O Víně

Dle nádherného článku RNDr. Vladimíra Kotíka ve Ždánickém zpravodaji 4/2007 je první zmínka o zdejších vinohradech z roku 1349. Nejstarší zdejší dochovaná horenská práva jsou z roku 1629, ale je to vlastně opis práv z let 1538 a 1623. Horenská práva zrušil až Josef II. roku 1784. Po třicetileté válce zbyla na Ždánicku jen čtvrtina původní výměry vinic. a až v polovině 18. století se dosáhlo původního stavu. Dle dominikální fase z roku 1750 byly tratě ve Ždánicích hodnoceny jako středně dobré. Dle Urbariální fase z roku 1775 se ve Ždánicích nacházelo 14 tratí: Stará hora (96 achtelů), Habrový (95), Nová (91), Koutný (88), Dubová (85), Nedbalky (53), Nová hora (48), Žabínky (42), Habrůvka (38), Hambejsky (37), Zahrádka (14), Spálený (10), Kroužky (9) a Klínky (6). Jeden  achtel je cca 400m2. Josefinský katastr z roku 1785 už jich však uvádí jen deset: Nová (57 jiter), Stará hora (45), Koutný (43), Dubová (38), Nedbalky (36), Hambejsky (34), Nová hora (22), Kroužky (9), Zahrada (8) a Spálený (6). Jedno jitro (německy joch) je cca 0,6ha. Ostatní před deseti lety ještě jmenované tratě byly v této krátké době přeměněny na pole a louky. Po napoleonských válkách vinařství decimovaly levné dovozy, nepříznivé klimatické podmínky, obliba destilátů a konec konců i klesající kvalita a tím i ceny vín (přešlo se na méně kvalitní ale plodnější odrůdy). Některé vinice byly vysazovány jako střídavé - po 10-25 letech se vyklučily a přeměnily na pole). V polovině 19. století tak ve Ždánicích zbylo jen 16ha vinic. Zasáhly i nové z ameriky zavlečené chorby a škůdci. Opětovný rozmach nastal až na přelomu 19. a 20. století v důsledku roubování na podnože a zlepšení agrotechniky. V článku je zmiňován i pravděpodobný sortiment zdejších odrůd ale bez udání období. Až 98% výsadeb tvořily bílé odrůdy, červené se rozšířily až začátkem 20. stol.  jmenovány byly tedy Ryzlink rýnský (Řezlík, Budinka, Lipka), Sylvánské zelené (Cynifádl), Veltlínské červené a zelené (Červený a zelený muškatel, či Červená a bílá rivola), Tramín, Vonné, Burgundské, Frankovka (Pozdní černé), Veltlínské červené rané (Salvon), Chrupka (Časlador). Dále Šrek (Šryk), Lampart, Frašták, Topol, Turáň, Kozí cecek, Volské oko (Volovočec), Kyselák, Růžák a Greneš. Hodně se pro vysoký výnos pěstovala méně jakostní odrůda Elblink (Héblink). Později se objevily i odrůdy Portugal modrý a šedý, Vlašský ryzlink, Neuburské, Malingre, Čabaňská perla, Trolínské (Bulvundr), a v menším množství stolní italské, maďarské a francouzské odrůdy.

Ač je městečko známé spíše díky průmyslové produkci Narexu Ždánice, vystoupáte-li po malebných kopcích do výšky, objevíte i vinařskou stránku této obce, kde statistiky z konce roku 2005 uváděly 30 registrovaných pěstitelů a 5,4 ha registrovaných výsadeb (z celkové rozlohy tratí 120 ha). Statistické údaje z roku 2005, konkrétně kolonka s celkovou rozlohou a rozřazením výměr dle kategorií, jsou silně podezřelé - navlas stejná čísla má i o řádku níže obec Želetice. Budu pátrat, ke které z těchto obcí ty údaje patřily.

V první kategorii tratí je jen Nová hora a Staré hory, zbytek ve druhé. Z vrstevnic je patrné, že všechny tratě jsou tak z poloviny nas linií 300m nad mořem, ale to dohání příhodné svažitosti i převážně J a JZ expozice ke slunci. Z hlediska toho, aby někdetý z blízkých kopců či svahů v některých ročních obdobích trochu "neclonil" se zdá o fous lepší polohou Staré hory a Dubová hora.

Zde rozhodně stojí za to vyhledat některého místního vinaře a ochutnat od něj víno.