O Víně

Tomáš mi při své poslední návštěvě místo vína přinesl jako dáreček tuto neobvyklou věc, o které jsem si zprvu trošku myslel, že snad jde o nějaký žertovný předmět, či co...

Po několika použitích jsem této skleněné karafě přišel na chuť a při psaní dnešního článku jsem jí dal dokonce i jméno - swingující karafa. Ona teda sama o sobě nedělá vůbec nic, jen jsem si vzpoměl na slova jedné starší Neckářovy písničky: "Už to mám, takhle to tedy je, podívej, Jupiter swinguje...".
Takže já už jsem na to taky přišel - je to prostě "swingující karafa" a basta. Nedostal jsem ji v původním obalu, takže nevím, kdo jí vyrábí, jak se jmenuje a nemá-li mít nějaké přesně určené a mě doposud neznámé poslání. Shrnu tedy své dosavadní zkušenosti s tímto předmětem-darem.

Připomínám, že fotografie pod článkem jsou schválně provedeny "speciální technikou černoch v tunelu", tedy s malým okolním osvětlením, protože s bleskem nebo s dostatečným osvětlením z okolí buď karafa nebyla zřetelná, nebo se na jejích stěnách odráželo celé okolní město (i s přilehlými rybníky).

Karafy používáme proto, abychom víno dekantovali, tedy uvolnili jej z láhve, kde mohlo ležet bratru hodně dlouho. V karafě se víno více okyslyčí, uvolní se z něj aromatické složky a případné usazeniny, kal či krystalky vinného kamene zůstanou na dně láhve a do skleničky je tak už z karafy nenaléváme. Obsluha drží karafu většinou v čisté a správně složené utěrce (či šátku), nebo v držáčku, kolíbce apod. Víno do karafy naléváme dostatečnou dobu před jeho podáváním a takto se chováme zejména, jde-li o vína červená a starší. V tomto odstavci jsem se bohužel dopustil nepřesnosti - proto se prosím podívejte do chatu k tomuto článku, kde je správný důvod používání karafy rozebrán - omlouvám se za chybu a díky za upozornění na ni...

Karafu "swingovku", o které dnes píšu, však nelze normálně postavit. Vtip je v tom, že tam, kde mají normální karafy rovné dno, má tahle krasavice vybouleninu směrem VEN - viz poslední fotografie pod článkem. Něco podobného mívají láhve pro vína, nicméně tam jde o vybouleninu směrem dovnitř.
Karafa má své ústí upraveno správným způsobem, je "seříznuté" šikmo, takže víno z ní jde velmi dobře nalévat do skleniček. Co se týče běžných funkcí, karafa se chová docela stejně, jako většina jejích ostatních sestřenic. Její konkávní (tedy "vypuklá, dutá") část má zřejmě (?) kromě cuchání nervů tomu, kdo s karafou ještě neumí zacházet (při neopatrném pohybu se karafa roztancuje, jsa podporována hybností vína uvnitř) za úkol také pohltit ty zbylé usazeniny ve víně, které už do skleničky nepatří. Inu, nevím - zdá se mi, že při téměř každém pohybu karafou se víno dole míchá a mísí znovu a znovu a kaly se tak víří. Je ale pravda, že těžší částice v konkávní vyboulenině asi zůstávají - ovšem jen tehdy, leží-li karafa na stole. Po usazení se zmíněných kalů v konkávní jímce se všechny tyto nepatřičnosti opět vrací do vína v momentě, když karafu nahnu, abych si víno nalil do skleničky.

Největším zážitkem je tedy asi každé položení karafy na rovný stůl. Jak jsem už napsal, víno v ní se ihned nezastaví a jako každá správná tekutina v takové situaci začíná sledovat cestu nejmenšího odporu gravitace směrem k matičce Zemi a tak se karafa ihne šmydlí, kýve, šejkuje sebou, kolíbá se a hojdá, dokud se časem docela nezastaví. Než k tomu dojde, mívám úplný strach, že se karafa skutálí ze stolu na zem - ale jsem-li trošku opatrný, s tím jejím swingem to není zase tak zlé.
Díky svému tvaru se dá chytit pohodlně jen za hrdlo těsně nad "bříškem" a to činím raději opatrně, aby se karafa v tomto krčku nezlomila - za ní se při nalévání vína do skleničky občas zvedá celé bříško se sedmi decilitry vína...
Nevím, jaké máte s podobným typem karafy zkušenosti, já ji občas před návštěvou nebo i jen tak kvůli sobě vytáhnu a trošku si s ní vyhraju - inu, to je snad ono pití hrou :-)

Více odkazů na zajímavosti okolo podávání vína (vývrtky, teploměry, skleničky, nálevky apod.) naleznete v této rubrice O věcech okolo, při rolování směrem zpět v čase.