O Víně

Je mi jasné, že jste již dnes nemohli ani dospat, jak jste se těšili na další pondělní článek z naší maďarské minisérie. Snad Vám ty hrozné pondělní rána v práci (či jinde) pomůže tento článek zpestřit, stejně jako možná ty předchozí Výlet do slaďákofilova ráje - cíl destinace TOKAJ, či vinařství J. & J. Ostrožovič, Hímesudvar a Disznókö. Count Imre Degenfeld byl jedním ze zakladatelských členů Tokaj-Hegyalja vinařské společnosti, založené v roce 1857. V roce 1994 se rodina rozhodla vzkřísit staré vinařství a zakoupili prvotřídní vinice se starobylými sklepy ve městě Tarcal, nedaleko Tokaje. Vinohrady jsou situovány severně od města Tarcal, kolem úpatí Theresa hill a patří k jedněm z nejlepších v tokajském regionu a jejich rozloha je přes 100 ha. Vinařství se soustřeďuje na produkci vysoce kvalitních hroznů. Základem je přísné lpění na dodržování kvality hroznů redukcí výnosů a přísné selekci na vinici. Neméně důležité je také dosáhnout optimálního snoubení tradičních a prověřených postupů s moderními enologickými znalostmi a nejlepšími technologiemi svého druhu.

Musím se přiznat hned v úvodu, že návštěvou tohoto vinařství jsem byl přímo nadšen, ne-li unešen. Zrovna ten den jsem žádnou cestu za víny neplánoval, měl jsem ho vyhrazený na jemný odpočinek organismu z alkoholového opojení, ale hlavně na návštěvu famózních termálních koupališť v nedalekém Miškolci-Tapolce, což jsem již zmiňoval v prvním článku této série. Ale když jsem se večer vracel na místo mého ubytování, projížděl jsem zrovna přes Tarcal. A tak jsem si říkal, že kolem 18 hodiny ztěží mají otevřeno, ale aspoň si to obhlídnu, abych jel druhý den připravený. Tak jsem do toho překrásného areálu vjel, abych se porozhlédl a zkusil něco zjistit. Zaparkoval u hezkého zámku, který zároveň slouží jako luxusní hotel a začal se rozkoukávat. Pro úplnost ještě uvedu, že si dokážete asi představit, jak vypadá člověk, který strávil celý den na slunci nebo v minerálních pramenech. Vlasy mastné a slepené, „ominerálované“ celé tělo, oděv velmi úsporný „vagabunt“ styl. Takto zubožený v klapkách a s odrbaným baťohem jsem stanul před čtyřhvězdičkovým zařízením. Hned u vchodu se na mne mile usmíval „vítač“ a nejen že mne nevyhodil (se slovy, že houmless a somrácké dny mají až na konci sezóny), ale se začal ke mne chovat velmi profesionálně. Na dotaz v jakém jazyce komunikují se hned chytá obstojnou angličtinou. Když se ptám co udělat pro to, abych ochutnal vína, hned mne doprovází k recepci, kde zavolají místního „wineboye“. Ten dorazí záhy a já mohl začít zjišťovat, jak to tady chodí. Zcela nečekaně se dozvídám, že zde pro turisty mají otevřeno do 22 hodin a jestli mám zájem, můžeme se rovnou odebrat do výrobních prostor na prohlídku. Tak to jsem opravdu nečekal a po zjištění, že mi v peněžence zůstal potřebný obnos na tu „nejtlustší“ ochutnávku (cca 400,- Kč) co lze dostat, neváhám a jdeme na okružní cestu. Nejdříve jsem byl zaveden do výrobních prostor, poté do rozsáhlého sklepení a nakonec nazpět do zámku, kde probíhá případná degustace, pokud si vyberete nějakou ze tří variant. Mým průvodcem byl mladý kluk, který má za úkol anglicky či německy provést turisty po vinařství a nakonec zalít namlsaná hrdla. Na všetečné otázky se omluvil, že tak hluboce do těch tajů nepronikl, ale klidně obstará schůzku s osobou povolanou. Říkám, že je to ok, nechci tak navečer někoho prudit, že zas tak to nehoří, stačí mi jen až se dopařím k těm vínům.

