O Víně

Nevím tedy, jestli měl „j.č.“ na mysli přesně toto víno, nicméně odpovědnost za mou případnou nespokojenost i tak padne na jeho hlavu :-) S bulharským vínem už mám jednu docela pozitivní zkušenost (Mavrud 1998 Reserve (barrique) - Vinzavod Assenovgrad, Bulharsko), takže dnešního cabernetu jsem se už tolik „nebál“, navíc i jeho cena mě k jeho koupi spíše popostrčila (slibuje vyšší kvalitu než levné hypermarketové značky). Opět se mi potvrdilo, že je dobré se v regálu prohrabat až na samý konec - mezi jinými láhvemi ročníku 2003 jsem objevil i toto dnešní víno ročníku 2000 :-)

S titulem No Man´s Land - Země nikoho jsem se už jednou setkal. Bylo to na výstavě zahraničních vín (jižní Amerika, Austrálie, Bulharsko) v Uh. Hradišti letos v únoru. Nicméně pořádně takové víno ochutnám až dnes. Co vlastně znamená onen prapodivný název „No Man´s Land“?

Jde o divný pozůstatek z ještě divnějších dob železnou oponou rozděleného světa na „ty dobré“ a „ty zlé“. Snad si ještě vzpomínáte, že tam, kde dnes volně přejíždíme hranice, bývaly drátěné ploty a zátarasy, zdi (Berlín), strážní věže, trvale zorané pásy země (aby byly vidět nové stopy) a především přísný zákaz vstupu. V době, kdy i v ČSSR nebyl význam slova „svoboda“ chápán jako svoboda myšlení a jednání, ale jako jakási „uvědomělá nutnost“, bylo neprostupnými ostnatými ploty pod napětím „chráněno“ od zlého kapitalistického světa i hodné a prosperující Bulharsko - především ale bránilo svým občanům v odchodu do svobodné ciziny. Od svých jižních sousedů, krvelačného Řecka a Turecka, se Bulharsko oddělilo pásem vlastního území v šířce neskutečných 17 km, kam měli bulharští občané pod trestem vstup přísně zakázán. Posledních 5 km tohoto pásu od vlastní hranice bylo směrem do vnitrozemí odděleno elektrickým plotem, který signalizoval jakýkoliv pohyb či dotyk živým stvořením. Samozřejmě, že území bylo hlídáno pohraničníky s ostrou municí (takto bylo ostatně bráněno v pohybu všem občanům v každé socialistické zemi).
Zakázaná oblast byla označována za „Území (či Zemi) nikoho“ a pro ty, kteří chtěli přejít na druhou stranu pryč z Bulharska, bylo doslova hororem se přes takové zábrany dostat. Nicméně taková doba je pryč a totální nepřítomnost lidí a průmyslu zachovala tuto oblast (nyní svobodnou a volně přístupnou) jako panensky divokou přírodu. Jen si neodpustím smutný vtípek, který v tu dobu mezi lidmi v ČSSR koloval: Jakmile jednou bolševik otevře hranice, vláda bude muset nechat vyrobit cedulky, které umístí na všechny hraniční přechody. Na cedulích bude nápis: „Poslední ať zhasne!“.

V regionu dnešního jihozápadního Bulharska se nachází nejjižněji položené a nejteplejší vinařské oblasti v zemi. Významným vinařským střediskem je obec Damjanica. Pěstuje se zde vynikající Cabernet Sauvignon a bezkonkurenční bulharská odrůda Široka melniška loza (Široká melnická réva), která nese jméno po starodávném městě Melnik. (Její stáří ji řadí k nejstarším odrůdám na světě. Pěstuje se jedině v okolí malebného městečka Melnik a blízkých obcí Vinogrady, Lozenica a Chotovo. Je pozdně dozrávající odrůdou, jejíž sběr probíhá až v polovině října. Předpokládá se, že byla z Malé Asie přivezena Thráky a zmínky o ní jsou i v Homérově Iliadě. V okolí Melniku má modrá réva skvělé podloží díky vápenitým a písčitým půdám).

Do jihozápadní vinařské oblasti patří celkem 10 obcí a lokalit mezi městy Blagoevgrad, Kjustendil a Petrič. Nejznámější mikroregiony jsou Damjanica, Melnik a Harsovo. Tato nevelká oblast v jihozápadní části země se vyznačuje specifickými klimatickými podmínkami, které jsou podobné oblastem na pobřeží Středozemního moře. V údolí řeky Struma se pěstuje místní odrůda Melnik, pak Cabernet Sauvignon a Merlot. Tento region píše historii pěstování révy a vinařství v Bulharsku. Průměrné stáří révového porostu je 20 - 25 let, rozloha vinic je 900 hektarů, ze kterých 75 % je vysazeno Širokou melnickou révou, 20 % odrůdami Cabernet Sauvignon a Merlot a zbylých 5% tvoří ostatní odrůdy révy.

