O Víně

Preparáty, které uvedl už Rudolf Steiner ve svém Zemědělském   kursu (ale jejich pozadí je daleko starší a sahá minimálně k alchymisticko-spagyrické tradici) jsou vlastně analogie lidských léků aplikovatelné na zesláblá pole a zahrady. Ne tedy v tom smyslu, že by jako jedy potíraly domnělé škůdce nebo dodávaly živiny, spíše prostředky navozující rovnováhu sil, vyvolávající proces přeměny. Dle Steinera  mají biodynamické preparáty hlavně vyrovnat úbytek životní síly. Nejde tedy o nějaké homeopatické hnojivo, je to záležitost energetická a působení těchto preparátů na kompost, půdu či přímo rostliny má oživit půdu, zlepšit její úrodnost a kvalitu rostlinných produktů a zvýšit vitalitu a zdravotní stav zvířat i lidí takto vypěstované plodiny konzumující.

Než se dostanu přímo k preparátům, sluší se v krátkosti uvést něco o kompostu a kompostování, se kterým vlastně valná většina biodynamických preparátů klíčově souvisí.

Kompostování je umění a věda, jak smísit rostlinné a živočišné odpady a vést je přeměnou tak, aby vznikla příjemně vonící, tmavá hnojivá zemina, v níž rostliny naleznou vhodné médium ke svému růstu. Zabývali se jím ve svých spisech Plinius, Ibn al Avan, Albertus Magnus,  podrobně se jím zabývali a do detailů toto umění rozvedli starověcí Číňané a bezpočet alchymistů - přeměna látek, transmutace, smrt i vzkříšení v oblasti živlů, jen mírně urychlené přírodní děje vedené žádoucím směrem, aniž bychom se prohřešovali proti přírodním zákonům. Kompost byl považován za homunkula, vytvořeného živého tvora, živoucí hroudu, která do své chaotizované masy přijímá impulsy makrokosmického i mikrokosmického firmamentu, která se zahřívá, která je prostupována zářením éterných životních sil a oduševňována silami hvězd a nakonec je jako oběť přinesena půdě. Když je kompost rozhozen, předává ornici síly a informace hvězd, takže se rostliny mohou dle svého druhu rozvíjet v souladu se svým praobrazem (archetypem).

Ve Störlově knize Zahrada jako mikrokosmos je kompostování popsáno velice podrobně, pokusím se autorovy letité praktické zkušenosti shrnout do několika bodů, i když si myslím, že tato kniha je pro opravdového biodynamika povinnou četbou:

♦        Přísady do kompostu je lepší promíchat rovnou než klást do vrstev

♦        Lépe nařezané a nadrcené do co nejmenších částí

♦        Suché materiály předem namočit

♦        V kompostování je důležitý poměr uhlíku k dusíku (C:N), který je na startu kompostování ideální 30:1

♦        Jednotlivé komponenty, které mají poměr vyšší: listí < starý mulč < kukuřičná nať < sláma << papír << piliny

♦        Komponenty, které mají zhruba ideální poměr 30:1 : bramborová nať, staré seno

♦        Komponenty, které mají poměr nižší: kuchyňský odpad > čerstvě posekaná tráva > sláma luštěnin > trus zvířat > drůbeží trus >  hnojůvka > rohová drť

♦        Jednotlivé komponenty je třeba mezi sebou mísit tak, aby se výsledek blíži ideálnímu poměru (je-li dusíku více, začnou unikat čpavkové výpary, kompost je mazlavý a láká mouchy a červy; je-li více uhlíku, rozklad se zpomalí  výsledkem je chudá hmota podobná rašelině.

♦        Kompost se vylepšuje přídavky jílů, mletých vápenců, skořápek či minerálních mouček, dřevného popela

♦        Jako kompostový startér je nejvhodnější kus jiného živého kompostu, lze použít kravinec rozpuštěný ve vodě, směs vody a moči  (4:1), kopřivový zákvas nebo výluh, zákvas z kostivalu.

♦        Kompost musí ležet přímo na zemi, ale ne zakopán do jámy, měl by být zastíněn či lehce zakryt proti vysychání, měl by být vlhký, ale ne tak, aby z něj něco vytékalo.