Opět vše probíhalo v pohodě a klidu. Byl jsem prvním prázdninovým návštěvníkem tohoto vinařství, denně jich tam mají tak cca kolem 6-ti, pokud nedorazí výpravy. Průvodce velmi příjemný, vstřícný. Vchod do sklepů je přímo ve výrobní budově vinařství a je chráněn nádhernými dveřmi, ručně řezanými v 19. století. V podzemí Vás hned na začátku katakomb uvítají malé prosvětlené výklenky (foto dole), kde zvláště v jednom je specifická láhev. Jedná se o láhev z roku (tuším to bylo) 1856, kterou, jestli jsem správně postřehl tuto část z výkladu, vinařství dostalo při svém založení. Dále v levé části sklepa jsou soukromé sbírky vlastníků vinařství, na jejímž konci odpočívají mé vytoužené esence (foto dole). Stále je mám tak blízko na dosah a přeci tak daleko. Nedaří se zatím nikoho ukecat na ochutnávku. Holt to bude ten problém mamutích vinařství. Průvodci tam mají nejmenší pravomoce, to není jako s majitelem, manažerem, ekonomem a skladníkem v jedné osobě. I když jednu zlatou výjimku jsem zažil, o té ale až v posledním příspěvku. A co že to tam bylo k ochutnání?

Tokaji Furmint 2005 suché
Barva velmi světlá, fermentace v tancích, viskozita nižší. Ve vůni jsem našel velice příjemné tóny zelených jablíček s jemným závanem skořice a akátových květů. Chuť osloví zvýšenou svěžestí, jemnou minerálností, ovocnými tóny, zvláště jablíčky v aroma, kyselina poněkud živější. 12,25 % alk., kys. 5,7 g/l, cukr 1,5 g/l, cena 120,- Kč.

Tokaji Furmint barrique 2004 suché
Jak již název napovídá, tento Furmint poležel nějakou dobu na dřevěných sudech a to dokonce nových. Barva sytější slámy, viskozita jemně vyšší, než první vzorek. Z vůně výrazně čouhá dřevitá vůně, doplněná žvýkačkovými tutti-frutti a vanilkou. Chuť výrazně odhalí sílu nových barikových sudů a jejich poctivého toastování. Hladina alkoholu jemně řízne a zahřeje. Vanilka v závěru není nijak překvapivá, naopak příjemně podtrhne ovocné tóny, ovšem utopené ve dřevě. 13,96 % alk., kys. 6,1 g/l, cukr 4,1 g/l, cena 180,- Kč.

Tokaji Muscat Lunel 2004 polosuchý
Zrání v nerezech se projevilo na jemně syté barvě. Viskozitu to jistě neovlivnilo, je středně vyšší. Středně intenzivní vůně přivane muškát a kvetoucí louku. Chuť už začíná registrovat zvyšující se hladinu cukrů, které zde jsou příjemně vyváženy a rozpouštějí se v ovocno-kytičkovém aroma a středně dlouhé až delší perzistenci. 11,5 % alk., kys. 7,1 g/l, cukr 13,6 g/l, cena 140,- Kč.

Tokaji Hárslevelü late harvest 2004
Fermentace v tancích poté nazrávání na sudech. Sběr hroznů proběhl v polovině listopadu. Barva sytější zlaté. Vůně švestkových povidel. Chuť, kromě příjemně zvýšené sladké, reprezentuje zvláštní mix východního koření, sladkých kdoulí a lipového medu. Závěrečná delší dochuť je bohužel na můj vkus moc v režii hořkých ořechových tónů. 13,53 % alk., kys. 7,6 g/l, cukr 36 g/l, cena 150,- Kč.

Tokaji Muscatello late harvest 2004 (0,5 L)
Jedná se o kombinaci odrůd Muscat Lunel, Furmint a Hárslevelü, která smíchaná dohromady poleží zhruba 80 % času zrání na dřevěných sudech. Barva sytější zlatá, hezky jiskrné s adekvátní viskozitou hutného slaďáčku. Ve vůni jsou smíchány všechny primární znaky zmíněných odrůd a propojeny, ale zejména nezdolný muškát se prodere do popředí. Chuť je již opravdu hutně sladká, ovšem kyselina je v dobré opozici a tak toto víno nesklouzává do fádnosti a lepivosti. Dochuť je příjemně dlouhá, nic mne tady neřeže, nebo neodvádí pozornost disharmonickými (většinou silně hořkými) tóny. Můj soukromý tip na „normální” víno. 11,1 % alk., kys. 8,3 g/l, cukr 95 g/l, cena 210,- Kč.

