O Víně

Salon vín 2006/2007 přináší od minulého ročníku pár příjemných změn a nějaké ty nedostatky stále ponechává nedořešeny. Co se mi líbí, jsou nové uzávěry lahví se snazším naléváním bez cintání i fajn stojany na lahve s velkými čísly vzorků. I lahve a jejich příslušné plakáty s informacemi jsou logičtěji umístěny. Příjemná je i brožurka se všemi detaily o Salonu i vínech v ceně vstupu (dříve bylo nutno dokoupit) a zároveň volně ke stažení v PDF na webu (lze si tedy cestu po vzorcích předem naplánovat). Dobré je i omezení počtu vzorků od jednoho výrobce, už to tedy není „Salon Vín se zvláštním zřetelem na Vinselekt Miloše Michlovského" (byť stále dominuje). Ovšem je tu i pár vad, které se stále táhnou od minulých ročníků. Nepřítomnost plivátek (zeptal jsem se, ale dle výrazu sommeliera byl považován za blázna), pitná voda k dispozici pouze na jednom místě v podzemí, až na jeho nejvzdálenějším konci, a především vada největší a naprosto zásadní - dlouho otevřené lahve vydané napospas zubu času! Pokud vám nějaké víno přijde divné, jednoduše se podívejte zespodu na dno lahve - uvidíte tam datum, kdy bylo víno otevřeno (resp. otevřené poprvé uloženo do chladničky, bez data jsou vína obvykle otevřená ten den). Narazil jsem na vzorek starý i deset dní a to, upřímně, moc hodnotit nemá smysl. Jinak je ale Salon zajímavý počin (jeho bratříček nyní vznikl v Národní bance vín v Praze) a určitě stojí za návštěvu.

Letos jsem svou trasu po vzorcích naplánoval předem, hodlal navštívit všechna čistě suchá bílá vína (jelikož stále láteřím, jak se jich v poslední době u nás dělá málo... i v Salonu je jich ze zhruba 50 bílých vín v základní části expozice ani ne třetina) a několik zajímavěji vypadajících červených, která jsem ještě nikdy nechutnal. Pokud bych, ještě před pár tipy na konkrétní vína, vše shrnul, tak výsledek byl takový, že jsem konečně pochopil, kde se mi doma vzalo tolik sladších vín, která nemám kdy pít - prostě a jednoduše na těchto hromadnějších degustacích cukřík snáz zaujme a kupujete ani nevíte jak, kdežto těm kvalitnějším sucháčům je obvykle potřeba věnovat více pozornosti, ve sklence si s nimi hrát a celkově je méně snadné je opravdu ocenit za těch pár minut a z degustačního vzorku. Kdežto výrazná aromatická slaďounká Pálava je v košíku po prvním oblíznutí :o)

Ze zhruba třiceti ochutnaných vín, ke kterým mám nějaké poznámky, bych opravdu doporučil k přechutnání jen pár, o kterých se zmíním níže. Ta další nebyla špatná, ale mně osobně nezaujala (a u některých jsem vůbec nechápal, co v Salonu dělají). Jako příjemné, jednodušší ale čistě připravené víno ideální k jídlu, navíc krásně odrůdové, mi přišlo Veltlínské zelené 2004 pozdní sběr od Moravína Valtice (vzorek 28, všechny detaily k vínům jsou ke stažení na webu Salonu, viz odkaz níže). První opravdu skvělý počin jsem objevil ve vzorku č. 12 od SOŠ vinařská a SOU zahradnické Valtice, překvapivě Müller-Thurgau v pozdním sběru ročníku 2004 z viniční trati Pod Raisnou. Krásně připravené víno s medovo-květinovou aromatikou, nějakou tou kopřivou a pár dalšími zvláštními a příjemnými tóny, se svěží čistou suchou chutí, krásně pitelné a velmi povedené. Tleskám studentům! Hodně mne překvapil obyčejný základní jakostní Irsai Oliver z Vinných sklepů Valtice (vzorek 45). Při pohledu na láhev jsem si říkal, že jde o nějaký „podvod" ze strany místního podniku, že v té konkurenci se podobné, vyloženě konzumní víno za pár korun, do salonu nemohlo dostat. Jenže ono je skvěle udělané. Nijak komplikované, aromatické (květiny, citrusy byť trošku v „umělé" podobě), svěží, lehké, jemné... prostě pohodové víno, které si otevřete a popíjíte celý večer či vyzunknete na posezení k jídlu. Svým způsobem je, ač se mi to v této třídě vín píše těžko, velmi elegantní. Naprosto zásadně mne oslovil poslední suchý vzorek dne (č. 47), Muškát Moravský ročníku 1997 z produkce Patrie Kobylí z viniční trati Čtvrtě za dvorcama. Upřímně šlo o úplně jinou třídu než vše, co jsem v Salonu ochutnal do té chvíle. Zlatavá barva, fantastická muškátová aromatika s výraznými tóny pampeliškového medu, bezu, ušlechtilé nazrálosti. V chuti vyzrálé, suché, bezchybně čisté bez jakéhokoliv rušivého tónu, s delší dochutí postupně se otevírající do zajímavé dřevitosti. Nádherné víno, na tak starý muškát nečekaně příjemné překvapení.

