Seriál o vinětách I. - Víno pre viechy
Začalo to docela nenápadně. Občas mě některá etiketa od vína zaujala natolik, že jsem si ji odlepil jako pěkný obrázek, později jsem k ní připojil i charakteristiku vlastního vína. Dnes po letech, jsem nadobro ztracen - nevyhodím žádnou láhev, aniž bych neodlepil všechny části etikety. Kupuji etikety na burzách, vyměňuji je se stejně postiženými enofily, udržuji si okruh kamarádů, kteří mi etikety posílají, nebo alespoň schovávají prázdné láhve. Odvážím-li pak čisté láhve do sběrny (paní u výkupu už mě dobře zná), jen tak cvičně projedu obsah kontejneru a pár zajímavých kousků si zase odvezu domů. Stal jsem se zkrátka beznadějným sběratelem vinných etiket...Z desetitisíců obrázků a námětů na nich se občas vynoří něco vyjímečného, co vybočuje z řady zažitých zvyklostí, z šablon používaných designů. Podívejme se tedy na některé tyto etikety - zaujmou díky grafikově fantazii, neotřelému nápadu nebo jsou jinak sběratelsky zajímavé. Dnes to bude etiketa s podivným přetiskem „Víno pre viechy".Stovky let výroby vína v regionu Slovenska daly vzniknout tradici úcty k ušlechtilosti vína, čehož jsou viechy (česky: ten vích) jedním z příkladů. Téměř všechny domy v Bratislavě na ulicích Vysoká, Rajská, Valónská aj., bývaly vždy domy vinohradníků. Ti mohli v pořadí podle předem určeného seznamu po dobu dvou týdnů nalévat (prodávat) vlastní víno, tzv. „držet vích". Konali tak přímo ve svém domě, nad jehož širokým vchodem („forhaus") vyvěsili vích, tedy věchet sena, slámy a chvojí přivázaný na dlouhé holi. To byl symbol otevřeného víchu, kdy se členové rodiny stali na čas hostitely a obsluhovali hosty přímo v domě, na dvorku i na zahradě - sudy s vínem byly ve sklepech přímo pod domem. Příjemné prostředí, domácí jídla, neprostřené stoly nebo popíjení ve stoje a živá hudba („schrammel muzik") - to vše se za dva týdny přesunulo o kus dál. Pod víchem se vždy zpívalo - ať to byly slovenské a maďarské lidové písničky, nebo vídeňské odrhovačky. Tato setkání u vína byla pověstná svou tolerancí. Pod víchem se nikdo nepohoršoval nad náboženstvím, národností či společenským postavením. Dobré víno a neopakovatelná atmosféra všechny popíjející návštěvníky spojovala - umělce, úředníky, řemeslníky, chudé studenty či bohaté měšťany. Chodili sem diskutovat, zpívat a bavit se známé osobnosti jako Kollár, Šafárik, Palacký, Liszt, Glück, Petöfi. Za první republiky jezdili elektrickou dráhou popíjet levné bratislavské víno k dlouhým stolům pod víchy i obyvatelé Vídně - víno nezná národnost...Bratislavské „viechy" (také „viešky") dosáhly plného rozkvětu v třicátých letech 20.století, kdy byl na vrcholu také společenský život ve městě - tehdy se staly místem setkání umělecké a politické smetánky. Podobně však se „prodej vína pod víchem" praktikoval i na Moravě, kde se snopek sena na tyči věšel přímo nad dveře sklípků. Takže až dnes, v době obnovování tradic, někdy při procházce mezi sklípky uvidíte na některém z nich viset vích, rozhodně to není strašák na odhánění turistů. Naopak - jen vstupte, pozdravte vinaře a ochutnejte z jeho nabídky ...Připojená etiketa pochází z období zhruba kolem roku 1970, víno vyráběly Vinárske závody, oborový podnik, Bratislava, závod Nitra. Možná nás zaujme i „štátna maloobchodná cena" 13,- Kčs za litr tohoto vína - nezapomeňme však, že v téže době byla průměrná hrubá mzda někde pod 2´000,- Kč. Podle dobových informací z 30. let pak stál litr takového vína 6,- Kčs.Použitá literatura a inspirace:*volně přístupné informace na internetu, autorův archiv etiket*Imrich Sečanský - Spomienky a vyznanie lekára, Bratislava 1997*Peter Salner - Bratislavské kaviarne a viechy, Vydavatelstvo PT 2006Publikováno s laskavým svolením Vinařského obzoru, kde byl tento můj článek publikován původně.
