O Víně

Jak jste se mohli v předchozím článku dočíst, po návratu ze zahrad zpět k Teplanovu domku, zašli jsme dovnitř a přivítal nás chládek. Blížila se jedenáctá a ten den se teplota šplhala k třicítce a vejít do společenské místnosti, kde bylo nějakých osmnáct, bylo opravdu příjemné. Další, čeho jsme si hned všimli, jsou regály plné lahví, určených k prodeji. Pro ty zvědavé: označují vína podle odrůdy a cukernatosti, které hrozny dosáhly a bylo tam v dostatečném počtu Rulandské biele 27, Veltlínské zelené 29, Moravský muškát 29, Rulenka 30, Sauvignon 33, Ryzling rýnský 35, Bouvier 38, Sauvignon 40, Tramín červený 45, červené po našem odjezdu nalahvované už skoro žádné nezbylo, musíte doufat, že mají sklad ještě jinde. Hned za dveřmi jsme našli výrobní místnost a největší překvapení celého výletu! Tato firma, které se medaile jen sypou, nemá na víno sklep! Vše vyrábí v přízemních prostorách historického domečku, který nijak nevybočuje z okolní zástavby. O rovnoměrné klima, kvůli kterému u nás kopeme hluboké sklepy, se u nich stará docela malá klimatizace a „zime je treba trocha prikůriť". Podlaha v celé místnosti je pokrytá demižóny, takže nebylo kam šlápnout a každý pohyb byl riskantní. Vždyť byly plné vína, a jak jsem vás už v tomto článku upozorňoval, dobrého, sladkého a drahocenného. Ale barikové sudy u stěny je usvědčily, že už nevyrábí jenom vína přírodně sladká. Rozhodli se dělat i červené víno suché, a jak slibují, i plné a bohaté, ale v nejbližší době ještě do prodeje nepůjde. Než jsme se rozkoukali a přestali divit, Tomáš už natahoval z prvního demižónu, takže jsem na jeden ze sudů položil notes, pohledal fixu a zatímco ostatní si vychutnávali dobroučká, slaďoučká vínka, já, za cenu obrovského sebezapření, jsem překážel uprostřed místnosti a dělal poznámky. Takže teď bych vám mohl popsat, jak vlastně chutnají ta vína, která v takovém množství sklízejí ceny na mezinárodních výstavách - kdybych tomu aspoň trochu rozuměl. No, ale když už jsem se s tím psal, pokusím se. Nejdřív něco o tom, jak to dělají, i když hodnověrnost bude poměrně nízká. Některé informace jsme museli vysloveně dolovat a některé jsem zachytil jen v náznaku, takže kdo ví, zda jsem to správně pochopil a co jsem si to vlastně zapsal. Pokud není uvedeno jinak, jsou jejich vína vlastně slámová, i když to na etiketě není uvedeno, tím je dosaženo tak vysokých cukernatostí. Sušení je i poměrně pracné a i poté vyžaduje víno zvýšenou péči, takže neplánují zvětšit produkci, bez snížení kvality by to prý nešlo. Vylisovaný mošt je zakvašen selektovanými kvasinkami, každá odrůda jinými. Tomáš se zmínil, že vybrat správný druh dalo hodně práce a na pokusy padlo dost materiálu, ale tip nechtěl ani naznačit. Díky tomu jejich vína rozhodně nejsou uniformní, mají výraznou odrůdovou chuť čerstvého hroznu, ba v některých případech bych řekl, až věrnější než originál. Červená vína vyrábí vlastní technologií, patří k ní zřejmě dlouhá macerace, 40 dní a více. Slupky vyjdou ven zcela bezbarvé a tak suché, že jdou zapálit a hoří jak papír! Vína, která se nepovedou podle jejich představ, vůbec nejdou do prodeje, zlikvidují je jinak. Většina ochutnaných vín byla z roku 2009, všechna z demižonů či sudů, mnohá si ještě na lahvování nějaký čas počkají. Kromě dvou, na která zvlášť upozorním, byla samozřejmě všechna sladká, a to velmi.

Děvín 2009 byl voňavý, svěže tramínový. Určitě bych v něm ještě něco našel, ale nebylo času.

Tramín 2010 byl lehký, svěží s lehoulinkou hořčinkou. To je docela zvláštní popis pro víno s výrazným zbytkovým cukrem, že? Zvykejte si.

Moravský muškát 2009 měl pěknou odrůdovou muškátovou vůni, lehkou, proti čerstvému hroznu až lehce mydlinkovou, poznámka v bloku: nádhera.

Hetera 2009 zaujala pěknou vinnou vůní. Co říct víc? Málokterá odrůda vína chutná jako víno. Hetera, se mi zdá, je jedna z těch odrůd, co nic nepředstírá a prostě chutná tak, jak víno chutnat má. Poznámka v bloku: bezvadné.

