O Víně

13.10.2011 Moll Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 13.10.2011 07:07

Delóra 2009 značkové - Château Horňje Korytárky, Slovensko

Víno je cuvée odrůd Delaware 75 % a Aurora 25 %. Název vína je složeninou prvních tří písmen názvu odrůdy Delaware a posledních tří slovenského tvaru Auróra. Protože to nejsou odrůdy běžné, seznámil jsem vás v předchozích článcích s rodinami odrůd, do kterých patří, a teď přidám i jejich krátký popis.

Delaware [V. labrusca, V. vinifera, V. aestivalis] vzorec křížení se uvádí i jako [(Vitis labrusca x Vitis aestivalis) x Vitis vinifera]. Byla nalezena roku 1849 poblíž města Delaware ve státě Ohio [Ohájo], patří tedy do skupiny APH. Původ tedy není přesně znám, zřejmě ještě dříve rostla v městě Frenchtown, ve státě New Jersey. Byla pokládána za nejlepší pro výrobu vín ze všech amerických hybridů. Hrozen i bobule jsou malé. Tak jako u jiných labrusek, vnitřek bobule se snadno odděluje od slupky, při stisknutí bobule snadno vyskočí otvorem po stopce a v ruce zůstane jen prázdná slupka. Delaware je poměrně citlivá na peronosporu a často se pěstuje roubovaná na odolných podnožích. Bobule má růžovou až fialovou bobuli, vína jsou někdy slabě růžově zbarvená. Foxy tón ve vínech podle amerických pramenů není žádný, ostatní udávají slabý. V USA se pěstuje poměrně dost pro suchá i sladká vína, včetně vín ledových. Firma Coca-Cola v Americe prodává i nealkoholický nápoj Delaware Punch, s moštem z hroznů této odrůdy.

Aurora (slovensky Auróra) (Seibel 5279, S 5279) [Seibel 788 x Seibel 29]. Seibel 788 má původ v křížení [Sicilien × Clairette Dorée Ganzin] a Seibel 29 má původ v křížení [Munson × neznámá V. vinifera]. Patří tedy mezi frankoamerkány. Aurora je jedna nejodolnějších odrůd této skupiny proti chorobám a mrazu. Lze ji použít jako stolní i moštový hrozen, ale nesnáší přepravu, takže se nedá dopravit na trh a ve velkém se pěstuje jen na víno. Vyrábí se z ní vína ovocné chuti, ale jen průměrné kvality. Je vhodná i na vína šumivá. Je úrodná a silně rostoucí. Dozrává raně, koncem srpna až začátkem září. Je také citlivá na černou skvrnitost, hnilobu a je silně napadaná ptáky, v době dozrávání často praská. Pěstuje se v sušších severních oblastech, jako je severní USA, Kanada a Velká Británie.

Víno bylo získáno darem za drobnou službičku. Vinař je zároveň i vinohradníkem v okrajové oblasti středního Slovenska a doufejme, že ho slovenská finančná policia nebude stíhat za to, že vyrobil mikrovzorek v počtu deseti lahví právě z těchto odrůd, i když tím určitě porušil nějaká nařízení.

O tom, že toto víno je třeba užívat s humorem, svědčí i nápis na zadní etiketě:

Delóra je výnimočný výsledok vinárského umenia nášho hlavného enológa (mňa) snůbiť do harmonického manželstva divokého indiána (Delaware) a pôvabnů mestickú francúzku (Auróra) v ich novom domove, vinohradnicky zabudnutom, ale o to viac požehnanom, čarokrásnom Podpoľaní. Víno očarí iskrivou jemně žltou farbou, so zelenkavým odleskom. Vôňa je príjemná kvietikovo-citrusová, so stopami lúčneho medu a „foxy" čiapky. V chuti je svieže, plné i extraktivne s elegantným dostatečně dlhým záverom."

Láhev je také nesprávně označena zlatou medailí, která byla udělena dříve, než bylo toto víno vyrobeno. Za povšimnutí stojí i nadmořská výška vinařské tratě - 480 m. Z osobního rozhovoru usuzuji, že jde jen o několik keřů v zahrádkách u domů a plotů.

Korek plastový, rourka z pevnější folie s vypěněným středem, jen čistě zařízlá, bez upravených čelních plošek. Zasunutím dovnitř lahve se obalová folie začala rolovat směrem nahoru, ne po celém obvodu, ale na jednom místě se srolovala až o 2 mm. Takto by se podle mne korek chovat neměl a tento typ korku má u mne velkou černou tečku.

Víno okamžitě po nalití pokrylo sklo perličkami malých bublinek, nespíše v lahvi nepatrně dokvášelo.

Barva světle žlutá s tónem okrové hlinky. Plamen svíčky našel v menisku jen sytou zlatou, bez dalších barevných tónů.

Po zakroužení netvoří mosty a rychle se stahuje po skle v podobě mapy s ostrými zoubky, podobnými jako má poštovní známka, ale proměnlivými. Drobné kapičky nepravidelného tvaru zůstávají na skle. Později se ukázalo, že trofejní sklenka Vitis Aurea 2009 z Modry toto dělá i jiným vínům, takže jde zřejmě o použitý čisticí prostředek a o tom, jak se chová toto víno na skle, nemohu hovořit.

