O Víně

Tak - myslím, že po článku o cestě za horskými vinicemi na Krétě tady mám téma, tedy víno, na které asi jen tak nezapomenu. Okolnosti jeho nabytí a především jeho viněta zcela vybočuje ze všech ostatních stovek vín, které jsme zde již chutnali.

Při své lednové cestě do severovýchodní Itálie jsme ve Veroně chodili na večeři do jedné místní restauračky, byla sympatická a dopřávali jsme si jak dobrého jídla, tak hlavně dobrých červených vín (jejichž viněty průběžně umisťuji do sekce O vinětách - Itálie). Jednoho večera takhle stojím a koukám na stěnu, kde na regálech jsou vystaveny desítky různých vín. Obsluhující slečna se vždy ptá, co si dáme k pití a dnes to chce změnu!

Najednou nevěřím svým očím - až úplně v rohu nahoře, napůl skrytá za vázičkou, stojí láhev s Benitem Mussollinim!!! O tomhle víně jsem asi před dvěma lety četl v Mladé frontě Dnes - byl z toho solidní poprask, z řady italských prodejen museli víno stahovat. Komunisté jsou v Itálii vládní stranou a tímhle reklamním trikem - použití veleznámé tváře - ťal majitel-obchodník do živého. Jasně, že na druhé straně řada lidí tento počin naopak přivítala...

Bylo rozhodnuto, co si dnes objednám, takovou šanci a především takovou vinětu-raritu si nemůžu nechat uniknout! U stolu nás dnes bylo 5, nějak se nám to pomíchalo a - nelžu - seděl tam jeden národností Němec (Gregor), pak Španěl (Anjelo), Ital (Marco), exotický Indonésan (Paulus) a já. Vztahy jsou napůl přátelské, mám ale odpovědnost, protože ostatní mě považují za vinného maniaka, který zaručeně vybere to nejlepší… Tak jo, dnes to bude hoši překvapení :-)

Číšnice moc cizích řečí neumí a ptá se mě raději podruhé, které si teda dáme víno. Opakuji: „Cabernet - Musollini! Duce …“. Pak ji to dojde, upustí bradu a odchází pro šéfa. Přichází 130 kg fousatý chlap v zástěře - ještě včera s náma žertoval - a tomu musím svoji žádost opakovat znovu. „Proč chcete zrovna tohle víno?“ ptá se mě a to už přichází číšnice původní, s ní kuchař od pizzové pece a další číšník. „Prostě jsem si ho dnes vybral, máte ho támhle vystavené...“

Mí spolusedící se začínají zajímat, co se děje a okolní hosté se otáčejí. Debatuji s majitelem a dozvídám se, že tohle víno mi nemůže otevřít: „To tady ale nemůžete pít …!“ Gregor, sedící nejblíž říká, že to jsem neměl chtít, že je to blbý… Majitel je sice slušný, ale to asi jen proto, že je na očích ostatním hostům. Tohle víno mi prostě neotevře a hotovo. To se zase nelíbí mě a argumentuju, že ho má přeci v nabídce. Pak pochopím pointu a přehodím na smířlivou strunu: „Nechci Vám dělat problémy, víte, jsem sběratel vinět a tohle je pro mě veliká rarita“.
Dobrá, s tím se pán smířil a navrhuje, že mi teda víno zabalí a odnesu si jej domů. S tím souhlasím a za chvíli už se mi nese přepečlivě zalepená láhev v kartónovém kabátku. Dokázal jsem to!

Doma nechávám láhev zhruba dva měsíce ležet a včera jsem ji teda po týdnu psychických příprav otevřel. Několikrát jsem se na ni chodil dívat a přemýšlel o ní. Na vinětě je kromě vlastního Musolliniho, který se tváří typicky nabubřele a je v plné zbroji, taky malý nápis: „i vini nostalgici“ - tedy něco jako „vzpomínková série“. V tom vidím stejný akcent (pro někoho) či provokaci (pro jiného), jako v samotném vyobrazení Musolliniho. Nápis pod jeho fotkou Musolliniho uvádí jako „vůdce fašistů, zakladatele říše“.

Vyhnout se alespoň krátkému komentáři na toto téma prostě nedokážu. Je pravda, že Itálie byla ve dvacátých letech v podstatě zaostalou zemí (zvláště jih a venkov) s nefungujícím státním aparátem a rozvrácenou ekonomikou. Je pravda, že italská armáda byla proti té naší tehdejší doslova „loutkovým divadlem“. Je také pravda, že po nástupu fašistické strany k moci dostalo mnoho lidí práci a země se zvedala z popela. Ale vždycky je něco za něco. Byla to spíš jen fasáda, maska. Změnit celou zemi nejde za pár let, zvláště pokud investice směřují hlavně do zbrojení, tedy ekonomicky neproduktivní oblasti.
Přehnaná sebedůvěra a sebevědomí Italů tak dostalo na frak např. v Habeši, později v druhé válce pak v severní Africe, dokonce i v Řecku. Říkalo se, že italští vojáci měli na helmách nejdelší chocholy a taky uměli nejrychleji utíkat - při ústupu. I když komu z nás by se chtělo umírat v blátě za "císaře pána a jeho rodinu" ? Jedině díky tomu, že Musollini hlásal některé stejné téze jako Hitler a označoval stejné cíle svých výpadů, si Německo zvolilo Itálii jako spojence - hbitě přitom přehlížeje „árijský“ vzhled obyvatel jihoevropského státu.

