Hledání ideálního bedekru
Historie tohohle textu je křivolaká jak dráha Bludného Holanďana. Prapůvodně jsem prostě koupil dvě nové knihy a na blogu si dal ukvapené předsevzetí, že o nich udělám srovnávací recenzi. Další blbost byla tu recenzi slíbit Vinařskému obzoru, ještě před tím, než jsem pro něj stiskl první klávesu. Jakmile něco slíbím do VO posedne mne neuróza, že na tak náročný úkol nestačím a že mě jistě někdo za něco nepřipraveného sejme. (Kupodivu nic z toho mne nepřiškrcuje při práci na textech určených pro internet, takže tam si vesele plácám s pocitem nesmírné svobody.) Takhle mi text začal nepříjemně bobtnat hned na začátku, kde jsem chtěl v krátkém oodstavci jen uvést, jak šla historie s knihami informujících o jednotlivých vinařstvích. Sjezdil jsem největší knihkupectví a knihovny a popůjčoval si ty dříve vydané knihy, abych alespoň sečetl, o kolika vinařích a jak podrobně o vinařích ve své době informovali. Nakonec tohle téma sčítání vinařů převládlo a zcela mne odradilo od nimravého porovnávání oněch nejnovějších knih (byť jsem to měl už zpola připravené). No ale, zkrátím to, šéfredaktor mi navzdory vynaložené námaze text vrátil, že mu přijde příliš povrchní a mé měřítko na porovnávání, tedy počet uvedených vinařů, nedostatečné. Trochu jsem zpočátku supěl a snažil se obratně argumentovat. Nakonec, po velmi dlouhém telefonickém hovoru jsem uznal, že má asi pravdu a že až tedy všechny ty zmiňované knihy seženu, důkladně pročtu, tak pak teprve nadejde čas na seriózní analýzu. No ale... J. se ten text líbil tak, jak byl, termín už jsem měl zabookovaný... a nakonec internet spíš snese tu bezprostřednost a nedokonalost rychle vykvašených textů. Tak tedy střemhlav do hledání ideálního bedekru.
Ještě si pamatuji na polovinu devadesátých let, na dobu mého prvotního nadšení vínem, kdy ještě nešlo zadat klíčové slovo a internet nevyplivl několik desítek relevantních odkazů. V té době něco zjistit o moravských vinařích znamenalo se k nim vydat. Nebo aspoň vystřihovat sporadické články z denního tisku a sbírat odlepené etikety z vypitých vín. Jak převratná v té době byla Encyklopedie českého a moravského vína (Kraus, Kuttelvašer Vurm; Melantrich 1997), která kromě souhrnných informacích o historii a technologii vína obsahovala též 153 stránek s šedesáti českými a moravskými vinařskými podniky a prvními soukromými vinařstvími z tohoto divokého období ranného kapitalismu. Tato kniha byla i přeložena do angličtiny (Yours Truly).
O něco podrobněji se vinaři zabývala série knih Petra Doležala Lexikon českého (a později i moravského) vinařství (nakladatelství Petr+Iva 1999, 2001, 2004). Česká část těchto lexikonů přinesla informace o 35 českých držitelích vinařské tradice. Z mého pohledu někoho, kdo složitě dohledává detaily o mnohých prakticky neznámých drobných vinařích a zapomenutých zbytcích vinařské tradice v Čechách, jsou zde uvedená data mnohdy naprosto unikátní a moc mne mrzí, že kniha už je beznadějně rozebraná a nesehnatelná. Moravská část je už méně kompletní, první díl čítá 30 vinařů z tehdy platných podoblastí Znojemské, Brněnské, Mikulovské a Velkopavlovické, druhá část popisuje 38 slováckých vinařů. Dodnes úplně nechápu podstatu, ale z nějakých důvodů je tento jistě ve své době neobyčejně detailní exkurs do vinařství obecně nepřijímán. Pravda, publikacím lze mnohé vytknout, zejména z jazykového hlediska. Do určité míry chápu i jistou nevraživost profesionálů, když jim „do zelí" leze nadšený amatér, ale podle mne je chybou nevidět a neocenit i to dobré, co práce „na vlastní pěst" též přináší. Nic proti vinařským profesionálům a jejich komplexnímu náhledu, ale přeci jen jejich díla vidí své těžiště v teoretických obecných statích a když už provedou výběr vinařů, selekce probíhá podle jejich velikosti či příkladnosti. Jen nadšený amatér nemá problém uvést podrobnosti o těch nejdrobnějších, často obskurních a kontroverzních malovinařích a zapomenutých výspách vinařské tradice. Toť daleko obecnější otázka: Je z hlediska historie lepší vystihnout dobu tím, že vyberu to (dle autora) podstatné a typické, nebo když vyberu náhodný dostatečně široký vzorek a ten popíšu co nejdetailněji s tím, že abstrahování a zobecňující závěry nechám na budoucích čtenářích? Každopádně Doležalovy knihy jsou plné zajímavých soupisů a fotokopií dobových marginálií i z období, které se leckdo snaží spíš zapomenout, a když už popisuje nějakého vinaře, je znát, že veškerá data pocházejí z osobní návštěvy a rozhovorů - rys, který s postupující nadvládou internetu začíná být čím dál vzácnější.
