O Víně

Praha kdysi musela být vinicemi osázená v naprosto nepředstavitelném rozsahu. Dodnes se dochoval jen zlomek, a i to jsou v podstatě vinice obnovené z určité nostalgie na původních polohách v minulém století. Vedle Gröbovky, jejíž vína si získávají renomé s každým dalším ročníkem, je asi nejslavnější a nejexponovanější Svatá Klára v Troji. Vlastně celý ten pás navazujících strmých jižních svahů začínající někde v hloubi dnešní zoologické zahrady a končící až v Kobylisích patří určitě k nejkrásnějším místům v Praze a navíc vzhledem ke strmosti, jižní expozici a nadmořské výšce k nejideálnějším pro vinici. Trochu jsem zelenal závistí při podzimní návštěvě pana Jandy, který má o něco dále na východ od Svaté Kláry na svém pozemku nejen pěkný dům s výhledem na město, ale i dvě docela slušné viničky a pod domem ve skále vykutaný hluboký vinný sklep. Navíc zdaleka ne všechny svahy jsou dosud zastavěny, takže místy jakoby zázrakem nedotčenými expandujícím městem vede dnes i naučná vycházková cesta a mnoho pěšin lákajících k procházkám či cyklistickým projížďkám. I Svatá Klára je dnes otevřená veřejnosti, zakoupením vstupenky u vchodu (tzv. Trojská karta) lze její návštěvu dokonce zkombinovat s návštěvou jak zoologické zahrady, tak i přilehlé zahrady botanické včetně atraktivního skleníku Fata morgana. Cestičky vedoucí vinicí jsou pěkně vyasfaltované, z laviček je možno obdivovat netradiční výhled na město i na blízký Trojský zámek. Pod dominantou kaple sv. Kláry je teď i v bývalém viničním domku možnost posezení, občerstvení a v malé vinotéce i možnost nákupu vín nejen ze zdejší vinice. I já jsem neodolal a příjemně přemožen jarním sluncem jsem si nakonec vybral Müller, protože jsem ho chtěl ochutnat brzy a u ryzlinku bych si nebyl jistý, jestli jsem se trefil do vrcholu toho vína.

Ještě něco málo o vinici: rozloha 3,5 ha, velmi prudký svah není klasicky vyterasován a protože je udržován herbicidní černý úhor, je ve vinici patrná poměrně silná eroze. Po obnovení vinice v padesátých letech zde bylo klasické vedení na hlavu s opěrným kůlem. To však bylo v sedmdesátých letech nahrazeno tehdejším hitem - vedením Vertiko. V materiálech stále figuruje Vertiko a ještě před pár lety tomu tak nepochybně bylo, ale teď mi to spíš přišlo, že se to nenápadně mění na nějaké vyšší střední. Z odrůd je zde zastoupen Ryzlink rýnský, Müller-Thurgau, Modrý Portugal, Chrupka bílá a červená, Tramín červený, Muškát moravský, dokonce Ryzlink vlašský a Sauvignon! V nejnovějších výsadbách, které jsou i označeny informačními tabulkami příslušných odrůd, se objevuje velmi pestrá směs stolních odrůd a nových kříženců. Holt botanická záliba v pestrosti, neb pod Botanickou zahradu vinice spadá od roku 1995. Kdyby spadala pode mne, ničím jiným než ryzlinkem bych tuto jedinečnou polohu nezapleveloval. :-)

Co se techologie týče, hrozny ve víno proměnila Česká zemědělská univerzita na své mělnické latifundii. Od ČZU jsem loni chutnal ryzlink a modrý ruland z jejich vlastních mělnických vinic a obě byla excelentní. Od vedoucí vinice, paní Ing. Vladimíry Bahulové, jsem získal telefonicky okamžitě obdivuhodně přesné informace o zpracování. Hrozny po odzrnění přibližně 2 hodiny nakvášely, lisování proběhlo jen s asi 40 % výlisností, mošt byl odkalen a zakvašen čistými kulturami. Veškeré zrání proběhlo v nerezu a víno bylo nalahvováno po filtraci a stabilizaci až v prosinci následujícího roku. Prý jediný problém s vínem byl, že se ne úplně dokonale podařilo víno vystabilizovat proti vypadnutí vinného kamene.

