O Víně

„Vínečko, né voda, pije ho sloboda, třeba je kyselé, ale je veselé..." zpívá šohaj na etiketě Vojáčkových vinných sklepů v Bzenci (viz obr) - skleničku však naštěstí v převráceném zápěstí své pravé ruky ještě udrží. V seriálu článků o vinětách se dnes dostáváme k období, které mám osobně hodně rád, má pro mne nostalgický nádech starých zlatých časů. Jde o období první Republiky Československé, tedy o roky 1918 - 1938.

Nepodléhám bláhové představě, že tehdy bylo všechno ideální, navíc etikety vín té doby se dnes již neshánějí nijak snadno. Každý nový kousek je sběratelem srdečně vítán a jistě i důkladně prozkoumán. Etiketa je přeci rodným listem vína a pohrdlivý výrok vinaře, že „...na ni nezáleží, hlavní je víno uvnitř...", je úzkoprsá a podobný přístup se mu může vymstít. Ne ne, etiketa je a vždycky byla důležitou součástí vína jako celku. Na etiketu se zákazník podívá nejdříve, z ní čerpá první informace o víně. Etiketou může víno hodně získat, nebo hodně ztratit. Bohužel za sebou za sebou historii 90. let plynulého vývoje vinařství ani vývoje grafiky etiket. Většinu mrzáčků z období našich národních podniků nelze za plnohodnotné stupně vývoje počítat, zvláště při jejich srovnání s etiketami např. portugalskými, německými, nebo italskými. Co nám o sobě vlastně etiketa může všechno prozradit, o čem tedy dnes takové stoleté viněty hovoří?

Jistě jsou zákazníci, kteří se na etiketu podívají jen jedním okem, ovšem jsou i takoví, kteří si viněty prohlížejí lupou a snaží se odhalit vše, co vůbec odhalitelné je. Zvláště u starých etiket, kde není uveden rok sklizně nebo lahvování vína, hraje roli každý sebemenší detail, jakákoliv indície. Nedávno jsem dostal velmi zajímavý email od kolegy, který je odborník řekněme „přes písmo". Posuďte sami, co se dá zjistit z etikety (druhý obr. dole), na níž normální člověk nevidí téměř nic: „...co se týká Odenburgeru, asi to bude spíš etiketa pro germanofonní oblast, než protektorátní období. Směřoval bych to podle písma a ornamentů spíš tak do přelomu století. A pozor - viněta je vytištěna z mědirytu nebo ryté litografie a při tom signována, což signalizuje velkou kvantitu v edici - pokud by si to někdo dělal na koleni, nebyla by tam signatura. Navíc měditisk i rytá litografie počátkem století výrazně ustupují do sféry čistě kumštovní, vytlačovány jsouce líbivější a levnější kresbovou litografií. Editorovi patrně dost záleželo na výtvarném provedení (a tedy asi šlo ohledně vína o dobrý byznys), nebo ještě neměl k dispozici příslušnou technologii - ale to pak jsme v roce +/- 1890. Tiskárna Farský v Praze existovala už v r. 1858, kdy Josef Farský převádí do litografie a tiskne Umanův portrét K. H. Máchy (malovaný podle vzpomínky a rad pamětníků) pro almanach Máj, a měla pověst kvalitní kamenotiskárny i s produkcí portrétů. Pro Barrandovy následovníky např. provádí tisk tabulí s vyobrazeními barradienských zkamenělin v r. 1894...". Tomu říkám netradiční pohled a přínosný rozbor údajů!

Takže tato etiketa bude naší dnešní nejstarší - hovoříme o začátku 20.století, tedy ještě o Rakousko-Uherské monarchii... Z té doby přináším i krásně vyvedenou a naštěstí i krásně zachovanou lakovanou etiketu s dostihovým námětem (obr.3), výrobce J. Střebský z Pardubic. Bohužel jde nejspíš o etiketu likérovou (čtenáři laskavě prominou), je však krásnou ukázkou umění své doby. Malinkatý nápis na etiketě zcela dole udává tiskaře-výrobce etikety. Je jím August Matthey, jehož tiskárna byla založená v roce 1868 v rakouském Štýrském Hradci (Graz). Nejprve zde Švýcar August Matthey otevřel kamenotiskové dílny, vyráběl umělecké tiskoviny a především etikety - a to i pro export do ČSR. V roce 1876 mal už 35 spolupracovníků, 3 rychlolisy, 10 ručních lisů a dalších 6 pomocných strojů. Po jeho smrti stála na čele podniku jeho žena, nyní vdova Katharina, která podnik později prodala lékárníkovi Alfrédu Wallovi. Z "Chromo-Lithographische Kunstanstalt, Etikettenfabrik und Steindruckerei August Matthey" sa tak stala firma "Alfred Wall, Graphischer Grossbetrieb, Graz", která zaměstnávala až 400 osob.

