O Víně

Celkem dlouho jsem odolával oblíbeným průvodním jevům zimního období jako nachlazení a rýma. A jako bych to býval zakřikl, počíhal si na mně někde bacil. Asi každý znáte jak je obtížné, ne-li nemožné, vychutnávat vína, když se odpadkový koš ztrácí pod kupou papírových kapesníků a pod nosem máte svíčkovou jako cep. Musel jsem tedy na nějaký čas oželet vinné radovánky. Jakmile se ale dal bacil na ústup, řekl jsem si, že to je ten správný čas začít pěkně pomaloučku připravovat nos na nášup těch skvělých, nespočetných škál vůní. Byla to dobrá příležitost pro otevření „hypermarketového“ vína, které jsou nedílnou součástí vinné nabídky, ať už je uznáváte, či nikoliv. Určitě nelze od nich očekávat hodnotný zážitek, ale snad všude existují vyjímky. Proto jsem tedy po cestě domů přivezl z hypermarketu Billa výše zmíněné „běžně“ dostupné víno v cenové kategorii do 100,- Kč a v této sérii bych chtěl rozhodně pokračovat.

Stálé čtenáře asi neudivilo, že mi v rukou skončilo polosladké víno z Tokajské oblasti. Design viněty mi již svým provedením byl znám (a Vám možná taky z předešlých recenzí, či osobní zkušenosti), ale láhev nebyla tentokráte klasická baňatózní půl litrová tokajka, ale klasická Bordo sedmička, čiré barvy, uzavřená lisovaným korkem, délky 44 mm s potiskem.

Barvu vína jistě nelze přirovnat ke zlatým tónům vyzrálejších kolegů, ale nějaké náznaky sytějších tam jsou. Viskozita je sice vyšší, ale do slzení tekutinu nežene. Vůně se moc nevytáhla a krom charakteristické chleboviny sráží dojem nevyzrálé, až oxidační tóny kvašení. Měl jsem také pocit, že tam byly zamíchány i živočišné složky. Do zpoceného koňského sedla to však mělo daleko, spíše to připomínalo čuníka, který si dal deset koleček svižným tempem po dvorku. S menšími obavami po předchozím dojmu nabírám doušek do úst. V chuti si ihned nelze nepovšimnout vysokého zbytkového cukru, bohužel nepůsobí ušlechtile jako z vyzrálých hroznů. Spíš byl dodán aby se popral s vysokou hladinou, nebo příliš ocelovou kyselinou. I přes toto hutné přislazení dostaly cukry do čuně a kyselá složka zabírá vrchní pozice bedny vítězů této senzorické kategorie. Pijete polosladké víno, ale majoritní podíl chuťového vjemu je kyselost. I v krátké a neharmonické dochuti je kyselina nijak neoslabena.

Když čtu na zadní straně viněty: „Víno harmonické chuti a vůní s elegantními kyselinkami, dozrává v dubových sudech“ vyloudí to nejen úsměv na mé tváři. Ale chápu že kdyby tam napsali místo této univerzální formulky „kyseláč s cukrovou vodou“ asi by se jich prodalo o pár kusů méně. Nebo mě napadá, že možná právě naopak by lidé schválně ze zvědavosti vykupovali tyto vína, říkajíce si že to bude nějaký dobrý žertík. Mně každopádně moc nejelo, sice to není úplný propadák, ale jediné pozitivum vidím v tom, že si opět o něco lépe vychutnám ty vína opravdu povedená.

Shrnutí údajů o dnešním víně:
Odrůda: Furmint
Ročník: 2003
Jakost: Minöségi Fehérbor (odrůdové jakostní)
Zbytkový cukr: Felédes (polosuché)
Vinařská oblast: Tokajská
Výrobce: Kereskedöház RT, Sátoraljaújhely
Číslo šarže: L05/349
Dovozce: Finet spol.s r.o.
Teplota podávání: 10 - 11º C
Alkohol: 11,5 % obj.
Cena: 85,- Kč (Billa)