O Víně

28.10.2012 Petr Aktivni: Ano Datum a cas publikace: 28.10.2012 07:00

Díky etiketám mám ze zemáku jedničku! - 1. díl

Víte, odkud pochází vína jako "Ermellecké", "Grinavský Špičák", "Menešské desertní", "Terlanské", nebo kde na Moravě leží "Grafendorf bei Grusbach"? Máte-li trpělivost, ve svém dnešním atypickém příspěvku přináším první polovinu z několika desítek skenů etiket od "cizokrajných" vín i s popisem, co se o těchto vínech a jejich původu dá zjistit...

Přejděme tedy rovnou k věci. Zde představené etikety pocházejí téměř výhradně z doby před rokem 1940, kdy se vína označovala mnohem častěji místem svého původu, než je tomu dnes. Je to slovo do pranice ve všech těch dnešních debatách o významu terroir :-)

Etikety jsou řazeny podle abecedy (názvu vín) a texty k nim se zobrazí při najetí myší na etiketu částečně, plné verze textů jsou pak zde v článku.

- - - - -

1. Ardover. No, hned u první etikety jsem na rozpacích. „Ardov" je obec v Maďarsku, dále „Ardovo" je slovenská obec v okrese Rožňava, známá svou Ardovskou vyvěračkou (vody). Vsadil bych ale spíš na maďarský Ardov, vinicemi se přímo pyšní. Možnost, že jde o místo „Ardovino" v texaském El Pasu, si dovolím nebrat do úvahy :-) Pro úplnost dodejme, že šlo o stolní bílé víno, distribuované pražskou společností Centrokomise (již patří to velké „C").

2. Badacsoňské (Blatnojezerské). Jednoduchá hádanka - jde o Blatenské jezero, tedy Balaton v západním Maďarsku. Severní region od Balatonu (a jedno z jeho měst) se jmenuje právě „Badačoň". Pěstuje se zde téměř výhradně bílé víno. Zajímavý je na etiketě český přepis původního maďarského slova „Badacsony" - „ny" je správně uvedeno jako „ň", ale „cs" na „č" už grafik nepřevedl. Malinké „ESTRA" v pravém dolním rohu prozrazuje, že etiketu vytiskla firma „Eduard Strache, Warnsdorf".

3. Badacsonské. Tady se grafik netrápil s nějakým původním maďarským jménem obce, natož pak s nějakou výslovností a vytvořil tento hybrid. Netrápil se však ale ani s použitým motivem - v pozadí jsou totiž obrysy slovenské obce Svätý Jur (nepletu se, Edo?), ležící kousek na východ od Bratislavy, kde můj jistý kámoš za mlada střílel slípkám prakem cvočky do zadku :-) Označení „TR" vlevo dole nám prozrazuje jednu z největších českých distribučních firem s vinětami té doby, tiskárnu Ing. Vladimíra Traveljeva z paláce Fénix na Václavském náměstí v Praze.

4. Badacsonské. Třetí etiketu vína z oblasti od Balatonu uvádím hlavně pro její srovnání s etiketou následující. Obě vytištěny ve zmíněné tiskárně Ing. Traveljeva, obě nesou stejný motiv, ale jiný název vína. Jak je to možné? Tiskárna předtiskla etikety s nějakým motivem (obrázkem) a držela je na skladě. Vinař, který pak potřeboval etikety rychle, nebo levněji (neplatil už novou práci grafika), si nechal na tyto etikety dotisknout už jen název vína a svou firmu. Děje se to tak často i dnes, mám ve sbírce třeba 3 až 4x opakující se motiv na etiketách od různých vinařů - dokonce i z různých zemí.

5. Berehovské. Nevíme tedy, zda zobrazená zřícenina stojí u Balatonu, nebo u Berehova, odkud má víno své pojmenování. Víme ale, že Berehovo je město na západní Ukrajině, u hranic s Maďarskem, známé svými dobrými suchými víny a termálními bazény. Historie říká, že odstoupením části svého území na Podkarpatské Rusi (asi 152 tisíc ha) hortyovskému Maďarsku v roce 1938 ztratila Republika Československá nejen 80 tisíc ha obilných polí, tabáková pole a sklady, velké ovocné sady, ale i vinice s ročním výnosem až 10 milionů litrů vína, továrny a lihovary v Mukačevě a Užhorodě a velké státní vinařství právě v Berehově a Mužijově.

6. Banátský výběr. „Banát" je oblast v jihovýchodní Evropě, z níž největší část leží v západním Rumunsku (jsou zde české vesnice např. Rovensko, Šumice, Bígr), část ve východním Srbsku (Krušice, Češko Selo) a severní kousek oblasti pak v jižním Maďarsku. Tuto oblast obývali Dákové a pocházel odtud např. Spartakus :-) Banát je dodnes označován za oblast, kde se zastavil čas. V nabídce dnešních českých firem se rumunská vína z Banátu objevují. Jde o obvyklé odrůdy, jako místní lze jistě označit bílé odrůdu Feteasca Regala a nebo červená vína, v jejichž názvech se objevuje slovo „Schwaben". Je to stopa po německých novoosídlených, kteří do oblasti přišli za vlády Marie Terezie. No a iniciály "J.B.P." pak zkušený sběratel odhalí snadno: jde o předválečnou firmu Jan Bartůněk, Praha.

