Na lehkou notu s Teturovým rosé
Taky rádi grilujete, sedíte na zahradě, rozjímáte v zapadajícím slunci, slavíte cokoliv na čerstvém vzduchu? Jak podle mě vypadá ideální večer vášnivého grilovače aneb co pít k čerstvým pstruhům na grilu se dozvíte v dnešním článku.
Jsme vášniví grilovači. Celá rodina. Ještě než vykoukne první jarní sluníčko, oprašujeme grily, leštíme lávové kameny, vymetáme pavouky z roštů, grilovacích mřížek a komínů od udíren, sekáme dříví, nakupujeme kamiony dřevěného uhlí, cídíme vidličky, obracečky, mašlovačky a další forichtungy a pochystátory, aby v okamžiku, kdy to počasí dovolí, bylo všechno v rychtyku.
A pak, až do prvního sněhu, jíme a pijeme. Někdy se nám počasí sice snaží naznačit, že už bychom si mohli dát pauzu, a uvařit si k večeři třeba chleba s taveňákem, ale co když se zrovna ten den dostanete k deseti čerstvým, lesklým, macatým pstroužkům? Přece je nedáte do trouby nebo nedej bože do mrazáku! Takže i když to nad obzorem vypadá jak v Mordoru a statická elektřina v luftu odrazuje od použití příborů, lávový kámen je třeba rozpálit. A to není žádné hrk hrk. To chce čas. A ten čas se musí nějak zpříjemnit, něčím naplnit, změnit pouhé nečinné čekání v milé chvilky v dobré společnosti.
Tu společnost nám tentokrát dělá rosé Zweigeltrebe 2008 odrůdové jakostní od Vladimíra Tetura. Přímo od pana Tetura jsem nejednou slyšela jeho názor na růžové víno: má být lehké, svěží, nekomplikované. Má se vypít mladé a vychlazené, nemáme nad ním filosofovat, upadat do melancholie, nemá nás unavit, uvrhnout do chandry. Nemají po něm těžknout nohy a ruce, hlavy a myšlenky. Má nás osvěžit, povznést, povzbudit, vyzývat k dalšímu doušku. Má učinit život lehčím a jídlo lahodnějším. Nemáme od něj čekat nezapomenutelné zážitky. Nepůjdeme z něj do kolen. Má být čitelné a pitelné. A hlavně má být vždy připravené v naší ledničce. A jak pan Tetur říká, tak taky dělá. Protože takové jeho růžové Zweigeltrebe opravdu je.
Víno má světlou starorůžovou barvu květů divoké růže s šedo-stříbrnými odlesky a lemy. Plakát s francouzskými názvy barev vína tomuto odstínu říká "Vieux Rose". Je průzračné, jiskrné, plné jemného perlení.
Voní výrazně, slibně. Klasická vůně červeného bobulového ovoce, malin a jahod s pěkně tučnou hustou smetanou. Ovšem hlavně ty jahody! Zahradní, velké, šťavnaté, sluníčkem vyhřáté. Ze skleničky cítím i jahodové listí, celý záhonek jahod. Znáte to - rozhrnete jahodové listí a utrhnete jahodu horkou od sluníčka a rovnou tam, uprostřed záhonu, slastně jíte. Možná je nakousnutá od mravence, ale umývat ji by byl hřích, protože všechna ta vysluněná vůně by šla do kopru. Shrňme to: voní hezky.
Než ale zjistíme, jestli chuť splňuje, co vůně slíbila, je čas na rybišky, milášci moji. Nechme se tedy ještě chvíli napínat a pojďme připravit ty kluky macatý! Takový čerstvý pstruh je lahůdka sám o sobě, proto by byla škoda vyvádět s ním nějaké kuchyňské kejkle. Stačí je posolit a okmínovat zvenku i zevnitř. Kousek bylinkového másla v břišní dutině taky není na škodu. A pak nechme zase chvíli pracovat někoho jiného. Tedy lávový kámen. Ten ovšem pracuje velmi rychle, takže nám na ochutnávku dá jen chviličku.
Zweigeltrebe máme vychlazené na teplotu, jakou doporučuje přímo pan Tetur, tedy 6 až 8 °C. Víno maličko perlí na jazyku, působí svěže a lehce, tentokrát se projevují spíše maliny než jahody. Takhle nízká teplota je určitě správné rozhodnutí, při vyšší teplotě působí trochu unyle a nudně. Nebojím se říct, že v parném dni bych si ho uměla představit i s kostkou ledu. Pan Tetur by to určitě nebral jako znehodnocení jeho vína. Chybí mi tam ale pikantnější kyselinka. I když jde o víno suché, působí na mě sladším dojmem. Plná sladší chuť se ale zase nenechá pokořit nějakým výraznějším jídlem a zvládne doprovodit i křupavou, vypečenou, slanou kůžičku pstruhů. Kluci už jsou totiž k nakousnutí! Není třeba je dál trápit na lávovém kameni a zbytečně je vysušovat. Hotoví jsou raz dva a než začne bouřkové inferno, budou snědeni a víno vypito.
Je-li člověk takový, jaká má rád vína, jsem divná a ujetá. Ráda se nechám šokovat a znejistět, při prvním doušku vylekat, pomalu se vpíjet a, dá-li se to o vínu říct, přicházet mu na kloub. Mám ráda vína sporná a nejednoznačná. Mám ráda ve své skleničce odrůdy přehlížené a vína nedoceněná, vinné outsidery. Zweigeltrebe Vladimíra Tetura je primárně líbivé, nekomplikované a jednoznačné. Je přesně takové, jaké ho pan Tetur chtěl mít. Takže jako námět k filosofické seanci bych ho nedoporučila. Ale jako pití do horkého dne, teplého večera, veselé společnosti a k dobrému jídlu ho po jeho vypití doporučím s čistou hlavou a čistým svědomím.
