O Víně

Dokud jsem zkoušel italská vína v Čechách, bylo to marné: nacházel jsem samá vodovatá, nevýrazná vína. V Itálii se karta obrátila. U první benzinky v Itálii jsem zjistil, že kávu lze podávat na více způsobů, než kolik umí v pražských hotelích, a že procházka mezi regály s vínem může být jako bludiště. Rozuměl jsem názvům jako Chardonnay, Merlot, Chianti a Gewurtztraminner, ale co je to Venacchia, Vermentino, Sangiovese nebo Montepulciano? Pokud chcete podceňovat Italy a jejich vína, varuji: třetina evropské produkce vína pochází z Itálie!

Po několika jídlech v italských restauracích jsem si vzpomněl na vyprávění pana Adolfa Borna, který obdivoval Italy za to, že dokáží nechat nedopitou lahev od vína poté, co dojedí právě ten chod jídla, ke kterému si dotyčnou lahev vybrali. Víno se v Itálii pije pouze k jídlu, a v restauraci jsem viděl i osmnáctileté výrostky nechat odnést nedopitou lahev spolu s vyjedenými talíři - nikdy jsem neviděl nikoho, kdo by si přišel sednout do restaurace a objednal si jen víno. Vína zůstala v podstatě taková, jaká jsem je znal doma, jen jsem snad lépe pochopil vztah Italů k nim - nevím, jestli by bylo faux pas objednat si v restauraci víno bez jídla, jen jsem neviděl nikoho, kdo by to udělal.

Při první dovolené v Itálii jsem se za 3 týdny pokusil zmapovat italská vína, a došel jsem pouze k tomu, že jsem zavrhl dražší vína (nad 15 € za lahev) a oblíbil si levná supermarketová vína od 3 do 6 € . Možná byla na vině moje nedočkavost, ale dražší vína byla plná tříslovin, možná by byla výborná za 5 - 10 let, ale já na ně měl jen ty tři týdny dovolené. Ovšem italská vína kolem 5 € mohu doporučit každému. Po jedné lahvi vypité po večeři nikdy ráno nebolí hlava, přinejmenším. Sama o sobě ta vína byla mnohdy obyčejná a málo vzrušující, ale v souvislosti s italským obyčejem popíjet víno jako doprovod k večeři jsou dokonalá (a že italské večeře skutečně mohou trvat hodiny a mít běžně 4 až 5 chodů, ale to se musí zažít, na to vyprávění nestačí).

Na letošní první jarní den jsme měli k večeři pizzu, ta sice vyžaduje červené víno, ale našel jsem ve sklepě z celé Itálie jen tohle víno, Trebbiano d´Abruzzo. Znal jsem je už z Itálie, lehké suché bílé, výborné do horkých letních večerů s výhledem na toskánské kopce v zapadajícím slunci, a vzhledem k ceně, za kterou jsem je před dvěma týdny našel v pražském velkoobchodě, jsem nečekal mnoho. To je vždycky výhoda, jak mi kdysi ozřejmila jedna slečna: povšimla si v jistém okamžiku mého zklamání a zpražila mě slovy, to je tvoje chyba, neměl ses tolik těšit.

Lahev je čirá bílá, klasická italská. Obvykle přeskakuji v recenzích poznámky o adjustáži, ale tentokrát přidám poznámku: rok sklizně je na etiketě důmyslně skryt, takže jej objevím až nakonec. Čirá lahev dává vyniknout bledé, světlé až vodové barvě vína, být to blondýna, byla by albín. Trebbiano je réva, která dává svěží, ale nepříliš plná bílá vína, většinou k rychlé spotřebě. Zadní etiketa říká, že víno pochází z odrůd Trebbiano a Malvazia, neznám italský vinařský zákon, tak to ponechám bez komentáře.

Vůně je zemitá, kořeněná, není nepříjemná, ale chybí mi tam vůně ovoce. Nakonec ji nacházím, ale kdybych ji měl popsat, byly by to ryngle nebo jablka. Chuť je vyrovnaná, má velmi jemnou kyselinku, vybílenou italským sluncem, ovšem dokonale vyváženou jemně sladkou chutí a mírně nahořklým odezníváním. S bodováním budu na rozpacích, protože složení chuti mi při přísné analýze připadá až obyčejné, málo vzrušující, ovšem vzpomínka na teplé toskánské večery v čase odeznívající středoevropské zimy víno posunuje o několik kategorií výš. Každopádně víno postrádá technické chyby a je harmonické, vyrovnané, v chuti nadprůměrné. Je světlá barva nedostatkem, nebo je vlastní odrůdě Trebbiano? Dám za 5. Mám chtít od vůně ovoce, které tam není, když stávající vůně je příjemná? Dám 6. Mám chtít od chutě rafinovanost, kterou toto víno postrádá i za cenu toho, že by chuť potom přebíjela jídlo, které má víno doprovázet? Nevím, ale asi 6 - 7. V kolonce ostatní dávám nadprůměrných 9 bodů, protože poměr kvalita / cena hodnotím vysoko. Posuďte sami, to víno není drahé, a já si ještě tento týden dokoupím 6 kousků, žena už umixovala hrnek pesta k těstovinám, takže brzy vyzkoušíme Trebbiano znovu s čerstvými těstovinami.

Obchodní název: Trebbiano d´Abruzzo
Odrůda: Trebbiano
Ročník: 2004
Jakost: Denominazione di Origine Controllata (DOC)
Obsah zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Abruzzo
Vinařská podoblast: Trebbiano d´Abruzzo
Výrobce: Folonari, Calmasino, S.C.A.R.l., Itálie
Alkohol: 11,5 % obj.
Cena: asi 80,- Kč ve velkoobchodě TWIN, Jesenice u Prahy