O Víně

Někdy mám pocit, že etiket od ovocných vín mám ve sbírce až nějak moc... Na druhou stranu je pravda, že v minulých desetiletích u nás měla ovocná vína poměrně pevnou pozici, k čemuž určitě notně přispěli studenti a vojáci - tedy skupiny obyvatel mající hlouběji do kapsy. Ovocná vína byla vždy znatelně levnější, než vína révová. Osobně si pamatuji, že na své 25. narozeniny jsem šel do sámošky nakoupit „čučáky", tedy litrovky levných ovocných vín a že se mi jich do modré krosny vešlo akorát 13 kusů.

Ovocná vína, vyráběná kvašením z ovocných šťáv, jsou dnes jednoznačně schována v zadním tmavém koutě regálu, zcela zastíněna víny révovými. Avšak práce v terénu, nutná píle při zpracování suroviny a dokonce i řada technologických operací je pro oba typy vín stejná. Na odhadem 20 provozoven, které u nás v období tzv. národních podniků (1945-1990) ovocná vína vyráběly, si dnes snad již nikdo nevzpomene a přeci ve své době zpracovávaly kvanta ovoce. Použití ovoce místo révy umožnilo zaměstnat lidi a otevřít zpracovatelské „vinařské" provozy ve vinařsky zcela netradičních městech. Šlo např. o Bruntál, Olomouc, Jindřichův Hradec, Pardubice, nebo Českou Skalici. Zachovalé etikety z té doby vypovídají, že nejvíce se asi vyrábělo víno jablečné. Na Slovensku to bylo víno „jablčné", nebo také „jablkové" (jeden z těchto výrazů musí být špatně...). Říkali jsme: "Jablečné - za 8 kaček výtečné!" Kdo ho za mlada nepil? Protože na 80% všeho ovoce, které se u nás vykoupilo byly právě různé druhy jablek, měli jsme (a stále ještě máme) v tomto směru velmi slušnou surovinovou základnu.

Osobně jsem měl raději víno rybízové, nebo třešňové, kterých ale bylo v sámoškách znatelně méně a navíc dražší. Občas jsme mohli ochutnat i vína mnohem exotičtější, např. bezinkové, nebo šípkové. I na ty si pamatuju, ale šlo vesměs o vína prodávaná v drogériích, nebo v lékárnách - typickým příkladem bylo poměrně pitelné víno Šumavské bylinné - i když nevím, co bych na jeho chuť řekl dnes... Jsou však země, kde výroba ovocných vín funguje na plné obrátky i dnes. Jde např. o Polsko ("wino owocowe"), o pobaltské země a o některé oblasti bývalého SSSR. Člověk by se mohl klidně stát sběratelem-specialistou a zaměřit se pouze na etikety vín ovocných - jistě by jich při troše píle za pár let nashromáždil tisíce druhů.
Díky jen podprůměrné kvalitě ovocných vín minulých desetiletí, visí nad nimi toto stigma i dnes. Bohužel, různé typy ovoce poskytují vína rozdílných chutí a to většinou buď trpké, nakyslé, nebo jinak specifické a proto se většinou ovocná vína hodně doslazují - vzniká ovocný desertní vermut. „Révoví" vinaři se při zmínce o ovocných vínech většinou jen ušklíbnou, ale já jsem už párkrát vycítil, že jde možná jen o obecný pocit. O to, nevypadat divně. Až když jednou člověk ochutná třeba takový pravý višňový burčák, dlouho na něj nezapomene!

Dnes je v ČR jen málo firem (převážně rodinných), kteří nabízejí pravá a kvalitní ovocná vína. K jejich výrobě je totiž nutno mít dostatek zdravého ovoce, znát technologii zpracování a taky znát někoho, kdo pak víno koupí i v situaci, kdy pro takový výrobek neexistuje ani minimální propagace. A tak je výroba ovocných vín doménou hlavně našich babiček a různých alchymistů - samouků, kteří nechávají kvasit šťávy nejen z jablek, ale i z jahod, bezinek, borůvek, malin nebo z trnek. Naštěstí v dnešní internetové době není obtížné si najít podrobný návod, jak na to. Jen málokdo se ale pustí do vína například z černého jeřábu (aronie černoplodé), nebo z melounu. Buď jde o ojedinělé pokusy, nebo o přírodní bio-vína, doporučovaná k požití pouze v malých dávkách k posilování organismu. Především díky bioaktivním látkám, provitamínům a minerálům, které obsahují. Najít dobré ovocné víno je tak dnes úkol náročný, protože který vinař si ho už i udělá, málokdy ho prodá. Buď aby ho ostatní nepomlouvali, nebo proto, že ho stačí vypít s rodinou a s kamarády. Není tady snad zřetelná mezera na trhu?

Publikováno se svolením Vinařského obzoru, kde byl tento můj článek otištěn původně.