O Víně

O tom, jak putování probíhalo, kam všude průvod vínomilů zavítal a kde se co chutnalo, již velmi podrobně referoval Jarda, na jehož reportáže vás tímto odkazuji. Je v nich velká spousta zajímavých informací, snadno v nich dohledáte kompletní analytiky degustovaných vín a vůbec to stojí za přečtení. Já se omezím na několik svých postřehů z akce a především doporučení vín, která by neměla uniknout vaší pozornosti.

Jak už jsem psal v anotaci, letošní ročník snoubil vinařskou minulost s její budoucností. Minulost zde reprezentoval velmi sympatický projekt Naučná vinice starých odrůd v Šatově umístěné za Moravským sklípkem. Na této maličké vinici je vysazena v počtu několika málo rostlin spousta odrůd, které bylo kdysi možné na našem území nalézt. Návštěvník si může (pokud dorazí ve vhodnou dobu) prohlédnout tvar listů, hroznů a zároveň si o těchto odrůdách přečíst spoustu zajímavých informací. Ale rostliny nejsou jen na ozdobu a pro poučení, jejich hrozny se opravdu zpracovávají, testují se jejich vlastnosti, a když se poštěstí, je z nich vyrobeno opravdové víno. To lze za 150,-Kč v hezké 0,5 l lahvi (stejná jako u vín série Genus Regis) s elegantní etiketou zakoupit právě v Moravském sklípku. Na Putování se chutnalo Cuvée 2004 z několika těchto původních odrůd, zvláštní záležitost s příjemně květinovou vůní. A pak Kamenorůžák bílý ročníku 2005 (neplést s Kamenožroutem) s jemnou vůni připomínající tramín a ovocitou nasládlou chutí. Velmi příjemná připomínka minulosti a rarita, která jistě neujde pozornosti. Na zastávce u naučné vinice se ještě chutnalo Rulandské šedé 2004 z Staré hory (obec Miroslavské Knínice), jednodušší ale povedená čistě odrůdová záležitost, a Light Cuvée Rosé, velmi lehké svěží víno s obligátní jahodou ve vůni i chuti, naprosto ideální záležitost pro nastávající a čerstvé maminky v aktuální šílené vlně svateb a porodů :o)

A co reprezentovalo vinařskou budoucnost? Především obec Havraníky a nově vysázená trať Staré vinice (zase to snoubení s minulostí). Trať s moderním zavlažováním (EU velmi silně přispívá, chce to jen umět vyplnit tu šílenou změť papírů nebo si na to někoho najmout), bioochranou rostlin (žravý roztoč, feromony na obaleče atp., opět platí totéž co u zavlažování - EU přispívá) a testováním různých technik plašení špačků, například vysíláním všemožných zvuků či použitím plynového děla. Aktuální úprava zákona ale umožňuje do hejna špačků i střílet. Budoucnost v podání Znovínu představuje i trochu impulzivní vysazení velké plochy odrůdy Chenin Blanc. Experiment vyšel a výsledné víno zanechalo nejen ve mne silný dojem, ale o tom až později. U Staré vinice se ochutnával známkový Charles Sealsfield, panenské pozdní sběry ročníku 2005 odrůd Műller-Thurgau a Ryzlink rýnský právě ze Staré vinice a především jakostní Veltlínské zelené 2004 taktéž z této vinice, velmi zvláštní a příjemné víno s vůní i chutí kávy, vanilky a ovoce, možná trochu „tupější" kyselinkou (na veltlín překvapivě), ale hezkou dochutí. Zvláštní záležitost, kterou raději ještě přechutnám v klidu doma.

Budoucnost představovala i další část putování, viniční trať Fládnická vysazená v roce 2001, opět s moderním systémem zavlažování. Moc hezké místo, vřele doporučuji navštívit, pokud půjdete například pěšky ze Šatova na vycházku po Podyjí (samozřejmě se Šobesem jako jedním z cílů), máte to vyloženě kolem. Na tomto místě se chutnal trošku agresivnější a veltlín připomínající známkový Dan Ermite a jakostní Ryzlink rýnsky 2005 z mého milovaného Volného pole (harmonické, ale spíše jednodušší; pil jsem již dříve doma a to zaujal mnohem více). Třetím vzorkem pak byl pozdní sběr Sauvignonu 2005 z Vinné hory (obec Vrbovec), povedené víno s vůní kopřiv a bezu a harmonickou poměrně plnou chutí opět připomínající bez. Ve střední dochuti pak najdete trochu hořčinky. Objevem ovšem bylo panenské jakostní Svatovavřinecké 2005 (trať U kapličky, obec Hnanice). Krásná jiskrná barva, výrazná ovocná vůně (švestkový kompot až povidla), překvapivě plnější sametová chuť s trochu výraznější kyselinou v nástupu, ideální tříslovinou a kořením v dochuti. Opravdu moc hezké víno, za 90,- Kč nelze než doporučit.