Ještě před koncem tisíciletí se objevil první ze série bedekrů Heleny Baker Kapesní průvodce 2000 po vinařských oblastech a vínech České republiky (Agentura Henry 1999). Ten byl o rok později aktualizován a přeložen do angličtiny (Pocket Wine Guide to the Wines of the Czech Republic 2001). Následoval velmi úspěšný a hojně citovaný Kapesní průvodce po vinařstvích a vínech 2002, pak aktualizovaný v roce 2004 (všechny Agentura Henry), posléze Nový kapesní průvodce po vinařstvích a vínech 2006 a naposledy Průvodce po vinařstvích a vínech ČR 2007 (poslední dva vydalo nakladatelství Martin Novotný-Newsletter). Ty už od začátku přinesly přehledné abecední řazení vinařů, možnost dohledávat i podle regionální příslušnosti vinaře, stručnou charakteristiku vinaře, ceny a hvězdičkové hodnocení jeho vín, ale hlavně: kontaktní informace (adresa, telefon, web, e-mail), které přímo vybízely ke spanilým jízdám a objevitelským dovoleným ve vinohradnických regionech. Je obrovská škoda, že tradice těchto publikací byla přervána, protože například poslední ročník tohoto průvodce obsahoval 251 vinařů a vinařství - to je číslo, které ani nejnovějšími, níže popisovanými publikacemi nejsou překonána.
Série knih Moravská a česká vína. Průvodce ročníkem 1999 (posléze 2000 a 2001) a jeho hodnocení (Postbiegl, Petránek, Machala, Jašek; první dvě Winecellar.cz, poslední Aventinum) sice budí názvy dojem, že bedekrové prvenství náleží jim, ale první díl vyšel až v roce 2001. Nejobsáhlejší byla asi kniha o ročníku 2000, v které se popisovalo 400 vín od 54 vinařů, kniha o ročníku 2001 už obsahovala kromě telefonů na vinaře i internetové adresy a vína hodnocená dle mezinárodních standardů byla opatřena i analytickými údaji.
V horkém roce 2003 vyšla pozoruhodná kniha 50 dnů s vinaři (Černý, Bárta; Geronimo Collection 2003). Ta už moc kapesní nebyla, ale zase jako první vzala vážně propagaci terroiru a poskytla (na svou dobu) velice podrobné informace o vinicích a výrobních technologiích zde vybraných vinařů. Takto podrobně tehdy informovaly o svých vinicích jen průkopnické weby a materiály zdejších terroirových tahounů Znovínu Znojmo, Tanzbergu a Mikros(vín)u Mikulov. Ke kladům této publikace možno přičíst rovněž to, že nezvykle odvážně si troufl vyzdvihnout to, co podle autorů tehdy tvořilo špičku oboru - s jasným nebezpečím, že to ve zdejším rovnostářském rybníčku vyvolá závist a nesouhlas těch, kteří do tohoto souboru vybráni nebyli.
Branko Černý přichází poté v roce 2006 s projektem Malé encyklopedie českých a moravských vín (Geronimo Collection; v prvním ročníku informuje o 150 vinařstvích, v zatím posledním o 166) . Ta navazuje na úspěšný kapesní formát předchozích průvodců, přináší ovšem novátorsky pojatý systém hodnocení, do něhož jsou kromě porotců přibráni i sami čtenáři a milovníci vín. Opět se tu nabízí těžce zodpověditelná otázka: Má ideální bedekr přinést spíše co nejvíce informací o co nejvíce vinařích a kvalitativní třídění ponechat na čtenáři na základě jeho zkušenosti, nebo naopak předtřídit a vybrat čtenáři to (nej)kvalitnější a tím ho nasměrovat, ušetřit mu čas a peníze, zároveň ho tím ovšem tak trochu manipulovat, zakrýt mu část spektra reality a podcenit jeho schopnost individuálního vkusu?
V dubnu roku 2005 vyšel první díl aktualizované a zcela přepracované verze původní Krausovy Encyklopedie (Kraus, Foffová, Vurm, Krausová: Nová encyklopedie českých a moravských vín, Praga mystica). Opět encyklopedické a neobyčejně erudované teoretické části o pěstování révy vinné, historii a odrůdách. A opět (poněkud neúplný, přesto celkem široký - 95 položek) přehled zdejších vinařů a vinařství s kontaktními informacemi a též zvýrazněně vyznačené vlastněné či obdělávané viniční tratě - pořád ještě velmi vzácný údaj pro toho, kdo chtěl české a moravské terroiry obdivovat.
