O Víně

„Mnozí pokládají toto víno za nejvýznamnější suché na světě. Když je dobře vyzrálé, má nejslavnější a nejvýraznější charakter ze všech suchých bílých vín.“ T. Stevenson
„Potenciálně nejvelkolepější bílé burgundské.“ H. Johnson

Maison Loius Latour: možná, že to není největší jméno Burgundska, ale za svá bílá, obzvláště Corton-Charlemagne je oceňován velmi. Vlastní 48 ha vinic, zbytek hroznů kupuje. Více než polovina vinic (28 ha) má status Grand cru (nejvíce na kopci Corton), což jej činí největším majitelem Grand cru vinic v Cote d´Or. Sama rodina se zabývá vínem už přes dvěstě let (záklopka vína na to upozorňuje nápisem „200ans 1797-1997“) a sídlí v zámečku zvaném Chateau Corton-Grancey, který byl vůbec první stavbou, jejímž hlavním účelem byla výroba vína, postavenou v Burgundsku a dodnes nejstarší fungující k témuž účelu. Jejich webové stránky (www.louislatour.com) jsou svým opravdu věcnými daty nabitým obsahem a zároveň nebývalou vzdušnou elegancí snad nejlepší, které jsem měl možnost navštívit. Každé z opravdu několika desítek vyráběných vín má vlastní podstránku se všemi možnými informacemi (pravda, na analytiku si Francouzi zatím moc nepotrpí), z nichž za nejužitečnější věc, jinde nevídanou, považuji aktualizovanou tabulku ročníků daného konkrétního vína, kde je buď piktogram položené lahve, pokud Maison Latour doporučuje víno zatím neotvírat, láhev napůl vztyčená, když se víno může pít, ale je to trochu škoda, protože se bude zlepšovat, a konečně sklenička pro ročníky, které je nejlíp pít právě teď. Přibližně v listopadu se konečně Le Montrachet 1997 propracoval k piktogramu skleničky a já se začal připravovat na velký svátek...

1997: Až na chladný a deštivý přelom června a července a bouře koncem července, poměrně příznivý rok pro révu v Burgundsku. V srpnu a září sucho a teplo, což urychlilo začátek sklizně až na neobvyklý 16.srpen. Bílá vína se vyvinula v jedna z nejpůvabnějších, co v Maison Latour vůbec pamatují. Jejich životnost je však spíše kratší až střední.

Terroir: Legendární vinice Le Montrachet leží na dobře odvodněném štěrku s křídovým a vápencovým podložím přibližně 260 m nad mořem. Má mírný sklon a to, co ji dělá jedinečnou je zřejmě kombinace výborné drenáže s ideální sluneční expozicí, kdy slunce zalévá vinici od časného rána až do velmi pozdního večera. Okolním vinicím vždy něco málo z této dokonalosti chybí - buďto se mění podloží nebo je svah měné příznivěji nakloněn slunci či slunce se schová dříve za některý z okolních svahů. Špičková vína z této polohy dělají Domaine des Comtes Lafon, J. Drouhin, Domaine Leflaive, Domaine Ramonet, Domaine Thénard a vůbec nejsvatější ikonou je Montrachet od Domaine de la Romanée-Conti.

Z informací na webu lze pouze zjistit, že víno bylo vyrobeno klasickými postupy, kvasilo v novém burgundském sudu a zrálo 12 měsíců.

Adjustáž: sympatická baňatá těžká burgundská láhev (světle zelené sklo), s hlubokým prolomem ve dně k snadnému uchycení somelierových prstů při nalévání. Masivní je i hrdlo, na které nelze nasadit každý typ vývrtky. Sytě žlutá cínová záklopka, elegantní viněta klasického designu s podpisem zřejmě hlavního z rodiny Latourů. V zužující se části lahve je ještě bílozelená kulatá viněta s nápisem "Maison Latour 1997" - zřejmě odlišení vín z „Domaine Latour“. Domaine značí vína z vlastních vinic, Maison produkuje vína z kupovaných hroznů. Zadní etiketa je poměrně stručná, dozvíme se z ní jen, že bylo exkuzivně lahvováno pro dovozce, firmu M. Král. Jak je pro Francouze typické, jediný analytický údaj je obsah alkoholu. Celkově vělmi vkusný design, který přesně ladí i s charakterem webových stránek.