♦        koňského hnoje do vinařského kompostu max. 20% (to tedy psali v knize Montyho Waldina „Biodynamic wines")

Muller a Rusch chtějí co nejvíc napodobit přírodu a radí rozhazovat biologický odpad přímo na půdu jako nastýlku, dle Störla ovšem toto znamená přílišnou ztrátu živin, vymývání a nerovnoměrný růst.

Velice rád bych sem přepsal všechny vzájemné souvislosti, které by ozřejmily většinu toho „proč?", „proč právě takhle?". Ale to už bych se odklonil ze základního záměru stručnosti a jen bych přepisoval doslovně celé pasáže Störlovy knihy Zahrada jako mikrokosmos. Snad to, že toto obsáhlé téma zde oholím na pouhé předpisy k uvěření, nepovede k formalismu a okultnímu náboženství, ale podnítí zájem případných adeptů dozvědět se více a pátrat po chybějících souvislostech.

Pokud začnu opět s oním „biodynamickým minimem", tj. čím začít nebo co je minimální penzum, které by biodynamik měl splňovat, budu opět citovat ze standardů Demeteru: Požadavek Demeteru je postřik roháčkem alespoň 1x ročně a křemenáčkem též alespoň 1x ročně, týká se to i celého přechodového období a veškeré produktivní půdy farmy. Výjimka (písemně podaná certifikující agentuře; je časově omezená, ale lze prodlužovat) se může vztahovat jen na velmi strmé a málo intenzivně obdělávané horské svahy, přirozené pralesy a bažiny. Zároveň je předmětem kontroly i správná technika míchání (dynamizace) a jeho délka (1 hodinu). Na všechna organická hnojiva (hnůj, kompost) musí být aplikovány biodynamické preparáty 502-507. Tam, kde se nehnojí hnojem ani kompostem, se doporučuje  postřikovat směsnými preparáty typu cowpat (kravincový) prep, barrel compost, 500P(viz níže). Ohledně hnojení a používání preparátů musí být samozřejmě vedena evidence (co kde kdy bylo zakopáno, vykopáno, stříkáno, u zvířecích preparátových schrán musí být uveden původ a druh zvířete a jatka, na kterých bylo poraženo) a též plán používání (jak to bude v daném roce i ve výhledu do budoucna).

Použité orgány zvířat musí být v potravinářské kvalitě a nesmí být nijak desinfikovány. Roh na roháček se může používat i pět let, na křemenáček jen jednou. Zvířecí orgány na schrány (kromě jeleního měchýře a rohů) podléhají přísné regulaci nařízení EU. Proto je v současné době tendence přejít na používání schrán z dřev, které mají podobné energetické vlastnosti. Maria Thun ve svých výsevních dnech uvádí i vhodné termíny na porážení vhodných dřevin (spíš asi odříznutí větví - pochybuji, že by biodynamik kvůli preparátu porazil celý strom) , jejich plnění i zakopávání. Demeter zatím tyto postupy zapracované nemá, ale jistě je bude akceptovat (I když tedy Steiner ve svém Zemědělském kursu uváděl, že zvířecích orgánů je třeba na regeneraci astrality, což dle něj ani rostliny ani člověk neumí). V požadavcích na zvířecí schrány je psáno, aby když už orgány nepochází ze zvířat chovaných na farmě, tak alespoň z jiného biodynamického nebo organického (bio) chovu. Připouští se použití jak čerstvých orgánů, tak vysušených. Mají se provést taková opatření, aby preparáty uložené pod zemí nemohlo vyhrabat zvíře (např. oplocením, skrytím pod neglazovanou hliněnou nádobu atd.). Farma musí rovněž vyřešit, jak likvidovat použité schrány a do preparátové evidence musí být likvidace živočišných zbytků zdokladována.

Rostliny i preparátové schrány musí pocházet buďto z vlastní farmy nebo je doporučené při zhotovování preparátů spolupracovat s jinými biodynamickými farmami a dělit se o praktické zkušenosti s nimi. Jak je patrné ze vstupního dotazníku Demeteru, pokud nelze jinak, Demeter je snad i schopen zprostředkovat nákup preparátů ze zahraničních farem.

