O Víně

O tomto víně se zmiňoval velmi positivně už MiBiT v lednových Mrazíkových očích. Doufám, že mi nebude mít moc za zlé, že mými přirovnáními ke cortonským vínům příliš nepodpořím jeho větu, že „Český terroir se v něm nezapře.“ (Ostatně nejspíš stejně byla míněna jakože se nepodobá moravským ryzlinkům, s čímž souhlasím též.) Já jsem chutnal tento ryzlink už v červnu na degustaci v pražském Celláriu. Tam mi trošku vadil závěr, ale jinak jsem už tehdy byl vínem nadšen (na rozdíl od některých jiných vzorků téhož vinařství).

Vinice: Pohled na Sovici mívám prakticky jednou do měsíce už patnáct let a přesto jsem se ho nenabažil. Jak magnetická hora - kdykoliv jedu Polabím mezi Štětím a Roudnicí, vždycky si můžu vykroutit krk, jen abych ji aspoň chvilku zahlédl. Víno se na jihovýchodních, jižních a jihozápadních svazích pod zalesněným vrcholem (278 m nad mořem) pěstuje už po čtyři sta let. Vinice jsou přibližně mezi 210 a 250 metry nad mořem. Půda je jílovito-hlinitá s vysokým obsahem vápníku, který dává vínům extraktivnost a plnost. Když už jsme u toho, podobný typ půdy mají právě Grand Cru vinice Corton-Charlemagne. Podobnost s Cortonem je však hlavně v tom tvaru kopce „s čepičkou“ lesa na vrcholu a svažitějšími vinicemi pod ním. Corton je však tak o sto metrů nad mořem výše, ovšem zase zeměpisně tak někde na úrovni severního cípu Balatonu. Výsadby na Sovici pocházejí z let 1963, 1994, 1995 a 2002, výnos se pohybuje tím pádem v rozmezí 0,5 až 2,5 kg na hlavu. Zatravněno vesměs ob řádek, pod keři herbicidní úhor, nasazen je dravý roztoč, čili postřiky musí být šetrné. Hlavními odrůdami jsou Ryzlink rýnský, Sylvánské zelené, na které jsou v Roudnici pyšní a Svatovavřinecké.

Adjustáž: Půllitrové lahve nikdo z nás moc nemilujeme, ovšem vzhledem k charakteru vína bych výjimečně souhlasil, že více by už mohlo být příliš. Tato láhev je taková úzká bordó z hnědého skla. Etiketa... ne, že by mi přímo vadila, ale nadšený z ní zrovna nejsem. O nějakých bonusových informacích o víně nemůže být ani řeči. (Analytické údaje jsem si zapsal na degustaci.) Korek byl poměrně krátký a velmi porézní. Po odříznutí záklopky na mne z jeho největší pukliny vybafl hrozivý polštářek hnědé plísně.

Barva: Opravdu nádherná 24 karátová barva, ryzí čirost. Málokdy se kochám barvou, tentokrát trvalo dlouho, než jsem se dostal k čichání.

Vůně: Bomba! Chutnal jsem Corton-Charlemagne sice jen dvakrát, ale jeho vůně mi utkvěla v hlavě navždy. Takhle velmi podobně mi vonělo Corton-Charlemagne. Perníček v rumu, bonboniérová náplň, káva, karamel. Ovocité složky se objevují až mícháním a snad vyjma velmi přezrálých hroznů spíš sušená meruňka, kandovaná pomerančová kůra. Snad i kořenité složky (skořice, hřebíček) by se při pozornějším zkoumání našly. Všechno je to ale krásně smísené do velmi zvláštního aromatu, které má opravdu blíže Burgundsku než typickému ryzlinku tuzemskému.

