O Víně

To mi takhle před nedávnými časy napsal portálový kolega p.j., že se v pražském Palace hotelu bude 15. listopadu 2006 konat ochutnávka francouzských vín z oblasti povodí řek Loiry a Rhony, pořádaná společností Domaine R&W. Má reakce byla předvídatelná, něco jako proč bych se táhl přes celou republiku zrovna na tuto ochutnávku. Záhy mi bylo vysvětleno, že dle programu ochutnávky tam budou i četní zástupci ze sladké říše a to nejen tak ledajací. Pojmy jako Château de Fesles, nebo Quarts de Chaume jsou pronášeny jen polohlasně a to s patřičně rozechvělým hlasem s vystřikujícími slinami z úst. Já přiznávám, do oné doby „předmejlové", jsem o těchto vínech neslyšel, jsa zastíněny sauternskými chlapíky. p.j. mne neustále masíroval mejly typu „pokud toto neochutnáš, jako bys nebyl", nebo „todle minout, tak si do konce života budeš píchat vidličkou do zadku", či má oblíbená „koukej přijet sajrajte, nebo Ti rozkopu držku". Tak jsem se vrhnul do samostudia uvedených vinařství v pozvánce. A pak jsem začal objevovat vrcholek ledovce sladkých vín z oblastí Côtes du Rhone a zvláště Val de Loire. To, co jsem o výjimečnosti místních botrytických vín začal odhalovat, zvláště pak pojmy jako exkluzivní vinice Bonnezaux, nebo 6 ha vinic vinařství Domaine Baumard z celkových 45 známé oblasti Anjou, začal jsem z kalendáře odstříhávat dny do degustace. Takže ještě jednou díky p.j., že jsi to nevzdal a hučel do mne, ať přijedu, že jsi vzal na sebe ohromné riziko a nechal mne u sebe přespat (asi máš hodně dobré pojištění domácnosti) a vůbec, že jsi mi pomohl zprostředkovat hezké nevšední zážitky. Velkou míru na tom také má bezproblémová a rychlá komunikace s panem Danielem Kroftem z Domaine R&W. Na mé dotěrné dotazy reagoval pružně a velmi vstřícně, což velmi oceňuji a kvituji. Díky! Takovéto chování vždycky pootevře mou těžce zkoušenou peněženku, poznamenanou velkým schodkem domácího rozpočtu a vleklou hospodářskou krizí. Po tomto jsem již byl rozhodnut absolvovat 400 km cestu za svým sladkým chtíčem. Ovšem nejprve jsem musel kolegovi p.j. vyplnit krátký dotazník, o který se zde rozhodně musím podělit, fakt mi to nedá:

Pro přípravu pohoštění vyplňte laskavě následující údaje:

Jsem fanatický masař/fanatický vegetarián/muslim/hinduista/ortodoxní žid/něco mezi nebo ještě jsem se nerozhodl.

Jsem vyloženě alergický na____________(doplňte).

Při uvítání bezpodmínečně vyžaduji: slavobránu, ohňostroj, nastoupenou jednotku, děvečky v krojích, sůl a chleba, tisk a televizi, šílející davy fanynek (nehodící se škrtněte).

Nakonec vše klaplo hladce, nechtěl jsem se tahat autem (i když bych si možná už konečně mohl vyzvednout MiBiTe ty lahve, než mi rozflákáš dalšího miláška, co ty hanbo?) a jelikož degustace byla ve zmíněném Palace hotelu, kousíček od Hlavního nádraží a příjezd vlaku hodinu před akcí, nemohlo vše dopadnout lépe. Transfer z nádraží proběhl v poklidu, podle rad p.j. jsem jen prosvištěl parčíkem a nedotýkal se bezdomovců ani na zem spadlých a za pár okamžiků jsme se setkali u vchodu Palace hotelu. Již jen pár okamžiků mne dělilo od těch nádherných víneček, prezentovaných ve většině případů jejich hrdými tvůrci. Tak copak že to tam bylo dobrého k pomlsání?