A teď již ke konkrétním preparátům:

Preparát 500, tzv. „roháček" (angl. „horn manure"; francouzsky: „la bouse de corne") - kravský roh (Demeter připouští i rohy jiných zvířat, ovšem kniha Biodynamic wines od Montyho Waldina uvádí, že býčí rohy jsou málo účinné) naplněný čerstvým kravským lejnem, který se na podzim (dle Jolyho v době podzimní rovnodennosti) zakopává do dobré humózní půdy otvorem dolů a na jaře (v době jarní rovnodennosti) opět vykopává. Po takové přeměně je to už rozložený a příjemně humusem vonící preparát. Bere se malý kousek velikosti lískového oříšku na vědro vlažné dešťové vody (vydatnost postřiku bývá pouze tak 40-50 litrů/ha). Míchá se (dynamizuje) rukou nebo koštětem (nejlépe březovým) hodinu, střídavě doleva a doprava, aby se vytvořil vždy trychtýřovitý vír. Poté se pomocí zádového postřikovače nebo štětky stříká v nepatrném množství na pole, záhony, pařeniště, nejlépe v pozdním odpoledni, vždy jen na půdu a kmeny, maximálně pupeny, nikdy na listy. Biodynamické knihy píší, že u roháčku se počet postřiků pohybuje od jednoho do čtyřech za sezónu, jednak na podzim po sklizni je vhodná doba, a pak časně zjara v době rašení. Půda by neměla být zmrzlá, ideální podmínky jsou po lehkém dešti. Biodynamické prameny nejsou jednotné ohledně konstelací na dobu aplikace - zatímco jedni u révy jako plodové rostliny preferují dny teplené/plodové, jiní přísahají na dny kořenové/zemní, Měsíc by měl být v sestupné fázi. Postřik je před použitím třeba zfiltrovat, aby se neucpávaly trysky. Měl by se rovněž vystříkat do maximálně čtyřech hodin od dynamizace (Joly hovoří dokonce jen o hodině), jinak jeho účinnost kvapem prchá. Co se týče materiálu na tento preparát, Demeter to tak úzce nespecifikuje, ale Monty Waldin píše, že kravinec by měl pocházet z volně se pasoucích krav a rohy z krav, které byly zplozeny přirozenou cestou a nejméně jednou se otelily. Preparát podporuje terestrické síly a činnost kořenů (hloubku, rozvětvení, populace mikorhizálních hub na nich), je prokázán pozitivní účinek na mikrobiální život v takto ošetřené půdě. Materiály Demeteru připouští u roháčku až pateronásobné použití rohu, Nicolas Joly však míní, že použít lze tak maximálně třikrát, že jakmile se začne olupovat, sám si říká o výměnu. Dobře skladovaný preparát se může používat až 36 měsíců.

Preparát 501, tzv. „křemenáček" (angl. „horn silica"; francouzsky „la silice de corne") - tentokráte se kravský roh plní na prach rozemletými kousky křemene, nejlépe křišťálu. Prach se při plnění poněkud zvlhčí do konzistence jakési pasty a naplněný roh se podobně jako u roháčku zakopává přibližně 60cm pod povrch země, jen se v zemi nechává přes léto. Nejpříznivější termíny na zakopávání a vyhrabávání preparátů udává ve svých Výsevních dnech Maria Thun, rovněž tak ideální termíny aplikací.  Dle knihy Biodynamic wines v otázce ideálních konstelací na postřik křemenáčku nejsou vinaři úplně jednotní, nejvíc se asi používá Měsíc ve vzestupné fázi v tepelně/plodových dnech.  Po vyjmutí ze země se skladuje ve skleněné misce na místě vystaveném slunci (za oknem) a pro použití se vždy odebere množství velikosti hrášku či pepřové kuličky, rytmicky se rozmíchá ve vlažné dešťové vodě tak, aby se při tom vždy vytvářely dvě opačné spirály. Některé knihy uvádí počet postřiků za sezónu od dvou do čtyř (ve fenofázi 3-5 prvních listů, po odkvětu, ve fázi zrání a dokonce po sklizni), jiní však před nadužíváním naopak varují a kloní se u révy vinné spíš k postřiku jednomu - viz níže. Postřikují se pak (pouze v ranních hodinách) listy, květy a malé plody, nikoli však mladé sazenice a též by se křemenáčkem nemělo stříkat v suchém období. I Nicolas Joly varuje před silou tohoto preparátu, který zprostředkovává kosmické síly světla a tepla, zlepšuje fotosyntetické děje, ukládání cukrů a zrání, a není-li v daném období dost vláhy a živin nebo obsahuje-li půda již sama hodně křemene, radí třeba místo křemene použít živec (jehož účinnost je nižší) nebo přimíchat do postřiku vedle křemenáčku i jíl, nejlépe též odleželý v zakopaném rohu (tzv. horn clay). Roh na křemenáček lze použít jen jednou, pak se likvidují, nejlépe třeba tím, že se uloží pod čerstvě zasazený strom - Demeter bude chtít vědět, jakým způsobem bude řešena likvidace schrán.

