O Víně

Asociace českých a moravských vinařských svazů vyhlásila letos poprvé soutěž, která se měla stát prestižní volbou nejlepšího Vinaře roku 2006. Jak předseda Asociace, tak členové vedení Vinařské Dotační Unie přikládali této nové aktivitě velký význam - měla povznést povědomí veřejnosti o vinařství a jeho nejlepších osobnostech. Předseda Asociace dokonce prohlásil: "Jsme rádi, že se celá vinařská obec shodla a soutěž jsme nakonec mohli vyhlásit. Těch několik let čekání a bojů se teď zúročí - opravdu se těšíme..."

Těšit se na soutěž mohl i její příští vítěz, na nějž díky Vinařské dotační unii čekalo 500 hlav vybrané odrůdy, 2 hektary nových vinic dle vlastního výběru a 3 milióny korun českých, o něž by vítěz musel v následujících letech z těchto vinic zaplatit méně na daních a do povinných odvodů Unie. Hotovostní odměnu pro vítěze soutěže se letos bohužel nepodařilo zajistit, díky nedávné známé defraudační aféře v Unii.

Přes všechny dobré signály se soutěž Vinař roku 2006 nakonec utopila v problémech a byla decentně smetena pod stůl. Pravidla byla docela jednoduchá - stačilo, aby kdokoli označil vinaře, který má podle něj nějaké neobvyklé zásluhy v oboru, který se zasloužil o rozkvět vinařsvtí či vinohradnictví, nebo který se může blýsknout nějakým neobvyklým činem či aktivitou v tomto směru. Na adresu Asociace přišla řada nominací a soutěž se počala rozbíhat. Po dvou dnech jednání komise však vše záhadně ustalo a nikdo z členů jak Asociace, tak Unie nechtěl nic vysvětlit... Podařilo se nám zjistit, v čem byl vlastně největší zádrhel.

Členkou hodnotící komise byla totiž také paní Irna Vostrá, která kromě vinařské Asociace zasedá také v obávaném klubu Žena - paní tvorstva ®. Tu zaslané materiály natolik pobouřily, že ihned při cestě ze zasedání Svazu zamířila na Okresní oddělení policie ČR a podala tam několik trestních oznámení na odesílatele nominací. Důvody? Především omezování osobní svobody, domácí násilí, vykořisťování, psychický teror, nucené otroctví, nadměrná práce apod.

Protože jsme získali výsledky soutěže, které ovšem nikdy nebyly (a díky policejnímu vyšetřování ani nebudou) oficiálně zveřejněny, přinášíme Vám je v následujícím přehledu:


VÝSLEDKY SOUTĚŽE VINNAŘ ROKU 2006
(viz fotografie zde pod článkem)

6. místo - pan Richard V., Pavlov
Richard V. měl smůlu, že cestu, po níž chodil celá léta na svůj vinohrad, získal v restituci jeho soused Jura C. S tím se ovšem Richard V. už od tercie nesnáší (od 3.třídy měšťanky). Jura C. mu totiž při hádce o nalezeného vajgla dal takového facana, že ho Richard V. cítí jako urážku dodnes.
Jura C. přístupovou cestu oplotil a Richard C. tak nyní musí na svůj vinohrad jedině přes vodní plochu Novomlýnských nádrží. K tomu používá svou manželku Bohdanu V. - viz fotografie. Richard V. k tomu říká: "Už mi ani nevadí, že musíme několikrát denně přes vodu - je to pěkná projížďka, i když Bohďa k večeru už tolik netáhne jako z rána, kdy ani nemusím pádlovat".
Komise soutěže ocenila, že ani přes sousedskou neshodu se Richard V. nenechal odradit a našel způsob, jak se ke své vinici dostat.
Na námitku aktivistky Irny Vostré, že Richard V. používá svou ženu jako tažnou rybu, odpověděl: "Večer, když už Bohdana míň táhne, jí ulevuju tím, že už jí provaz neuvazuju kolem krku, ale ohleduplněji kolem pasu...".

