O Víně

V roce 2012 zatřídila SZPI pod evidenčním číslem jakosti 64E1-12/19 Chardonnay 2011 pozdní sběr, šarže 20/11 pro Miroslavu Balounovou, obvyklou producentku vín z Vinařství Baloun Velké Pavlovice - viz tento odkaz, nutno do objevivšího se formuláře/filtru doplnit: do Ročníku přes rozklikávací nápovědu číslo 2011, do Odrůdy text char, do Výrobce text baloun a do Čísla šarže číslo 20 a nebo místo toho všeho do Certifikoval přes rozklikávací nápovědu text SZPI a do Evidenčního čísla jakosti SZPI text 64E1-12/19. Na webu vinařství lze také takové víno se stejným číslem šarže najít - viz odkaz. Dozvíme se zde nejen, že toto víno bylo v roce 2012 oceněno stříbrnou medailí na Vitis Aurea v Modre na Slovensku a diplomem na International Wine Chalange v Londýně, ale i původ hroznů (Klentnice/Nad Sv. Leonardem), jeho analytické hodnoty (alkohol 13,5 %, zbytkový cukr 6,5 g/l a kyseliny 6,1 g/l - tedy suché víno), ba i to, že  toto víno ještě není v prodeji a můžeme se na ně těšit. A tak se těšíme...

Během tohoto těšení zavítáme mezi vína do Kauflandu a tam najdeme Chardonnay 2011 pozdní sběr, suché víno, se stejným číslem šarže, původem hroznů i stejným alkoholem od Oldřicha Drápala z Brna. Ty, kterým je pan Drápal znám jako renomovaný výrobce sladkých, zejména slámových vín, toto víno velmi pravděpodobně zaujme. Když dělá tak dobré „slámovky", vyzkoušíme, jaké umí udělat „obyčejné" přívlastky - ve stejném obchodě totiž najdeme i „jeho" Rulandské šedé 2011 v pozdním sběru, případně i o něco starší pozdněsběrovou Frankovku a Zweigeltrebe. Přehlédneme, že víno má na etiketě uvedené velmi neobvyklé evidenční číslo jakosti (BO727-30/2012-883), neodpovídající struktuře příslušných zatřiďovacích čísel SZPI, ba i jeho poněkud vyšší cenu (199,- Kč) a hrdě neseme víno domů, jakouže „špecialitu" jsme si to (výhodně) pořídili. A když se pak v klidu doma podle čísla šarže tohoto vína a původu jeho hroznů lehce rozhlédneme po Internetu, narazíme na výše uvedené víno Balounovo a tak naráz nevíme, od koho že jsme si to víno vlastně pořídili. Hřeje nás ale vědomí, že jsme - i kdyby to bylo ono víno Balounovo - vlastně koupili docela dobře. Jednak obvyklé ceny vín Balounových se pohybují ještě výše, jednak ta uvedená ocenění, no nekup, že!?

Kdybychom se však v tom Kauflandu rozhlédli důkladněji, narazili bychom i na Chardonnay 2011 pozdní sběr, také suché víno, stejné šarže a stejného původu hroznů od Michaely Balounové z Velkých Bílovic, a to za výrazně výhodnější cenu (něco kolem 150,- Kč). A tentokrát i se „správným" evidenčním číslem jakosti 64E1-12/19, totožným právě s oním výše uvedeným pro Vinařství Baloun. Avšak s již jiným alkoholem (12,5 %). Co teď, že by „další" stejné víno, tentokrát už od třetího producenta? A že by stejné víno za různé ceny v jednom obchodě? Vypadá to, že ano, zdánlivě nemožné se zdá stávati se skutkem. Ale co ten alkohol?

Potud, až na nejen pro „řadového" konzumenta moravských vín několik asi poněkud překvapivých poznatků, se zdá být z hlediska vinařské legislativy vše v pořádku - tedy až na ty 2 drobné detaily „vadného" evidenčního čísla jakosti u Oldřicha Drápala a rozdílného alkoholu u Drápala a Michaely Balounové. Z hlediska ochrany spotřebitele mi to ale nepřijde zas až tak úplně „košer", snad se ale najde někdo, kdo se na to důkladně podívá i z této strany.

Pokračujme tedy dále v Kauflandu. A ejhle, co tam také neobjevíme. Chardonnay 2011 pozdní sběr se stejnou šarží, stejným evidenčním číslem jakosti, stejným původem hroznů, tentokrát z Vinařství Ludwig z Bořetic, v provedení barrique, polosuché, s alkoholem 12,5 %. Dotazem u „Balounů" i „Šlancarů" se lze dozvědět, že nějaké množství onoho původního nebarikového Chardonnay 2011 pozdní sběr, š. 20/11 prodalo Vinařství Baloun Vinařství Ludwig, které ho dalo zrát do barikových sudů a prodává dnes pod vlastní značkou. A nejen v Kauflandu, také v dalších řetězcích, např. i Billa, tam za cca 180,- Kč. A zde se objevuje otázek hned několik. První z nich je určitě ta, zda Vinařství Ludwig nemělo dát ono dobarikované víno znovu zatřídit, jak po mém soudu vinařský zákon předpokládá. Co se týká analytických údajů, pak z Vinařství Ludwig jsem se dozvěděl, že garantují alkohol 12,39 %, zbytkový cukr 10,7 g/l a kyseliny 5,5 g/l, tedy hodnoty výrazně odlišné od oněch „balounovských" (viz výše), přičemž mají k dispozici kopii příslušného zatřiďovacího rozhodnutí SZPI, na kterém je uveden skutečný alkohol 12,4 %, tedy v souladu s tím, co uvádí oni. Kde a jak tedy vznikly výrazné rozdíly v analytických hodnotách u „Balounů" a u „Šlancarů", zejména pak ono výrazné „zeslazení", které našlo svůj odraz v uváděném odlišném stupni zbytkového cukru? Z vinařství Baloun jsem se při příslušném dotazu dozvěděl obligátní, že si mám uvědomit, že víno je holt živý organismus. O vypovídací hodnotě této informace, zejména u toho zbytkového cukru, nechť si, prosím, udělá laskavý čtenář vlastní úsudek, stejně jako o možných zdrojích či důvodech oněch rozdílů - včetně toho výše uvedeného „alkoholového" mezi Drápalem a Michaelou Balounovou. Netroufám si v této souvislosti raději snad ani naznačovat...