O Víně

Irouléguy AOP (čti "irulégy") je jediná apelace na území francouzského Baskicka, které leží v samém jihozápadním cípu Francie. Apelace se nachází asi 40 km jižně od města Bayonne, mezi obcemi Saint Etienne de Baïgorry a Saint Jean Pied de Port. Patří k nejmenším francouzským apelacím, v současnosti zahrnuje 232 ha vinic na katastru 12 obcí, vč. eponymní obce Irouléguy. Geomorfologicky jde o severní podhůří Pyrenejí, nejvyšší vrcholky na území apelace jsou Oylarandoy (933 m n. m.), Jarra (812 m n. m.) a Arradoy (660 m n. m.). Vinice se rozkládají na vhodně orientovaných svazích v nadmořské výšce 200-450 m. Tyto svahy mají většinou výrazný sklon, místy až 80 %, proto také 2/3 plochy vinic má terasovitou úpravu. Podloží tvoří červený pískovec, magmatické horniny (druh doleritu) a vápenec. Pro oblast je typické vysoké vedení, které je přizpůsobeno místnímu přímořskému klimatu (relativně vyšší úhrn srážek) a omezuje škody způsobené přízemními mrazíky.
Počátky vinařství nejsou zcela jasné, jeho existence se zmiňuje již pro období Římské říše, nicméně v dostupných zdrojích chybí odkaz na konkrétní archeologické nebo jiné doklady. Pro přilehlou oblast pobřeží Biskajského zálivu se však uvádí, že již v 1. století př. Kr. zde místní keltský kmen Biturgiů Vivisků pěstoval vlastní odrůdu révy vinné, zvanou Biturica, jejímž základem byly autochtonní, tzn. divoce rostoucí druhy révy vinné. Přímým "potomkem" odrůdy Biturica by měl být Cabernet franc, z něhož vznikly křížením další klíčové odrůdy jihozápadní Francie: Cabernet Sauvignon, Merlot, Carménère aj.
Doložitelné počátky vinařství v Irouléguy spadají do vrcholného středověku. Ve 12. století byl v přilehlém pyrenejském sedle Roncevaux založen stejnojmenný klášter, jehož mniši se starali o poutníky směřující tudy do Santiago de Compostella. Tito mniši založili (zřejmě někdy ve 13. století) převorství v Irouléguy a v Anhaux a okolo nich vysadili vinice. Víno sloužilo především k hašení žízně poutníků a místních obyvatel.
Další rozvoj vinohradnictví se datuje od 16. století, kdy místní šlechtici povzbuzovali rolníky k výsadbě vinic. V polovině 19. století vinaři nejen uspokojovali lokální poptávku, ale víno se také přes přístav v Bayonne vyváželo do severnějších částí Evropy. Na přelomu 19. a 20. století bylo na ploše dnešní apelace Irouléguy celých 1700 ha vinic, tzn. sedmkrát více než dnes. O to drastičtější byl pokles plochy vinic, který záhy následoval. Příčin bylo více: epidemie mšičky révokazu, která sem přišla relativně pozdě, až v roce 1912; úbytek pracovních sil v důsledku první světové války, kdy vinice neměl kdo obdělávat; a konečně zastavení důlní činnosti v oblasti a s tím spojený odliv obyvatelstva.
Takřka po celé 20. století se výměra vinic počítala jen v desítkách hektarů, vinařství se vzpamatovávalo jen pomalu a obtížně. Jeho role v místní ekonomice byla dlouho podružná, v rámci zemědělství mělo mnohem významnější roli ovocnářství a chov ovcí, z jejichž mléka se zde dodnes vyrábějí sýry (nejslavnější je Ossau Iraty). Určitý obrat nastal až po druhé světové válce, v roce 1945 vznikl syndikát vinařů tří obcí - Saint Etienne de Baïgorry, Irouléguy a Anhaux; v roce 1952 bylo v prvně jmenované obci založeno vinařské družstvo, které začalo odebírat hrozny místních vinohradníků. V roce 1953 dostala vinařská oblast status VDQS, v roce 1970 vznikla apelace "Irouléguy AOC", i když místní vinice měly stále pouhých 55 ha. K poměrně rychlému rozšiřování jejich ploch došlo až po roce 1980. V souvislosti s tím bylo území apelace dvakrát rozšířeno (v letech 1963 a 1995), z původních tří vinařských obcí na dnešních 15 (ovšem reálně se vinice vyskytují jen na katastru dvanácti z nich, viz výše).
Struktura produkce je v posledních letech následující: polovinu tvoří červená vína (49 %), následují růžová (36 %) a zbytek představují suchá bílá (15 %) - mj. proto, že pravidla apelace povolila výsadbu bílých odrůd teprve v roce 1989. Schválené modré odrůdy jsou Tannat, Cabernet franc a Cabernet Sauvignon, bílé odrůdy Gros Manseng, Petit Manseng, v menší míře ještě Courbu (všechno jsou to tradiční místní odrůdy, které se pěstují také v sousedních apelacích Madiran resp. Jurançon a Pacherenc du Vic-Bilh).
Pravidla apelace povolují výnos 50 hl/h pro červená a růžová vína, 55 hl/ha pro vína bílá, ovšem průměrný reálný výnos je nižší, jen cca 40 hl/ha. V apelaci působí asi 50 vinařů a vinohradníků, z nichž asi 40 dodává hrozny do místního družstva Cave dʼIrouléguy. Zbývající desítka vinařů hospodaří samostatně, nejznámější vinařství jsou Domaine Brana, Domaine Arretxea a Domaine Illaria.

Použité zdroje:
tiskové materiály vinařského družstva Cave dʼIrouléguy (http://www.cave-irouleguy.com)
http://fr.wikipedia.org/wiki/Vignobles_du_Pays_basque