O Víně

První víno zveřejněno na tomto portále, které jsem si otevřel na uctění svátku všech zamilovaných a které jsme pocucávali na svatého Valentýna bylo Sauvignon 2003 výběr z bobulí - Moravčík Vladislav, Horní Věstonice. Za další rok jsem sáhl po Käfer 2003 Beerenauslese (výběr z bobulí) - Peter Mertes, Rheinhessen, Německo a tento rok jsem neodolal lahvi zmíněné v nadpise. Přiznám, že mne hlavně zaujala dle popisu ve článku Hopsa, hejsa... do Mělníka a nebo z podrobné recenze Ryzlink rýnský 2000 výběr z bobulí (botrytický) - Vinařství Vondrák Mělník. Co bych to byl za slaďákofila, abych ignoroval takové ohlasy a také v neposlední řadě si nechal ujít možnost okusit botrytické víno z české vinařské oblasti. Mám dojem, že je to má premiéra a tak jsem neváhal rozšířit si své chuťové obzory. Jak jste se z příspěvku v chatu u posledně zmíněného článku pod odkazem výše mohli dočíst, objednal jsem vína přímo z internetových stránek vinařství. Vše došlo rychle, bez problémů, perfektní, šlape to jak má, zde musím vyseknout poklonu.

Podrobnější popis vinařství najdete buď na internetových stránkách (odkaz dole), nebo v předešlém článku (odkaz jak výše, tak níže...) V něm je taktéž zmíněná adjustáž tohoto vína, ale nebudu lenoch a také se o ni rozepíši. Libí se mi benevolence, že si lze vybrat, z tmavé, neprůhledné, nebo čiré lahve typu Opera, objemu 0,375 L. Já jsem to samozřejmě vyřešil lišácky, jednu láhev na „brzký mls“ vzal čirou a tu druhou na ležení zase tmavou. Ta je spíše typu Platin, není tedy stejná jako čirá. To zajisté není problém, nebo výtka, jen to uvádím jako poznámku. Korek mnou vytažený vypadá velmi podobně, jako kolegy Šitlína. Tedy plný s potiskem, ovšem horší kvality, rozpraskaný a ani se moc nebránil při vytažení. K prosakování ale nedošlo, takže snad tato dietní slim verze, ovšem dobré délky 42 mm, nezpůsobí problém při archivaci. Viněta vypadá hezky, mne naopak se líbí zvláště na menší a „buclatější“ čiré lahvi, kde mému oku nějak více lahodí, také třeba díky sladění viditelné barvy vína a podobného odstínu viněty. Místopisné a užitečné informace jsou zde zastoupeny velmi obstojně, viněta je dobře rozdělena zvolenými fonty a velikostí, aby došlo ke zvýraznění hlavních údajů. Co je ale velká škoda, už jistě tušíte. Ano, ano, ty analytiky a jejich absence dost bolí, zvláště u takového „high society“ vína. Alespoň tabulková kategorizace, když už chybí konkrétní hodnoty. Mám dojem, že zvláště u botrytických vín hrají prim údaje o tom, do jaké cukernatosti a kolik cukrů se podařilo do bobulí naládovat. A s tím je samozřejmě spojena informace o kyselině a extraktu, zda to nebude jen cukrová voda. Když si budeme chtít dát tu práci (a většina lidí na tomto portále asi ano), najdeme alespoň údaj cukernatosti na stránkách vinařství (38 °NM). Tak mne napadá, že to už je vlastně výběr z cibéb, ale legislativa před rokem 2004 s tímto názvem nepočítala. Hezkýý, takže jsem pil vlastně „cibébáč“, supééér! Ještě jsem našel jednu sice malou, ale možná dost podstatnou chybičku. Na má vinětě (na rozdíl od té Šitlínovy) je vpravo dole údaj o obsahu lahve vyjádřen hodnotou 0,5L, což neodpovídá realitě. Schválně jsem to šel změřit a hodnota 0,375 byla potvrzena. Taková malá mystifikace, že vyjde více loků a ono ne. Pokud budete speciálně na tuho láhev pozývat domů kamarády a máte tu mou verzi, raději jednomu zavolejte, že opravdu nevíte jak, ale „vono se to nějak rozbilo...“, ať vyjde na ostatní.

Když jsem si během degustace tohoto vína dělal poznámky, popsal jsem celou stranu papíru formátu A4. To se mi zas až tak často nestává, což nám už naznačuje, s kým máme tu čest. Ale pěkně po pořádku mrknem na barvu. A jen mrknutí by v tomto případě bylo na škodu, určitě si zaslouží plnou pozornost všech dostupných očí. Její sytost dává už zdálky jasný signál o vyzrálosti. Velice tmavá, až jantarová hmota se líně a elegantně převaluje ve sklenici. Lze tu vysokou viskozitu cítit již při nalévání, jak líně reaguje pramen z hrdla na vaše jemné třesy rukou. A pokud i v takovéto situaci jste stále tvrdí kliďáci, tak alespoň vám musí rejdit sliny po jazyku v rytmu divoké samby a očekávání prvního doušku. Ani to ne? Jistě jste na těchto stránkách správně? Nebo jen nemáte rádi sladká vína? Dosti žertíků, pozvedněme sklenici k nosu a zkusme nasát vůni. Za sebe mohu jedním slovem vyjádřit něco jako P-A-R-Á-D-A! Jelikož jsem nejdříve víno vytemperoval na cca 4 °C, mohl jsem sledovat velice zajímavý vývoj. Je jasné, že při spodních údajích teplotní škály byly tóny více uzavřené, ale už tam šlo poznat (sice jemně), kdo tady před námi stojí. Při postupném ohřívání stále vyskakuje něco nového, až dostaneme velice nádherný širokospektrální mix, který jednotlivě vypadá jako „směskový břichabol pejska a kočičky“, ale podán dohromady v tomto víně - prostě nádhera. Tak tedy kolem 6 °C začínají víno správně charakterizovat výrazné tóny botrytidy, cibéb, kompotových meruněk, mandarinek, či sladkých švestkových povidel. Při mírném zvýšení teploty vyskakují květinové tóny bílé růže, ořechů a chleboviny. A když se dostaneme na mezní teplotu, kterou bych pro toto víno doporučil (8-10 °C) vylétnou na nás ještě tóny včelího vosku, avokáda, žlutého melounu, nebo kdoulí. Opravdu jsem nemohl odtrhnout nos od tohoto buketu, který jsem zkoumal ještě dlouho po dopití z prázdné sklenice. V těchto zbytcích, nijak dotčených absencí jejich původce, jsem dále pak identifikoval sušené bylinky a angreštový kompot. Zvláště silné jsou tóny medu a ořechů. Až po zhruba 15-ti minutách přichází první slábnutí vůně a k výraznému odeznění dojde po dvou hodinách.

