O Víně

Pochod byl zařazen do seriálů akcí Klubu českých turistů pořádaných ve spolupráci s firmou Coca-Cola. Vypsán byl opět na trasách 17 a 25 km se startem na železniční stanici Rohatec na trati Břeclav - Přerov. Start byl od 7:00 hodin do 10:00 hodin a cíl trasy byl již tradičně u železniční stanice Mutěnice - zastávka od 12 do 17 hodin. Nejkratší trasa 9 km byla pro rodiče s dětmi a startovala od 9 do 11 hodin, ale cíl měla společný s delšími trasami tedy také v Mutěnicích.

Historicky sice nebyl překonán počet registrovaných účastníků z roku 2006, ale prakticky již od roku 2005 je stabilně počet nad 3000 účastníků (viz tabulka níže). Samozřejmě neregistrovaných účastníků bude jistě také dost, takže je to skutečně masová záležitost.

Necháváme auto v Mutěnicích na nádraží a jedeme vláčkem (v 8 h.) do Rohatce (přestup v Hodoníně). Na nádraží v Rohatci jsou již od ranních hodin davy lidí, zejména na registraci umístěnou nesmyslně v budově, což jistě mnohé vedlo k tomu, že se vůbec neregistrovali. Zvolili jsme nejdelší 25 km trasu, na kterou se vychází po silnici směr na Ratíškovice, z které se odbočuje na lesní cestu (směr Soboňky) u zemědělské usedlosti odklon na Rudník. Zde si můžeme udělat přestávku a prohlédnout si hřebčín a koníky. Popíjíme první burčák a posedíme chvíli u ohně, kde se ohřejeme. Mimochodem kousek odtud se nachází Muzeum ve Vagónu a možnost letní projížďky po části staré Baťovy železniční dráhy na šlapací drezíně. Občerstveni pak vyrážíme po lesní cestě do obce Vacenovice. Litujeme, že místní pekárna nevyužila akci (mají zavřeno), aby si turisté mohli přilepšit koláčkem nebo čerstvým pečivem a scházíme ze silnice k prvnímu vinaři, který na naše požádání přinese k lepšímu i skvělou domácí višňovici. Kupujeme pálenku a burčák a pokračujeme polní cestou na vrchol Náklo s liliovým křížem a sochou knížete Sáma. Kuriozitou je, že kříž byl vytesán z kmene dubu, poraženého roku 2004 ve stáří 178 let - tzn., že vzklíčil v roce 1826, kdy uplynulo přesně 1000 let od narození sv. Cyrila (Soluň 826). Kříž tak stojí na vrcholu Náklo v nadmořské výšce 265 metrů nejvyšším místě Dolnomoravského Úvalu. Toto místo tvoří střed oblasti největších archeologických nálezů z doby Velké Moravy, kamenných pevností, mečů, šperků, seker, ostruh a dalších symbolů moci. Území má tvar trojúhelníku s vrcholy ve Starém Městě, Valů u Mikulčic a Nechvalína. Dále lze předpokládat, že zde někde leželo město Weligrad (Velehrad) slavného rodu Mojmírovců a možná i dodnes skrývá hrobku knížete Svatopluka. Náklo leží na podzemním ložisku artézské vody, jejíž tlak vyzvedl písečný hřbet Nákla do výšky asi 60 m. Na vrcholu vznikl mohutným výronem kráter o ploše několika km2 jako důsledek tlaku metanu pod nepropustnými vrstvami jílů, hodonínské naftové pánve. Na úpatí Nákla se dodnes nachází ložisko nafty, kde jsou mohylovité pahrbky (zv. Rogatec), vzniklé výrony uhlovodíků.

