O Víně

Ještě naposledy se vrátím k řezu. Čím více o tom čtu, tím nejednoznačnější se to zdá. Odkojen materialistickým školstvím, které logické souvislosti adoruje jako princip světa, mám asi nejmenší problém s tím, že (např. dle Storla) Měsíc skrze svojí přitažlivostí vyvolané slapové jevy ovlivňuje veškeré vodstvo, tudíž i mízu. Jelikož jsou přílivy nejnižší když je měsíc v první a poslední čtvrti, předpokládal bych tyto termíny nejvhodnější. Ještě i dokážu přijmout, že polovina měsíčního rytmu, kdy Měsíc dorůstá, má vliv na vše, co roste směrem vzhůru a druhá polovina naopak - z toho spíš vychází tedy nejlépe ta poslední čtvrť Měsíce. Vezmeme-li v úvahu i průchod Měsíce jednotlivými znameními zvěrokruhu, pak pro révu a její plody jsou rozhodující ohnivá neboli plodová souhvězdí. V zimě se to v ustupujícím Měsíci týká Lva a Střelce. Rady v knihách preferují spíše Lva, a Střelce dávají do závorky. Už tam si člověk začne drbat hlavu: Lev je totiž nebezpečně blízko úplňku (v březnu dokonce 2. a 3., tj. den před úplňkem a v úplňku), kdy je příliv nejsilnější. Pokud na to jdu logicky, tak hlasuji pro Střelce, ten je v poslední čtvrti - v březnu tedy řežme nejlíp 12.-14. Totální chaos do toho vnáší ovšem Marie Thun a její Výsevní dny: pro řez révy a stromů doporučuje stejné dny, jaké má vyhrazené pro výsev. Nejenže to nesedí teoreticky - klíčení jde opačným směrem než sestup mízy do kořenů, ale jí vyznačené dny výsevu (1.-12. a 25.-31. mimo proškrtané dny 4., 5. a 29.) jsou tou polovinou od jedné čtvrti Měsíce ke druhé, v níž vládne úplněk. Když si to namalujete, jakoby to celé posunula o čtvrt cyklu dozadu, neb všechny ostatní knihy doporučují Měsíc ubývající, tedy (pro ty, kdo to nestihnou ve Střelci) 5.-17. (pro jistotu bych dodržel jednodenní odstup jak od úplňku, tak od novu). Každý nechť se rozhodne dle svého uvážení nebo odzkouší, já osobně Thunům neupírám zásluhy u zeleniny, ale pokud vím, vinici nemají. A zakončil bych tuto disputaci citátem Nicolase Jolyho: „Měli bychom poskytovat spíše rady typu ,jak jednat´ než ,kdy jednat´ a nepokoušet se stanovit přesná data. I v tomto posledním případě se samozřejmě jedná o biodynamiku, ale bez hloubky. Z rady se velice snadno může stát teze. Pouze majitel místa, ten, který ho obývá, může a musí rozhodnout o tom, co je potřeba udělat a o správném okamžiku, kdy to musí udělat."

Ti, kdo mají strach z úplného zatravnění či bojují okopávaným úhorem se suchem, jistě využijí povolení půdy k jejímu zpracování. Maria Thun je přesvědčená o užitečnosti práce s půdou. Vidí ji hlavně jako nástroj boje s plevely (nedoporučuje pracovat s půdou ve Lvu - v březnu 2.-3. - prý se pak příliš plevele zmnoží), okopáním v kořenových dnech se navíc pro rostliny zpřístupňuje více dusíku, v listových hlavně vápník, v květových fosfor a draslík, v plodových síra. Navíc okopáním v určitém dni se do půdy dostávají i příslušné kosmické síly účinně působící až do dalšího obdělání. Budu o tom přemýšlet, ale zatím na své trvalé zatravnění nedám dopustit. Ač je má vinice na poměrně suchém svahu, dlouholeté zatravnění vinici ani úrodě v ničem neuškodilo, ani v extrémně suchých letech.

Maria Thun též radí současně s březnovým obděláním půdy provést i trojí postřik půdy i kmenů biodynamickým preparátem zvaným roháček. Na ten se ovšem zadělává už na podzim. Vezme se kravský roh a napěchuje se čerstvým kravským lejnem (obojí by mělo být z nějakých šťastnějších zvířat než z celoročně ustájených velkochovů). Při podzimní rovnodennosti se zakope do nějaké dobré humózní půdy a vykope až na jaře, po jarní rovnodennosti (21. března). Jeden roh vystačí zhruba na jeden hektar, použije se na stejnou výměru k rozmíchání 40-50 litrů vody, ale může být i více, pokud se zachová poměr jednoho rohu na hektar. Malý kousek velikosti lískového oříšku se pak bere na jednotlivé postřiky - rozmíchá se v kbelíku vlažné dešťové vody rukou nebo březovým košťátkem kruhovými pohyby až se vytváří charakteristický středový vír. Míchá se střídavě doleva a doprava přibližně hodinu - tomu se říká, že se preparát dynamizuje. Pak se stříká buď postřikovačem nebo štětkou, smetáčkem či košťátkem v nepatrném množství na půdu a keře, nejlépe dynamizace i postřik pozdě odpoledne. Venkovní teplota by neměla klesnout pod 8 °C. A co že by to mělo provést? Zklidňují se tím rozkladné procesy v půdě a podněcuje se lepší a hlubší kořenění, což u révy rozhodně není věc nepodstatná.

Druhého a třetího března jsou navíc termíny pro nejvhodnější zasazení (v únoru nařezaných) pravokořenných sazenic do vinice.

V březnu už se bude vše zase probouzet. Chcete vědět, jak chutná jaro? Můj tajný tip: ochutnávejte rašící pupeny stromů a keřů (jen pozor na zlatý déšť - ten je jedovatý). A čichejte k tolika květům, kolik jen bude možné. Krásné jaro!