O Víně

Dalším vinařstvím, na které se podíváme je Oremus, nacházející se zhruba 10 km od města Tokaj v Tolcsvě. Bylo založeno v roce 1993 španělskou společností Vega Sicilia. Réva se pěstuje na třinácti původních tokajských vinicích. Každá je nadána rozdílnou půdou a mikroklimatickými podmínkami a podle klasifikace z roku 1803 patří do kategorie první třídy. Neméně poutavé jsou jistě i sklepy o délce několika kilometrů, přilehlé k vinařství, které jsou od roku 2002 pod ochranou organizace Světového dědictví (World Heritage Site). Byly vyhloubeny ručně na počátku třináctého století ve vulkanickém tufu a jsou užívány k uchovávání delikátních aszú výběrů.

Pokud se více zajímáte o Tokajská vína, určitě musíte na název tohoto vinařství narazit. Začíná mít velmi pěkný zvuk a dobývat si chuťové pohárky fandů těchto pokladů. Velmi kvalitní a povedená vína, navíc za rozumný peníz, o tom ale dále. Cesta k vinařství samotnému vede skrze několik vesnic, jedete podle prťavoučkých cedulek, jako k lokálnímu výkupu kožek. Ovšem kdo se nenechá odradit a sleduje Ariadninu niť až k cíli, dojde k velmi pěknému vinařství, ale hlavně k vedlejším sklepům s možností ochutnávek. A zde konečně nastal ten okamžik! Po prvním bloudění v areálu vinařství jsem byl nasměrován ven, do přilehlých sklepů a „podnikové vinotéky“, kde po prozkoumání nabídky degustačních programů se mi podlomily kolena. Ano! Byla tam, mrška jedna slaďoučká! Konečná, Mount Everst slaďáků, eszencia v plné kráse! Musel jsem poprosit přítelkyni, aby se koukla, jestli nemám vinný kámen v oku. Potvrzeno! Je tam, dokonce za přijatelnou cenu (sorry, už to nevím přesně, ale bylo to kolem 500,- Kč za ochutnávku kolekce). Když se mne pak průvodkyně zeptala, jaký chci program, mále mi nechtěně vyjelo z úst „jak se můžeš tak blbě ptát?“ Nafasovali jsme teplé kožíšky a sestoupili do podzemního Labyrintu.

Zde bych ještě uvedl jedno obrovské štěstí (podle toho, ze které strany se na to díváte), které mne potkalo. Slečna průvodkyně byla studentka, brigádnice na prázdniny a tedy ne z mého hlediska člověk zrovna fundovaný na pokec o konkrétních vínech. Ale zase na druhou stranu jí nikdo nevysvětlil, kolik a do jak velké sklenice (cca jako naše O.I.V degustační) se nalévají vína. Tudíž jsem dostával dávky do velkých baní, ovšem správných tvarů, takže jsem nebyl o vůni ošizen. A slečna nelila jen pár kapek jak to znáte z degustací, ale poctivě zalila přes třetinu! Opravdu to bylo poprvé, co jsem u 5 putt aszú na okamžik zauvažoval, jestli nemám odlít a uchovat si „kondici“ na následující 6 putňák a esenci. Ale okamžitě jsem se za tuto hříšnou myšlenku profackoval a chvilkové pomatení mysli připsal na vrub nedočkavosti, kdy už konečně bude ta esence. Tu už jsem bohužel nedostal do této „baně“ ale množství bylo opět „dostačující“. Dobrá nebudu to natahovat, jdeme na ně.

Mandolais 2004
Barva syté slámy, jemné slzení. Vůně jablečná, středně intenzivní. Chuť výrazně kyselejší, velmi suché, hřeje v závěru, sice jde o „obyčejné“ víno, ale řekl bych, že chce ještě malinko poležet, zharmonizovat alkohol (13 %). Typuji na Furmint. Cena 210,- Kč.

Szamorodni - sweet 2000
Barva taktéž syté slámy, ovšem již s jantarovými odlesky. Vůně by se dala charakterizovat jako ořechy v lučním medu. Této lázni ještě přihlížejí květy lípy a jemné kandované meruňky. Chuť nastolí opravdové orgie. Jak už víme jde o sladké víno (79 g/l), ovšem perfektně vyvážené, hladké, sametové s adekvátní kyselinou (6,7 g/l). Musím opravdu smeknout, jde o jedno z nejlepších samorodných - sladkých vín, které jsem ochutnal a jasný přírůstek sbírky . Cena 180,- Kč.