Adjustáž: Fatální blbostí jsem si to nepoznamenal, ale jestli se nepletu, tak víno bylo v štíhlé půllitrovce z čirého skla. Korek (to už v poznámkách mám) skoro 35 mm dlouhý, s potiskem „Botanická zahrada 04“ a póry v něm byly zamazány jakousi béžovou hmotou. Etiketa podle mne velice vkusně výtvarně provedená, která naprosto ctí náladu vinice. Sice si na ní moc nepočteme, ale jinak...

Barva: bledě žlutozelenkavá, na stěně se v začátku objeví mrňavé bublinečky, dle Ing. Bahulové by k tomu neměly mít důvod. Naopak obavy o vypadnutý vinný kámen se v mém případě nenaplnily.

Vůně: Taková vyvanule pudinková, bábovková, někde na pozadí snad šťavnaté zelené jablko. Později převládá bylinný nádech, až čerstvé seno.

Chuť: Také poněkud méně šťavnatá a čerstvá jak bych možná čekal, relativně plná, ale krátká. Nejblíž bych ji opět charakterizoval jako bylinnou, až třezalkovou. Oteplením se konečně na chvíli víc zvýraznila ovocitost - až do charakteru jablečného moštu, ale zase se to projevilo v nepříjemném závěru, kdy po polknutí a vydechnutí nosem zavane taková ta zatuchlost aminů z rozkládajích se kvasinek, téměř až jak já říkám “ponožka na konci dne“. Tohle já důvěrně znám. Takhle jsem si zkazil nejeden demižon propásnutím té nejvhodnější doby na stočení nebo i pochybnou snahou dostat do lahve ten nezapomenutelný „sur lie“ charakter tím, že vypustím filtraci. Snažil jsem se na to vyptat - víno určitě filtrováno bylo, o „sur lie“ se nikdo nesnažil, naopak jejich ideálem bylo udělat víno ovocitější. Na kvasinkách prý víno také příliš dlouho neleželo. Přesto mi přijde téměř rok a půl zrání, byť v nerezu, na toto víno, zvláště pokud mělo být ovocité, už příliš.

S vínem jsem moc spokojen nebyl. Pokud bylo čerstvě nachlazené z lednice, ještě tak jsem si mohl vychutnávat takovou tu pěknou romantickou nahořklou bylinnost, která jakoby přesně kopírovala tu náladu z etikety, ale příliš často tam rušil ten podivný závěr v nose. Podle mne víno možná kdysi mělo v sobě tu požadovanou šťavnatou voňavou veselost (i moje vína jí měla než jsem je definitivně stočil do lahve), ale dnes už má to nejlepší za sebou. Rychle vypít a těšit se na 2005.

V hodnocení Ostatní oceňuji pěknou podsekci na stránkách www.botanicka.cz věnovanou historii i současnosti vinice (možná by neškodilo přidat i něco o vínech), vysoce hodnotím pohotovou informovanost paní inženýrky po telefonu, nicméně musím ubrat dva body za dostupnost a rozhodně dva body za cenu. Zaplatil jsem částku, za kterou Znovín prodává své Šobesy, přitom adekvátní cena by po přechutnání měla být stěží poloviční, možná i třetinová. Chápu nemalé investice do vinice, do ručního obdělávání, možná snahu být tím pádem více ekonomicky soběstačný co se týče výroby vína, chápu turistickou jedinečnost vinice, ale... Z hlediska zákazníka by bylo fér, kdyby se buďto kvalita vína mnohonásobně zlepšila nebo víno zlevnilo do kategorie výletních kuriozit.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Müller-Thurgau
Ročník: 2004
Jakost: pozdní sběr
Cukernatost: suché
Vinařská oblast: Čechy
Vinařská podoblast: Mělnická
Vinařská obec: Praha
Viniční trať: Svatá Klára
Výrobce: Botanická zahrada hlavního města Prahy / Česká zemědělská univerzita v Praze
Číslo šarže: TR2
Evidenční číslo jakosti: 50DI-05
Rok lahvování: 2005
Alkohol: 11,3 % obj.
Cena: 250,- Kč (viniční domek přímo ve vinici)