O Víně

Vinařská obec Prosiměřice je 14 km vzdálená od Znojma směrem na Moravský Krumlov. Širší okolí obce náleží z geologického pohledu ke karpatské předhlubni. V jejích mocných písčito-jílovitých sedimentech je erozí vytvořená sníženina kolem řeky Jevišovky a potoka Křepičky. Ta je vyplněná nejmladšími písčito-hlinitými povodňovými usazeninami a říčními štěrkopísky. Na povrchu nejrozšířenější pokryv představují spraše s černozemním horizontem. Pod spraší jsou místy uloženy polohy štěrkopískových teras se zbytky rezavých půd typu fereto z velmi teplých období pleistocénu. Vzhledem k půdním i klimatickým podmínkám se tu v minulosti vinařství dařilo stejně dobře, jako v okolních vinařských obcích s dnes pověstnými viničními tratěmi, z nichž mnohé jsou velmi staré, jako například v Horních Dunajovicích (viniční trať Frédy, Stará hora), Tvořihrázi (viniční trať Na vinici), Lechovicích (viniční trať U zámku), Kyjovicích (viniční trať Špičák), Těšeticích (viniční trať Stará vinice, Nad královskou), Stošíkovicích (viniční trať U tří dubů), Oleksovicích (viniční trať Rusteny, U lipky) a řada dalších.

První písemná zmínka o obci je z 19. září 1226, kdy král Otakar I. při zakládání města Znojma, požádal opata kláštera v Louce, aby mu vyměnil vesnici Kulchov za faru a kostel v Prosiměřicích. Z toho vyplývá, že vesnice je mnohem starší. Obec vznikla na staré obchodní cestě spojující Znojmo přes Moravský Krumlov s Brnem. V dalších staletích se měnili majitelé ze známých šlechtických rodů z Čech i Moravy stejně často, jako majetnické poměry a soudní pře, dary jednotlivých polí, domů. V Prosiměřicích, stejně jako v ostatních obcích dnešní Znojemské vinařské podoblasti, měli na zakládání vinic a vinohradnictví většinou zásadní vliv premonstráti z Louckého kláštera.

V roce 1540 byly Prosiměřice povýšeny králem Ferdinandem I. na městečko s mnoha privilégii. Podíváme-li se do starých listin z našeho pohledu vinařské historie, první zpráva je z roku 1544 kdy Jan Sezema Zajímač z Kunštátu osvobodil poddané v Prosiměřicích od všech robot a dovolil obci svobodný vinný výčep. Další dokument je z roku 1562 a originál listiny je psaný česky, mimo jiné se v něm píše: Petr Jankovský z Vlašimě a na Plavči, Kyjovským, Prosiměřickým a jiným povolil, aby si novou horu vinohradní nad Kyjovicemi blíže k hájku Skřínka směli vysaditi, osvobodiv je zároveň na 6 let všech vinařských desátků a platů.

V rušných létech třicetileté války, ničení, rabování a plenění byly dříve pracně obdělávané, udržované a vysazované vinice patřící Prosiměřicím a Bohunicím (od prosince 1945 součást Prosiměřic) zcela zničené. V roce 1675 se v listinách uvádí (Peřinka V.,1904) 178 měr zpustlých a zničených vinic. V následujících létech není v přístupných listinách o vinařství žádná zmínka. Je to i tím, že listiny byly psány německy a po roce 1945 byly zcela zničené, nebo ukryté či odvezené odsunutými Němci. V roce 1996 byla při opravě kostela objevena v cibuli kostelní věže sv. Jiljí skříňka s množstvím německy psaných listin s velmi cennými informacemi. V některých z nich jsou údaje i o vinohradnictví. V nejstarší listině psané starostou obce z roku 1839, vyjmenovává jednotlivé roky s hodnocením kvality vína.
Od roku 1800 do r. 1839 se zde pěstovaly odrůdy vína, dávající úrodu:
Ročník 1802 - velmi dobré víno
Ročník 1808 - dobré
Ročník 1811 - tak dobré, jaké se málokdy urodí. Velmi silné a alkoholické.
Ročník 1812 - byl všeobecně nejúrodnější ročník snad v celé Evropě, a to po dlouhých létech.
Ročník 1819 - dobré
Ročník 1822 - velmi dobré
Ročník 1827 - dobré
Ročník 1830 - dobré
Ročník 1834 - tak znamenité, že se jako stolní víno po 5 let nepoužívalo. Ve své kvalitě předčilo ročník 1811. V létech 1805, 1813, 1816, 1817, 1821 téměř nebyly žádné hrozny a to málo neuzrálo.