5. místo - manželé Jan a Zdeňka N., Starý Plzenec
Zdeňka N. (za svobodna Zdeňak J.) měla se svou nevlastní matkou problémy již v dětství. Macecha ji všemožně ponižovala a tak Zdeňka začala již v relativně úzkém věku holdovat šumivému vínu - její otec totiž pracoval v koncernovém podniku České vinařské závody Praha, závod Starý Plzenec, kde se české "šampaňské" vyrábělo - a občas si nosil práci domů.
Po svatbě pak Zdeňka se svým manželem Janem N. zůstali bydlet v přízemí rodinného domku s rodiči. Její otec od rodiny zakrátko utekl se slovy: "Malá už je vdaná, tak co..." a Zdeňce a Janovi začalo pravé peklo. Tchýně/matka se o ně začala starat takovým způsobem, že manželé museli chodit spávat do hotelu, pokud chtěli být alespoň chvíli sami. Neměli ani chvíli klidu, byli stále kontrolování a obviňováni za údajně zničené nádobí, neporytou zahrádku, za to že nemají potomky a pod. Situace dostoupila vrcholu, když tchýně/matka jednou podupala jejich rostoucí vinohrad. Tvrdila, že jde o Bolševník velký a po hádce manžele N. vyštvala. "Mladí" odešli ihned, jen s tím nejnutnějším, co pobrali do rukou...
Komise hodnotící soutěž Vinař roku 2006 ocenila, že oba sáhli právě po víně - viz fotogorafie pod článkem - nicméně paní Vostrá oběma vyčítala, že nepoměr odnesených lahví je do očí bijící. Jan N. se nařčení z tohoto ne-gentlemanství bránil slovy: "Chtěl jsem Zdeňce pomoct, ale ta jen krátce sykla - Zkus mi šáhnout na chlast syčáku a uvidíš...!".

4. místo - vinař Jaromír K. mladší, Sedlec
Jarda K. mladší ze Sedlece měl problémy s jistou nejmenovanou odrůdou, která se na jeho po otci zděděném vinohradě chovala docela jankovitě a nevypočítavě. Nepomáhaly ani vědomosti z odborné literatury, ani jeho přítel Google.
Jednou se tedy Jaromír K. rozhodl, že načerpá vědomosti přímo v akci a na svém kole značky Future vyrazil po Velkopavlovické cyklistické vinařské stezce. Doufal, že se setká s jinými a to i s přespolními vinaři a zjistí, v čem dělá při pěstování oné odrůdy chybu. Po celodenním šlapání a ježdění po velkopavlovických kotároch si chtěl navečer odpočinout ve vezeném stanu, jenže ouha - postavil si jej poblíž parkoviště, kde přes noc spávali řidiči s kamióny. Rozumí se, že kolem těchto je vždy dost a dost lehkých holek, které z nich mámí těžce vydělané peníze, peniaze a peněži.
Jedna z nich začala po Jaromírovi K. mladším loudit a nabízet se mu, leč ten jejím svodům odolal a s vědomím, že zítra musí šlapat za dalšími poznatky, šel spát. Lehká děva si lehla před jeho stan a s brumláním: "Vem si mě, chci taky okopávat vinohrad...", zde setrvala až do rána.
Komise soutěže Vinař roku 2006 pozitivně hodnotila, že Jaromír K. mladší nepodlehl svodům mladé dívky a v hlavě si udržel všechny ten den nabyté vědomosti - chlap, jak známo, udrží v hlavě jen omezený počet informací. Kdyby Jaromír K. mladší s dívkou sexoval, jistě by vše, co ten den zjistil, záhy zapoměl. Paní Irna Vostrá jako v jediném případě, tentokrát neprotestovala.