Umíte si představit, že by třeba v oblasti Rheinhessen někdo nabízel k prodeji třeba ryzlink s obrázkem Adolfa Hitlera v uniformě, se všemi vyznamenáními a nápisem „Vzpomínková série: Führer Adolf Hitler - zakladatel a Vůdce Třetí říše“?

Poslední poznámka - zajímavé je také to, že přes skutečnost, že evropané mají jistou sebereflexi vůči fašismu, si klidně můžu koupit vodku Stalinovy slzy s hrdou fotkou největšího vraha lidských dějin. Na Válcaváku jsem minulý měsíc viděl na stánku ruskou vojenskou čepici se srpem a kladivem, nebo tričko s krvavým nápisem KGB - symboly útlaku, bezpráví a masového vraždění. Oni totiž Stalin a Berija vraždili asi moc daleko, kolem vodky se Stalinem nikdo žádný virvál nespustil. Napadá mne, že pokud v posledních měsících pochybujeme o pravdivosti americké demokracie, tak bychom si mohli uvědomit, že na rozdíl od Evropy si v USA nikdy za svého presidenta nezvolili lidi typu Hitlera, Stalina nebo Musollliniho...

Během času člověk na špatné pozapomíná a uchovává si v paměti tu lepší stranu vzpomínkové mince. Proto věřím, že „Duce“ může být pro řadu lidí podnětem k povzdechu typu „…jo, tenkrát...“ Kdo ví, co by dnes sudetský Němec, milovník vína, napsal o moravském víně s presidentem Benešem (kdyby takové bylo). Kdo ví, co si o nás myslí dnešní průměrný Ital...

Dosti tedy úvah „o věcech okolo“ a vratíme se k vlastnímu vínu. Uznáte ale, že v tomto případě, kdy je vlastní červený mok ve stínu „velkého“ duceho, jsem nemohl mlčet. Chcete k tomu něco říct? Napište svůj příspěvek do diskuze.

Pod vinětou je skrývá běžná khaki bordó lahev a běžně vypadající 44 mm dlouhá korková zátka, lepená z drtě a s plnými okraji. Není na ní nic jiného, než motiv vinných listů.

Barva vína je tmavě rubínově červená, kovové odlesky lahodí oku. Po chvíli přivoním a ucítím „kovovou“, pocitově studenou a chladnou vůni. Ovocné stopy jsou slabé, nejspíš asi třešně, ale více - jak jsem už párkrát i u slovinských vín psal - víno voní po studené krvi, rozlité na chladném plechu... Později se víno více otvírá, je těžší, lehce kořeněné.

Upíjím první doušky... v chuti je cabernet výraznější a lepší, než jak mi voní. Je plnější, více kořeněný a dostatečně zásoben taniny. Kromě jakýchsi lehce barikově-kořeněných stop cítím někde uprostřed i stopy citrusu, nebo snad citrónu, ale příjemné. Plností je víno slabší, má spíš jakostní charakter. Dozvuk je krátký, projevují se třísloviny a příjemně i lehké kyselinky. Víno celkově není špatné, nejde však o žádnou gran reservu nebo podobně. Čím víc a déle jej upíjím, tím se mi zdá jeho specifičnost (je to přeci jen IGT) slabší a obyčejnější. Myslím, že při tomto projektu šlo především o to, vybrat „něco přijatelného“ a pak už lahvovat a hlavně lepit etikety.

Ještě musím napsat o jednom momentu, který mě samotného překvapil. Sedím si tak v obyváku a píšu si poznámky, srkám ze skleničky a koukám na tu láhev - no, prostě jsem ji musel otočit hlavní vinětou od sebe. Něco mě tak nějak žralo, snad jako bych pil na jeho zdraví...?
Byl Musollini omyl, nebo velký muž své doby? Jsem sice zastáncem pořádku, sebekázně a zákonosti, ale nejlíp by nám to řekli asi naši dědové - byl to hlavně jeden z těch parchantů, kteří před 67 lety, právě koncem března 1938, podpisem papíru v Mnichově prodali naši vlast Hitlerovi...

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Cabernet (asi Sauvignon?)
Ročník: 2002
Jakost: IGT - Indicazione Geografica Tipica
Vinařská oblast: Delle Venezie - zřejmě Veneta, viz mapka
Alkohol: 11,5 % obj.
Distribuce: F&A Dolomiti, Sedico u Boloně
Země původu: Itálie
Teplota podávání: 16 - 18 °C
Cena: 10,- € - smluvní a neoficiální cena v restauraci, Verona leden 2005