Tokaji Fordítás 2000 (0,5L)
Vzpomínáte na první článek z této série? Jak jsem tam uvedl, že označení Fordítás je pro vína, která jsou vyrobena z použitých kvalitních hroznů na asszú výběry (jakýsi druhák)? Tak už je to tady. V barvě jemně přituhuje, už se začínají objevovat jantarové odlesky. Viskozita zvýšená, slzí hutně jak má. Ve vůni identifikuji výrazné ořechové a chlebové tóny. V chuti a zejména aroma vyskakují zahřátím věcičky jako jasmín, broskve a karamel. Ovšem vše je celkem brzy skryto pod výrazným vlašským ořechem, který vysokou laťku udrží i v delší perzistenci. Připadá mi toto víno více únavné, snad chybí festovnější kyselinka, možná mu nesvědčí toilk cukrů. 12,3 % alk., kys. 6,7 g/l, cukr 87 g/l, cena 310,- Kč.

Tokaji asszú 5 putt 1998 (0,5 L)
Důrazné varování předem! Pokud nechcete být otroky tohoto vína a pokud nemáte možnost zakoupit a dopravit ho bezpečně domů celý karton, raději jej neochutnávejte! Nebude Vás pak mrzet jako mne, že máte jen jeden pokus. Jde opravdu o mimořádně povedený kousek za velmi příznivou cenu. Delikatesní pamlsek. Žůžo ze Žůžova. Barva velmi sytá, jantar, bezový med. Viskozita mohutná, kapky málem vyrvávaly do stěn sklenice brázdy. Vůně mne osobně dostala mnou oblíbenými tóny lékořice, koření a lučního medu. Chuť nijak nezaostává a také připojuje velmi příjemný kořeněný subtón. Pije se velmi lehce, úplně samo, nízký alkohol, přiměřená kyselina na poprání se s cukry, famózní harmonie, dochuť dlouhatánská, snad jako samo povodí Amazonky. Stojí mne to veškeré úsilí, abych "nesejvl" tento článek v půli věty a ihned se nerozběhl do sklepa. 10,2 % alk., kys. 7,6 g/l, cukr 139 g/l, cena 590,- Kč. Grand Prix 2002 winner.

Tokaji asszú 6 putt 2000 (0,5L)
Je to ještě benjamínek, tak není divu, že ještě ani nedosáhl barevných tónů předchozího vína. To se promítlo i do vůně, ještě je uzavřená, teprve se otrkává a z hnízda se jí nechce. Ovšem už teď je tu cítit pěkný potenciál a řekněme za 3-5 let budou lipový med s kandovanou meruňkou válcovat buňky ne jednoho milovníka těchto vín. V chuti se neprojeví žádné lepení, není „ucamraný“, naopak projevuje pěknou mrštnost na svůj hutný extrakt se zbytkovým cukrem. Ovocné aroma, velmi-velmi dlouhá dochuť, harmonie, lahodnost, plnost - to jsou atributy tohoto vína. Škoda, že můj rozpočet byl tak našpanovaný a já musel volit mezi tímto vínem a předchozím 5 putt. Nakonec jsem volil úsporu 200,- Kč (což je na toto víno téměř facan) a podlehnout přeci jen o něco lepšímu „pětiputňáku“. I když tento si dojde taky. 11,4 % alk., kys. 7,8 g/l, cukr 165 g/l, cena 790,- Kč. Ocenění stříbrná medaile na Decanter UK 2005.

Jak jsem již dříve uvedl, touto návštěvou jsem byl mile překvapen. Jednak velmi zajímavá vína za příznivé ceny a také velmi pozitivní přístup. Ze všeho vyzařovala elegance a noblesa. Ať už to byl personál na úrovni, chování, stolování (jediné vinařství, kde jsem měl na stole čerstvý a příjemný ovocný mix plus sýrový talíř), nebo detaily jako přinesení účtu v luxusních kožených deskách. Čímž jsem byl jemně uveden do rozpaků, protože jsem netušil, jestli se na této „high society“ úrovni běžně nerespektuje nepsané pravidlo 10 % "dýška". Pro jistotu jsem do těch složek dal kulatý obnos, ze kterého vzešel více než 10 % "kuvert". Pokud to není zvykem, stejně bych jej asi nechal, průvodce si jej plně zasloužil. A v tom všem jsem byl já, jako největší vidlák z ubožákova, jedoucí z výletu. Ovšem chovali se ke mne tak, jako bych byl já samotný gróf Degenfled. Opravdu báječný pocit a získali se mne tím, že ač je vše velmi „nóbl“, nejste pro ně póvl. Ať pán či kmán, jsi zde vítán, by i mohlo být motto tohoto vinařství.