O Víně

15.06.2011 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 15.06.2011 07:07

Pověst o Chotěšovi

Tentokrát se výjimečně nepodíváme na dno láhve, ale prostřednictví zahraničí až do našich legend.

Našel jsem na jednom cizojazyčném fóru pojednání o českém a moravském víně a zaradoval jsem se tomu, že Izraelec píšící rusky nás v celku, a to i ve světovém měřítku, chválí. Potěšilo mne i to, že většinu z toho, co píše, znám, anebo si jako místní umím vysvětlit, jak k tomu názoru přišel. Ale dostal mne tím, že uvedl legendu, kterou neznám, a i když jsem hledal, já ji v češtině nenašel! Zato v ruštině Google dá desítky odkazů a kromě jednoho, vždy je označena jako moravská. Pokusil jsem se ji přeložit:

Je jedna překrásná a poučná moravská legenda, vysvětlující, proč se víno nazývá vínem. V pradávných časech, kdy se lidé klaněli pohanským bohům, žil-byl krutý vládce jménem Chotěš. Všechny, kteří se mu znelíbili, či měli tu drzost vystoupit proti němu, krutě mučil a s oblibou sledoval, jak umírají. Život člověka neměl v té době žádnou cenu. Tak se stalo, že se proti Chotěšovi postavili všichni lidé. Podplatili jeho stráž, zmocnili se tyrana a podrobili ho stejnému mučení, jaké používal na své zajatce. Před smrtí Chotěš natáhnul levou ruku k bohům a zkameněl. Přešly roky a na tyrana pozapomněli. Jednou se na dvoře bývalého Chotěšova hradu zastavil kupec. Když uviděl sochu s rukou prosebně zdviženou k nebi, vložil jí do ruky kousek zlata. Byl tak bohatý, že rozhazování slitků zlata pro něj byla drobnost. Za rok se vracel domů stejnou cestou a vzpomněl na sochu i zlato, i zajel tam ještě jednou. Místo kousku zlata zářily v ruce sochy nevelké zlaté plody a celé hrozny jich visely z ruky. Poprvé v životě viděl kupec něco podobného. Plody se ukázaly velmi šťavnaté a sladké. Seběhnuvší se lidé si rozvzpomněli na Chotěše. Starosta řekl: "Zlato v Chotěšově dlani potěšilo bohy a vykoupilo jeho vinu. Nazvěme tyto podivuhodné plody víno!" Tak se i stalo. Během několika let místní obyvatelé přišli i na to, jak z těchto plodů vyrobit skvělý nápoj, který také pojmenovali víno. A teď, praví legenda, když pozdvihnete pohár moravského vína k světlu, uvidíte nejen odraz slunce, ale i kousek zlata, který vykoupil Chotěšovu vinu.

Musím se omluvit za překlad, v ruštině se slovo "vino" podobá slovu "vina" přeci jen více (a ještě více se podobá latinskému „vinum" - víno, (... jeho vinu. „Nazvěme je vinum!" se dokonce rýmuje). Ale neznáte někdo tuto legendu? Sice je jistě poznamenaná mým překladem a ruskou poetikou, ale všude je jasně označená jako moravská a já se s ní ještě nesetkal.

Jistě je i velice stará. Mluví se v ní o slitcích zlata, které se kdysi užívaly jako platidlo, ale vždy vymizely s nástupem silné statní moci, která je normalizovala zavedením mincí. Také Chotěše svrhli sami lidé, místo aby žádali krále o spravedlnost. Musí tedy jít o dobu před nástupem silné vlády, u nás Přemyslovců.

Tyto a další historické drobnosti potvrzují, že pravděpodobně nejde o dílko pozdějšího, byť nadaného autora. Leda by byl znalý a opravdu nadaný.

Je také možné, že tato legenda je ve skutečnosti zahraniční a Moravě z nějakého důvodu jen přiřčená. Slovo „chotěš" u nás není běžné jako jméno, i když se najde jako místní název - Chotěš, Chotěšov. V ruštině (zřejmě hovorové) to znamená "chceš", to by nebylo tak špatné jméno pro bezohledného tyrana. Možná vznikla někde východněji, zmínka o tyranovi naznačuje i možnou inspiraci některou z řeckých legend. U této teorie je nutno připomenout, že ještě v 9. století se jazyk našich a ruských předků lišil jen málo a pravoslavný vliv (tedy i řecké legendy) měl základnu až na Sázavě. Nicméně jméno Chotěš (v originále Хотешь) je velmi pravděpodobně slovanského původu, legenda tedy vznikla až po příchodu Slovanů do Evropy, ne dříve než ve 4. století. Pokud by také vznikla někde jinde, marně hledám důvod, proč by byla tak výrazně určená jako moravská.