V další listině z roku 1893 starosta Bohunic píše: Od roku 1890 do 1893 byly naše vinice napadeny perenosporou. To společně způsobilo, že se od roku 1890 nepěstovalo skoro žádné víno. Je zajímavé, že se v literatuře uvádí první výskyt perenospory pouze v Šatově!

V další pamětní listině ze 6. 7. 1926 píše Franz Lang, rolník z Bohunic, tajemník a kronikář: Tyto sušší roky však byly všechny úrodné na víno. V letech 1901, 1907, 1908, 1911, 1917 a 1921 víno narostlo velmi ohnivé, přesto však byly vinice stále menší a méně početné. Ničivě působila perenospora, révokaz a kadeřavost. Ty snižovaly rok od roku sklizeň vína. Proti nemoci byly prováděny od května do července 3x - 4x postřiky listů modrou skalicí s vápnem. Pomáhá to, ale ne vždy. Révokaz sídlí v kořenech a špatně se hubí, zanikají celé vinice. Proti nepodléhá, ale nesmí být společně s pravým vínem. Kadeřavosti se provádějí postřiky Solbarem. Protože je každoročně stále méně vína, šíří se náhrada umělým vínem vyráběným z mláta (ze slupek a trestí), jablek nebo rybízu. V roce 1923 byly vysázeny první vinice s novou kulturou (s americkou podnoží). Já jsem osázel půl míry, 1000 kusů na Křížovém vrchu. Schillerwein Adalbert 1000 kusů na malém poli a Ferdinand Rothmuller 600 kusů. Roku 1926 vysázel Edmund Zwieb 1000 kusů na menším poli, všechno pěkně rostlo. Přírodní víno podléhá dani, za 1 litr se platí 1,40 Kč.

V následujících desetiletích se vinařilo v obci většinou na malých vinicích v rámci tehdejších možností. Protože Prosiměřice koncem sedmdesátých let minulého století se staly součástí tehdejšího velkého JZD Mír Práče, veškerá sklizeň z vinic o ploše 64,4 ha se zpracovávala v družstevním sklepu (spodní část bývalého zámeckého sklepa) v Lechovicích (článek o Lechovicích připravujeme). Bohužel na přelomu osmdesátých a devadesátých let byly vinohrady v Prosiměřicích (vlevo nad obcí nad sklepní uličkou ve směru na Znojmo) vytrhány a zlikvidovány a na jejich místě se už přes deset let pěstuje obilí a různé okopaniny.

Kdy se budovaly sklepy v obci není nijak přesně doložené. Ale nepochybně jsou staré víc nežli 120 - 130 let. Sklepní ulička je v hlubokém úvoze, kterým kdysi snad procházela cesta do Znojma. Dnes vede silnice pár metrů nad úvozem zarostlým akáty. V pískovcovém břehu je vykopáno celkem 17 sklepů, většinou navenek nepříliš udržovaných, některé z nich majitelé opravují. Zdaleka ne ve všech je víno! Je velká škoda, že obec ležící na vinařské stezce nemá v sezóně otevřený sklípek s možností ochutnání místních vín. Ale to platí o celé řadě obcí v okolí, jejichž starostové a vinaři se nedokáží nějak pořádně domluvit. V sousedním Rakousku to funguje k všeobecné spokojenosti docela dobře. Některé vinařské obce mají svoji dřívější slávu za sebou a upadly téměř v zapomnění (jejich zařazení mezi vinařské obce je snad jen symbolické díky tradici), nebo jsou jen tak na „okraji", jiné opatrně, méně či více úspěšně pokračují ve své tradici. Nerad bych se dotknul místních drobných vinařů, ale až na malé výjimky víno nikdo neprodává, mají je jen pro svoji potřebu. Přesto se v Prosiměřicích tradice pomalu opět obnovuje. V roce 2000 vysadil vinař Josef Tvarůžek se svými šesti společníky sazenice několika odrůd na zcela nové viniční trati nazvané a zapsané jako Vinohrad o rozloze 1,38 ha. Trať leží na kopci na pravé straně silnice v polovině cesty z Prosiměřic do Těšetic ve směru na Znojmo. Vysadili odrůdy révy vinné, kterým se tu vždy dařilo: Veltlínské zelené, Müller-Thurgau, Pálava, Ryzlink rýnský, Rulandské bílé, Sauvignon a z modrých Frankovka.

P.S. Místní vinaři navázali na dávné tradice svých předchůdců a já jsem už mohl mnohokrát ochutnat vína z této vinice, vynikající je např. Frankovka, Pálava a Veltlínské zelené, ale o tom zase někdy příště.

Použitá literatura:
Hladík J., Poláková K., Polák J.: Prosiměřice 1226 - 1996, OÚ Prosiměřice, Mondo 1996
Polák J., Poláková K.: Tajemství prosiměřické makovice, OÓ Prosiměřice, Mondo 2000