Tyto první dva preparáty se tedy dávkují přímo, zatímco další preparáty pod čísly 502 až 507 jsou primárně určeny pro použití do kompostu, i když některé současné biodynamické kapacity vyvinuly alternativní postupy, které popíši dále v textu. Předepsané dávky preparátů dle Demeteru jsou: 300g/ha roháčku (tj. cca jeden roh/ha), 5g/ha křemenáčku (tj. Půl kávové lžičky na hektar) a u kompostových preparátů 502-507 1-2cm³/10m³ hnoje nebo kompostu.

Preparát 502, řebříček (řebříček obecný, Achillea millefolium, angl. „yarrow" ; fr.:"milles feuiles") - květy řebříčku se sbírají počátkem léta (dle Störla; dle Thunové v polovině srpna v tepelně-plodových dnech) ještě vlhké se napěchují do jeleního měchýře (Maria Thun kvůli zákonným překážkám ze strany nových nařízení EU odzkoušela jako alternativu schránu z březového dřeva) a ten se pak zavěsí na slunné místo na čerstvém vzduchu, kde dlí až do podzimu, pak se zakopá asi 30cm hluboko do dobré humózní země a tam ponechá do jara. Po vykopání obyčejně najdeme už měchýř přinejmenším zpola rozpadlý. Dle knihy Biodynamic wines  v chladnějších zemích (i ve střední Evropě) řebříček je v plném květu už v dost pozdním létě, takže pak se doporučuje sesbírané květy další rok po jejich sběru vystavit na slunce a teprve pak z nich připravovat preparát. V téže knize se hovoří spíše o tom, že jak květy, tak měchýř se pro přípravu preparátu mají použít sušené. Množství preparátu z 1 měchýře by mělo stačit na 250ha. Řebříčkový preparát může být chápán symbolicky jako embryonální zárodek venušinské funkce měchýře, ledvin a pohlavních orgánů.

Preparát 503, heřmánek (heřmánek pravý, Chamomilla officinalis nebo dle jiných recutita,; anglicky „camomile") - květy heřmánku se sbírají v létě (dle Störla; dle Thunové krátce před sv. Janem ve světelně-květových dnech, prý později v létě už mohou semena dozrát a preparát pak sloužit spíš jako osivo), poté se zvlhčí heřmánkovým čajem a plní do tenkého střeva čerstvě poražené krávy  tak, aby vznikly jitrničky (alternativně do dřevěné schrány z modřínového dřeva). Ty se na začátku podzimu zakopávají do země na slunečné místo,\kde sníh v zimě neslézá tak rychle, a na jaře zas vykopou. Heřmánek se přes zimu částečně rozloží, ale měl by si stále uchovat charakteristickou medově-jablečnou vůni. Dle Demeteru by měla kráva pocházet ze země bez výskytu BSE, to asi ale bude jen zbožné přání. Třicet centimetrů má stačit na 100ha. Heřmánkový preparát je jakýmsi pomyslným žaludkem kompostu, umožní správnou přeměnu a zpracování jednotlivých ingrediencí kompostu bez toho, že by se bílkoviny nadměrně rozkládaly až na unikající plynné amoniakální složky, které by vedly spíš k příliš bujnému růstu.

