O Víně

Pokud se snad někdo z tradičních vinařských velmocí ušklíbne nad víny moravského nebo polského původu, jak by asi komentoval vína z hroznů, které uzrály na britských ostrovech? Víno však do Anglie přinesl již Július Caesar - tedy byli to spíše jeho římští vojáci. Otázkou zůstává, zda to bylo pro uspokojení potřeb místních obyvatel, nebo šlo o víno pro Římany samotné.

Probírám se nashromážděnými etiketami místních vín a „objevuji" tento zajímavý kousek se jménem King Coel (král Coel). Skutečná historická postava s welšským jménem Coel Hen, neboli „Coel Stařík" může být považován za prvního sjednocujícího krále severní Británie, protože v době jeho vlády kolem roku 400 se Římané již vrátili do Itálie a ponechali ostrovy jejich osudu. Dodnes je král Coel však znám především díky dětské říkance - viz její část na dnešní etiketě - která volně přeložena zní:

Král Coel, ten stařík dobrou duši měl
jó, ten dobrou duši měl.
Pro svou dýmku poslat dal
a pro svůj pohár poslat dal
a taky tři houslisty zavolal.
Každý z nich na své housle hrál,
každý na své housle zahudlal „..tyydly dú, tuudly dú...",
tu píseň k dobru dal.
To když starý král Coel si zahrát dal,
nikdo lepší písničku nepoznal...

Říkanka staletími zlidověla a není vůbec důležité, že její nápěv pochází až z doby o nějakých tisíc let později. Také slovo „dýmka" (v orig. pipe) ve významu kuřácká dýmka se v Británii objevilo až po roce 1585, kdy byl do Anglie dovezen tabák. V dětské říkance tedy asi nejde o dýmku ke kouření, ale o odměrku či nádobku na víno, eventuelně o dřevěnou píšťalku. Přesto je pojem King Coel znám i dnes. V USA se jako King Coal („the coal" je anglicky uhlí) označuje nejlepší část uhelné sloje, v Kanadě je již asi 100 let „King Coel" značka čaje, stejně se jmenuje i postava z pohádkových komiksů Fabletown... Všimněte si také slova „fiddler" v originální říkance - připomíná i u nás používané výrazy pro houslistu - fidlal, fidlat, fidlátka... Král Coel se nakonec v roce 420 utopil v bažinách a jeho severní království se na čas rozpadlo.

Dnes je v jižní Anglii a Walesu registrováno na 400 komerčně využívaných vinic, soukromé v to nepočítaje. Zabírají plochu asi 2´000 akrů (= asi 81 ha). Britská veřejnost, patřící k předním konzumentům vína v Evropě, se však o anglická vína nijak příliš nezajímá, po otevření evropských hranic je navíc snadné zajet si koupit kvalitnější vína do nedaleké Francie. Chladný vztah dnešních Britů k domácím vínům ještě více podpořilo zavedení kategorie tzv. vín britských - British wines. Jde o vína, která byla vyrobena z hroznů, dovezených v tancích ze zahraničí. Naproti tomu jako vína anglická - English wines smí být označována pouze ta, která byla vyrobena z hroznů, vypěstovaných doma v Anglii, Walesu a na Normanských ostrovech.

Díky klimatickým podmínkám lze říci, že asi jen ve 2 letech z desetileté periody je úroda hroznů dobrá, asi 4 roky z deseti je jen průměrná a zbylé čtyři roky je podprůměrná až špatná. Opravdu dobrým vínem s označením Late Harvest, přírodně sladkým a poměrně vzácným, se může vinař pochlubit průměrně tak jednou za deset či dvacet let (např. z odrůdy Huxlerebe). Z osobní úzkušenosti mohu potvrdit, že koupit opravdové English wine není např. v labyrintu Londýna vůbec nic lehkého a ten správný obchůdek musíte hledat velmi důkladně.

Velká část anglických vín je vyráběna z odrůd-kříženců. Podle nařízení Evropské Unie však tito zatím neuznaní kříženci nemohou získávat vyšší apelace - a naopak angličtí vinaři nejsou ochotni hradit vysoké náklady za jejich zkoušení a ověřování. Proto pouze asi jen třetina anglických vín nese označení Quality Wine (jakostní víno). Všechna ostatní jsou pod označením Table Wine (stolní víno). Obdobou regionálně významných vín (VOC, AOC, IGT, atd.) jsou anglická vína pocházející z výrazných nebo významných oblastí. Ta pak musí být označena - např. víno z hrabství Cornwall musí mít na etiketě uvedeno Cornish Regional Wine („Víno z Cornwalské oblasti").

Nejsevernější zdejší plodící vinice je blízko města Durham v severní Anglii na 55 rovnoběžce - což je zhruba na úrovni litevského Vilnijusu. Nejseverněji položené vinice v Evropě jsou pak zřejmě ve Švédsku a to až na 59 rovnoběžce.

Informace k článku jsem čerpal většinou na volně přístupných anglických serverech. Publikováno s laskavým svolením Vinařského obzoru, kde byl tento můj článek publikován původně.