Barva: Takhle krásnou barvu jsem u vína ještě neviděl - nejvýstižnější odstín pro ryzí zlato! Glycerolové „mosty“ na stěně sklenice doslova pláčou, oddělují se od nich stejnoměrné poetické slzy.

Vůně: Nepokládám se za nějak nadprůměrně čichově vybaveného. Často lidé kolem cítí ve víně vůně, kterých se já vůbec nedoberu nebo až po značném úsilí. Toto víno má ale naprosto učebnicovou vůni, v které i já dokážu nalézt a bezpečně pojmenovat tolik komponent, že mne to až překvapilo. Zpočátku tedy rajská vůně broskví ve všech stádiích zralosti, které si dokáži představit. Nebo i plod mandloně, jestli jste k němu někdy čichali. Dále marakuja, přezrálé meruňky a přezrálá Williamsova hruška. Nálev z broskvového kompotu. A trochu dubu, ale ne brutálního, toho nejjemnějšího ušlechtilého francouzského dubu. (zkuste u nějakých vinařů očichat barriky nebo ty hobliny, kterými se barrique občas šidí, nebo i olíznout, vzít hoblinu do pusy - je rozdíl mezi různými vypáleními i mezi americkými a francouzskými). Aroma se mění s časem i s teplotou, každé další nadechnutí nabízí další vůně: citronovou kůru, v určité chvíli i lískový oříšek nebo nostalgicky minerálně olejovitou až zakouřenou zasmušilost. Ale jak víno teplá, aroma dokonce na chvíli jakoby odvane, aby po chvíli bylo nahrazeno kandovaným ovocem (broskev, ananas, meruňka). Jak se víno lednicí dále nachlazuje, dominují v něm spíše citrusy a jablka. A opět jablka různých odrůd a buď čerstvá utržená ze stromu, nebo pak takové ty vůně, když slezete v zimě do sklepa nabrat ta jablka z bedniček. To je dost přesná představa. V prázdné sklence více ty dřevité tóny, vanilka a sušené ovoce. Návrat po čtrnácti hodinách k nedopité lahvi přinese už méně bohatou vůni, spíše ta v chladném sklepě uskladněná jablka, přezrálé bobule hroznů sbírané za prvních mrazů a takovou vážnou, „nahořkle“ olejovitou vůni, kterou neumím přesně k ničemu přirovnat, a se kterou se setkávám někdy u nazrálejších vín. Tentokrát je v prázdné sklence dřeva méně, spíš karamel a vanilin. Všechny vyjmenované komponenty postupně defilují, ale neohromují nějakou prudkou intenzitou a také se nespojují v nějaké velmi komplexní aroma.

Chuť: V porovnání s vůní přeci jen méně bohatá, středně plná, vůbec ne olejnatá nebo opulentní, spíš citrusově limetková. Dřevo se objevuje až v středně dlouhé hřejivé dochuti a spíše jako cedr. Jediné, co mi na vínu vadilo, byla velmi protivná lízátková vůně, která vlezla do nosu po každém polknutí a vydechnutí nosem. Té se víno nezbavilo ani několikahodinovým stáním nedopité lahve v lednici. Jinak bylo lépe pro optimální kondici chuti dodržet teplotu spíše kolem 10 - 11° C, doporučovaných 14° C nestačí - víno dlouhým čucháním rychle teplá - a vínem moc zběsile nemíchat, jinak se křehká harmonie rozbíjí. Čili když to řeknu jinak: některé doušky či sklenky optimalizovat ohříváním a mícháním na vychutnání vůně, jiné ponechat chladnější a bez míchání pro vyniknutí chuti. Správná teplota zdůrazní na vínu jeho majestátnost a svůdnost. Určitě jsem pil mnoho vín, která byla mnohem lahodnější a návykovější, přesto jsem vděčný za to, že se mě víno nesnaží za každou cenu svou chutí ohromit, ale zůstává jakoby zamyšleně elegantní. Po čtrnácti hodinách se chuť stává hladší, stále jablečná. Co se týče perspektivy dalšího stárnutí, všechny tlusté knihy radí Montrachet neotvírat před desátým rokem, jinak hrozí, že se nevyvinou všechna bohatá aromata. Za optimum je bráno patnáct let. Na druhou stranu když jsem pročítal některé amatérské degustační poznámky na webu, některé patnáctileté Montrachety zbytečně přišly o všechnu tu ovocitou krásu na úkor těžší medovosti, ořechů a dubu. Myslím, že čekat patnáct let by v případě tohoto ročníku byla chyba a opět blahořečím dokonalosti webu Maison Latour.