Ostatně i zvláštní příčina vítězství Sáma u Wogastisburgu (r. 632 n.l.), kde podle kronikáře vítězství nezískali Slované ani tak statečností, jako bezhlavostí Austrazijců, kteří zanechali stany a všechna zavazadla a bezhlavě uprchli. Panický útěk soustředěných armád mohla způsobit právě nenadálá erupce uhlovodíků. Ostatně jejich požáry a exploze zřejmě vedly ke vzniku kultovního místa a největší pahrbky mají i svá jména jako Čertoprd, Liščí Kopec aj. Nález amatérských archeologů z Ratíškovic (2003) odhalil rozsáhlé požární destrukce na střední výspě Nákla na ploše několika set m2 byla nalezena až 65 cm silná vrstva připomínající cihelnou drť obsahující množství spálených a tlakem rozdrcených lidských kostí. Je to možné místo katastrofického zániku palácové stavby sídla Mojmírovců? Některé argumenty naznačují možnost, že toto místo bylo také ústředím starších státních útvarů na území Moravy. Na příklad antickými autory popsané sídlo krále Kvádů Vannia mezi řekou Moravou a neurčenou řekou Cusus. Lebka avarské princezny z Vacenovic, napodobenina zlatého solidu Heraklia z Bohuslavic, nejstarší výrobní objekt Slovanů, vyrábějící luxusní kostěné hřebeny na Zbrodu, meče a šperky z Nechvalína a Vacenovic a další předměty naznačují význam i období tzv. Sámovy říše v 7. století.

Na obou březích moravní nivy, u obce Sudoměřice a Rohatec byla objevena rozsáhlá tábořiště se stovkami ohnišť, pícek a malých výrobních objektů, kde datování pozemním sběrem keramických střepů ukázalo, že kupecké karavany tu tábořily od samých počátků doby železné až po13. století. Tábořiště u Rohatce na trati zvané Kerchůvky má také zachovanou velkou studnu, zvanou dodnes Habánské oko. (www.wogastisburc.com)

U dřevěné sochy knížete Sáma posvačíme (je zde možnost posedět), popijeme ze zásob a přejdeme do milotických sklepů „Pod Šidleny"(téměř 300 vinných sklípků). Procházíme oblastí, kde jsou hlavně drobní pěstitelé mající často pouze několik stovek hlav vinné révy. Zjišťuji, že v posledních letech jsou v této oblasti nejvíce sázenými odrůdami Chardonnay(zrovna se sklízelo minulý týden, tak jsem již nemohl posoudit kvalitu), Frankovka a Veltlínské zelené, v menší míře Aurelius, Muškát moravský a Cabernet Sauvignon. Značně se omezila výsadba Svatovavřineckého, Zweigeltrebe, André a hlavně Tramínu červeného, což by se mohlo ukázat být do budoucna jako fatální chyba. Ochutnali jsme několik vynikajích Tramínů (ročníky 2002 a 2004), které by mohly konkurovat vzorkům na světových soutěžích.