Poslední částí výpravy se stala právě trať původu Vavřince, tedy U kapličky, kterou údajně intenzivně ožírají srny. Na tomto místě se chutnala vína z „prezentační" trati Znovínu, Šobesu. Po vyšplhání pár metrů na skálu byl totiž na Šobes krásný výhled. A vůbec celé to místo, ztracené mezi stromy a květenou národního parku, přímo křičelo: „Zůstaň tady, postav si tu chaloupku, chovej ovečky a hlídej Znovínu trať před škůdci." Taková to byla romantika :o)
Ochutnávaná vína mají v ceně kalkulovánu „šobeskou přirážku", jsou prodávána jako speciality a své zákazníky si jistě najdou. Ač mnohá jiná ze Znovínu, přitom za znatelně nižší ceny, je bez problému předčí. Rulandské šedé 2004 pozdní sběr s tradiční chlebovinou a trochu pikantní kyselinou nebylo špatné, ale ne nijak výjimečné. Rulandské bílé 2004 pozdní sběr je možná docela harmonické a působí vyzrále, ale na kolegu z Volného pole (nezávisle na jakosti a ročníku) nemá. Ryzlink vlašský 2000 pozdní sběr zaujal svou vyzrálou kořenitou vůní s náznakem medu a elegantní medově-kořenitou chutí s výraznější stařinkou asi nejvíc. Následující Ryzlink rýnský 2004 pozdní sběr, který jsem zde již recenzoval na základě hned dvou pokažených lahví, se ukázal výraznou květinovou vůní (heřmánek), plnou chutí s hodně znatelnou kyselinou, dlouhou dochutí a příslibem pro další ležení. Ale to nadšení, které jsem při jeho prvním ochutnávání prožíval, očividně z velké části pramenilo z genia loci Šobesu, kde k degustaci došlo.

Poslední částí putování je již tradičně večerní degustace v prostorách Louckého kláštera. Nádherné místo, byť z velké části zoufale zchátralé, hostilo dav lidí a přehršel moc povedených vín. Degustace 14 vzorků (+1 dražební) probíhala ve velmi rychlém tempu, na můj vkus až příliš rychlém. Pokud má člověk ve zvyku soudit barvu před přivoněním a ochutnáním (místo sledu přivonět - napít se - s vínem v ústech hodnotit barvu) tak jako já, stíhal jen velmi těžko. Ovšem na rozhodnutí koupit/nekoupit to samozřejmě stačí. Slečny a paní se vzorky pokaždé elegantně vyklouzly ze dveří a v neměnném vzoru zakroužily mezi stoly, trochu to celé připomínalo spartakiádu. Všechny ochutnávané vzorky pocházejí z ročníku 2005, a jak jsem předeslal dříve, je tento rok (nejen pro ty, co skupují Bordeaux v kampani en primeur) pohromou pro peněženky a kapacitu archivních boxů a chladniček.

Ochutnávka začala sérií vín červených. Jednodušší panenská jakostní Frankovka ze Staré vinice mne příliš nezaujala, následující panenské Rulandské modré v pozdním sběru ze stejné trati naopak zaujalo velmi. Výrazná a přitom velmi jemná vůně šípků, ostružin a dalšího ovoce, plnější jemná chuť s elegantní tříslovinou a střední příjemnou dochutí. Tato lokalita se okamžitě zařazuje do mého „pravidelně ověřuj místní pinoty" seznamu. Jen o kousek dál, na vinici U Kapličky, vyrostlo panenské jakostní Zweigeltrebe. Pěkná barva, krásně ovocná vůně s náznakem živočišnosti (a trochu alkoholu), harmonická chuť se slušnou tříslovinou. Jasná koupě. Další panenské Zweigeltrebe, tentokrát v pozdním sběru z trati Staré vinice, už tolik neoslovilo, ač bez nějakých objektivních chyb na mne působilo trochu nudně.