Preparát 504, kopřiva (kopřiva dvoudomá, Urtica dioica; anglicky:„stinging nettle"; francouzky: „ortie piquante") - Ještě před rozkvětem (jinde uváděno když je tak 1/3 rostliny rozkvetlá každopádně v pozdním jaru, nejlépe ve vzdušné/květovém znamení) pokosená nať se bez schrány (kopřiva má sama astrality přebytek) nechává po celý rok v zemi, aby v zemi absorbovaly všechna roční období. Kopřivy se mohou ukládat do země i sušené, spíše se však jen nechávají zavadnout po posekání půl dne. Někde doporučují ji zaházet lopatkou rašeliny, jako důvod je spíš uváděno, že se pak při vykopávání lépe identifikuje. Po vykopání zbývá z kopřiv jen tmavá pevná a relativně tenká vrstva, která se může vydrolit a prosetá sítem skladovat až o doby použití na kompost. Dle Störla reguluje procesy železa (pro své agresivní žahání je kopřiva přisuzována Marsu, který má v orgánech ekvivalent v srdci a krvi) a tím předchází chloróze, jinde lze nalézt připodobnění k játrům, které pročišťují od škodlivin. Steiner sám zdůrazňoval především schopnost kopřivy dělat kompost i půdu „inteligentnější" ve smyslu ,že se lépe přizpůsobují individuálním požadavkům jednotlivých rostlin.

Preparát 505, dubová kůra (dub letní, Quercus robur; anglicky „oak bark"; francouzsky „ecorce de chêne") - Ostrouhaná dubová borka se plní velkým míšním otvorem do nepoškozené lebky skotu, ovce nebo kozy (dle materiálů Demeteru lebka skotu mladšího 1 roku, prasete nebo koně). Pokud jsou na lebce zbytky masa, má se uložit do bedny s pilinami a nechat od nich „vyhnít".Lebka se poté v podzimním čase zakopává na místě, kde voda skapává na zem (okap či pramen), kde zůstane do jara. Po vyzdvižení se zvlhlé zbytky kůry ještě vysuší ve skleněné misce. Preparát z jedné lebky vystačí na 300ha. Maria Thun v poslední době odzkoušela alternativní postup, kdy čerstvě nařezanou dubovou kůru naplnila nadrcenou či narašplovanou dubovou borkou a tu pak vložila do země. Borka by se nejlépe měla  sbírat koncem léta, když Luna prochází zemním/kořenovým znamením. Díky obsahu organického vápníku pomáhá zvyšovat rezistenci kulturních rostlin." Jiný pramen zase vidí jeho účel v tlumení příliš divokého růstu révy (což ostatně vápník v půdě dělá též) a tím tlumí náchylnost k houbovým chorobám. V jistém významu tento preparát  je zárodkem měsíční funkce mozku a nervové soustavy.

Preparát 506, smetanka neboli pampeliška (smetanka lékařská, Taraxacum officinale; anglicky „dandelion"; francouzsky: „pissenlit") - Na jaře natrhané  květy (trhají se ráno v světelně-květových dnech) se zvlhčí, zavinou do jakýchsi kapes z okruží (blána, na níž je připevněno střevo) a od podzimu do jara nechají zakopané v zemi. Störl píše, že květy by po ránu měly být zavřené, v knize Biodynamic wines však uvádějí, že květy mají být otevřené, ale ne úplně rozkvetlé, středová část by měla mít konický kompaktnější tvar. Na slunci mají natrhané květy trochu zavadnout a pak teprve je sušit. K zvlhčení sušených květů před plněním je zde uvedena pampelišková šťáva. François Bouchet doporučuje zakopávat preparát v zemním/kořenovém znamení. Plát okrůží cca 30cmx30cm s preparátem by měly vystačit na 100ha. Maria Thun alternativně používá schránu z javorového dřeva. Uvádí dle Steinera kyselinu křemičitou do správného poměru k draslu, je tím správným a dostatečně citlivým příjemcem kosmických vlivů, zejména Jupitera (zárodek jupiterské funkce jater) , a vůbec předává citlivost jako vlastnost půdě. Jinde je mu přičítáno držení kompostu pohromadě se všemi uloženými energiemi a vlivy.

