O Víně

Obec Vlkoš u Kyjova leží v Dolnomoravském úvalu.Od severu je obec chráněna pohořím Chřiby, severozápadní část oživuje pahorkatina a jihovýchodní rovina je otevřena teplým větrům. Od sousedních Skoronic ji prakticky dělí jen železniční trať.
Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vlkoši stojí na kopečku uprostřed obce. Před vchodem jsou umístěny pískovcové sochy slovanských věrozvěstů - sv. Cyrila a Metoděje. Vedle kostela roste věkovitá a krásně košatá lípa srdčitá.
Za obcí směrem ke Kelčanům se nachází velmi malebná, ale ne příliš známá kolonie bůd.
Prvotní zmínky o Vlkošském vinařství jsou doloženy společně s vinařstvím na Kyjovsku už ve 12. století. Chřiby zde dostatečně chránily svahy, na nichž se vinná réva pěstovala. Všeobecně vinohrady oddělovaly kamenné hráze, hrady a odtud i název vinohrady.
Vinice bývaly na kopcích ve vybraných tratích volné, tak zvané „rustikální“ a mohly se prodávat i dělit. Ostatní pozemky panské, „dominikální“, měli sedláci v dědičném nájmu.
Ve vinicích platilo „horenské právo“. Podle něho byli zloději hroznů, keřů i podpustí stíháni useknutím ruky, nohy i smrtí. Tento krutý trest byl zrušen za Josefa II.
Když začaly zrát hrozny, byly „hory zaraženy“ vysokou májkou na místě viditelném ze všech stran, ozdobenou květy a ovocem, posvěceném předem v kostele.
Ve Vlkoši se hora uzavírala 15. srpna. Tehdy se zde konala pouť ke svátku zasvěcení kostela Nanebevzetí Panny Marie. V době uzavření hory na ni nesměl vstoupit ani majitel, jenom přísežní hlídači. „Hotaři“, hlídači, se museli také podřizovat artikulím vinařského práva. Směli do hory vstoupit jen na „tři kroky“, kdyby se ve vinohradě „škoda děla“ (artikule č. 5). Po otevření hory bylo všem majitelům „na vědomí dáno“, že se může sklízet a hotařům poděkováno za poctivou službu. K hoře se obřadně promluvilo. „Horo, já tě prosím za všechny majitele, aby ses nám otevřela a úrodu nám vydala.“
Pod vinařskou tratí „Dlúhá hora“ ve Vlkoši se stavěly sklepy, kterým se dnes říká „Pod horú“. A hoře, na níž jsou vinohrady „Achtele“. Byly tam i dva „panské“, desátkové sklepy, do nichž poddaní odváděli buď každou desátou putnu hroznů, nebo desátý díl vína. Desátkové sklepy byly větší na šířku i délku.
Selské sklepy se zvedaly do kroužených a klenutých stropů. Nahoře v búdě musel být lis a potřebné nářadí. Někde také světnička „besednica“. V roce 1976 byla do búd zavedena elektřina a v devadesátých letech vodovod.
Ze starých vinařských odrůd dnes zbyly jenom názvy: Hyblink, Frašták, Lampart, Šryk, Rivola nebo Topol. Dnes se pěstuje široká škála odrůd.
(převzato z publikace 750 let obce Vlkoš, autorsky zpracovala Olga Vlasáková)
zdroj: http://www.vlkos.cz/vinarstvi-ve-vlkosi/d-1344/p1=1292

http://www.vlkos.cz/vinarstvi-ve-vlkosi/d-1344/p1=1292