Sauvignon 2009 se ukázal jako sladkokyselý, tělnatý a kořenitý. Přitom jde o hřejivé koření!

Irsay Oliver 2009 zaujal tak pěknou a svěží vůní, že ani mladá vína z této odrůdy ji často nemají. Navíc jsem zachytil i parfémovou vůni růžového mýdla (ne barvou ale vůní růží). Chuť je úžasná, nenašel jsem pro ni slov.

Frankovka 2009 ledové víno, 120 g zbytkového cukru. Překvapivě lehké víno, s lehkým švestkovým nádechem. Tomáš vzpomínal, že při -14 ° C, mrazí hrozny v ruce i přes rukavice ...

Sauvignon 2009, který byl sušen ještě déle a dnes má o 10 g/l cukru více než ten předchozí, zaujal harmonií medu a hřejivostí.

Hetera + Děvín 2009, pokus udělat cuvée se vydařil, obě složky se doplňují, Děvín dodává až parfémové aroma a chuť, Hetera zase přímočarou (ne)vinnost. Víno lehce hřeje, ba už pálí, nemohl jsem se rozhodnout.

Následují dvě suchá vína, vyrobená klasickou technologií, bez sušení hroznů. Už to, že se po sladkých vínech neztratila, by byl pro mnohá vína pěkný úspěch. Tato nejenom že nezapadla, ale i zanechala pěkný dojem, přestože jsme je asi nevychutnali tak, jak bychom mohli. Dokonce řidička Romanova auta, která chtěla ochutnat jen ta nejsladší vína, aby mohla řídit, a schválně nás ani nesledovala, abychom jí nedělali chutě, špatně slyšela, přiběhla, nechala si nalít, hned poznala svůj omyl, ale protestovala opravdu jen symbolicky.

Frankovka 2010 barrique (střední vypálení, první použití), velmi mladé víno, teplý a hřejivý projev barrique.

Merlot 2010 barrique (střední vypálení, první použití), hladká, čistá chuť, opět překvapil teplý a hřejivý projev barrique.

Frankovka 2009, barrique (slabší vypálení, první použití), pozor už opět sladké víno, 211 g/l cukru, v chuti typická slámovka, nádherná chuť, těžko ji popsat, a dlouhá dochuť.

Musím připomenout, že maďarského výrobce barikových sudů si Strelinger nezapomněl pochválit.

Dunaj 2009 už ve sklence zaujal temnou a sytě rudou barvou, dělá i pěkné mosty. Přimělo mne to udělat i pár fotek, nevěřili byste, jak těžké je zmáčknout spoušť v ten pravý okamžik. S bezvadnou vůní, v chuti bezinky a švestky, bomba! Jen mi připadl trošku kratší v dochuti, ale jistě, srovnával jsem s předchozí Frankovkou.

Cabernet Sauvignon 2009, 220 g zbytkového cukru, lehké víno, přitom sladké a husté, v chuti ostružiny a samozřejmě černý rybíz. Je vyzkoušené, že se výborně hodí k rokfóru či kachně s brusinkovou omáčkou.

Rosa 2008 se ukázala jako opravdu vzácná odrůda, ve vůni dominovala parfémová vůně růží, která zaplnila i ústa. Mám s čím srovnávat, protože jsem si zrovna nedávno zakoupil marmeládu z okvětních plátků růžových růží dovezenou ze Sýrie a vůně je velmi podobná. V chuti dominovalo koření, nad kterým se Roman nezdržel a vykřikl „Klinček!". Možná bych hledal nějaké nuance, ale jakmile to bylo vysloveno, nedalo se nic dělat, je to jasný hřebíček. Kousek pravého hřebíčku na jazyku má štiplavou chuť, nenechte se tím zmást, zde jde jen o pěkně rozprostřenou příjemnou hřejivost. V chuti vytváří jasnou, silnou a dost dominantní první vrstvu, která neunikne pozornosti opravdu nikoho, dokonce dost brání v soustředění a musel jsem se doslova pod ni ponořit, abych mohl vychutnávat chutě další. Můj jazyk nahmátl švestkový kompot a teplou švestkovou klevelu, Ivo se neubránil komentáři „Tam je všechno!" Opět jsem neodolal, vyběhl ven a udělal fotku sklenky v plném slunci, takže si můžete všimnout, že ač barvířka, barvu má nádhernou, jasnou.

Alibernet 2009, 200 g zbytkového cukru, nám byl předveden jako zcela tmavé, neprůhledné víno. Meniskus je sytě červený a pěknou barvu krve má i film stékající po stěně sklenky. Má krásnou, pro Alibernet typickou vůni a na dotyk je hutné, voňavé a teplé. Chuť je sladkokyselá (pořád píši o víně s 200 g cukru v litru), nádherná a vznosná, s tříslovinkou na jazyku. Nejen že je ve sklence neprůhledný a zcela prázdná sklenka změní vodu k vypláchnutí v rosé, ale pěkně barví i jazyk a zuby!