Tyto preparáty se klasicky v malém množství (1cm³ na 2-10m³ kompostu) vsypávají do pěti děr po obvodu kompostové hromady. I když tento tradiční postup byl v průběhu let různě upravován a dnes se připouští i aplikace preparátů ve formě postřiků přímo na keře (stříká se čaji nebo vývarů z bylin) nebo se po vyjmutí z preparátových schrán dynamizují ve vodě a stříkají na půdu.

Preparát 507, kozlík (kozlík lékařský, Valeriana officinalis; anglicky „valerian") - Květy se sklízí v světelně-květových dnech okolo sv. Jana a suší se rozložené na papíře na stinném místě. Šťáva z vylisovaných květů se zředěná (několik kapek na vědro vody) postřikuje v malém množství přímo na hromadu kompostu (cca 2ml šťávy tak vyjde na 2-10m³ kompostu). Pomáhá regulaci fosforu v kompostu, též je prý „krví" kompostu, která přináší teplo a oživuje, z planet je mu přisuzován Saturn a z orgánů slezina.

Ještě existuje Preparát 508, přeslička (Equisetum arvense) - odvar se ředí 1:10 vodou a používá se jako prostředek proti padlí s jiným houbovým chorobám. O tom podrobněji v dalším díle věnovaném biodynamickým prostředkům posilujícím schopnost révy odolávat chorobám a škůdcům.

Maria Thun ve svých Výsevních dnech opakovaně uveřejňuje tato obecná doporučení vinařům ohledně preparátů:

Na podzim (v listopadu) po rozhození kompostu provést zpracování půdy (lehké zaorání) se současným postřikem kmínků stromovou   pastou (rýčem se hodinu dynamizuje v kádi 10kg kravinců, 10kg jílu, 2,5kg čedičové moučky, 2,5kg dřevného popela a 1 litr syrovátky, pak se vždy 1kg pasty naředí 100 litry vody, 20 min. míchá a pak zcezené např. přes punčochu stříká). V březnu pak by se měl aplikovat v plodových dnech roháček opět za současného zpracování půdy. Po vyrašení prvních lístků aplikovat postřik kopřivovým výluhem. Křemenáček dle ní aplikovat po odkvětu. Doporučuje pak dále 1x postřik výluhem smetanky (květové dny zrána), a 1x postřik výluhem květů řebříčku (plodové dny).

Na jednu stranu je kompost ošetřený biodynamickými preparáty něco jako u vodáků eskymácká otočka či u pilotů létání v noci bez navigačních přístrojů - něco, co dělí mistry od adeptů na ně. Odhlédneme-li ovšem od honby za tím, kdo bude větším a pravověrnějším kohoutem na smetišti, musíme si přiznat, že naprostá většina zdejších tratí založených na hlubokých úrodných černozemních půdách žádné další pravidelné dávky dusíku nepotřebuje, přinejmenším chceme-li vyrobit vysoce kvalitní červená vína a nechceme-li po většinu sezóny válčit s houbovými chorobami a nadměrnou bujností. V takových případech asi bude lepší velkolepou alchymii kompostování omezit na pouhé zpracování organických zbytků a kompostem hnojit spíš rajčata. Pak se možná pro vinici více hodí některá z níže uvedených variant preparátů. Plusy a mínusy pro konkrétní vinice a usedlosti si musí zvážit každý hospodář sám, koneckonců nejlepší je méně věřit a více zkoušet.

