O Víně

Málokdo si při vyslovení jména Malta vybaví právě víno. Tento malý ostrovní stát o rozloze 316 kilometrů čtverečních je jednou z mnoha zemí, které si na vinařské mapě světa zatím hledají místo. Ostatně i náš stát, se svou v porovnání se světem zanedbatelnou plochou vinic, je proti Maltě vinařskou velmocí. Přesto, nebo možná právě proto, si Malta pozornost rozhodně zaslouží. Ve světě, kde se chutě unifikují a vína stávají stále více hříčkou technologií, jsou malé regiony a jejich unikátní terroir rájem pro každého, kdo hledá nevšední zážitky a nové poznatky.

Několik faktů na úvod:
Počasí: typicky středozemní, velmi horká léta (teploty běžně okolo 35 °C) a krátká, deštivá zima. Zimní teploty přes den neklesají pod 10 °C, noční pod nulu (na Maltě nemrzne). Roční srážky se drží na úrovni 600 mm, většina v období od října do března. Na Maltě je vysoká vlhkost vzduchu a réva je ochlazována silnými větry od moře.
Plocha vinic: oficiální čísla mluví o zhruba 400 ha vinic, ale kvalifikované odhady vinařů po masivní výsadbě v posledních letech se pohybují spíše mezi 600 - 700 ha.
Měna: maltská lira (Lm), kurz přibližně 67 Kč = 1 Lm.
Osídlení: plocha 316 km2 je osídlena více než 400.000 obyvatel (4. největší hustota osídlení na světě), drtivá většina z nich (98 %) je římskokatolického vyznání a kostel najdete doslova na každém kroku. Republika Malta je od 1. května 2004 členem Evropské unie.

Vinařství na Maltě se datuje do doby 800 let př. n. l., kdy ostrov osídlili Féničané. Rozkvět pokračoval i po obsazení ostrova Římany v roce 218 př. n. l. až do zhruba 9 století n. l., počátku staletí trvajících nepokojů, kdy réva postupně mizela. V první polovině šestnáctého století připadly ostrovy johanitům. Ti se zasloužili o nové pokrytí značné části ostrovů révou vinnou, oficiálně na produkci mešního vína. Vinařství se zde rozvíjelo až do konce století osmnáctého, kdy zemi převzala Británie a učinila z ní svůj protektorát. Většina vinic byla zlikvidována a nahrazena obilnými poli a plantážemi bavlníku. Dnes se situace opět obrací a malá terasovitá políčka jsou znovu osazována vinicemi. Každým rokem přibývá několik desítek hektarů. Od malých a špatně udržovaných rodinných vinic doslova kapesní velikosti (maximálně stovky čtverečních metrů, výjimkou nejsou ani vinice o rozloze pár desítek metrů) s především lokálními odrůdami, až po špičkově udržované pozemky s perfektním vedením keřů a umělým zavlažováním. Polohy vhodné pro pěstování vína jsou obvykle osázeny něčím jiným, je tedy nutné přesvědčovat místní farmáře, že jejich plodinu by měla nahradit právě réva vinná. Větší vinařství se pak snaží získávat vlastní rozsáhlejší pozemky, protože jedině tak mohou lépe kontrolovat kvalitu hroznů. Přesto je většina z nich odkázána vykupovat hrozny právě od desítek až stovek malých pěstitelů.

Na Maltě lze nalézt minimálně čtyři původní a unikátní odrůdy, u dalších momentálně probíhají testy DNA a porovnávání s databázemi odrůd v Itálii a dalších zemích. Na zhruba 200 ha se pěstují bílé odrůdy Girgentina a Gennarua, společně s modrými Gellewza a Mammolo. Především bílé odrůdy trpí nižší cukernatostí a jsou vhodná spíše do cuvée nebo jako hrozny stolní. Modrá Gellewza je na tom přeci jen o něco lépe, přesto ji najdete opět spíše v cuvée či v doslazovaných perlivých vínech (Gellewza Frizzante). I přes nespornou obtížnost pěstovaní jinak než na vysoký výnos, tedy k dosažení kvalitních a použitelných hroznů, se místní odrůdy pěstují na více než polovině plochy vinic a místní obyvatelé na nich nezvykle silně lpí. Lze je proto nalézt zpracované i samostatně, především v různých „domácích" vínech podprůměrné kvality hraničící až se zdravotní závadností. Mošt je obvykle velmi výrazně docukřen či výsledné víno přímo dolihováno. Před nákupem těchto vín za akční ceny „tři lahve za cenu dvou" u silnic a na tržištích silně varuji!