Nyní již k vlastnímu vínu. Web výrobce uvádí, že do vína bývají použity obě modré odrůdy - CS i Merlot. Víno zraje v soudcích z francouzských a bulharských dubů. Vína značky No Man’s Land jsou vyráběna ve třech kategoriích (labels): stříbrné, zlaté a černé, čemuž odpovídá i cena. Nikde jsem se ovšem nedomákl, jak jsou tyto jednotlivé labels odlišeny a nevím tak, jakou kategorii ochutnám dnes.
Dopisuji za pár hodin po zveřejnění této recenze - podle sdělení pana Kirila Berovského ze společnosti BGK & T s.r.o., Praha, která do ČR tato vína dováží, je odlišení různých kategorií dáno především typem révy, použitým pro toto víno. Takže:
- No Man´s Land Gold Label - odrůda Cabernet Sauvignon & Merlot (tu dnes chutnáme)
- No Man´s Land Silver Label Rosé - odrůda Široká melnická réva "Melnik"
- No Man´s Land Black Label - je vyráběno z odrůdy Merlot.

Adjustáž láhve hodnotím jako současnou, designově povedenou a jednoznačně „in“. Malinko mi na láhvi překáží zavěšená několikastránková brožurka (bulharský a anglický text), ale raději ji přijmu - aspoň se o víně dozvíme něco víc. Prolis na vrcholku cínové záklopky je taky pěkný, i zpracování layoutu visací brožurky je profesionální. Zátka je z plného korku s oboustranně čitelným potiskem jména výrobce „Damianitza“.

Barva vína je ohnivě rubínová, čirá a tak nějak vesele divoká. Je tedy světlejší, než bych čekal, viskozita mi nějak neodpovídá šestiletému cabernetu, ale budiž.
Ve vůni cítím „mokré dřevo“ (toto jsem pochopil až po ochutnání, viz dále), třešně, sladké nakládáné višně (ne v rumu). Překvapilo mě, když jsem opakovaně a bez pochyby ve víně našel i čerstvě otevřenou a chlazenou Coca Colu, hlavně tu její skořicově kořenitou součást. Celkově víno voní příjemně a tak nějak dovádivě divoce.
V chuti je víno především hodně výrazné a hodně suché. Jazyk drhne po okolních sliznicích, jako bych cucal dubovou kůru. Samozřejmě, že z tohoto titulu je víno i nahořklé, kořeněné a po spolknutí zanechává dlouhý, výrazný a nahořklý konec. Stěny dubového sudu nadělily vínu co se do něj vešlo... Taky se projevuje chuť višní, nebo extrakt z višní. Tělo je plné, ovšem plné barikových a dubových vjemů, cabernet zůstal jen nosičem. Kyselinky jsou nižší, delší ležení na sudě je muselo spolehlivě odbourat. Ta mouka v ústech je teda minimálně polohrubá, to je teda nářez :-) Pokud jednou Anaxien psal, že „…víno skáče po jazyku jako neposedné kůzle...“, pak já bych dnes asi použil přirovnání: „Víno mi hobluje jazyk v protisměru dubovým hoblíkem se zubatým ostřím a ještě se tomu pekelně řehoce...“.

Po asi 3 dcl se už začínám smát i já, víno mě fakt trošku drtí - je dobré, ale ta výraznost je až „šílená“ (v dobrém smyslu). Takhle výrazné a divoké víno jsem už dlouho nepil. Všechny ty bariky a Reservy z mých článků posledních měsíců byly ve srovnání s tímto divochem jen uhlazenými maminčinými mazlíčky. Víno nenese označení Premium Oak - tedy "poprvé plněný dubový sud", ale určitě půjde nejhůř o druhé plnění :-) Neberte moje použité výrazy jako kritiku vína, ale jste-li slabší povahy, radši si připravte únikovou cestu, alespoň např. kousky chleba, nebo sýra. Taková křupavoučká pečeně s pečeným bramborem, nebo zvěřina s knedlíkem a se zelím - no, mňam. Doporučit-li víno? Ano, to ano, i když jeho cena není zrovna lidová.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Cabernet Sauvignon
Ročník: 2000
Zatřídění podle zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: jihozápadní Bulharsko, údolí řeky Struma
Vinařská obec: Melnik
Viniční tratě: polohy No Man´s Land
Výrobce: Damianitza a.s., Melnik, Bulharsko
Alkohol: 13 % obj.
Cena: 362,- Kč - vinotéka „U Sv. Vavřinca“, Ostrožská Nová Ves, září 2006