Preparovaný (preparátový) roháček (500P neboli „prepared  horn manure", La bouse de corne  préparé) - je to varianta roháčku vyvinutá známým australským biodynamikem Alexem Podolinskym, kdy se biodynamické preparáty 502 až 507 dostávají do půdy vinice nikoliv v kompostu ale v tomto kombinovaném postřiku, což prý ulehčuje práci a dovoluje časově zvládnout vše potřebné i majitelům rozlehlých či velmi svažitých pozemků. Taktéž řeší problém úrodnějších půd, kde pravidelně dodávaný kompost by špičkové kvalitě vína spíš uškodil. Na druhou stranu má tento postřik mezi biodynamickými kapacitami i své odpůrce - Bouchet tvrdí, že půdu zmate směsí složek podporující růst s jinými, které mají podporovat rozklad.Výsledkem jsou prý mělčí kořeny. Vinařství, které tento postřik používají, je docela dost (Dauvissat, Girardin, aj.).

Aplikuje se naprosto stejně jako roháček, ve stejné časy a ve stejných množstvích.

Příprava: Z rohu vyjmutý roháček se smíchá s ostatními biodynamickými preparáty (502-507) a směs se polozakopaná nechá vyzrát stejným způsobem jako soudkový kompost Marie Thunové (viz níže). Rozdíl je pouze v tom, že u preparovaného roháčku se nepoužívá kravinec čerstvý, ale už v podobě roháčku, nepoužívá se čedičová moučka a skořápky. Ovšem roháček je přeci jen poněkud vzácnější materiál než kravinec, takže předpokládám, že než někdo začne shánět padesát roháčků, nejdříve si pečlivě spočte, kolik materiálu ve výsledku na svou výměru potřebuje podle toho si recept co do množství surovin upraví.

Soudkový kompost dle Marie Thun (v anglické literatuře „barrel-compost spray" nebo „cow pat preparation", ve francouzské „composte de bouse de Maria Thun", do češtiny se obvykle překládá jako „kravincový preparát") - původně ho vyvinula k očištění pozemků přecházejících z konvenčního hospodaření na bio, aktivuje rozkladné a mikrobiální procesy, připravuje půdu na příjem roháčku, provzdušňuje, stabilizuje, vyvažuje, zlepšuje strukturu, difunduje dokonce prý radioaktivitu.

Aplikuje se na podzim po orbě před aplikací kompostu a roháčku nebo po jarním zaorání  zeleného meziřadí, nejlépe během zemních/kořenových dnů v období klesajícího Měsíce. Stačí běžně 1x dva roky, maximálně 2x do roka. Marie Tunová doporučuje stříkat na půdu, Gita Henderson i na listy proti houbovým onemocněním. Mezi biodynamiky není jednota, jestli lze preparát aplikovat spolu s postřikem roháčku. Řada jich to praktikuje kvůli úspoře jízd traktorem, Maria Thun soudí, že se společnou aplikací efekt obou zeslabuje.

Příprava: 50 litrů kravinců se míchá s půl kilem čedičové moučky a 100g drcených vaječných skořápek hodinu míchat v jednom sudu (sud má jedno čelo vytlučené, na druhém stojí). Pak se polovina směsi přehodí do druhého sudu, který má obě čela vytlučené a leží na boku, zpola zakopán do země (vyhrabanou zeminou se překryje nad zem čnící část dužin). V tomto sudu se směs opět míchá hodinu - pak dostane konzistenci o něco světlejšího kravince. Dle Boucheta nejlépe tuto proceduru provádět v kořenových/zemních dnech, ideálně je-li Měsíc v Panně. Biodynamické preparáty 502-506 jsou v pevném stavu přidané odděleně do směsi, čtyři do čtverce  a kopřiva doprostřed, a celé se to překryje druhou půlkou. Celé se to postříká směsi připravené z pěti kapek kozlíkového preparátu 507 míchaných v litru vody deset minut. Sud se poté zakryt oběma víky na dvacet sedm dní. Po této době je Luna opět v Panně, obsah sudu se vyhrabe ven a provzdušní otáčením rýče. Po dalších dvou týdnech může být použit na půdu. V tu dobu má temnou barvu a intenzivní zemitou vůni. K postřiku se používá dešťová voda a postřik se též dynamizuje mícháním(20 minut) a měl by se spotřebovat do 72 hodin po dynamizaci. Spotřeba je 240g suché směsi na hektar (v tom případě mi ale výše předepsaný recept vychází na nějakých nejméně  200ha).

