O Víně

V některých příspěvcích se věnujeme přehlídkám vín, tzv. koštům. Protože si nejsem jistý, jestli máte všichni možnost si na takový pravý jihomoravský (středočeský) košt zajít a víte, co to vlastně všechno obnáší, tak Vám to prozradím.

Každá vinařská oblast má řadu vinařských obcí, které takové košty pořádají. Organizační výbor obešle spřízněné vinaře v jiných obcích a nabídne jim účast, nebo je požádá o zaslání vzorků do své soutěže. Přespolní vinaři to tedy zváží :-) a pošlou organizátorům svá vína v lahvích bez viněty, nebo jiného zjevného označení (za to obvykle čekají, že i oni obdrží podobné množství vzorků, až budou organizovat košt ve své obci).

Ve stanovený den se sejdou uznávaní odborníci, které organizátoři požádají o hodnocení přihlášených vzorků. Hodnotí se každá odrůda zvlášť a to v jednotlivých komisích. Např. komise pro Tramín červený má svého předsedu a tři až čtyři členy. Ta samá komise může hodnotiti i další jednu až dvě odrůdy. Počty členů v komisích se mohou lišit stejně jako počty odrůd, které hodnotí - je to dáno konkrétními možnostmi.

Jak se hodnotí? Vzorky jsou členům komise podávány samozřejmě anonymně, pouze s čísly. Posuzuje se zvlášť vzhled, neboli čistota vína, poté jeho barva, dále důležitější vůně a pochopitelně i chuť, což je nejdůležitější vlastnost. V tzv. dvacetibodovém hodnotícím systému, který se hojně používá, může víno dostat za vzhled nejvíce 2 body, přičemž se oceňuje známkou po jedné desetině bodu. Znamená to, že např. za vzhled může víno dostat známku 1,7.

Za barvu je stejné bodové ohodnocení, tedy 0 až 2 body. Protože vůně je vlastnost vína, která o jeho kvalitě vypovídá více, je také možná přidělená známka vyšší a to až 4 body. Nejdůležitější je jistě chuť, protože víno pijeme a ne čicháme - za vůni může porotce přidělit nejvíce až 12 bodů. Ano, znamená to, že víno může skvěle vypadat, mít jiskru jako křesadlo, může hrát dokonalou odrůdově typickou barvou, vonět jako ďas, ale pokud chutná nevalně, má to marný. A naopak - je-li víno skvělé a výrazné v chuti, může i s drobným prohřeškem v čistotě či barvě získat dobré hodnocení. Myslím, že tento systém je správný.

Hodnotitelé většinou vína opravdu pouze posuzují, nepijí je. Je-li např. v kategorii odrůdy Chardonnay přihlášeno 40 vzorků, moc by toho nevydrželi - chutnané doušky končí v plivátku.

Jednotlivé známky se pak u každého vzorku sečtou -teď víme, že např. vzorek Tramínu č.8 získal hodnocení 1,6 (za vzhled) + 1,7 (za barvu) + 3,8 (za vůni) + 8,5 (za chuť) = dohromady 15,6.

Jsou-li v komisi čtyři degustátoři, jejich udělené známky se sečtou a vydělí jejich počtem. Tento aritmetický průměr je pak konečnou známkou, které víno na přehlídce získalo. Naskýtá se otázka, co se stane, když někdo z porotců pozná „svoje" víno a nenápadně jej zvýhodní? Nebo co když včera díky staré rybě zvracel a při hodnocení mu ujede ruka? Systém zprůměrování známky od všech porotců jednak takovou odchylku trošku otupí, ale reakce je většinou jedna - příště ho organizační výbor asi nepozve...

Ano, dějí se i typicky lidské (záměrně nepíši české, nebo moravské - věřte tomu, že chytráci žijí všude) situace - např. když se organizační výbor místních vinařů zhrozí nad známkami, udělené právě místním vínům a než aby je nechal poctivě prohrát, vymyslí např. že přizvaní hodnotitelé tomu zase tak moc nerozuměli, protože v naší vesnici vloni hodně pršelo, je tedy nutno vína posuzovat s ohledem na tyto nepříznivé podmínky a proto i takové víno je vlastně úspěchem. Proto navrhuji, abychom našim vínům přidali a priori např. 1,5 nebo i 2 body! Kdo je pro - všichni? Dobrá, změňte tedy výsledky...

Že to snad ani není možné? Ale je, jestli má někdo zájem, najdu mu číslo Vinařského obzoru s debatou na téma jednoho profláknutého přehodnocování koštu poblíž Mikulova. Porotce, jemuž se už minulý rok výsledky nějak nezdály, si tentokrát pořídil kopii známek, které udělil. Při oficiálním vyhlášení se však nestačil divit... Inu, lidé jsou různé s...

Dobrá, známky jsou tedy přiděleny. Výsledky se vytisknou v brožurce, kde najdete (většinou po hledání v nelogicky uspořádaných seznamech) také adresy soutěžících vinařů a několik slov o většině odrůd, pár vět o organizátorech, místní obci a nezbytné reklamy.

Asi za 2 týdny po hodnocení vín odborníky je v místním kulturáku nebo jiném sálu pořádán onen košt, na nějž má přístup veřejnost. U vchodu vypláznete cca dvě stovky, dostanete brožurku s výsledky, skleničku s logem koštu a můžete vypít vín, co snesete. Každý vzorek se zde vyskytuje v množství dvou sedmiček a vy se procpete ke správnému místu u dlooouhého pultu a chcete např. „Vé dvanáctku, ale eném trošku!" To protože si přečtete, že mezi Veltlíny byl nejvyšší známkou hodnocený vzorek s pořadovým číslem V 12. Jenom trošku proto, že kdyby jste si nechali nalít plnou, budou se na Vás všichni dívat jednak divně, jednak bude obsluha vítězným vínem spíše šetřit, aby se dostalo i na ostatní. A Veltlín si vezmete nejdřív proto, že aromatičtější odrůdy, jako Tramín, Pálava nebo Muškát by Vám rozhodily chuť a jemnější Veltlín, Vlašák nebo Sylvánské by pak chutnaly jako přichucená voda. Až máte bílých dost, vrhnete se na vína červená. Doufejte jen, že nejdete příliš pozdě a nejlepší vzorky nejsou ještě fuč... Jo, nemůžeme mít všechno!

K ochutnaným vzorkům si píšete do brožurky miniaturní poznámky se svým hodnocením. Do toho si koupíte sýr, krájenou studenou klobásku, minerálku, otrlejší také třeba slané buráky nebo čipsy a vinařští ignoranti si jdou ven zapálit - nepřišli sem ani tak za dobrými víny, jako spíš za kámoši, za cimbálovkou, za tancem a za zábavou. Nevadí - vinaři to berou, oni sami jedou po vzorcích konkurentů, aby zjistili, „ ...jak na tom ten Josef sakra je - no, člověče, má to dobrý!"

Koukáte po ženských (chlapech), snažíte se tancovat a zpívat, při nejedné lidovce zamáčknete slzu v oku a uvěříte, že svět ještě není tak špatný. Tak takové bývají košty vína na jižní Moravě, ale věřím že třeba i v Mělníku(-ce?) i jinde...