7. Berehovo. V dnešním ukrajinském Berehovu (v roce 1930 mělo 19 tisíc obyvatel) je většina obyvatel maďarské národnosti. Jde o region, kde se vždycky mísily národnosti rusínská, ukrajinská, maďarská, rumunská, židovská, cikánská, německá, slovenská a i česká. Zdejší bílá suchá vína a šumivá vína se s úspěchem vyvážela nejen do RČs, ale i do Německa a jiných středoevropských zemí. Poválečná zestátněná družstva pak pod stejnými značkami vyráběla vína podřadná a ukrajinská vína tak brzy ztratila své dobré jméno. Povšimněte si také pekelného loga obchodní společnosti Globus, Praha. Ano, nám dodnes známý Globus.

8. Beregsasser. Německy znějící název vína nechť nás nemate - zůstáváme stále na Ukrajině. „Beregsaß" je německý název Berehova. Jak jsem se již zmínil, zdejší bílá suchá vína bodovala před rokem 1940 v Německu - šlo o ryzlinky, nebo i místní bílé odrůdy. Dnešní Berehovo je asi nejmaďarštějším městem celé Ukrajiny (dvojjazyčné nápisy, maďarské školy, divadlo) a pro úplnost dodávám, že jeho maďarský název je podobný tomu německému - „Beregszász". Monogram „LS" („SL" ?) ve znaku se mi zatím nepodařilo přiřadit žádné známější firmě.

9. Bisamberger. Hop a jsme v Rakousku. „Bisamberg" je městys v Dolních Rakousích, kousek od Vídně, vinařská oblast Weinviertel („Vinná čtvrť"). Motto „Viribus Unitis" ve znaku, který si velkoobchodník víny A. Linka zvolil, bylo oficiální motto Jeho C-K Výsosti, císaře Františka Josefa I. a jeho význam je „Společnými silami". A tip na výlet zní: zajeďte si z Vídně šalinou č. 60 směr Mauer - Bisamberg do některého ze zdejších vinných sklípků. Řada z nich je členem sdružení „Der Wiener Heurige", usilující o zachování kvality místních vín (viz také oprava v chatu :-)).

10. Borsó. Toto slovo není tak jednoznačným vodičem k původu vína. Maďarsky znamená „hrášek", tudy asi cesta nevede. „Borso" je také italské jméno, takže další stopou je název italské vesnice „Borso del Grappa", ležící pod horami v severní Itálii (kousek od známějšího Bassano del Grappa). To by mohlo být ono, jde o vinařskou oblast a společnost Tesařík & Pavela byla dost silná na to, aby si víno z této oblasti v pohodě zajistila. Nicméně se přikláním spíš k maďarskému původu vína - a to především díky tomu dlouhému „ó" na konci podstatného jména (to v maďarštině musí být, byla kvůli tomu i velká debata, jestli se na Eura bude muset psát i „Euró"). Třeba jde o nějaký tvar slova "bor" - nevím, jak se maďarsky skloňuje, časuje, nebo jak se pracuje se slovy. Takže závěr - nevím odkud víno pochází, třeba mi někdo poradíte... Mimochodem, maďarština jsou spolu s řečtinou jediné dva (evropské určitě) jazyky, které nemají pro víno slovo, odvozené z latinského základu „Vinum". Maďarsky je to právě „bor" a řecky „krasi" (tedy „κρασί").

11. Budínské - Adelsbergské. I zde šlo nejspíš o maďarské víno, jak napovídá slovo „Budín" - tedy slovenské jméno pro Budapešť. Je zde sice ještě malá možnost, že by šlo o část obce Samopše v okrese Kutná Hora :-), ale na to bych nesázel. On i ten erb na etiketě nese maďarské, resp. uherské prvky. No a druhé slovo „Adelsbergské"? Jde o německé složené slovo z „der Adel" (=šlechta) a „der Berg" (= kopec, vrch). Mohlo tedy jít o víno z nějakého šlechtického kopce u Budapešti nebo o budapešťskou rodinu s příjmením „Adelsberg", která vyráběla víno.

12. Czernoseker. Nejspíš „Žernosecké" víno, které distribuoval známý německý obchodník víny, Maximilian Scherber z Chomutova. Více jeho etiket můžete vidět např. zde. Jeho etikety tiskla převážně slavná firma Wilhelm Gerstung, Offenbach am Main, jejíž typicky umělecký „rukopis" vidíme na starých etiketách vinařských firem celé střední Evropy z počátku 20. století: přes 100 etiket je k vidění zde.

