O Víně

Druhý den jsem projížděl hodně fotogenickou a mně nesmírně sympatickou část kyjovské oblasti - podhůří Ždánických vrchů. Dambořice, Archlebov, Žarošice, Ždánice, Strážovice. Obzvláště tak trochu divoké, přírodní vinice za Archlebovem a překrásně situovaná vinice nad Ždánicemi se mi vtiskly do paměti a ačkoliv (nebo právě proto?) jsem na příležitost k ochutnání zdejších vín nenarazil, určitě se tam budu chtít ještě někdy vrátit. Pak už mi hořel čas, takže jsem ujížděl k jihu přes Kyjov a Čejkovice do Velkých Bílovic.

Právě v diskusi, která se rozhořela po mých recenzích ryzlinků od vinařství Reisten, nějak bylo naznačeno, že se dívám na ryzlinky pohledem Pražáka, který má zorný úhel zkreslený jen tím, co zrovna sežene v pražské vinotéce. Že mi tak uniká spousta vín, za kterými se musí přímo ke zdroji. Zamyslel jsem se nad tím a kysele jsem musel přiznat, že na tom asi něco bude. Vypsal jsem si několik těch dobře míněných tipů a první na řadě byl právě pan Jaroslav Hrdina. Z webu jsem někde vyšťoural jeho adresu, ač nemá své webové stránky. Ovšem bez telefonu, takže jsem riskoval neúspěch. Doma jsem zastihl manželku, která mne ochotně nasměrovala do areálu Františka Mádla, kde má sklepní hospodářství i pan Hrdina. S panem Hrdinou se opravdu krásně povídá. Obzvláště když vyšlo najevo, že se nedávno vrátil z biodynamického kurzu od samotného Nicolase Jolyho. Jeho pohled je sice obecně dost depresivně pesimistický, ale to je mojí povaze blíže než žoviální veselost. Dal mi ochutnat ryzlink 2005 výběr (z tanku), který bude do konce roku nalahvován - skvostná záležitost! Přebohaté polosladké vyvážené víno takového čistého stylu jako právě Reisten nebo třeba Ryzlink rýnský 2000 z Tanzbergu. Doufám, že nezmizí než se znovu na Moravu vypravím. I kvasící 2006 vypadal hodně nadějně. Koupil jsem aspoň suchou dvatisícečtyřku a dvě lahve pověstné a zlatými medailemi ověnčené dvatisícetrojky s 22 g zbytkového cukru.

Vinice: V autě jsem nechal tužku, takže jsem si z toho vyprávění nic nezapsal. Zato jsem dostal vizitku s telefonním číslem. Vytáčím... pan Hrdina sice řídí traktor ve vinici, ale během dvou minut mám všechny základní údaje ochotně nadiktované a zapsané. Včetně analytik, které má vinař v hlavě. To je až neskutečné...
Tedy viniční trať Křivánek je jihovýchodní prudký svah s vápencovým podložím. Výsadby jsou staré 25 let, jen v mezerách podsazené mladšími keři. Dívám se do mapky... Křivánek tam není, jen Dlouhá, Přední, Zadní a nevímj aká ještě hora. V ročníku 2003 bylo ve Velkých Bílovicích ještě 28 tratí s opravdu poetickými místními historickými názvy Frejunky, Šmatláky, Zímarky, Stískale, Holomučany, Šísary, Hanby... Ty ovšem odvál čas a „reforma“ tratí z roku 2004. Nyní je v Bílovicích tratí stejně, jen názvů je jen osm (pět z nich jsou nějaké hory - což je zrovna při znalosti terénu v Bílovicích skoro parodický název) a poeticky znějí už jen Vinohrádky... Čest jejich památce, pokrok nezastavíš...