Celkový dojem? Podle všech kritérií půvabná krásná mladá dívka, která by se mohla směle přihlásit do kterékoliv soutěže krásy. Až na zbytečnou marnivost jí není takřka co vytknout, ale... Můj typ to přes to všechno není. Už docela chápu ten styl, jakým o tomto víně všichni píší: jde o něm v jednotlivostech napsat spoustu
nej-, ale každý se zdráhá použít slovo nejlepší a většinou nikdo nepoužije ani slova popisující nějakou silnou citovou vášeň.

Stálo to tedy za to? Těžká otázka. V jistém smyslu je třeba aromatický etalon, který nově stanovilo tohle víno svým zůsobem k nezaplacení. Totéž lze obecně říci o zkušenosti „na vlastní kůži“ - nenechat si něco od někoho „nakecat“ a zkusit si to sám je vždycky lepší než o něčem donekonečna jen číst nebo na to nadávat jen kvůli tomu, že je to na mne příliš drahé. To si musí každý rozhodnout sám, jestli za ty peníze koupí láhev jednu nebo sedmdesát, nebo digitální foťák nebo týden u moře. Jinak si ale myslím, že měřeno kvalitou toho vína, přeci jen je vůči jiným předražené.

Poznámka: Vsadil jsem na jistotu a víno pil ze speciální sklenky Reidel Sommelier Montrachet 4400/7. Byla vyvinuta tak, aby její tvar (baňatější, mělčí), objem (500 ccm) a průměr hrdla (8,4 cm) daly vyniknout optimálně všemu, co v tom víně je. Na mnoha úrovních bylo dokázáno, že na aroma tyto parametry sklenice mají zejména u hodnotnějších vín naprosto fatální vliv. Cena skleničky sice opět posune výsledný požitek do snobské kategorie, ale kdo to myslí s bílými burgundskými vážně, tato sklenka je nejlepší volbou.

V položce „Ostatní“ nutně musím navzdory dokonalému webu strhnout více bodů: víno je velmi drahé (osobně si myslím, že spravedlivější cena nevyhnaná přebytkem poptávky nad nabídkou by byla někde kolem poloviny toho, co normálně stojí v civilizovaných zemích) a navíc u nás prakticky nesehnatelné. Nevím v současné době o žádném dovozci nebo vinotéce, kteří by vůbec jakýkoliv Le Montrachet nabízeli.

Oficiální stránky - Maison Louis Latour

Obchodní název: Chardonnay
Odrůda: Chardonnay
Ročník: 1997
Jakost: Appellation Montrachet Contrôlée (AOC)
Kategorizace: Grand Cru
Obsah zbytkového cukru: suché
Vinařská oblast: Burgundsko
Vinařská podoblast: Côte de Beaune
Vinařská obec: Puligny-Montrachet
Viniční trať: Le Montrachet - Grand Cru
Výrobce: Maison Louis Latour
Alkohol: 14 % obj.
Cena: ve Fine&Rare Ltd. London dle webu 205 €, tj. cca 6.600,- Kč, předpokládám ale bez VAT, v případě odběru celého kartonu a bez dopravy, dle mých zkušeností by u zdejších dovozců stálo 10.000 - 12.000,- Kč. Já ho koupil před dvěma lety z třetí ruky od člověka, kterého jsem osobně neznal, a který tvrdil, že je ze zrušené hotelové vinotéky za 7.300,- Kč.