Zatímco p.j. začal poctivě z kraje a zkoušel vzorek po vzorku, já jsem svým neomylným rypáčkem nabral směr zbytkový cukr, neb jsem byl varován, že později ty nejvypečenější kousky už nejsou skladem. A kvůli těch tady přeci půl dne jedu! Tak jsem přeskočil Vins de Vienne a Domaine de la Mordorée, abych mohl započít cucandu u stolu s prezentací vinařství Domaine de Villeneuve a Domaine des Escaravailles, u kterého byl k dispozici pan Tomáš Zima, coby náhrada za nedorazivší povolané osoby. Jelikož zde byl celkem klid a sál se začínal teprve návštěvníky pomalu plnit, dovolil jsem si zvolnit tempo a přeci jen začít suchým vínem, než si cukry zaplácnu pohárky. A jednalo se o Châteauneuf du Pape 2004 Blanc - Les Grandes Vignes du Roy z Domaine de Villeneuve. Barva velmi jemná se slámovými tóny, viskozita střední. Ve vůni zajímavý kytičkový mix kupáže 13-ti odrůd, což se promítlo i do velmi jemné, svěží, se silnější kyselinkou, plnější a kulatější chutě. Dochuť střední, s jemným ořechovým ocáskem. Cena zhruba 800,- Kč. Ovšem už během ochutnávání tohoto vzorku jsem pošilhával po několik centimetrů vzdálené lahvi Rasteau Vin Doux Naturel Blanc 2003 ze zmíněného Domaine des Escaravailles. Barva jemně přituhuje, sytost se zvyšuje, viskozita taktéž. Vůně velmi jemná, ale o to noblesní, elegantní, ušlechtilá, z níž čiší povedená vyzrálost a konkrétní složky lipových květů. Chuť jde ještě dál a poskytuje opravdu povedený zážitek, zvláště pokud je toto víno jako první v pořadí. Dokud nemáte možnost srovnat s následujícími kousky, zažíváte euforii (v mém případě). Perfektní harmonie, přes hladinu cukrů (odhadem 40-60 g/l) vynikající svěžest, olejová hladkost v puse a dlouhatánská dochuť. Cena: 462,- Kč.