S novým tisíciletím začal tištěným publikacím dravě konkurovat internet. Na všech frontách, informace o víně nevyjímaje. Od konce roku 2002 začal fungovat web www.ovine.cz a od roku 2006 i první solitérní vinné blogy (www.vins.blog.cz a pak www.jiznisvah.cz, v posledních letech následovaly další) , které se snažily (kromě jiného) spíš doplňovat bílá místa dosud vydaných publikací příspěvky o osobně navštívených malých a méně známých vinařstvích (I když na ovine.cz máme v Encyklopedii kontaktní a mnohde i stručné textové údaje o 306 vinařích, základem jsou údaje převzaté z Kapesního průvodce Heleny Baker). Dosti uznávaný web www.wine.cz poskytne i 108 kontaktů na vinaře, k zahození jistě není možnost tam sám jednoduše kontakt přidat. I některé internetové obchody s vínem či weby kamenných obchodů se snaží přinést informace o „svých" vinařích, nejvíce asi www.vinnysklep.cz (opravdu úctyhodných 281 vinařství - i těch opravdu malých a celkem málo známých). Taktéž se s postupujícím uměním zvládnout slušnou internetovou prezentaci za zaplatitelné peníze (či možná též s postupujícím přátelením vinařů a jejich příznivců z řad IT) množí weby i menších rodinných vinařství, které svou propracovaností směle konkurují webům vinařství, která si to jediná donedávna svou velikostí mohla dovolit. Z posledních vynikajících počinů možno vyzdvihnout: www.vinarstvimalek.cz, http://www.zborovsky.cz/, již delší dobu stabilně vzorový www.cacik.cz/winery.php, či příkladný web minivinaře v pěstitelsky extrémním a odlehlém koutu republiky http://www.vrchlabsko.info/vinarstvi.html.
Stejně i časopis Vinařský obzor objevoval a objevuje čtenářům zapadlé, téměř neznámé a přesto něčím zajímavé vinaře. I stát a státem podporované svazy a organizace si uvědomily, že k rozvoji vinařství a ke zvýšení poptávky patří dostupnost informací a tak alespoň zveřejnili na svých stránkách www.wineofczechrepublic.cz základní informace a adresář vinařů (kteří mají zájem svá vína prodávat). Tato databáze je zatím z těch veřejných nejobsáhlejší - jistě i díky možnosti jednoduše přidat sám svůj kontakt čítá fantastických téměř 600 kontaktů.
Jaká je současnost na poli tištěných publikací o zdejších vinařích? Helena Baker s Janem Stávkem jsou autory další verze průvodců vinorodými oblastmi: Velkopavlovická vinařská podoblast a Slovácká vinařská podoblast (Radix 2008). Tento typ bedekru by měl více ponoukat k cestování. Je skladný, stručný, ale více než detaily o vinařích se zabývá detaily o obcích. Na vinaře jsou dostupné jen kontakty (ale díky za ně - vždyť jich je 271+202), též podrobnosti ohledně bezbariérovosti, možnosti degustace či ubytování a stravování leckterý (cyklo)turista jistě ocení. Není od věci též vyzdvihnout to, že vyšly i anglické verze těchto průvodců. Historie obcí ovšem byla poněkud odbyta jen letopočtem první písemné zmínky o obci a semtam nějakou pamětihodností či datem folklórní slavnosti. Trochu tam chybí detaily, z kterých by byla patrná osobní zkušenost - vždyť v době internetu dostupného i přes mobil jsou letopočtové údaje záležitostí několika kliknutí do vyhledavače.