Pokračovalo se u vín bílých, jako neutralizační vzorek posloužil jakostní Ryzlink vlašský, opět z trati Staré vinice, který sice docela hezky voní, ale v chuti mi evokuje levná „hospodská vína neidentifikovatelného původu". Možná to bylo jen tím skokem od červených, ale nezaujalo. Pozdní sběr Neburského z Volného Pole, výrazné ovocné vůně a plnější vyzrálé chuti s náznakem medu, potěšil mnohem víc. Sylvánské zelené v pozdním sběru z Vinné hory se spoustou vegetativních tónů jistě mnohé potěší, pozornost si určitě zaslouží. Ovšem rychlý sled vzorků mne nenechal si s vínem nějak déle hrát a přišel s dalším favoritem dne, parádním Veltlínským zeleným v pozdním sběru z Weinperk. Výrazná kořenitá vůně i chuť, typické znaky odrůdy i místa původu, krásná dochuť. Následující polosladký Ryzlink rýnský ze Šobesu v pozdním sběru se minimálně u mne nechytal. Tak trochu unifikovaná vůně exotiky a broskví, jednodušší chuť s nevýraznou kyselinou a nijaká barva nijak nepřipomínají špičkovou polohu a jinak skvělé schopnosti znovínských sklepmistrů. Nechápu, možná mi něco uniklo.

Naštěstí následoval již dříve zmiňovaný Chenin Blanc z trati Staré vinice, deklarován jako zemské víno (není zapsán v naší odrůdové knize), ač dozrál do výběru z hroznů. Poměrně slušně vysoká barva, překrásná výrazná vůně exotického ovoce, vyzrálých hroznů a lučního medu. V chuti pomeranč, hrušky a další ovoce, deklarovaná polosladkost je více než patrná, víno by si však zasloužilo klidně i trochu více kyseliny. Každopádně opravdu velmi potěšilo, na panenku a pokus tohoto typu jde rozhodně o velký úspěch. Ovšem ani další vzorek se nenechal zahanbit. Suchý pozdní sběr Sauvignonu ze stejné trati exploduje milovanou i zatracovanou kopřivou, v plné chuti doplněnou bezem a listy černého rybízu. Dochuť je dlouhá, bez čehokoliv rušivého. Následující polosladký Sauvignon ve výběru z hroznů z Dívčí hory nejprve překvapí poněkud bledou barvou. Vůně je typická exotika, ale bohužel nacházím i štiplavý nádech nejvíce připomínající aceton. Chuť je poměrně plná, tradičně efektní jižní ovoce, a hodně líbivá, ale celé mne to nějak zvlášť nezasáhlo. Klasicky voňavý jakostní Irsai Oliver z Vinné hory si zahraje na tramín, muškát a celé to okoření citrusovými plody. Ty se projeví i v docela hezké polosuché chuti. Jen dochuť je trochu divná, něco v ní vadí. Velké pozornosti se dříve dostalo Tramínu červenému z obce Dyjákovice, trati Vinohrady. Degustovaný sladký výběr z bobulí ročníku 2005 nebude výjimkou. Víno se ve skleničce jen líně plazí, vůně je překvapivě jemná (žádná rána pěstí, jak se tramín často projevuje) a ovocná, chuť jasně ukazuje na vyzrálost hroznů a je moc příjemná. Na můj vkus je to celé ale trochu moc jednoduché a přímočaré, bez nějaké větší finesy. To už mi víc chutnal vzorek poslední, dražený polosladký panenský Tramín červený v pozdním sběru z Dívčí hory. S výraznou květinovou vůni (až „kompostově" přezrálou), plnou poměrně harmonickou chutí (i když trocha kyseliny navíc by zase nevadila) a zemitou dochutí.

Co říci na závěr? Svého favorita si během dne nutně musel vybrat skoro každý, já neodolal především panenským červeným (jakostní Svatovavřinecké a Zweigeltrebe a pozdní sběr Rulandského modrého), Veltlínu z Weinperk a dostal mne i polosladký Chenin Blanc. Jak už to na podobných masových akcí pro širší veřejnost bývá, spousta návštěvníků „degustovala" až příliš náruživě (nebo prostě jen neměla dostatečnou praxi) a v některých momentech především večerní část programu trochu připomínala pobyt v hospodě nižší cenové kategorie. Po řízené degustaci se část davu přesunula do přízemí, kde obsluha již rezignovala a posledních šest vzorků ze starších ročníků nalévala v pořádných dávkách, málokdo tam přišel jen ochutnat. Otestoval jsem Cabernet Moravia 2004 z tratí Frédy, ale okolo byl takový bordel, že nemělo cenu dělat si poznámky a raději jsem to zabalil, nahlédl do sklepů pod klášterem a po odevzdání objednávky zmizel. Příště určitě dorazím znovu, ale pokusím se zvolit jiný den než pátek nebo sobotu, aby na vše bylo trochu víc času a klidu. Znovínu patří poděkování za tento způsob prezentace svých vín, který jde daleko za hranice běžné komerce (v dobrém slova smyslu), přináší spoustu zajímavých informací a dává nejen znovínským vínům další rozměr. Jen více podobných akcí a aktivních vinařů, rozvíjet kulturu vína a obecné znalosti o něm potřebujeme jako sůl.