Late Harvest 2003 Cuvée
Jde o kupáž 50 % Furmint + 20 % Hárslevelü + 25 % Zéta + 5 % přezrálého Muscat de Lunel. Složení kupáže zhruba odpovídá 40-ti % botrytickým aszú cibébám a 60 % normálních hroznů. Fermentace probíhá 45 dní v nových maďarských dubových sudech. Barva odpovídá pozdním říjnovým sběrům, viskozita vysoká. Ve vůni identifikuji ryngle a teď nevím jak se správně jmenují takové ty malé žluté švestky, říkáme jím špendlíky. Velmi sladká chuť (115 g/l) je umírněna silnější kyselinou (8 g/l) s trpčí dochutí v závěru, takový ten signál hutnějšího extraktu s dlouhou dochutí. 13,5 %, cena 260,- Kč.

5 putt aszú 2000
Barva sytého zlata, jantarové tóny a viskozita přituhují. Vůně lučního medu, kandovaného ovoce (zejména meruňky, švestky) a mandlí. V chuti vysoce sladké, bez lepivosti. Při popíjení máte spíše osvěžující pocit, který spíše popohání do dalších doušků. V závěru opět hořčinka, nevadí mi, hezky se snoubí s plným a extraktivním tělem vína, kde vše hezky zapadá. Dochuť je dlouhatánskááá. Cukr 155 g/l, 11,5 %, kys. 10,3 g/l, cena 660,- Kč.

6 putt aszú 1999
Devadesát devítka byla dle dostupných materiálů velmi příznivý ročník pro Tokajskou oblast a toto víno je dalším argumentem ve prospěch tohoto faktu. Dokonce si tato láhev vybojovala i ocenění, žel nějak nemohu najít co to bylo zač. Jestli to nebude tím, že jsem si to nejspíš v tom rozechvění věcí nadcházejících opomněl poznamenat. Jistě také k lahodnosti tohoto vína přispívá i přimixování menšího množství odrůd Hárslevelü a Muscat de Lunel. O jak „menší“ množství jde jsem ovšem nikde nevyšťáral. Jedno je však jisté, mne tento poměr v celkovém projevu velice sedí. Barva velmi sytý jantar, u viskozity mám poznámku total - hovoří za vše, kapky sedí téměř jako přibité. Ve vůni oblažím nos tóny švestkových povidel, sušených až marmeládových meruněk, chlebovina a jen se mi smějte - jemný kopr. Chuť jen sečte všechny činitely, podtrhne a vymrští nádherný výsledek. Vyvážené, vysoce sladké (226 g/l) s adekvátně umírňující kyselinou (11,1 g/l). Ta dodává nádherný svěží nádech a máte i díky hladiny alkoholu 9,3 % stále stejnou vadu - prázdnou sklenici a už koukáte kde se má zatáhnout, aby se dolilo. Možná že díky této kupáži (vyhlazeno muškátem) chybí typický ořechový závěr, ten se začne projevovat až po 6 sekundovém odeznívání, kdy měkáčům z řad cukrů dojdou síly a tvrďákům z řad extraktu, co drží tělo pohromadě, teprve začíná šichta, aby mohli vysílat dlouhé pozdravy z patra ještě cestou domů. Lahvováno v červenci 2003 (pak ještě rok leželo), po 3 letech na dubových soudcích a 60-ti denní kontrolované fermentaci v nových maďarských dubových sudech. Cena 1500,- Kč.