Ochutnáváme u některých velice svérázná a pěkná vínka (třeba rosé Zwaigeltrebe 2007 u pana Knotka), nechybí ani burgundy a veltlíny (např. ve sklípku pana Miloše Šedi). Doplňujeme zásoby burčáku a přejdeme až na okraj ke stánku Livi-Dubňany s jejich chloubou moderní technologií výroby vín ve sklepě LV 212. Ochutnávám kolekci zemských vín (určitě zajímavý vývoj doznal Rýnský ryzlink 2007 (sběr byl na hranici pozdního sběru 20 °NM v moštu)) kupujeme pár vzorků a projdeme osadou podél bývalého dolu Josef, abychom sešli do osady Horní Huť u bývalé sklárny. Zde je opět možnost koštu, tož neodoláme (určitě byl lepší bílý než červený) a pokračujeme po cestě kolem bývalé vlečky na zastávku Dubňany a dále přes Jarohněvice a podle hráze rybníka (občerstvení) po zelené tur.značce vinnými sklepy „Pod Dubňanskú horú". Zde nejdříve vyhledáváme možnost pojíst, což splní sklípek, kde ještě dělají ze zbytku těsta bramboráčky. Trochu jsem zklamán jednotvárnou či vůbec žádnou nabídkou tzv. něčeho k zakousnutí (špek, sýry, topinky, koláčky, domácí buchty apod.) Ještě ochutnáváme některá vína u známých vinařů, kde si zkoušíme zdatnost v nasávání vína do koštéřa a pak využijeme nabídku k odvozu do Mutěnic autem, tzn., že vynecháváme poslední část trasy přes Vyšicko do sklepů „Mutěnické búdy". Bůdou rozumějte vinný sklep tvořený lisovnou, která se táhne šikmo dolů do podzemí vlastního sklepa, kde na kládách jsou uskladněny sudy různé velikosti od vědra, přes dvojky, trojky, pětky až po desítky (dnes často vidět skleněné demižóny od 5 - 50 litrů - viz foto). Bůdy byly stavěny dříve z nepálených cihel ( kotovic ), měly doškovou střechu a vlastní sklepy v podzemí nebyly vyzdívány a protože byly umístěny ve svahu, byly vyhrabovány v zemině do oblouku ( krůžlané sklepy ). Později byly klenby sklepů stavěny již z pálených cihel i bůdy s velkými nadzemními částmi, podobnými rodinným domkům. Vstup do bůdy býval opatřen výklenkem, kterému se říkalo žudro, zdobené barevným slováckým ornamentem, spodní obrobnávka na čelní stěně bývala téměř vždy modrá.

Zde v hospodě se dozvídáme něco z historie, kdy na vinice dohlížel horný s hotaři a ke spravování vinic byli najímáni tzv. vincúři, kteří mohli podle práva škůdce vinic, který se mu na vyzvání neozval beztrestně zastřelit (nebyly výjimkou případy, kdy hotař omylem zastřelil i svoji manželku, která mu nesla večeřu). Horný byl nejvyšším úředníkem viničním a v některých oblastech byl nazýván "perkmistrem". Z literatury se dále dozvídám, že krádež ve vinohradě byla do 17. století trestána vyloupnutím oka, utětím ruky nebo oběšením.Jinak mezi révou se pěstovaly místy i broskve, které hlavně z jara svým růžovým květem dodávaly vinohradům nemalého půvabu. Špatní a lakomí hospodáři, aby pro případ nevydaření se vína alespoň nějaký užitek z vinice měli, sázeli mezi révu i různé okopaniny - řepu, zelí a dokonce i brambory. To mi připomnělo, že dnes lze často vidět mezi vinicemi ořešáky, což bych pochopil, ale stále častěji se rozšiřuje nešvar pěstování dýní, které často ani pěstitelé nesklízí.

Po přesunu pár desítek metrů do vinice jsme postavili stany a zalehli k zaslouženému odpočinku. Dlužno říci, že ranní mlhu jsme čekali, ale nikoliv tak silnou, aby kondenzovala na větvích ořešáku, pod kterým jsme spali, jako by drobně pršelo. Navíc ráno bylo poměrně chladno, přestože noc byla o poznání teplejší než minulá. Tož zabalili jsme mokré stany a vraceli se pomalu přes Lednici (návštěva Minaretu), Mikulov(na oběd), kde již měli vánoční „zasněžený" stromek a Pálavu (Sirotčí hrad), kde se teprve mlha protrhala, což nám umožnilo se kochat zasluněnými Pálavskými kopci. Abychom byli styloví v duchu burčákového pochodu, ochutnali jsme ještě v Pavlově a Dolních Věstonicích výborné burčáky (Neuburské a Müller-Thurgau) navíc za příjemnou cenu 60,- Kč za PET 1,5 litru. Pak už bylo jen poslední rozloučení s vodní nádrží Nové mlýny v zapadajícím slunci, abychom za 2 hodiny byli v Praze.

Historický vývoj účasti na pochodu:
1977 - 1981: 116 - 200 (počet reg. účastníků)
1988 - 1990: kolem 1 000
2001 - 2005: 1384 - 2645
2006: 3737
2007: 3115
11. 10. 2008: 3674

Zdroj: www.srdcevpohybu.cz