Jelikož zaregistruji, že mám po pár krocích ve směru ochutnávkové jízdy na dosah Domaine des Baumard, zmocňuje se mne hypnotický trans a jen mlžně si pamatuji, jak míjím stůl Domaine de la Janasse a Domaine du Pegau (které by ale bylo velká škoda neokusit, tak se k němu ještě vrátím, ale až po té, co vyžahnu všechny slaďáky). A tak jsem již zběhl od Rhony do oblasti Val de Loire k vínu Clos du Papilon 2003. Zde jistě nevynechám ani kapičku a tak začínám suchou šenin blancovou ohrádkou na motýly (Clos du Papillon). Barva jemně sytá, začíná teprve vystrkovat růžky, viskozita jemně zvýšená. Vůně příjemná, středně intenzivní kvetoucí louka s podílem vyzrálých dužnin jižního ovoce. V chuti jemné, kyselinka svěžejší, ideální na letní mlsání k lehčím salátům. Nedočkavě jako další vzorek si vyprošuji sladší Cuveé le Paon 2003. Barvička přituhuje a vůně mne posílá do výrazných výšin rozkoší. Nádherná intenzita, totální máslovinka, velmi zralé, slaďoučké hrušky, oříšky... paráda. To jsem si těch cca 100 g/l zbytkových cukrů, 4,5 g/l kyselinky a 12 % alkoholu šoupl do úst bez jediného rozpaku. A v nich tento zástupce oblasti Savennières se nenechal také nijak zahanbit. Na celkovém množství hroznů dvě třetiny botrytických odvedlo svůj kus práce a v chuti tak exceluje parádní hladkost, vyvážení, dlouhatánská dochuť a kompotové mandarinky tóny. Zmíněný poměr použitých botrytických bobulí mi připomíná tokajské samorodné sladké víno, ovšem tato francouzská kupáž je chuťově hodně jinde, o dost výše. Snad jen ty nejpovedenější a nejvymazlenější kousky by se mohly přiblížit. Cena 804,- Kč. Ovšem teď bych prosil chvíli klidu, odskočte si pro bryndáčky a papírové ubrousky, přichází těžký kalibr Quarts de Chaume 2001. Toto bylo jedno ze dvou vín, které přinutilo mou línou zadnici dopravit do Prahy. Slaďákofilové, odříkávající si každý večer před spaním celou svatou jedenáctku premier cru bílých vín sousedního bordó, včetně chatakteristik jednotlivých ročníků konkrétních šató, budou jistě vědět která uhodila. Ostatní jen naťuknu faktem, že zvlášť dobře chráněné Quarts de Chaume s pouhými 120 akry (méně než 50 ha) a Bonnezeaux (s asi dvojnásobnou plochou) jsou natolik výtečné, že jim byla povolena vlastní apelace jako Grands Crus v Burgundsku. Dole jsem s laskavým nedovolením připojil mapku z Johnsonova Světového atlasu vín. Nuže zpět k této delikatese. Barva je již prvním signálem, s kým máme tu čest. Velmi sytá s tóny pampeliškového medu, jiskrná, velmi viskózní, olejíček grando tuti. Vůně, která se zapíše hluboko do podvědomí, intenzivní,vybroušená jako dokonalý diamant, prostě ohromující, grandiózní, skvělá. Nejvíce mi opět připomínala velmi vyzrálé, slaďoučké hrušky (že by projev odrůdy Chenin Blanc, terroir a těchto botryků?), med, sladké ryngle, žlutý meloun, vše slaďoučké jako hrom. Ovšem nejen ovoce, ale také luční květy, jemná chlebovina a oříšky doprovází vzlínající vůně ze sklenice. Chuť jde ještě dále, a zážitek z předchozího cuveé posune ještě výše. Ruční sběr konkrétních bobulí, napadených ušlechtilou plísní a to někdy i 5-7x přes vinici začíná v říjnu, probíhá v 8 až 10-ti denních intervalech a zajišťuje tu nejpovedenější výchozí surovinu. Z ní poté vzniká analyticky velmi podobné víno jako předchozí Paon, ovšem s výraznějším a osobitějším charakterem a výběrovou výchozí surovinou. V chuti se opět vyskytly tóny zmiňovaného kolegy, ovšem ještě lépe propojeny a to nejen časem. Fakt jsem byl ohromen a to nejen příjemným vystupováním a pohodovým rozhovorem s panem Baumardem, který už automaticky při třetí návštěvě (bylo jich celkem tuším 5 - omlouvám se všem, na které nezbylo) bral do ruky automaticky tuto láhev, když viděl, že „zrovna jdu náhodou kolem jeho stolu". Také mi přislíbil poslání vinět do databáze, tak se snad v den vydání článku s němi setkáme. Cena: 1.159,- Kč.

Vracím se opět z nadpozemských výšin nebeské nirvány do hučícího sálu Palace hotelu a jdu k vedlejšímu stolu mírně přibrzdit, před závěrečnou sladkou peckou a mým nejočekávanějším zážitkem. Tímto sousedem bylo Château de Chamboureau, hospodaříce v oblasti Savennieres s vinařem panem Pierrem Soulezem. Začal jsem suchým vínem Roche aux Moines sec Chateau de Chamboureau 2002. Výrazně sušší víno s agresivnější kyselinou a odpovídajícímu průměrnému chuťovo-nosního vjemu. Víc poznámek jsem si neudělal a zcela určitě to nebylo netrpělivostí před sladkým Savennieres Moelleeux „Clos du Papillon" 2003. Toto víno obsahuje cca 45 g/l zbytkových cukrů na přibližně 5 g/l kyselin. Vůně se mi také zdá, jako by udělala několik kroků nazpět a byla velmi slabá, téměř nic konkrétního jsem nemohl vyčmuchat. Pokud to nebyl dočasný šok z nášupu vůní předchozího Quarts de Chaume, tak docela nic moc. Chuť to již dohnala vyváženými cukry, ovocno-květinovým aroma, celkem povedeným vyvážením, plnějším tělíčkem a delší dochutí. Cena: 562,- Kč.

