O Víně

Podařilo se mi konečně se probít k jednomu výtisku Výsevních dnů 2007. Kromě kalendáře s doporučeními i tentokrát není nouze o výsledky celkem zajímavých pokusů, i když... čím déle snažení Thunových pozoruji, tím zřetelněji se mi rýsuje to, co mi na jejich pojetí vadí. Vždycky jsem si myslel, že biodynamika a příbuzné směry se nejvíc liší od konvenčního zemědělského průmyslu tím, že jim nejde o kvantitu, ale o kvalitu, že tolik není důležitý výnos, ale jestli vypěstované rostliny jsou všestranně (přinejmenším senzoricky) „dobré", jestli je rostlina, povýšená na víc než jen množivou hmotu, určitým zrcadlením harmonie. Tohle všechno mi zrovna tady dost chybí, naopak docela často je zde měřítkem správnosti lunárního principu pouhý výnos a velikost hlávek zelí. Rostlina je tak trochu dál jen pasivním trpitelem všemožných experimentů, dál jsou rostliny děleny na plevele a kulturní plodiny, proti plevelům a škůdcům je třeba bojovat, navíc i některá „vylepšení" půdy už nebezpečně principielně kolidují s konvenčními metodami. Řekl bych, že lunární a planetární vliv je zde tak akcentován, že nezdravě opomíjí i ostatní vlivy a souvislosti.

Vzhledem k velkému počtu dotazů je mimo jiných stěžejních věcí v letošních Výsevních dnech krátce popsán (nikoliv vysvětlen) i konkrétní postup ošetřujících zákroků pro vinaře (tedy pokud vinaři přijmou začlenění do skupiny ovocnářů a pěstitelů keřových bobulovin). Kdybych před tím nečetl Nicolase Jolyho: Víno z nebe na zem, užasl bych, jak je to jednoduché. Takto jsem spíš povytáhl obočí nad smělými zobecněními bez varování před možnými riziky a bez důrazu na vlastní pozorování a místní podmínky.

Ale abych jen nekritizoval: součástí tohoto ovocnářského koutku je i podrobný předpis na tzv. stromovou pastu. Thunovi s ní (naředěnou) postřikují v listopadu kmeny, zajímavější se mi ovšem jeví to, že ji v Domaine Leroy (a nejen tam) používají jako balzám na zamazávání ran při zimním řezu. Přepočtu-li množství ingrediencí z velkokapacitních na malovinařské účely, pak lopatkou smísíme (hodinu „dynamizujeme") 1 kg kravinců, 1 kg jílu, čtvrt kila jemné čedičové (bazaltové) moučky, čtvrt kila dřevěného popela a deci syrovátky. Nemusím asi zdůrazňovat, že na původu všech ingrediencí samozřejmě záleží. Ještě že biozemědělců u nás utěšeně přibývá (jejich seznam včetně podseznamu chovatelů skotu je třeba na www.pro-bio.cz). Trochu námahy dá zřejmě opatření čedičové moučky. Pokud nemáte zrovna blízko k přirozeným nalezištím (Radobýl, mostecko, sokolovsko, liberecko), v nouzi se určitě nechá sehnat nějaký ten černý čedičový štěrk, když ne v kutilských supermarketech, tak snad někde u zahrádkářů či akvaristů.

Když už jsme u toho řezu, pak ubývající měsíc je v únoru, zanedbáme-li pro jistotu okrajové dny, od 3. do 16. Kvůli zřejmě nevhodným planetárním konstelacím (ne všude je to v kalendáři zdůvodněno) jsou jako rizikové proškrtnuty 4., 5. a 8. Vůbec nejoptimálnější se zdá 3. (Luna ve Lvu) a 13.-14. (ve Střelci), zbytek je řekněme o fous méně, ale stále ještě optimální. Soukromě jsem si dal pro letošní řez tato předsevzetí: Vzhledem k suchému podzimu a zimě, která nedala zatím keřům příliš odpočinout, říznu na malinko menší množství než jindy, abych keře zbytečně nevysiloval. Nevidět před sebou učebnicový řez a nepočítat očka - pohled na konkrétní keř přede mnou, instinkt a cit budou lepšími rádci. Nepravidelnost jako vzpoura proti líbivé, ale nepřirozené pravidelnosti. Myslet na samé pěkné věci, užít si tento až rituální obřad. Minimálně s tím posledním asi nebudu mít problém. Řez je možná ten největší svátek, který na vinici prožívám.

Řez, který má sloužit ke štěpování sazenic révy, by měl proběhnout od 13. do oběda 15.2. Pokud bychom takto nařezané réví chtěli použít jako pravokořenné řízky (což si podle naší legislativy může dovolit, tuším, tak maximálně zahrádkář), musí se řízky udržet v chladu a vlhku do té doby, než se mohou zapíchat do země, což by optimálně mělo být 26. a 27.2. nebo 2. a 3.3. (do deseti do večera). Obecné termíny výsadby (pominu-li od 1. do 12.2., což bude na révu buď už pozdě nebo příliš brzy), pak od 26.2. (do odpoledne 12.3.) Desátého je optimální den pro výsadbu těchto stromů: jasan, cedr, borovice, jalovec, černý rybíz, túje, švestka a meruňka.

Co jiného lze ještě pro zdar révy v únoru (měsíci rohů) podniknout? Ještě tak na Hromnice, tj. 2.února, si, jak dříve hospodáři, sednout a sesumíroval si plány na celý rok. Z kostela se nosívaly posvěcené svíce, hromničky, neboť jak praví Tomáš Štítný ze Štítného: „Protož když hřímá, sluší se rozžieti - aby tu nic hrom nemohl uškoditi." Na Hromnice se z „ochranných důvodů" nesmělo klít, mluvit nevážně. A neodpustím si: Na Chodsku navíc věřili, že kdo bude toho dne tancovat, zemře bez světla.

Své místo v tradici mají určitě i další dvě únorové události: Masopust (18.-20.2.) a Popeleční středa (21.2.)., i když, pravda, s vinohradem přímo zrovna nesouvisí.

Co se sklepa týče, přetáčení a lahvování by se měly, pokud možno, též řídit tzv. plodovými dny v ubývajícím měsíci, což v únoru jsou již výše zmiňovaná data 3. (Luna ve Lvu) a 13.-14. (ve Střelci). Tedy pokud hospodář zrovna nebude řezat, že...

Zakončil bych únor zamyšlením nad citátem z Wolfa-Dietera Storla (Zahrada jako mikrokosmos): „Shrneme-li to, můžeme konstatovat, že práce s kosmickými rytmy je jen jedním z mnoha aspektů úspěšného zahradničení. Tyto rytmy mohou působit jenom tehdy, jestliže pomocí kompostu, rozumné závlahy, osevního postupu a smíšené kultury dobře pečujeme o půdu. Protože se ta spousta rytmů navzájem překrývá, může trvat případně i desítky let, než nastanou všechny ideální kosmické podmínky zároveň. Místo, abychom čekali na tuto chvíli, musíme zkrátka jednat podle zdravého selského rozumu a vzít v potaz ty nejdůležitější aspekty."

Na shledanou v březnu!

Další související informace:
- www.pro-bio.cz
- www.biodynamika.cz
- Vinařský obzor