Nejnověji vyšel druhý díl Encyklopedie českých a moravských vín (Kraus, Vurm, Foffová) a zároveň i dřívější vydavatel Průvodců Heleny Baker Martin Novotný-Newsletter poněkud reinkarnoval tento projekt do podoby Vinařství a vína České republiky 2009 (a poněkud kapesnější verze téhož obohacená o slovenská vinařství jako Kapesní atlas vinařství Čech, Moravy a Slovenska) ve slovenském vinařství DonauMedia (namátkou otevřené stránky u několika vinařství jasně odhalily, že tato nová publikace vychází z textů Průvodců Heleny Baker, jen je někde více jinde méně rozšiřuje. Pod texty o vinařstvích v knize není nikdo konkrétní podepsán, jen jsou tam jakési formulace o tom, že se vycházelo z informací vinařů a jejich webů či propagačních materiálů. Dost podivné a nezvyklé.). Nejsilnější stránkou Krausovy encyklopedie jsou opět teoretické stati (125 stran o složení, technologii a vadách vína opět udivuje svou renomovanou důkladností, která je i přes složitost problematiky i srozumitelná a pochopitelná i laikovi), i když i na tomto poli už těžce konkurují monotematické publikace přeložené z cizojazyčných originálů (např. nedávno přeložená Historie vína od Hugh Johnsona). Aktualizovaný přehled vinařství už přeci jen z pohledu v posledních pěti letech vydaných bedekrů a encyklopedií ztrácí jak co do počtu (81) tak do podrobnosti podávaných informací. Publikace DonauMedia (217 popsaných vinařství) se tváří jako ideální bedekr: obsahuje dostatek informací o vinicích, technologii, historii, filosofii i vínech jednotlivých vinařů a vinařství (zřejmě podle toho, co sám vinař víc akcentuje), samozřejmostí jsou kontaktní informace, přesto pořád ještě má i tato publikace daleko k ideálu ve smyslu kompletnosti, encyklopedicky vyčerpávajícího vytěžení tématu (například mi tam chybí některá stěžejní vinařství: Žernosecké vinařství, Hynek Holánek, VS Lechovice, Trpělka-Oulehla a řada menších, i v Krausově Encyklopedii zmiňovaných, nemluvě o některých neaktuálnostech - třeba hrozny z Gröbovky už nějaký čas nezpracovává Vinařství Rychtařík, ale Vinařství Petr Bíza).
Mohl bych to tedy shrnout, že publikace s detaily a kontakty na vinaře se množí a kvalitativně se systémem „každý svůj kousek dokonalosti" i zlepšují. Ale...Pořád ještě se do toho příliš míchá byznys a do popředí se derou jen ta vinařství, která mají zájem dát o sobě vědět a své produkty prodat. To je ale jen ta viditelnější část zdejšího vinařství. Co vinaři (a rozhodně to není minimálně co do počtu a rozšíření žádná okrajově zanedbatelná část), kteří udržují své vinice stejně svědomitě, ale snad vyjma vystavení svých vín na nějakém koštu či výstavě nijak nestojí o to se někde propagovat, své víno si buď vypijí sami nebo v pohodě prodají užšímu okruhu svých fanoušků či v nejbližším okolí? Má snad právo být součástí historie jen ten, kdo produkuje zisk a platí daně? Nezaslouží si zaznamenat drobný na vínu živobytím nezávislý vinař už jen za to, že nenechá zpustnout krajinu, že udržuje, křísí či zakládá tradici vinařství třeba i v naprosto okrajových či dávno opuštěných regionech? Snažil jsem se o toto sám alespoň v mapové sekci na www.ovine.cz (nová verze kterou připravujeme, bude v tomhle zase o něco dokonalejší), podařilo se mi sice vypátrat poměrně dost podrobností třeba o vinařích z České oblasti nebo některých mimo oficiální oblasti, přesto je i má snaha zoufale nekompletní, její konec je v nedohlednu a dost možná je to pro jednoho člověka až nadlidský úkol. Podle mně dostupných čísel a kvalifikovaných odhadů je v České republice nějakých 1200 vinařů, kteří své víno oficiálně prodávají a možná dalších 6000 těch, kteří víno dělají jen pro svou vlastní (s)potřebu, vypijí ho v rámci rodiny, takže ochutnat se dá jen vzácně, třeba na nějakém koštu. To jsou čísla, při kterých přeci jen potenciální autor pomýšlející na naprosto dokonalý a vyčerpávající bedekr musí jen nasucho polknout.
Přestože pokrok na poli mapování českých a moravských vinařů je v posledních letech patrný a každý další publikační počin posunuje laťku o kousek výše, přesto pořád čekám, že vedle kapesních cestovních bedekrů, kde bude skutečně vybráno to nejpodstatnější z podoblastí a žádný důležitý a známější vinař nebude opominut, se objeví i tlustý osmisetstránkový počin srovnatelný svým vhledem (vycházejícím z osobních zkušeností - nikoliv jen z toho, co vyhodí internetové vyhledavače) třeba s poslední knihou Cliva Coatse o Burgundsku (The Wines of Burgundy; University of California Press 2008). A může jít i dál, zmapuje podrobně historii, geologii a pedologii každé oblasti, provede konečně nějakou seriózní lobingem neovlivněnou klasifikaci vinic a vinařství, nafotí a popíše textově každou obec a alespoň čtvrtinu ze zdejších vinařů. Snad jsem příliš náročný a troufale kritický, ale politicky korektní a pouze úspěchy popisující rétorika navodí jen falešný pocit uspokojení, který do budoucna nezadělá na nějaká dramatická zlepšení.
