Co připraví srpen línému biovinaři?
Lze ještě něco v tuto dobu napravit? Něčemu pomoci? Nebo jen nechat přírodu konat, hrozny zrát a kochat se tím, čemu jsme svými citlivými zásahy napomohli? Více v dalším díle kalendária nazvaném Co připraví srpen línému biovinaři?
Ano, vzhledem k letošním nezvykle dopředu popohnaným vegetačním proměnám už zřejmě sklizeň rannějších odrůd odstartuje v měsíci srpnu. V konvenčních vinicích ještě možná naposledy „pro sichr" stříknou, zosečkují, odlistí hrozny, které by podle nich měly být osluněny. Biovinaři ale zrovna ve vinici tolik práce nezbývá. Pochopil-li vše dobře a provedl pečlivě, rostlina by se měla odvděčit dobrým růstem a přiměřenou úrodou přiměřeně zdravých hroznů. Já tedy asi nepochopil vše nejlépe a nedotáhl vše do konce. Opět jsem se po loňském úspěchu rozhodl zariskovat a kromě jednoho červnového postřiku na list mnoharostlinným výluhem (dominovala přeslička a kopřiva) jsem už potom nestříkal i přes dobře míněná varování vinařských přátel vůbec. Spoléhal jsem na suchou a relativně větrnou polohu a na vedra, ve kterých se plísni podle mne zas tolik nedaří. Ovšem již začátkem července se objevilo padlí, kterého jsem byl dlouhá léta ušetřen (to jsem ale stříkal aspoň dvakrát, třikrát Sulikolem). Začalo od keřů, na které mi nevybyl ani ten jediný bylinkový postřik. Ty stříkané byly přeci jen o něco odolnější. Ale záhy se plíseň přesunula i tam. Několik keřů za plotem, které soused postříkal (jednou) mědí a sírou zatím drží. No, i za taková ponaučení musí být člověk vděčný. Chvíli jsem v zamyšlení držel protáhlé obočí, ale pak kolem mne prolétl otakárek fenyklový, kterého jsem na své vinici ještě neviděl, a lítost nad ztracenou úrodou zmizela mávnutím jeho křídel.Do toho zapadly i myšlenky, které jsem si přivezl z prázdninové cesty po Burgundsku. Oproti mým očekáváním jsem shledal věhlasná Grand Cru často jen více či méně nakloněnou rovinou, která má možná pár metrů pod povrchem unikátní geologické poměry, ale navrch je to vymydlená nudná monokultura, lepivá hlína s kousky vápence, zbytky dvou tří druhů nejodolnějších plevelů a staré keře seřezané jeden jak druhý úhledně tak, aby se vešly pěkně pod kombajnek. Pochopil jsem, že se špičkovým vínem je to asi stejné jako se špičkovým sportem třeba. Pochopil jsem, že ideály špičkového vína se naprosto nekryjí s mými sny o vinici jako unikátnímu kousku živého vesmíru, kde je místo pro každého a v němž má každý možnost zapojit se do složitých vztahů s ostatními. Je nutné vše podřídit jen jednomu účelu, na cokoliv jiného tu není místa. Žádná jiná rostlina nebo živočich nesmí ubrat ani kousek keři révy, který smí plodit jen dokonalé hrozny. Nevím, stejně jako mám sport rád, když se hraje jen pro legraci, bez bodů, když o nic nejde, stejně tak jsem raději spočinul okem na těch burgundských vinicích, které byly poněkud stranou od těch prestižních, trochu bokem, výše ve svahu. Tam už nejde tolik o to, být nejlepší, a u některých vinařů byla patrná jistá uvolněnost a ústup z bezchybné preciznosti. Osečkování nebylo tak čisté, rozestupy keřů méně pravidelné a někde byla skladba rostlin v zeleném meziřadí docela podobná nějaké sušší pravidelně kosené mezi. Pochopil jsem, že ideály špičkového vína se naprosto nekryjí s mými sny o vinici jako unikátnímu kousku živého vesmíru, kde je kousek pro každého a v němž má každý prostor zapojit se do složitých vztahů s ostatními. A zaváhal jsem, jestli mé sny nejsou jen utopií, že člověk aby se najedl, musí urvat kus ladem ležící země přírodě a vtisknout jí svou vůli. Násilím. Jinak to asi nefunguje. Ale pak jsem tam náhodou narazil na biodynamického vinaře v St. Aubinu (Catherine & Dominique Derain). Syn mne naprosto samozřejmě a uvolněně ukázal poměrně mělký a teplý sklep, jednoduše vysvětlil, že ve vinici nestříkají chemikáliemi, víno dělají též téměř bez jakýchkoliv zásahů. Ochutnal jsem - a bylo to tam. Taková zvláštní divokost, ladná nedokonalost a nevyzpytatelnost. Stejná, jakou jsem cítil z toho vnitřku sklepa, z vinaře. Uvolněný hřejivý pocit toho, že aspoň v tomto koutku světa všechno běží i ve svém zdánlivém nepořádku dobře, po svých cestách, v složitě rozehrané harmonii.Touží-li někdo přeci jen po nějakých srozumitelnějších datech, pak v srpnu je nejlépe sklízet v plodových dnech, tedy 14.8. odpoledne, 15.8. dopoledne, 24. a 25.8. (měsíc u obou přibývá, což by mělo být dobře). Zásahy u loňského vína ve sklepě je lépe směřovat do první poloviny měsíce, kdy Měsíc ubývá (jediný vhodný plodový den je dle Thunových 1.8.).Tak tedy přeji v srpnu při pohledu do vinice dobrý pocit z toho, co jste zatím pro ni udělali, a příjemné těšení na sklizeň.