Esszencia 1999
A je to tady! Vrcholný okamžik mé slaďácké kariéry. Dosáhnu k pomyslným vinným osmitisícovkám. Čas jako by se zpomalil, víno neskutečně líně a elegantně plní sklenici, úplně vidím přelévaní jako ty matrixovské zpomalené kulky, vylítnuvší z hlavně pistole. Ještě než si přičichnu, důkladně vše pozoruji, vybičovávám se. Barva jde ve velmi sytých jantarových tónech, spíše bych se nebál zmínit až mahagonové. Opět jemně nakláním a pozoruji ulpívání na stěnách. Podejte dláto a kladívečko, nechce se dolů, nechce. Vrstva vytvoří milimetrový film na stěně, skrz kterou můžete vidět deformaci okolí, iluzorní náhled do snového světa pozměněných tvarů. Do toho se mi také promítne ranní mlha pozdně říjnových dní, kdy slunce vysouší hrozny do svraštělých cibéb s ambroziální sladkostí, na kterých se s pomocí jemných deštíků a zmíněné vlhkosti tu a tam začne na jednotlivých hroznech objevovat ušlechtilá plíseň Botrytis Cinerea. Jak kolem každého trsu projde několikráte trpělivý sběrač, který vytípne jednu, či dvě bobulky a zbytek nechá ještě „dozrát“. Po vylisování směšně zlomkového množství vlastní vahou vidím skleněné demižóny, ve kterých tento nektar fermentuje dva roky a poté dříme 18 měsíců na dubových sudech, jeden rok starých. A konečně ve dnech srpnových, léta páně 2003 je tento elixír nalahvován a vypuštěn mezi netrpělivě přešlapující lovce zážitků. Jistě znáte typickou cibébovou vůni hrozinek z některých našich ledovek, slámovek a v omezené míře u některých vysokých přívlastků. Vynásobte to stovkou a přiblížíte se k totálně omamné vůni této esence. Daří se mi zastavit chvění a zklidnit srdeční rytmus, skupit myšlenky, abych mohl ještě vydolovat z nosu tóny oříšků, karamelu, velmi sladkého ovoce a samozřejmě lučního medu. Ticho ve sklepě by se dalo lahvovat a vozit do kostelů, či lesa, jak je tam při srovnání hlučno. Průvodkyně nejspíš chápe sílu okamžiku a nechává mne o samotě v mém opojení, přítelkyně se taktéž snaží dýchat velice mělce a nerušit mne ba ani pohybem těla. Já tyto okamžiky opravdu vychutnávám a sebemrskačsky oddaluji. Teď když jsem tak blízko cíle, jsem si vědom toho, že každé uspěchaní tohoto výjimečného okamžiku jest trestu smrti rovno, pohrávám si sklenkou minimálně pět minut než se napiji. Zkouším jak voní u stěn sklenice, ve prostřed, se zakroužením, nahnutím, s přikrytím. Už opravdu začínám cítit, že jsem dostatečně připraven, napnut do posledního svalového snopce, či neuronového spojení. Teď nebo nikdy (foto dole)! Chuť se jen velice těžce popisuje, musí se to zažít. Jak chcete popsat něco mimořádného, famózního, téměř nadpozemského? Už jsme v prvním článku nakousli, že nejde o víno ve smyslu slova jak jsme zvyklí. Obsah alkoholu je jen 3 % a zbytkový cukr se podařilo udržet na nízké hranici 480 g/l. Šíleně sladké? Možná ano, ale mne to tak nepřipadalo. Neptejte se mne jak, ale prostě kombinace velmi nízkého alkoholu a vysokého cukru s živou kyselinou (v tomto konkrétním případě 17,8 g/l ) utvoří chuťovou orgii. Máte pocit, že vám doušek skáče po jazyku, klouže jako živé stříbro a tryská jako fontána. Ta lenost ze sklenice je ta tam, najednou šimrá a rejdí po celém jazyku a patře. Šílená plnost a extraktivnost se zde kupodivu neprojevuje žádnými trpkými tóny (mějme na paměti, že se její hodnoty pohybují přes 50 g/l), drží celý vjem pohromadě s perzistencí neskutečně dlouho. Marně při psaní polykám vyschlými ústy a zatlačuji slzičku, zůstala jen nádherná vzpomínka a naděje, že až vyhraji/zdědím/vytuneluji pořádný finanční obnos, vím kam se ihned vydám. Na fotce dole si ještě můžete povšimnou esence z roku 1975, je k mání za bratru velmi levných (teď si fakt vyjímečně nedělám srandu) 6000,- Kč za 0,5 L! Barva je daleko mimo spektrum, to už je snad fíkový med, nebo co. Temné jako černá díra vesmírná sama. Láhev je čirá pro případné šťoury. Cena lahve od degustovaného vzorku 4500,- Kč 0,3 L.

Nuže úkol splněn, mohl jsem se již s klidným svědomí a ukojeným sladkým chtíčem navrátit domů. A na druhý den, kdy jsem po večerním ujasnění, která vína zakoupím a vyrazím k domovu, náhoda zapracovala. Stalo se ještě něco, co bych nečekal ani v nejdivočejších snech. Někdy je souhra věcí, štěstí, náhoda a to všechno jak to „zapadne, aby to klaplo“ opravdu neuvěřitelné. Ale to si nechám do následujícího, posledního článku této série.