Z červených byl (prý, přítelkyně testovala asi všechny) opravdu povedený celý set vavřinců, za sebe mohu doporučit Svatovavřinecké barrique 2003 z Lobkowiczkého zámeckého vinařství (vzorek 58) i sice trošku tenčí, ale jinak výborné Svatovavřinecké barrique 2003 ale z Vinných sklepů Valtice (drahá řada Valvin Club, vzorek 59). Vybraná červená mi vůbec jela o dost víc, holt šlo o výběr z řady a ne přechutnávání „všeho suchého". Takže bych neměl problém s povedenou Frankovou 2003 opět z Vinných sklepů Valtice (vzorek 64), krásným Zweigeltrebe 2005 od Milana Sůkala (sdružení Bonus Eventus, víno je mladé a chce ležet, ale bude fantastické; vzorek č. 70). Určitě bych neodmítl cuvée Gryllus 2004 od Špalků (č. 72), ale rozhodně zkusím sehnat a zakoupit Cabernet Moravia 2005 pozdní sběr od Heleny Glosové (Collegium Vinitorum) z trati Stará Hora v Moravské Nové Vsi. Bohužel při velikosti šarže 700 lahví bude asi vše v Salonu. Výrazné, kabernetové, divoké, ovocné, pikantní, docela dlouhé s tóny bylinkové tinktury a prostředku proti kašli (ale ňamka) v chuti... prostě nádhera. Zkusil jsem i vzorek č. 82, Cabernet Sauvignon 2002 z Templářských sklepů Čejkovice (řada Komtur Ekko). K téhle firmě mám poněkud despekt, mnohá jejich vína jsou opravdu špatná a mám dojem, že je nutně musí prodávat jen design vinět a lahví. Ale pil jsem od nich i vína povedená a dvě opravdu skvělá (Alibernet v bariku) a proto se rozhodl opět poopravit dojem tímto cabernetem. Bohužel to vonělo i chutnalo jako mix ovocné šťávy s alkoholem s brutální acetonovou (čistidlo na nehty) ránou do nosu, ukázkově zvrhlé. Šlo o zbytek lahve, takže jsem si nechal otevřít úplně novou. A vida... stejně příšerné. Prostě nechápu, co tam to víno dělá. Třeba se zhroutilo až v průběhu skladování, kdo ví, ale v tom případě je divné, že si ho bral každý ze třech návštěvníků, kteří si odnášeli víno spolu se mnou. Možná je chyba ve mně. Třeba jak já mám celkem dost rád a v podstatě i vyhledávám „živočišná" vína, která někteří označí až jako vadná a napadená kvasinkami rodu Brettanomyces, tak někdo vyhledává aceton. Možné je v podstatě všechno.

Nakonec jsem neodolal a vyzkoušel i nějaká sladká vína, z nichž musím vyzdvihnout především dva ryzlinky. Ryzlink rýnský 2005 výběr z hroznů ze Sonberku (č. 32) je odrůdový, medový a lehce kořenitý. Plnější, sladší, ovocný s delší trochu alkoholovou dochutí, moc povedený. A hned následující vzorek 33, Ryzlink rýnský 2005 výběr z bobulí od Špalka. Famózní výrazná vůně, kde se medovost mísí s citrusovým aroma a trochu vůní moře (sůl, jód). V chuti nejen sladké, ale i s živou kyselinkou a harmonickým závěrem. Opravdu krásný slaďák.

Posledním vzorkem, který jsem měl v plánu ochutnat, byl sekt Chateâu Radyně brut (č. 85), ale to bohužel nešlo jinak než v rámci celého dalšího degustačního programu, takže jsem zakoupil láhev. Zatímco dámy z naší výpravy se po degustaci vrhly do vln rybníka poblíž kempu, já se věnoval fotografování lahve se sektem a následně i její degustaci. Ve vůni primárně vlašák, velmi suché a povedené, prostě hodně dobře udělané víno, od té doby odzkoušeno i za lepších podmínek a pořádně vychlazené, v této cenové relaci silně nadprůměrný sekt. Každopádně ta lahev, konzumována na písčité pláži, mi silně připomněla, o čem že víno vlastně je. Jak dokonale zapadá do momentů, kdy se bavíte, kdy je vám dobře. Že není určeno k tomu, aby stav nějaké pofidérní „dobré nálady" způsobilo, ale jak dokáže příjemné chvíle života skvěle obohatit. A o tom to celé je :o)