13. Unter-Tannowitzer. KRÁSNÝ kousek! Jde o bílé víno z jižní Moravy, konkrétně z Dolních Dunajovic (leží kousek od Mikulova). Etiketa nás láká sloganem, že Dunajovické víno je samo zachycené sluneční světlo a že pochází z vlastní produkce.

14. Erlauer. Jde o německý výraz (Erlau) pro maďarské město Eger (slovensky Jáger), konkrétně pro zdejší nejznámější víno, které Eger proslavilo - „Egri bikavér", tedy německy „Erlauer stierblut" (Býčí krev). Takže etiketa nemusí být přímo od Bikavéru, ale určitě náleží vínu, původem z města Eger. PS - znamená to snad, že Jarda Jágr je původem Maďar? :-0

15. Ermellecké. Ne každá vinařská firma se počátkem 20. století mohla chlubit tím, že je oficiálním dodavatelem vín na císařský a královský dvůr Rakousko-Uherského mocnářství ve Vídni... Potomci této slavné firmy ji vedli i později ve 30. letech (pod jménem "Tauber & Fišl"). To, co dokázalo přetrvat desítky let, smetly až rudé události po 2. světové válce... K vlastnímu původu tohoto vína: jde o městys „Dioszeg" v maďarské stolici biharské, poblíž Rumunska. Je zde vinařská škola a mnohá stará rodinná vinařství. Známé je právě zdejší červené i bílé víno ermellecké, neboli dioszegské, víno silné a přesto jemné v chuti. Zajímavé je také oddělené pojmenování „Praha a Vysočany". Umíte si představit, že před pouhými 100 lety byly Vysočany ještě mimo Prahu?

16. Grinavský špičák. „Grinava" je část známého slovenského vinařského města Pezinok. Šlo patrně o místní známkové víno (podobně jako Bzenecká Lipka). Slovo „výběrek" se na etiketách této epochy (cca 1930-1940) objevuje častěji, občas i v éře národních podniků (během ČSSR) - nemám nijak doloženo, že by šlo o víno vyšší kvality, ale spíš asi ano. Monogram „LH" je patrně stopou designéra. Mimochodem, design je podle mě dost šílený, asi dobová avantgarda.

17. Gumpoldskirschenský Zierfandl. Jde o město Gumpoldskirchen v rakouském obvodu Mödling ve spolkové zemi Dolní Rakousy (Niederosterreich), pořádá se zde řada vinných festivalů a různých férií pro turisty. Zierfandel (neboli Spätrot) je pak autochtonní moštová odrůda révy vinné (podnětná připomínka a oprava je v chatu :-)).

18. Gyöngyösy. Fíííha - to nejde skoro ani napsat, ne tak ještě vyslovit: „Ďonďošy" :-) Jde o vinařské město župy Heves severovýchodního Maďarska a (tehdy ještě) soukromá společnost Cink a Hončík z Prahy toto víno distribuovala v těch několika málo svobodných poválečných letech. Jde o vzácnou, datovanou etiketu (opravdu jich není mnoho) soukromé firmy z let 1945-1948. Továrna likérů a velkoobchod vínem Cink a Hončík sídlila na pražském Žižkově, ul. Bořivojova 27. Chtělo by to někoho, kdo umí dobře maďarsky, ale mám tušení, že etiketa je výjimečná i pravopisnou chybou - nemá být náhodou správně uvedeno „Gyöngyösi (bor)" , tedy Ďonďošské víno s měkkým „i"?

19. Joslowitzer. "Jaroslavice u Znojma" poskytly víno, které distribuoval pan Jelínek, lahůdkář z Teplic. I když řadu Gellinků lze najít v genealogických archivech (to jsou takové ty rodokmeny atd.), o našem lahůdkáři nenajdeme prakticky nic. I tak je tato etiketa příkladem, že v době cca 1935 si kdejaký cukrář, nebo drogista nechal vyrábět vína pod svou značkou :-)

20. Grafendorf bei Grusbach. VELMI pěkná etiketa bílého vína z "Vinařství Hrabětice" (v němčině „Hrabětice u Hrušovan"), z doby Rakouska-Uherska. Náhodou jsem se domákl na jistého pana Miroslava Fouska, který se zabývá historií Hrušovan. Ten mi sdělil, že vyobrazená stavba se nachází mezi Hrušovanami a Hraběticemi (GPS: 48°48'26.394"N, 16°23'43.374"E). Poslal mi dokonce i fotografii současného (z roku asi 2000) vzhledu tohoto sídla (stojí vedle silnice, tak trochu na samotě). Skutečnost, kdy se potká minulost a současnost v téměř nezměněné podobě a mezi nimi je 100 let, je v oblasti sbírání etiket raritou...

Počet příspěvků v diskuzi: 3  Vložit/Zobrazit příspěvek
Počet zobrazení článku: 9006x
Průměrná známka po 0 hodnoceních: -
 1    2    3    4    5  
Petr 28.10.2012 10:47:25