V chuti jsem zažil celkem výrazné překvapení. Jelikož díky vysoké viskozity, velmi sladké botrytické a medové vůni a po zmínkách ve článku Hopsa, hejsa... do Mělníka, kde je uvedeno že má srovnatelnou kvalitu s tokajským 4-putňovým (tedy minimálně 90 g/l cukrů), jsem měl pusu nastavenou na „velmi sladký vjem“. Ale jaké bylo mé překvapení při prvním doušku! Jedná se o velmi light verzi, co se cukrů týče a po všech těch signálech nakonec působí jako polosuché, či snad polosladké, ale někde ve spodní hranici této kategorie. Také v horším identifikování hladiny cukrů má prsty velmi silná a živá kyselinka, která je bez problému překryje. Dalším, co mne také překvapilo, byl velmi silný, až drsný projev vysokého extraktu. U zmíněných tokajů mne to vůbec nerušilo, snad proto, že tam byly tu hutnější cukry a došlo tak ke zjemnění této výrazné dřevito-zemité hořčiny. Tady se projeví bez servítků a bohužel zrovna já nejsem „hledačem“ tohoto projevu, ale například J. by tím byl určitě nadšen. Je to zase malinko o osobních preferencích, já za sebe mohu říci, že mi takových 30-40 gramů zbytkového cukříku opravdu chybělo, abych byl unešen stejně jako při zkoumání buketu. Není tady pochyb o velice vysoké opulenci a extraktivnosti těla, vzorec drží svůj charakter velmi dlouho. Pokusil jsem také zaexperimentovat s různou teplotou při ochutnávce. Ve sklenici jsem měl vzorek, který se postupně ohřál až ke 12 °C a do druhé sklenice jsem nalil „čerstvý“ vzorek z lahve v termováze. Když jsem ihned po sobě vyzkoušel teplý (10-12 °C) a studený vzorek (4-6 °C), vypozoroval jsem toto: při nízké teplotě se projeví pěkné primární tóny botrytidy (meruňky, mandarinky, chlebovina) a cibéb, při zvyšování temperace vyskakují další ovocné tóny a zvláště sladší (mango, avokádo, kdoule), přes kytičkové až v horní hranici po tabákové tóny. Také rozhodně mohu prohlásit, že napít se 12-ti stupňového doušku hned po 6-ti stupňovém je opravdu markantní rozdíl a to ve prospěch chladnějšího. Rozdíl je minimálně 60-ti procentní! Takže kdo si nepohlídá teplotu u tohoto vína, dostane jen slabý odvar jeho potenciálu.

Jak dole z fotek můžete vidět, pokusil jsem se toto víno o zmíněném Valentýnském svátku podávat spolu s dezertem v podobě domácky vyrobeného jahodového řezu s piškoty a tvarohem. To jsem ale bohužel netušil, že toto víno bude na cukříky poněkud skoupé a tak jeho snoubení s touto sladkou pochoutkou nebylo takové, jaké jsem si představoval. Bohužel chutě se nespojily jak by měly, spíše ten zákusek vytáhl a zdůraznil právě ty hořké tóny z vína. Kdybych si zapamatoval z Šitlínova článku jeho zmínku o projevů cukříků, určitě bych volil jinak. Třeba plán B, který jsem vyzkoušel po neúspěchu s dezertem. Vyzkoušel jsem ještě, opět po domácky vyrobenou, kandovanou kůru z pomeranče a panečku, hned to bylo jiné kafe. Tento projev již nebyl tak kostrbatý, jako v prvním případě. Takže suma sumárum velmi povedené víno, osobitý charakter a projev, má svou vlastní osobnost a myslím, že bych jej díky tomu dobře poznal mezi deseti jinými bobulovými výběry. Škoda jen těch cukříků, ach jo...

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Ryzlink rýnský
Ročník: 2000
Jakost: výběr z bobulí
Kategorizace: botrytické
Vinařská oblast: Mělnická
Vinařská obec: Liběchov
Viniční trať: Liběchovská
Zatřídění dle zbytkového cukru: neuvedeno ale asi polosladké
Výrobce: Vinařství Vondrák Mělník
Číslo šarže: 5/00
Evidenční číslo jakosti: 7C2-04/00310
Teplota podávání: 6 - 10 ºC doporučuji dodržet spodní hranici
Alkohol: 12 % obj.
Ocenění: Zlatá medaile Winefest 2004
Způsob odlepení etikety: láhev ponořit do horké vody
Cena: 300,- Kč 0,375 L (E-shop vinařství prosinec 2006)