3. místo - František G., Litoměřice
Jak známo, měly poblíž Litoměřic vinařské odbory vždy silnou pozici. To je vlastně prapříčina a hlavní důvod, proč má Morava nad českým vinařstvím navrh - ač za Karla IV. tomu bylo přesně naopak. Odbory zaměstnanců a brigádníků ve vinařství, vinohradnictví a sadařství české vinařské oblasti (dále "jen zkráceně" OZBVVSČVO) svým členům za léta urputných bojů s nelidskými feudály, později vydřidušskými c&k agrárníky, dále pak s ranně prvorepublikovými kapitalisty, ještě později s předsedy JZD a Státních statků - vymohly tolik výhod, příplatků, vyjímek ze Zákoníku práce a vylepšení obecně, že vlastní vinařství přišlo v celé České kotlině téměř na buben.
Jak všichni víme, před pár lety Velká rada OZBVVSČVO zveřejnila další požadavek a vyhlásila stávkovou pohotovost za jeho splnění. Šlo o to, že by vinař-zaměstnavatel měl odboráře převážet mezi různými pracovišti každý rok jiným autem. Hlavně starší členky OZBVVSČVO si stěžovaly, že skutečnost, že musí několik let snášet převážení stále stejným autem, jim způsobuje psychickou, duševní a především morální újmu. Nechce-li vinař čelit žalobě na svou adresu, musí koupit každý rok jiné auto (aby se při převážení mezi tratěmi odborářky nenudily), což bohužel přivádělo k bankrotu poslední zbytky živořících vinařů.
Proto členové komise pro soutěž Vinař roku 2006 ocenili bronzovou medailí pana Františka G. z Litoměřic, který ač již neměl peníze na nový vůz, podmínku OZBVVSČVO přesto splnil a své poslední 2 ary plodících vinic zachránil - brigádnice na nich musely pracovat. Pan František G. totiž přišel na skulinu v Kolektivní smlouvě s odbory: nehovoří se v ní totiž, že auto musí být NOVÉ, ale pouze že musí být JINÉ. Jakmile se Františkovi G. rozsvítilo v hlavě, měl vyhráno. Ráno naložil posměšně se chovající odborářky do prasečí klece a svým dýchavičným traktůrkem je odvezl k vinici.
Zde proti ocenění pana Františka G. protestovala Irna Vostrá (sama také členka OZBVVSČVO) velmi vehementně. Nejvíc jí vadilo, že odborářky byly k vinicím sváženy postupně (klec je nepojala všechny najednou) a nemohly tak společně debatovat - což Irna považuje za hrubé omezování osobní svobody.

2. místo - Laco a Hanka B., Gbeľy / Hrušky u Břeclavi
Pokud se Vám zdají evropská pravidla o zakládání nových vinic u nás příliš tvrdá, pak nevíte nic o obdobných regulích na Slovensku. Místní odborný tisk je ozančuje za přímo likvidační a obviňuje Brusel z toho, že se různé lobby bojí exportu slovenských vín. Nejen že Slovensko nesmí vysadit ani jednu jedinou novou hlavu (což hlídá satelit SlovakSpy Thermo A-12), ale navíc musí každoročně vyklučit 1% svých vinic a svá vína musí povinně sířit hodnotou 300 mg/l a doslazovat na hodnotu zbytkového cukru 250 g/l - a to bez ohledu na cukernatost moštu.
Nelze se pak divit, že řada slovenských vinařů pokukuje přes čáru k nám na Moravu ...
Jako jedni z prvních se u nás rozhodli hospodařit právě manželé Laco a Hanka B., kteří získali stříbrné ocenění Vinař roku 2006. Pronajali si v obci Hrušky u Břeclavi 5 hektarů vinic a ze svého domu ve slovenské příhraniční obci Gbeľy (vzdálené od Hrušek asi 12 km) tak denně vyrážejí pracovat na své nové pracoviště. Protože vzdálenost obou míst 12 km je pouze vzdušná a po silnici by to trvalo značně déle, Hanka s Lacem chodí různými zapomenutými pašeráckými a partyzánskými chodníčky přes lesy a pole - několikrát už byli zadrženi pohraniční policií.
Naštěstí Evropská Unie povoluje vnitřní bezcelní styk a tak byli oba manželé na nominační fotografii zachyceni při přenášení svazku nových sazenic révy vinné, odrůda Bago. Tedy - sazenice nese jen Hanka, což opět vyvolalo rozhořčení aktivistky Irny Vostré. Nicméně Laco vše vysvětlil - byl ten den ve skvělé formě a již za kuropění vstal, odnesl svou část sazenic do Hrušek a vrátil se do Gbeľ, aby stále ještě spící Hance ("Nebodaj tá krava ešte len chrápe??!") nachystal snídani, resp. raňajky. Poté spolu oba opět přešli čáru na moravskou stranu, aby zde svorně pracovali.