Doufal jsem, že si určitě napravím chutě u dalšího stolu, na němž také stál ON. Ale nejdříve jsem započal upokojovat zvědavost u do podvědomí se probojovávajícího producenta botrytických vín, známého pod názvem Domaine Philippe Foreau. Jak jinak počít ochutnávku, než od spoda, tedy polosladkým Vouvray demi sec 2005. Barva jemně slámová, viskozita vyšší. Vůně ne až tak intenzivní jak jsem čekal, ale slabšími cibébami načichlé je. V chuti poněkud slabší cukřík, doprovázen hořčinkou. Připadalo mi to ještě nezharmonizované, některé komponenty moc vyčuhovaly. O to víc jsem se těšil na staršího vrstevníka Vouvray Moelleux 1995. Barva prozradí již jednu dekádu zrání, je velmi sytá, viskozita taktéž velmi vysoká. U vůně mne zarazil jeden speciální tón, který bych charakterizoval jako pach z pájené kalafuny. Opravdu, úplně se mi vybavily mladá léta v zájmovém kroužku mladých elektroniků, kde jsme jako dílní pionýři pájeli a vyráběly plošňáčky. Sem tam si doma ještě něco spájím, takže tuto čichovou banku udržuji stále v kondici a opravdu mi to toto víno vybavilo. Chuť je uhlazená a celkem povedená. Celkem píši proto, že jako by mi tam „něco" scházelo a jadrná chuť slabšího třísla, podobně jako u předchozího mi nesedla. Celkem škoda, protože tento „stánek" byl mezi mými top five a nedopadlo to tak, jak jsem si představoval.