Navíc vlastně hledáme území osídlené Slovany, kde prosperující vinařství nezavedli už Římané a kde se pěstování a výroba vína rychle rozšířilo ještě v době před rozšířením mincí. Pokud předpokládáme, že to bylo místo pro pěstování révy vhodné, můžeme i předpokládat, že se tam udrželo do pozdějších dob. Podle mého názoru tak zřejmě můžeme omezit potenciální dějiště tohoto příběhu na území dnešní Moravy a Slovenska. Připomeňme, že přibližně v té samé době, jen o něco později, se na něm nacházel státní útvar, nazývaný Velká Morava, takže musíme předpokládat, že „moravská", by mohlo znamenat i „Velkomoravská", což je o něco větší území.

Možná by bylo na místě připomenout, že ještě před Velkomoravským obdobím si roku 623 Slované volí za krále franského kupce Sáma, a pod jeho vedení porážejí Avary, kteří jim před tím krutě panovali.

Asi je třeba přidat i několik historických souvislostí. Na Moravu do Mušova přinesli víno nejspíše již Římané kolem roku 280 n. l.. Jak se zdá, réva, i když je rostlinou dlouhověkou, se na Moravě zřejmě neudržela, rozhodně ne ve velkém, další rozvoj vinařství přichází až v devátém století s příchodem křesťanské bohoslužby a středověkého klimatického optima. První důkaz o přítomnosti révy na blízkém Slovensku je až z 6. - 7. století n. l. - otisk semínka révy nalezený v Nitře, kde je doložená i kolonie kupců, převážně franských. Ale už první moravští kněží píší nejen modlitby k příležitostem souvisejícím s výrobou vína, ale i tzv. zápovědi, svědčících o tom, že víno a opilství se rychle rozšířilo i mezi prostý lid. Dunaj byl tehdy důležitou obchodní trasou mezi Franckou a Byzantskou říší. Obě říše byly křesťanské, víno v nich bylo známé a běžné, ba běžnou součástí potravy. Na jihozápadním Slovensku byl kontakt s antickým světem tak silný, že tam vyráběli keramiku nápadně podobnou amforám. Nebylo by divu, kdyby se některý často projíždějící kupec pokusil révu vysadit i na obchodní zastávku, kde ji neznali, nemohli mu tedy nalít, a přitom byla příliš daleko na to, aby se tam víno dalo ve velkém dovážet (to znamená všude mimo Dunaj). Kupec obchodující mezi dvěma velkými a civilizovanými říšemi by mezi prostými Slovany té doby byl jistě považován za velkého boháče. Rok mezi cestou tam a zpět by byl celkem odpovídající tehdejším možnostem cestování. I výběr místa je odpovídající - révě se daří v kopcích, na kterých se často stavějí i hrady. Ohrazené nádvoří, tedy chráněné místo vyhovuje révě nejlépe. A to že starosta hned navrhoval, že by se měla jmenovat víno, což je podobné nejen slovu vina, ale hlavně latinskému „vinum" (víno jako nápoj), místo „vitis" (réva, rostlina), naznačuje, že dobře znal souvislost mezi hroznem a nápojem, ale už méně práci na vinici.

Pokud by byla tato pověst v našich zemích opravdu neznámá, dovolím si ještě jednu spekulaci. Legendy a jiné ústně vyprávěné příběhy, mívají dlouhou životnost, ale pohybují se velmi pomalu, většinou s nějakou větší skupinou lidí. Dost možná tato legenda opravdu mohla vyjít odněkud z našeho území a pohybovat se směrem na východ. Skupiny, které by ji mohly odnést na východ, mne napadají hned dvě. Mniši ze Sázavského kláštera byli kolem roku 1096 vypuzeni, odvezli i nějaké písemnosti a projevy jejich činnosti nacházíme v Bulharsku, odkud se šířili dále do Ruska. Druhou skupinou byla družina knížete Vladislava II., který se účastnil v letech 1147 - 1148 křížové výpravy a při zpáteční cestě navštívil Kyjev, v té době centrum Kyjevské Rusi. Jistě tam strávil několik večerů a vyprávěli nejeden příběh. Možná jsem pomohl jeden takový příběh vrátit zpět domů, i když už asi nezjistíme, zda se stal v Chotěšově v Čechách, na Pálavě, alebo v Nitre.

Ale třeba tuto legendu objevíte v nějaké sbírce pověstí a usvědčíte mne, že jsem špatně překládal.

Zdroje:
http://www.vinmoldova.md/index.php?mod=content&id=981
http://winetalk.ru/topic415.html

Počet příspěvků v diskuzi: 12  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3776x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
p.j. 22.08.2011 07:56:24