Zajímavým je např. na etiketě z roku 1917 (obr. 4) francouzský přepis „Château Pustey - Křešice près Žernoseky, Bohême" jména a sídla výrobce, jímž bylo Vinařství F. J. Herbst, Pustý zámek v Křešicích u Žernosek. Čtvrtou c&k etiketou je na obr.5 desertní červený „Il Favorito" od Gustava Picka z Teplic. Tato etiketa je krásným příkladem jednoho faktu, který pozorujeme i během dalších zhruba 35 let. Řada prodejců vín byly firmy distribuční, velkoobchodní. Ze zachovaných etiket na nás často hovoří plná jména přímých majitelů, ne anonymní názvy firem s nečitelnými vlastnickými vztahy, jak je tomu často dnes (i když zrovna vinařství je vlastně ypíše vyjímkou);. Zajímavé je, že řada těchto prodejních společností sídlila v průmyslově rozvinutějších Čechách a mám i pocit, že si české vinařství za „první republiky" užívalo většího obchodního věhlasu v porovnání s vinařstvím moravským. Osobně se tomu ani nedivím, i před sto lety platila stejná pravidla jako dnes: nemáš kontakty, neumíš cizí řeči, tedy neprodáš. Někdy to až vypadá, že víno bylo na Moravě pouze vyrobeno, ale pro lahvování a k prodeji se stěhovalo směrem do Čech - jaký to hořký bonbón pro moravské patrioty :-). Hovoříme však o době bez faxů, emailů, bez mobilů a prakticky bez soukromých aut a dálnic.

A tak místo jmen vinařů na etiketách čteme jména prodejců, např.: např. Vinné sklepy A. Lazzarich, Dragičevič, Bartůněk, Tichota, Jehlík, Pilát a Weiser, Tauber a Fišl, Straka, dodnes aktivní Mělnické zámecké Lobkowiczké vinařství, nebo dovozové víno nabízející firma Jan Hubínek a syn (obr. 6). Zajímavá je etiketa firmy Josef Oppelta synovec (obr. 7) - příčinu použití slova „synovec"neznám, ale jistě také cítíte zjevnou snahu synovce distancovat se od svého strýce. Nebo veleznámý výrobce kořeněnných desertních vín Tesařík a Pavela (na obr. 8 je přírodně sladký tokajský výběr). Jejich značka „Tesavela" se stala symbolem pro taková doslazovaná vína a používala se desítky let např. v kuchařských receptech („..přidej 2 dcl Tesavely...")

Dnes se těší popularitě značkové zboží obecně, přičemž tyto značky jsou obvykle uměle vytvořené pojmy. Dříve však bylo značkou mnohdy přímo příjmení výrobce (prodejce). Obvyklé bylo také to, že známé restaurace či hotely si nechávaly vyrábět vína pro svou potřebu pod svým jménem - např. Vinné sklepy reprezentačního domu hl. města Prahy, Česká hotelová společnost v Brně (obr.9), nebo dodnes existující Vinné sklepy Waldštejnské hospody v Praze (obr.10). Všimněte si na této nenápadné etiketě jakoby starobylého označení „Menší město pražské". Již sám místní rodák Jan Neruda (1834-1891) běžně používal pojem Malá Strana. Etiketa je tištěna konfekčním kamenotiskem, ale vroubkované oříznutí fotořezačkou pochází nejdříve z 20. let.

Samozřejmě i na Moravě byli přímí prodejci např. - Karel Havser Mikulov, M. Viskovič Brno, vinař Pavel Osička (obr. 11) - ten byl po poválečné emigraci úspěšný také v Austrálii. Vína se vyráběla v tak „nevinařských" městech, jako je Žďár nad Sázavou, Chrudim, Teplice, Kolín, Příbram apod. Nezapomeňme ani na slovenské výrobce, kteří byli za dob československé federace vítanými dodavateli vín - např. Vinospol Trnava, Herbária Trenčín (obr. 12 a 13), Vinea Košice a mnozí další. V 1. republice žily také 3,5 miliony sudetských Němců - obr. 14. Jen upřesním, že Komotau je německy Chomutov.

Rozjímání nad výpravnou krásou starých etiket, jakou oplývá např. medailemi zahlcená viněta Švastalova šampaňského nápoje (výroba ve Žďáru nad Sázavou) z obr.15, je zastíněna tím, že známe další vývoj těchto firem. Násilná kolektivizace a zabavování živností v poválečných letech přetrhalo všechny vazby. Pamětníci té doby již téměř nežijí, aby nám vyprávěli o osudech lidí, jejichž jména a adresy dnes na etiketách vidíme. Proto volám: víte-li ke zde naznačeným tématům něco bližšího, prosím nenechte tyto cenné informace zapomenout a přispějte k rodícímu se přehledovému katalogu českých a československých vinných etiket...

Děkuji kolegům Broňkovi za viněty a Plesskinovi s Florišem za informace, které mi pomohly a které jsem použil v dnešním článku. Pokud se podíváte do naší denně doplňované databáze a vyhledáte si rubriku ČSR 1918-1948, najdete další desítky prvorepublikových etiket. A dobrá zpráva nakonec - další stovky kusů jich budou naskenovány a uloženy taky :-)

Publikováno se svolením Vinařského obzoru, kde byl tento můj článek otištěn původně.