Jak vidíte, ochutnávka se nejenom vydařila, ale byla i opravdu vydatná, nikdo z nás se vůbec nedožadoval pokračování, ani několikrát zmíněného zcela nejsladšího vína, Tramínu s 290 g/l zbytkového cukru. A to se hrdě přiznávám, že jsem tramínofil a slaďákofil a Romanova řidička několikrát prohlašovala, že chce ochutnávat jen ta nejsladší vína. Každé z představených vín je pro opravdového milovníka dobrého vína rovnocenným soupeřem na celý večer, nenechte se zmást tím, že se prodává v tak malých lahvičkách. Jednoznačným vítězem je podle mne Rosa, škoda, že ten vinohrad, ze kterého byla sklizena, už je vyklučen. Podle mého skromného názoru, je tato odrůda vysloveně ženská. Nejenom že má vše, čím může zalichotit mužům a rovnou uchvátí kteroukoliv ženu, ale je zrovna tak krásná, opojná, přímo nádherná, ale taky tak náročná, vrtkavá a náchylná, že se o ni nikdo nechce starat a ze slovenských vinohradů mizí. Náš pokus, dovézt ji panu S., u kterého se dobře daří Norii, Heteře i dalším slovenským odrůdám, dopadl tak, že letos všechna Rosa zkapala. Nejen že poměrně málo plodí, je náchylná na všechny choroby a neodolná suchu, ale i třapinu má tak lámavou, že hrozny samy padají na zem! Však si také Teplan se Strelingerem dali za jeden z cílů budoucího šlechtění novou a odolnější Rosu. Protože jinak by se o nich taky mohlo časem říkat, že velká část jejich úspěchu bylo to, že dokázali nakoupit ty dobré odrůdy, ještě než je všichni vyklučili. Ale to se doufám nestane. Už jsem se zmínil, že dosahují úspěchů a jak jsem si všiml, třebas jsem s nimi byl jen chvíli, není to náhoda. Sice jim chybí takové ty drobnosti, jako sklep, vinohrady v plodnosti, nějaké to vybavení a tradice. Ale nahrazují to každodenní pečlivou prací, zodpovědně se připravují a hlavně, přesně vědí jak a hlavně co chtějí dokázat. Nedá mi to, a použiji cizí slovo. Jak ve Strekove, tak v Úľanoch je ostrůvek pozitivní deviace a jsem moc rád, že jsem ho mohl navštívit.

Samozřejmě jsme i trochu nakoupili (Ivo říkal, že se hlavně manželka nesmí dozvědět, kolik to stálo!), poděkovali, rozloučili a vyjeli do sousední vesnice k penzionu, ve kterém nám domluvili nocleh. Výlet to byl moc hezký, ale tak dlouhou cestu zpátky bychom nezvládli ani střízliví. Po obědě jsme si každý našel co největší chládek a pořádně se prospali. Byla ta největší vedra a horko bylo i ve stínu (prý 37 °C), v autě bych nechtěl sedět ani za nic, nemluvě o únavě a nedospané noci. Dali jsme se dohromady až kolem šesté, ochutnali v místní hospůdce domácí víno (klidně dají nejdřív ochutnat) i pivo, dali i večeři, a samozřejmě jsme důkladně probrali zážitky. Spát jsme šli brzy, protože jsme vstávali ráno před šestou, abychom využili ranního chladu na cestu, takže už v osm jsem si vyžádal zastávku u Pezinku. Na pěknou siluetu Bílých Karpat jsme přejeli už moc blízko, ale jak naschvál, na jedné straně křižovatky vinohrad a na něm u nás málo známé vysoké vedení závěs, na druhé také, ale vinohrad neudržovaný, zarostlý a zpustlý. Takže poté, co jsme viděli něco z toho nejlepšího, co může Slovenské vinohradnictví nabídnout, rozloučili jsme se pohledem na vinohrad, který nikdo nechce obdělávat. A je to prý pro slovenské vinohrady docela typický obrázek, a Korpás se zmínil, že nejen Rosa, ale zvláště ty nové a zajímavé odrůdy, které jsou náročnější na péči, anebo snad pro nedostatek tradice a zkušeností se takové být zdají, z vinohradů mizí, protože se o ně nechce nikdo starat. Nu snad se to napraví. My jsme přejeli na Moravu, po deváté hodině jsme zastihli kamaráda věšet sítě proti ptákům, prohlédli si dozrávající Cabernet Cortis, Cabernet Jura, Laurot a zbytek Solarisu. Ten už byl skoro všechen sklizený, dokonce jedna várka už přešla v řezák, ale druhá nám chutnala jako burčák, trochu jsem si i domů odvezl.

(První část článku zde)