Ale zcela jistě nemohu být zklamaný u ochutnávky vín, skrývajících se za cedulkou Château de Fesles. Opět pořádně vyplachuji sklenici a ústa, zajídám pořádným žvancem housek a výborných sýrů. Mimochodem, už jsem se zmínil, že na této degustaci byla i možnost ochutnat z mnoha různých druhů sýra? Ne? Neva, už to víme. Takže po pokusu o neutralizaci si nechávám načepovat víno s velmi jednoduchým a výstižným názvem Anjou blanc 2002. Barva poněkud světlejší, viskozita nižší. Ve vůni identifikuji především kvetoucí lípy a smůlu z jehličnatých stromů. Alkohol 14,5 % je zde více znát, doušek zahřívá a v odchodu zadrhne trpčím ocáskem. Pokračuji dále k vínu Anjou blanc „La Chapelle" 2002. Pokud jsem v předchozím víně zmínil tóny smůly, tak zde mi to evidentně připomínalo řeckou Retsinu. Podobné pryskyřicové mainstreamové tóny byly zde obsaženy velmi hutně, také v chuti. Navíc ještě vyšší kyselina a celkově sušší,velmi šťavnatý. Další jsem plánoval ochutnávku rosé vína stejnojmenného vinařství, ale náhoda tomu chtěla, aby mi do sklenice jako první byl nalit vedlejší růžák Sancerre rose 2005 z vinařství Domaine Dominique & Janine Crochet. Barva je slabší intenzity, šedorůžová, viskozita mírně zvýšená. Vyčmuchávám přidušenou jahodu a v chuti svěží i přes mírnější kyselinku. Bohužel je celkově nějak trpčí, slabšího těla, vůbec mne neoslovuje. Když vidím úplně jinou, výrazně sytější malinově růžovou barvu ve sklenici mé přítelkyně, dochází mi zmíněná záměna a jdu si pro Rose d´Anjou 2005 „Le Jardin". A rozdíl je opravdu jako popustit rýmu pěstí do čuně, nebo si utřít soplík hedvábným kapesníčkem. Opravdu jsem rád za tuto náhodu, mohl jsem tak bezprostředně poznat velký rozdíl. Toto rosé bylo jedním slovem maňifik! Úplně mne dostalo nejen vůní plnou, intenzivní se slaďoučkýma jahůdkama z babčiných zahrádek, malin a velmi zajímavou máslovinou, obsaženou i u těch vymazlených sladších kolegů. Chuť absolutně polaská nádhernou hladkostí, polosladkým obsahem cukrů, máslovinou a kompotovanými jahůdkami. Jednoznačně jedno z mých velkých překvapení a nominace na kandidáta „my best rose wine ever drinked", tedy zatím jedno z nejlepších rosé vín, co jsem zatím ochutnal a za cenu 194,- Kč jednoznačný přírůstek do sklepa. Schválně jsem to druhé rosé víno (tedy to mnou prvně degustované - rozumíme si, ne?) poslal okoštovat přítelkyni a čekal reakci. Dle jejího výrazu obličeje byl můj dojem více než potvrzen. Já byl na tom lépe, šel jsem z horšího na lepší, v jejím případě to muselo být velmi drtivé. A teď prosím pořádnou fanfáru, či virbl! Děkuji, určitě toto antré bylo na místě, protože přichází těžký kalibr, mistr řemesla Bonnezaux 2003. Ano, to je ON, milášek číslo dvě a druhé víno, které mne přimělo podstoupit cestu tam a zase zpátky, za víny zaslíbenými, Anaxiena Anaxienoranta z Anaxienovic. Připomenu, pokud jste opomněli poznámku u vína Quarts de Chaume, že pouze tyto dvě oblasti dostaly vlastní apelaci, obdobné Grand Cru. Pokud bych měl ale porovnat nalezené ohlasy na celosvětových vinných stránkách, převažují chvalozpěvy právě na vinice v oblasti Bonnezaux (teď zcela opomeneme Sauternes a Barsac) a nasazují mu tak neoficiální korunku krále sladkých vín z oblasti povodí Loiry. Takže jen suše a marně již po několikeré polykám a dešifruji poznámky z degustace: Božstvo, mana, elixír. Barva pampeliškově sytá, viskozita závodních superolejů monopostů F1. V chuti pampeliškový med, kandované ovoce, pořádné cibéby, hrozinky, mandarinky a já nevím co ještě. Totální harmonie mezi sladkostí, kyselostí, svěžestí, pitelností, nádhera. Dochuť je totálně dlouhatánská a nezničitelná. Ve prospěch velmi extraktivní a mocné stavbě těl těchto velikánů hraje i fakt, že zhruba tak po druhém přídavku Bonnezaux (cena 1.226,- Kč) jsem šel na konfrontaci s Quarts de Chaume. Malá odbočka - po těžkém zkoumání a převalování jsem dospěl k názoru, že Quarts exceluje ve vůni a naopak Bonnezaux v chuti. Kdyby se dalo tyto dvě vína doplnit o přednosti toho druhého... hmmm. Takhle bych to viděl na skóre Bonnezaux vs Quarts de Chaume - 93b : 91b. Ale zpět k té opulenci tělíček. Po těchto dvou nášupech jsem ještě měl dobrou kondici a chuť na poznávání a i po třech červených vínech a propláchnutí (a rozhodně to nebyla žádné ořezávátka, nechal jsem si doporučit p.j. co nemám minout) šlo stále zřetelně identifikovat ze sklenice, že tam byli tito dva těžkotonážní šampióni!