Chuť: Zejména u chuti dost záleželo na teplotě a roztřesenosti. Láhev ležela v ledničce několik týdnů v klidu. Po opatrném otevření, kdy mělo teplotu devět stupňů byla chuť méně težká než bych z aromatu hádal. Což je dobře, i za polosuchost jsem byl vděčný, více cukru už by příliš unavovalo. I při této teplotě se ovšem dral do popředí vyšší alkohol, harmonii narušoval jen mírně, spíš hřál a dodával dojem majestátnosti. Na ryzlink je kyselina, byť jí není dle analytik tak málo, příliš zamaskovaná ostatními složkami. Opravdu bych odrůdu naprosto neuhodl, typoval bych nejspíš Chardonnay. Dochuť je opravdu extrémně dlouhá, několikaminutová. Trochu v ní převládá hořká složka (ořechová slupka) a taková ta zvláštní „bonbónovitost“, „lízátko“, se kterým jsem se též setkal u bílých burgundských. Následkem kyslíkového šoku, několikerého nalévání a vyšší teploty se chuťová harmonie bortí, objevuje se taková zestárlá depresivní hořkost. Když jsem však druhou polovinu lahve nechal ustát v lednici do druhého večera, vše se zase napravilo. To dává naději, že víno možná ještě nedosáhlo svého vrcholu, i když vývoj si netroufnu odhadovat.

Jak zaznělo na ochutnávce, nejspíš toto víno mělo skončit jako ledovka, ale mrazy zřejmě nepřišly včas. Jako nějaký bobulový sladolep by též asi nebylo špatné, ale prokvašené takto dalo v našich poměrech naprosto výjimečné víno. Ale jak už jsem předeslal, i s pomocí manželky jsme si potěšení z něj rozvrhli raději do dvou večerů, méně je někdy více. Uděluji vínu titul „Podzimní víno“.

Ostatní: Těžko se mi posuzuje dostupnost. Já si ho v Roudnici mohu sehnat snadno a za mnohem lepší cenu než v Praze. Ale myslím, že jsem ho zahlédl i v Tescu. Webové stránky (www.lobkowiczke-vinarstvi-roudnice.cz) je možná honosné pojmenování jedné prozatímní stránky s letitými neaktuálními ceníky. Na nových stránkách se ale pracuje. Už tři roky... Přístup vinařství k náhodným turistům už tu kdosi popisoval. Věru morousovitá nevstřícnost. Za to a za ty stránky mínus čtyři body. Cena se mi nesnadno posuzuje... za stopadesát je výjimečně dobrá, přes dvě stovky za půllitr... adekvátní. I když se mnou neustálí reptalové na předražený Šobes asi nebudou souhlasit. :-)

Na závěr minicyklu „Rýnské ryzlinky 2003 mého archivu“ by se slušelo shrnout, co mi to dalo. Rozčarován jsem poměrně nešťastným vývojem suchých vín znovínských, doufejme, že to je jen shoda zlých náhod. Sám pro sebe beru naopak na milost vína se zbytkovým cukrem. O co víc mi jako mladá nesedla, o to zajímavěji se v archivu vyvíjejí. Zdá se rovněž, že jobovky ohledně stárnutí extrémního ročníku 2003, které mě tak vystrašily, neplatí absolutně. A hlavní a nejradostnější pro mne je potvrzení toho, že se zdejším vinařům evidentně daří tuto odrůdu produkovat v nekonečné šíři různých stylů, že rozhodně stojí za to je vyhledávat i přes obtíže s tím mnohdy spojené.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Ryzlink rýnský
Ročník: 2003
Jakost: výběr z hroznů
Zatřídění dle zbytkového cukru: polosuché
Vinařská oblast: Roudnická
Vinařská obec: Vetlá
Viniční trať: Sovice
Výrobce: Zámecké vinařství s.r.o. Roudnice nad Labem
Číslo šarže: 2004-1203
Evidenční číslo jakosti: 15A1-04/00751
Kyseliny: 6,1 g/l
Zbytkový cukr: 13,7 g/l
Alkohol: 14,2 % obj.
Cena: 150,- Kč (vinotéka v Roudnici zhruba před rokem); 235,- až 250,- Kč (vinotéky v Praze)