O Víně

Pokud jste si mysleli, že největším lákadlem pro tematický týden budou odpovědi vinařů, pak jste se spletli. Třešničkou na dortu se stává právě dnešní článek z pera velmi znalé a vážené ikony českého i moravského vinohradnictví a vinařství - Prof. Ing. Viléma Krause, CSc. Už sehnat kontakt a napsat pár řádek byl opravdu husarský kousek, ale povedlo se! Doufám, že vám následující řádky udělají radost, podobně jako mě. Předávám slovo panu profesorovi:

Rulandské šedé je Burgundská odrůda, která pravděpodobně vznikla mutací z Rulandského modrého, které má původ v samovolném křížení odrůd Mlynářka x Tramín. Předpokládá se, že jedním z rodičů Mlynářky je lesní réva západoevropského typu Vitis vinifera subsp. silvestris typica, Negr. Rulandské šedé má vlohy pro modré zbarvení bobulí (Mlynářka) i pro šedavé (Tramín). K rozšiřování odrůdy z Francie dále na východ došlo pod vlivem císařského nařízení Karla IV. v roce 1375, kdy byly v Maďarsku v okolí Balatonu vysázeny první keře Rulandského a podle šedé barvy mnišských kuten Cisterciáků si tam odrůda vysloužila název Szürkebarát (Šedý mnich). Ve Francii se užívá hlavně název Pinot gris, až na Alsasko, kde bylo až do současnosti povoleno užívání názvu Tokay, odvozeného od bojů o Tokaj, odkud přivezl do Alsaska Rulandské v roce 1568 generál Lazerus von Schwendi. Rulandské se pak rozšířilo i do sousedního Bádenska. Svoje jméno Ruläder si odrůda vysloužila díky německému obchodníku s vínem J. S. Rulandovi, který našel keře Rulandského v roce 1711 v jedné zpustlé vinici ve Speyeru, kde vznikla také Akademie Rulandského, která se zabývá pěstitelskými potřebami keřů odrůdy a technologií vín. Tamní vinaři poznali vysokou pěstitelskou hodnotu odrůdy a nazvali ji po J. S. Rulandovi - Ruländer.

Do našich vinic se pravděpodobně dostalo Rulandské s dovozy burgundských odrůd z Francie nebo později i z Německa. Jan Had, učitel na Starém městě Pražském, píše roku 1558 ve svém významném spise „Vinice v jakém položení má býti..." o Rulandském, které nazývá ,Němčina‘: „Němčina jest víno dobré sladké, a vyzrá s předním (ale že málo dává), ale ta sama se tříbí jestli že ji přejmeš." Josef Šimáček píše o Rulandském v učebnici „Vinařství" roku 1888: „Burgundské červené (tak se dříve nazývalo Rulandské) daří se všude, kde Burgundské modré se pěstuje a dává lahodné, silné, kořenné víno hodící se obzvláště k sceleninám."

Rulandské šedé má vzpřímený růst, je méně náchylné na houbové choroby až na plíseň šedou, která se nejvíce rozšiřuje v hustých hroznech. Odolnost proti zimním mrazům je dobrá. Není náročné na půdní podmínky a snáší dobře i půdy písčité. Odolává dobře i sušším podmínkám. Hromadění cukru v bobulích je intenzivní a ke konci zralosti se výrazněji snižuje obsah kyselin. Dobře se snáší s podnoží Kober 5 BB, na níž nejsou hrozny tak kompaktní, jako na podnoži SO 4 užívané do vápenitých a hlinitých půd. V novodobých vinicích se užívá tvar keřů s jedním kmenem a s řezem Guyot na jeden tažeň se zásobním čípkem nebo bez něho.

Obliba vína Rulandského šedého značně kolísá podle módních vln a podle termínu sklizně hroznů. Na rovinatých vinicích italského Benátska se pěstuje Rulandské šedé na velkých tvarech keřů k docílení vysokých sklizní vhodných pro lehká vína kabinetního stupně pod názvem Pinot Grigio, která si v určité době vydobyla velkou oblibu u mladých lidí. V Německu se užívá název Grauer Burgunder pro vína typického, odrůdového charakteru, ztvárněná moderní reduktivní technologií z hroznů vyzrálých na stupeň pozdního sběru. Název Ruländer označuje vína z přezrálých hroznů vyšších přívlastkových kategorií s různě vysokým zbytkem cukrů. Rulandské šedé je víno nesmírně tvárlivé a v každém provedení velmi lahodné - lehké k předkrmům a rybě, plné a výrazné k pečenému masu a s vysokým zbytkem cukrů jako aperitiv nebo k dezertům.

Rulandské šedé je ale také vynikajícím vínem k různým kupážím neboli sceleninám, jak se vyjádřil v r. 1888 J. Šimáček, ředitel vinných sklepů hraběte F. Lobkovice. Často se využívá spojení vín Rulandského modrého a Rulandského šedého k docílení výrazné plnosti, kořenitosti a hebkosti světle červeného vína. Příkladem může být směsné víno Rotgold vyráběné ze směsi hroznů obou odrůd v Bádensku. Přídavek vína Rulandského šedého s nízkým obsahem kyselin ke zlepšení vláčnosti červených vín v méně příznivých ročnících býval v některých oblastech běžnou praktikou. K výrobě bílých směsných vín školených na sudech barrique se kombinují bílá vína burgundských odrůd a případně se přidává i neutrální víno odrůdy Neuburské.

Zatímco se v určitých vlnách módnosti setkávali dříve milovníci vín Rulandského šedého s víny výrazně alkoholickými, s vysokým obsahem glycerolu, nízkým obsahem kyselin a s nepříjemnou fádností, umožnila soudobá technologická vybavenost podniků a generální změna názorů na charakteristický projev vín této odrůdy vytvářet vína přitažlivá pro široký okruh zainteresovaných spotřebitelů. Současná vína Rulandského šedého jsou vytvářena jako plná, ale jemná bílá vína s příznivou souhrou mezi umírněným obsahem alkoholu, dostatečně vysokého obsahu extraktivních látek a s nepostradatelnou kyselinou, která ladí se zbytkovým cukrem ve výši odpovídající dané kategorii přívlastku. Bývají to vína, která uspokojí nejen znalce, kteří se vyžívají v diskusích o tom, jakým pěstitelským zásahem byl vysoký obsah cukru v hroznech získán, ale jsou to současně vína, která si podmaní harmonickou souhrou všech složek i méně znalé spotřebitele. Tyto vlastnosti vyzvedly v poslední době vlnu obdivu k dobře ztvárněným vínům Rulandského šedého velmi vysoko.

Prof. Ing. Vilém Kraus, CSc.

Tímto bych rád za všechny čtenáře i portálové kolegy poděkoval panu Profesorovi za velmi pohotovou, obsáhlou a vstřícnou odpověď. Již při formulování dotazu, jsem v jakoukoliv odpověď ani nedoufal z důvodu velkého vytížení pan Krause. Jsem opravdu nesmírně rád, že jsem tento článek mohl uvést zde na portále. Ještě jednou mnohokrát děkuji pane profesore!