Nakonec uvedu jen telegraficky pár vín z červených, která mne zaujala nejvíce. A to z vinařství Domaine du Pegau. Světlejší cihlová barva, vůně lesních plodů s kořenitým ocáskem, středně svíravá chuť a příjemný projev jsou devizy Châteauneuf du Pape 2003 rouge „Cuvée Reservée". A pro změnu Châteauneuf du Pape 1998 rouge „Cuvée Laurence" mělo již sytější višňovou barvu. Ve vůní velmi zajímavé koření, anýz, pepřík. Chuť také obsahuje příjemnou harmonii mezi kyselinou, tříslem a velmi hezkým robustním, statným tělem. Také jsem si neodpustil nějakou jemnou finesu, a sice víno Domaine de Louvertrie Muscadet de serve et maine sur lie 2005 z vinařství uvedeného první části poněkud komplikovanějšího názvu. Asi bych nijak nepoznal na první šmak, že se jedná o víno sur lie, přiznávám, že v této oblasti mám značné rezervy. Ale bylo dost suché, takové to letní muškátové mlsání, šak to známe, velmi osvěžující, lehké, vyšší kyselina.

Nuže, závěrem musím poděkovat kolegovi p.j., že masíroval můj mejl a vyburcovával mou lenost opustit rodnou hroudu a zhostil se role průvodce, či poskytnout zázemí pro odbornou noční konzultaci objektů našeho zájmu nad sklenicí vlašáčku od pana Popely z vinice Purmice. Poděkuji také organizátorům Domaine R&W, za skvělé zážitky a dobře připravenou akci. Jen tak dále! Cestou domů jsem pak ve vlaku nabouchával degustační poznámky do svého elektronického pomocníka a z ještě čerstvé paměti se mi vybavovaly ty skvělé chutě. Pro konkrétní ceny, které jsem uváděl jen u některých vín si prosím klikněte na odkaz dovozce dole pod článkem.

Několik poznámek k této ochutnávce z druhého pohledu a sice z pera (klávesnice) mého biodynamického guru, kolegy p.j.:

* Kdyby Anaxien nebyl jak utržený ze řetězu a nevrhal se zběsile rovnou do těch tekutých sladidel, nebo aspoň používal pozvolných mezipřechodů ze sladka do sucha, možná by se nepřipravil o nádherné zážitky ze suchých bílých vín. Já osobně jsem třeba zjistil, že tím bájným ideálem, ke kterému podvědomě tíhnu v oblasti bílých vín, nejsou možná petrolejové ryzlinky ani dubem nabouchaná burgundská Chardonnay, ale tato zlehka tančící přebohatá hravá suchá vína. Ta struktura vůně, ta komplexnost suché chuti třeba u Savennieres Roche-aux-Moines od Chateau de Chamboreau, nebo Anjou blanc „La Chapelle"... nádhera! A králem večera, který jsem si dvakrát nechal žebravě dolít byl pro mne Clos de Saint-Yves od Baumarda. Samozřejmě suché. Na sladkých jsem si též pochutnal, to ano, ale za srdce mě chytlo právě Chenin sec.

* Z červených mne tato oblast nějak dlouhodobě nechává celkem chladným. Jedině „Vieilles Vignes" - vína dělaná z extra starých keřů stála za to. Je mi moc líto, že ekonomická rentabilita tlačí moravské vinaře ke klučení starých vinic. Na těch vínech je to opravdu znát. Králem červených však bylo Chateauneuf du Pape „Cuvée Laurence" - značnou měrou možná proto, že bylo jako snad jediné opravdu vyzrálé.

* Přímo vzorovou ukázku práce s terroirem ukázalo Vin de Vienne. V červených i bílých mohl člověk ochutnat, jak se projeví, když na jedné straně řeky je žula a na druhé křemen. Tahle hravost, zanícení, vypiplanost a hledání rozdílů mi, přiznám se, na Moravě trochu ještě pořád chybí (s čestnými výjimkami, jako třeba Mikrosvín, Znovín...)

* Celou akci celkově hodnotím kladně. Jmenovaný Anaxien už od prvních pohrůžek vypálení bytu a uřezání ventilků na autě spolupracoval, nemusel jsem tedy přikročit ani k násilí. Též článek zplodil celkem slušný, i když tam mohl trochu víc vychválit mě osobně. Dám pokyn Voloďovi, že může propustit jeho rodinu. Kdyby takhle spolupracovali všichni, kterým jsem doporučil nějakou ochutnávku, bylo by na světě méně krve a více pozitivních článků.