Vůně: Vůně je výrazná, lehce zaplňuje místnost a metr od sklenky mám nejen dojem, ale jistotu, že si nemusím ani přivonět a už ji rozeznávám. Je příjemná, ale její nejsilnější tón je typická, lákavá, svěží, květinově ovocná vůně zralého hroznu labrusky, která u mne ale vyvolává silnou vzpomínku na jeho snadno oddělitelnou slupku, slizovitou dužinu, sladkou, ale velmi vtíravou, až agresivní chuť. Další vrstvou je vůně napůl rozkrojeného žlutého melounu, ale spíše hned celé mísy, zralých méně, i přezrálých. Vůně je to dost těžká, až únavná. Zdá se mi, že při důkladném promíchání cítím i trochu volné síry a hned potom nasládlý tón, který slibuje zbyteček neprokvašeného cukru. Taková vůně jistě snadno uchvátí necvičený nos otupený sterilním prostředím klimatizované kanceláře, nebo naopak začouzené tovární haly, protože "konečně cítím, jak to pěkně voní", ale je příliš silná a vtíravá, seriózně degustovat nějaké další víno nebo pokrmy asi nejde dříve než další den.

Chuť: Musím označit jako příjemnou, mnohem méně vtíravou než vůni, což je dobře, na úrovni běžného aromatického vína. Svěžest a veselá kyselinka z přebytečného CO2 zakrátko ustoupila a zanechala v ústech příjemné víno s aroma zralého žlutého melounu a banánu, se silnou sametovou hladkostí glycerinu (jak když necháte na jazyku slinami ředit kapičku silné a aromatické pálenky). I toto víno je dobré na jazyku válet, probublávat a slinami ředit, doušek se však stává vazkým a zdánlivě těžkne a houstne, chuti nijak neubývá po desítky vteřin. Naopak, po 35 vteřinách, se přidá na špičku jazyka pálivá kořenitost, která se i nadále stupňuje. Po 90 vteřinách se přidává slabý, ale těžký a nepříjemný hybridní tón. Palčivost narůstá, až budí obavy, že se stane nepříjemnou, až ji nevydržíte. A právě v tu chvíli polknete (120 s). Palčivost nakrátko zmizí a znovu se objeví v nové, příjemné podobě. Ta chuť si se mnou hraje, a ne zrovna fér. Po další dvě minuty nemám potřebu upít ze sklenky a rozebírám chutě, které se mi objevují na patře. Šťavnatá vinná kyselinka doprovázená aromatem nahnilých jablek na kterých hodují vosy, kiwi???!, dochuť po polknutí dobrého neuburgu, po dvou minutách stále dost silná, ale fádní, vyvětraná chuť, která se ale snadno dá spláchnout dalším douškem, což hned činím.

Vůně: Ano u tohoto vína je nutno popsat ještě jednu vůni - tu co cítíte poté, co jste víno spolkli. Jde o víno aromatické, které vás jen tak neopustí, a dech vám ovoní vám i ta trošička, kterou jste zanechali v ústech a hrtanu. A nejspíš aroma i krví do plic přechází a do vzduchu, který vydechujme, protože se mě drží drahnou chvíli. Není to vůně extra příjemná, jasně hybridní, s tónem žlutého melounu a zvětraliny. Na druhou stranu není ani nijak zvlášť nepříjemná, člověk rychle přivykne, a pak už ji cítí, jen když se soustředí. A zvlášť poté, co se zavíní, se dá snášet velmi lehce.

Do poloviny dopitá láhev na mne počkala den v ledničce. Víno nedoznalo žádné větší úhony, naopak, podle mne se trochu odvětralo, ztratilo trošku agresivity ve vůni, i chutí se více přiblížilo vínům evropských odrůd. Nejvíce snad Veltlínskému červenému ranému, první den bych řekl spíše Neuburskému. Ale záměna nehrozí, vůně je charakteristická a nezaměnitelná a kyselinka má ostřejší tón. Nadbytek CO2 uchránil víno před oxidativními procesy, přebytek vůně se za den nevyčerpal, nicméně vůně ubylo a naopak umožnila ocenit docela pevnou strukturu a víno zcela pitelné. Kdyby mi takové víno nabídli za horkého večera nějaký strýc, kterému věřím, že je dělá poctivě, ani bych nebrblal a pil. Teda kdybych si nemusel dělat starosti, zda druhý den vstanu a zda nebudu degustovat nějaká vína jiná.

Víno jsem dostal na jaře 2010 a vypil začátkem léta, ale recenze počkala do dneška, až na tři předcházející články. Mezitím v péči vinohradníka povyrostly některé zajímavé rostlinky, takže jako vinař bude mít asi méně času na vymýšlení takovýchto vtipných vín, ale snad více vína.

http://en.wikipedia.org/wiki/Delaware_%28grape%29
http://en.wikipedia.org/wiki/Aurore_%28grape%29
odkaz na první z článků Přímoplodé hybridy - část 1.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Delaware 75 % a Aurora 25 %
Ročník: 2009
Jakost: značkové
Zatřídění dle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Stredoslovenská
Vinařský region: Podpolianský vinohradnícký rajón (oficiálně neexistuje)
Vinařská obec: Neuvedeno
Viniční trať: Nad tunelom (neoficiální)
Výrobce: Chateau Horňje Korytárky (oficiálně neregistrován)
Alkohol: 12,5 % obj.
Cukernatost moštu: Delaware 25,0 °NM, Aurora 22,0 °NM
Datum sklizně: Delaware 21. září 2009, Aurora 5. října 2009
Stáří vinice: 25 let
Typ půdy: kyselá, písčito-hlinitá
Způsob vedení révy: různé, při stěnách a plotech
Teplota podávání: 9 - 12 °C
Teplota skladování: 8 - 15 °C
Velikost šarže: 10 lahví
Způsob odlepení etikety: nezkoušeno
Cena: darem přímo od výrobce

Spotřebitelská známka: 7.20

Etiketa & design Barva a vzhled Vůně Chuť Ostatní služby
7 9 6 7 7

Počet příspěvků v diskuzi: 2  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 3742x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
p.j. 24.10.2011 21:18:45