1. místo - Pavel a Růžena N., Bořetice
Představte si situaci, k níž normálně snad ani nemůže dojít. V parném dni se po několika hodinách práce ve vinohradu zavařil bořetickým manželům chladič traktoru. Místní mechanik marodil doma s příušnicemi a v Kobylí, Vrbici ba ani ve Velkých Pavlovicích žádný mechanik na traktorové chladiče - jak známo - není. Pan Pavel N. tedy nelenil a po roce a půl vyvedl ze stáje na denní světlo poslední živou klisnu, aby ji zapřáhl do chomoutu a pokračoval v práci na zdejší Kravské hoře. Klisna v odpoledním slunci mžourala a Pavel N. chvílemi pochyboval, zda to s ní má vůbec risknout. Postarší koní dáma však nasála elán do nozder a následující dvě hodiny tahala hospodáře skoro sama a běhala po vinicích jako za mlada.
Brzy se však ukázalo, že ten svůj nástup do práce zřejmě trošku přepískla a nepočítala s delší pracovní dobou. Zkrátka, někdy kolem 14:30 si sedla, škytla a už s ní nikdo nepohnul. Později se sice ještě převalila na bok,ale pak s hlučným chrápáním tvrdě usnula.
Co naplat? Růžena N. se nechala dobrovolně zapřáhnout, Pavel N. ji švihl bičíkem a toto prapodivné spřežení se k všeobecné veselosti právě okolo projíždějících cykloturistů hnulo vpřed. "Teta Růža" sice netáhla tak rychle jako traktor, ba ani jako chrápající klisna, nicméně kolem půlnoci oba manželé svou práci nakonec přece jen dokončili. Takovou oběť, díky níž i přes nepřízeň osudu práce na vinicích pokračovaly, komise pro udělení titulu nakonec ohodnotila jako hodnou titulu VINAŘ ROKU 2006. Protesty Irny Vostré, že křivě vyplené řádky ve vinici svědčí o tom, že Pavel N. si více než země všímal pozadí své táhnoucí ženy Růženy, komise zásadně odmítla. Pavel N. totiž členům komise předložil opis oddacího listu z roku 1963, čímž bylo řečeno vše.
Blahopřejme tedy vítězi :-)

xxx xxx xxx xxx xxx

Zvláštní cena poroty + umístění do Vinařské síně slávy - Paedr. Juzek Bembek, Ludgeřovice
Komise pak dále hodnotila i celoživotní zásluhy několika nestorů našeho vinařství, vinohradnictví a ovocnářství a docela hladce se shodla na tom, že letos umístí do Síně slávy průkopníka nových postupů, pana Paedr. Juzka Bembeka z Ludgeřovic - viz foto pod článkem.
Jistě si i my zde na portále pamatujeme na naši reportáž z ostravské vinařské oblasti, kdy jsme pana Bembeka navštívili a ochutnali jeho převratnou novinku - Fíkové modré 2003 zemské ovocné víno - Vinařství Paedr. Juzek Bembek a dcery, Ludgeřovice.

Škoda tedy, že tak slušně obsazená soutěž nakonec zapadla. Dočkáme se jí snad příští rok...?