Pokud se vydáte poznávat maltská vína přímo do země jejich původu, což je vzhledem k minimálnímu exportu téměř nezbytné, je nutné dát si pozor na jeden malý zádrhel. Vzhledem k tomu, že Malta je schopna produkcí svých vlastních hroznů pokrýt minimální část spotřeby místních obyvatel, dováží se většina suroviny pro přípravu vína z ciziny, především z Itálie. Místní obyvatelé, včetně obsluhy restaurací, velmi často nedělají příliš velký rozdíl mezi vínem vyrobeným z lokálně vypěstovaných hroznů a těch z dovozu. Maltské či gozitánské víno je prostě to, které vyrobila místní firma. Ovšem ta z dovozových hroznů, ač je vliv sklepmistra na výsledný produkt obrovský, při nejlepší vůli nelze považovat za vína opravdu místní. V tomto ohledu se vinařské firmy snaží místního konzumenta poučovat a postupně se jim to i daří. Přesto je vhodné dávat pozor a pečlivě studovat viněty. Situaci komplikuje i fakt, že Malta nemá žádný vinařský zákon a zásadnější kontrolu, pouze při exportu podléhá obecným vyhláškám Evropské Unie. Významnější místní producenti s vlastními kvalitními pozemky se proto snaží o zavedení sady pravidel a regulací. Podle posledních informací je na cestě systém, který zjednodušenou formou kopíruje systém italský a oddělí vína stolní od těch s kontrolovaným místem původu, složením a způsobem přípravy.

Při cestě za vínem je vhodnější volit lepší restaurace nebo specializované winebary. Vína jsou totiž, především v obchodech, obvykle velmi nevhodně skladována. Je opravdu snadné koupit víno naprosto zničené vysokými denními teplotami. Kultura pití vína se však i zde rychle rozvíjí a za rok může být vše jinak. Specializované winebary rostou jako houby po dešti a v turistických lokalitách se na ně bezproblémově doptáte. V historické Vallettě mohu doporučit stylový podnik Labyrinth 1586 v úzké temné uličce Dejqa (paralelní s širokou hlavní třídou), kde je za slušné ceny k dispozici téměř kompletní sortiment místních prémiových vín spolu s nabídkou místních specialit. Zajímavostí běžných maltských restaurací je i menší navýšení ceny vína oproti ceně v obchodech. Stav známý z našich podniků, kdy restaurace za víno požaduje několikanásobek běžné ceny, se zde nekoná. I to napomáhá klidnému vychutnání kvalitních vín v prostředí, do kterého patří.

Ceny se výrazně liší dle místa i sezóny, v nejvíce exponovaných lokalitách a špičce sezony očekávejte značný nárůst. Za výbornou večeři pro dvě osoby s lahví či dvěma kvalitního místního vína v lepší restauraci na pobřeží zaplatíte standardně 12 - 25 Lm (800 - 1700,- Kč), zároveň se ale lze během horkého dne dobře naobědvat i za 3 - 5 Lm (200 - 340,- Kč) pro dvě osoby, všude je dostatek pekáren, malých restaurací s nabídkou různých sendvičů a lehkých těstovin s plody moře, pizzerií a fast-foodů s lokálními specialitami i dnes již všudypřítomným kebabem. V obchodech koupíte litrovou láhev Kinnie za zhruba 0,50 Lm, plechovku piva za 0,30 Lm a obyčejnější víno z dovozových hroznů od 0,60 Lm. Nakupovat jídlo v obchodech prakticky nemá smysl, za podobnou cenu jako sestavíte studenou večeři, si můžete v restauraci dát právě různé těstoviny s plody moře, vařené šneky a spoustu jiných pochoutek.

Mimochodem, kvalitní vína z místních vinic lze snadno nakoupit při čekání na odlet z Malty. Přímo na letišti najdete velmi dobře zásobený obchod s většinou prémiových vín od nejvýznamnějších producentů a navíc za jedny z nejlepších cen.

V příštím článku si představíme jedno z hlavních maltských vinařství, které jako jediné exportuje i do ČR a připravuje zde i řízenou degustaci. S majitelem vinařství jsem na Maltě několik hodin hovořil a bylo to více než zajímavé. Následovat bude profil dalších významných vinařství a tipů na konkrétní vína od nich. No a pak už budete plně teoreticky připraveni na jednotlivé podrobné recenze a doufám i naladěni nějaké to víno z Malty vyzkoušet :o)