Vinař a technologie: Pana Hrdinu doprovází aureola jednoho z nejlepších moravských ryzlinkářů, jehož vína jsou výrazně podpultovou záležitostí. Nedostanete je ani ve vinotékách v Praze, ani v té na náměstí v Bílovicích. K tomu pan Hrdina říká, že má smutné zkušenosti s neplatiči, zejména ze strany pražských vinotékářů, a že neví jak jiní, ale jeho nezaplacených několik desítek tisíc může položit. Tak raději stálým zájemcům, vesměs soukromé klientele a peníze na dřevo.
Na v restitucích vráceném majetku hospodaří už patnáct let, čtyři a půl hektaru má vlastní a 1,5 ha si pronajímá. Kromě rýnského ryzlinku pěstuje z bílých odrůd ještě vlašský, Veltlínské zelené, Burgundské šedé a já osobně se příště chystám na Neuburské. V minimálním množství, které téměř není určené k prodeji, dělá ještě Sauvignon a Tramín. Červené odrůdy jsou zastoupeny Frankovkou, Portugalem a Zweigeltrebe. K mému žalu žádný modrý burgund. Když se ročník vydaří, část červeného si poleží v barrique soudcích, s kterými v Bílovicích začínal jako jeden z prvních. Když se vydaří mimořádně, nemíchá se tato partie s partiemi z nerezu, ale lahvuje se zvlášť. A ještě závěrečný postřeh: navštívil jsem docela dost vinařů v jejich svatyních, ale nikde nebyl takový pořádek a čistota. Nikde nic poodloženého, potřísněného, čekajícího na umytí, připraveného k ruce.

Adjustáž: Zřejmě z finančních důvodů je podlouhlá tmavozelená láhev bez etiket a s anonymní zlatou záklopkou. Jen zlatým fixem a dlužno dodat i pěkným rukopisem je nadepsána odrůda, ročník a přívlastek. Ani jméno vinaře se tam už nevešlo. To zřejmě odporuje téměř všemu, ale pokud víno nakupuji ze sklepa, tak mi to zase tak netrápí. Ale jak to přežije náš sběratel naskenovaných etiket Petr, to nevím. :-) Jedinou identifikací výrobce je tak korek, potištěný právě pro toto konkrétní víno. Nakonec proč nenatisknout všechny povinné údaje jen na korek, myslím, že někteří velkoobchodníci s korky to snad při větších objednávkách dělají i zdarma. :-) Korek měří 45 mm a je z jednoho kusu kvalitního korku.

Barva: Pěkná, moderní, citronově zlatavá. Průzračná čirost. Zajímavé je drobounké perlení, které nemizí s první sklenkou jako u jiných vín. Že by se víno pohnulo, ačkoliv bylo ihned po příjezdu z Moravy uloženo do lednice? Mimo lednici pobývalo jen pár hodin.

Vůně: Od první chvíle dominuje citrus, jemný grep a takové čerstvě kvasničné tóny. Později zahradní květiny ve váze či rododendronu, které se někdy objevují u reduktivně školených vín, když sestupují z vrcholu. Ale tady to intenzitou nepřekročilo mez příjemnosti. Ještě později konečně objevuji i med. Prázdná sklenka nepříjemně brzy větrá do tónů sklenky od piva.

Chuť: Plnější, ovocitě sladěná s vůní. Med, mango, ananas v čisté podobě, přesto budící dojem bohatosti než nudné hladkosti. To podporuje i vkusná nahořklost v pozadí. Dochuť je dlouhá, charakterem podobná prvním pocitům v ústech, snad jen alkohol více zahřeje.

Tohle víno asi bylo kdysi vynikající, ale snad ročník, snad příliš úzkostlivá redukční technologie ho trochu připravily o jiskrnou energii a komplexitu, kterou jsem cítil třeba z té v tanku dozrávající nulapětky. Musím přiznat, že jsem od vína čekal mnohem víc, už kvůli jeho pověsti a příznivému dojmu při setkání s vinařem. Co se nechá dělat. To k tomu patří, vždyť co je na tomhle světě se zárukou. Na vinaři je ale vidět, že nehodlá usínat na vavřínech, že nad vínem i postupy na vinici i sklepě hloubá neustále, takže si myslím, že se máme v dalších ročnících na co těšit.

V položce „Ostatní“ strhávám dva body za neexistenci webu. Oceňuji však osobní přístup při přímém prodeji a komunikaci po telefonu. Dostupnost však sebere další dva body. Cena ...marná sláva, ač rád zaplatím za špičkovou kvalitu, tentokrát cena z hlediska spotřebitelových ne úplně naplněných očekávání byla příliš vysoká. Strhnu dva body.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Ryzlink rýnský
Ročník: 2003
Jakost: výběr z hroznů
Zatřídění podle zbytkového cukru: polosladké
Vinařská oblast: Velkopavlovická
Vinařská obec: Velké Bílovice
Viniční trať: Křivánek
Výrobce: Jaroslav Hrdina, Velké Bílovice
Zbytkový cukr: 22 g/l
Kyseliny: 5,8 g/l
Alkohol: 12,4 %
Cena: 350,- Kč