak. Byla to výborná akce!