Preparáty se mají skladovat v hliněných nebo kamenných nádobách, dřevěných bednách vyložených suchou rašelinou, na chladném místě, kde nemrzne, daleko od elektromagnetických polí - tolik opět požadavky Demeteru. Ovšem nedá mi, abych neodcitoval opět jednu podstatnou pasáž ze Störla: „Zahradník i zemědělec by si měli preparáty zhotovovat sami podle skutečných potřeb, a ne je kupovat v obchodě. Měli by brát lejno vlastních zvířat, o která se starají a která milují. Měli by si sami vypěstovat nebo nasbírat potřebné byliny...Měli by přitom dbát na to, jaký život vedou, na své pocity a myšlenky. Ty musí být čisté a upřímné, jinak se...totiž z přípravy preparátů stane prázdný rituál, laciný okultismus, nebo by dokonce mohli do preparátů promítnout vlastní duševní nečistotu...Nedobré myšlenky a zlé pocity pak působí jako špatné konstelace."

Literatura:

Monty Waldin: Biodynamic Wines; Mitchell Beazley 2004
Nicolas Joly: Víno z nebe na zem; Filip Trend 2004
Wolf-Dieter Störl:Zahrada jako mikrokosmos; Eminent 2003
Materiály z webu Demeter International (http://www.demeter.net/)

Doporučené informace o bylinách:

Řebříček (http://botanika.wendys.cz/kytky/K212.php)
Heřmánek (http://botanika.wendys.cz/kytky/K38.php)
Kopřiva (http://botanika.wendys.cz/kytky/K435.php)
Dub (http://botanika.wendys.cz/kytky/K607.php)
Pampeliška (http://botanika.wendys.cz/kytky/K161.php)
Kozlík (http://botanika.wendys.cz/kytky/K312.php)

Post scriptum:  Už po prvním dílu jsem měl několik doplňujících otázek, které jsem písemně vznesl na Demeter International. Ute Bucholski mi odpověděla těsně před vydáním tohoto dílu:

Otázka: Jsou Vinné sklepy Kutná Hora zatím jediným vinařstvím v ČR, které usiluje o certifikaci?

Odpověď: Ano, Vinné sklepy Kutná Hora měly v loňském roce inspekci ze strany Demeteru. Nyní vyhodnocujeme dokumenty tohoto vinařství. V České republice jsou dvě certifikované zemědělské farmy: „Farma Kout" a „Apos a Zeno" (o té druhé se mi nepodařilo najít na internetu jedinou zmínku - pozn. autora)

Otázka: Mají vinaři nějaké výjimky ze standardů Demeteru? Třeba jestli je nutné pro certifikaci chovat nějaká hospodářská zvířata.

Odpověď: Vinařství stejně jako zahradnictví a květinářství nemusí nutně mít hospodářská zvířata. Pokud mají, je to plus, ale podmínka to není.

Otázka: A co absolvování biodynamického kurzu? Může zemědělec, který neumí žádný cizí jazyk, absolvovat nějaký místní biodynamický kurz nebo má Demeter nějaký svůj seznam doporučených zahraničních kurzů? Nebo máte nějaké tištěné/počítčové formy kurzů?

Odpověď: Je důležité, aby zemědělec měl dobré znalosti o biodynamice. Pokud má své vlastní praktické zkušenosti s biodynamikou nebo kontakty s biodynamiky, úvodní biodynamický kurs není pro certifikaci Demeterem nutný. Důležité je, aby zemědělec uměl oragizovat práci na farmě s ohledem na biodynamická hlediska. Pokud je struktura farmy komplikovaná, je někdy třeba, aby přijel biodynamický konzultant a s farmářem společně vypracovali plán přechodu na biodynamii.

Otázka: Provádíte sami nějaké vlastní analýzy půdy nebo hroznů, abyste se ujistili, že v nich nejsou pesticidy?

Odpověď: To děláme jen v případě podezření. Normálně by toto měl dělat inspekční orgán pro udělení bio kvality - bioznámka je ostatně prvotní podmínkou pro certifikaci.