O Víně

„Vždyť já jsem pil tvůj vonný dech, /byl jako víno ze Samosu, /jež dozrávalo na ňadrech /a na rtech zanechalo rosu. /Byl jako víno ze Samosu /tvůj vonný opojivý dech." Drobné Seifertovo šestiverší v leitmotivu jeho dnes již více než půl století staré a přesto nestárnoucí sbírky Píseň o Viktorce jako by odněkud z mraků přiletělo a dotklo se křídel zvolna sestupujícího letadla. Zatímco pilot provede se strojem v klesající spirále učebnicový půlobrat, z kapky tolik podobné vínu ztracenému v moři světa se pozvolna vynoří pevnina pevně obemknutá krunýřem houpajících se vlnek středozemního moře. Zprvu jsou to jen obrysy hor a nížin, ale záhy je možné rozpoznat stále se přibližující stopy, které lidé nesmazatelně vtiskují zemi. Obydlí, silnice, pole i olivové háje. Vinice. Letiště i jeho lesknoucí se a sluncem rozpálenou asfaltovou přistávací plochu. Jemné zachvění, pohyb klapek, brzdy, potlesk cestujících po šťastném přistání, úsměvy letušek a horké letní samoské slunce se okamžitě po otevření dveří letadla rozlije všude. Samos! Vonný opojivý dech! Nese v sobě myšlenku pokory a jakousi posvátnou hrdost sounáležitosti s tisíci poutníků, kteří již stanuli na této pevnině. Historie vklíněná v současnost bude průvodcem na cestách za všemi prožitky a vjemy. A jako zlatá niť na cestě dálkou a hloubkou Samosu ať je jedinečné místní víno!

Ať to byli Asyřané, Babylóňané, Arménci, Féničané nebo samotní Řekové, ať to byla doba stovky nebo i tisíce let před naším letopočtem, byly to keře révy obsypané hrozny, které dávaly nápoj protékající časem. Na stále stejné scéně, snad v jiných kulisách a s obměněnými postavami rozehrává víno neměnné antické teatrum.
Celé Středozemí se jeví jako veliká amfora, rekvizita, plnící se stále znovu a znovu až po okraj mokem tolik rozdílným a podmanivým, srovnatelným snad jen s uhrančivostí žen.
Ostrov Samos je na samém okraji této řecké nádoby, z níž po troškách ukapává lahodný nektar. Ukapává a pak po vlnách pluje do celého světa, aby nenásilně dobýval bytosti jiných jazyků, jiné barvy pleti i jiné víry a spojoval je. Ty, kdož již vlastně neprahnou po vínu, ale medu a tekuté poezii.
A ti nejvíc nedočkaví a nejnenasytnější, podobni zástupům směrujícím do Mekky či na jiná poutní místa, míří přímo na Samos. Hledat sladký eden vína, přírody a slunce? Oázu klidu v uspěchanosti světa?
Samos sám v jakémsi zvláštním očekávání nově příchozích mlčí a jako by jen tiše zval, ať si každý sní svůj, jen svůj, vlastní sen.

Samoský sen

Cesta do jednoho přímořského letoviska na jihozápadní straně ostrova je naplněna téměř až dětským údivem nad vším, co smysly mohou zachytit. Bujná vegetace nejrozmanitějších odstínů zelené jen tam, kam dosáhne životadárná voda. Dál jakoby spálená země. Seschlá a vyprahlá tráva podobná nesklizeným klasům, ve kterých ale chybí zrno. Vápenec nekonečným působením slunce a větru měnící se v prach. Zcela vyschlá a bez života koryta potoků a říček. Je vše, co nedokáže svými kořeny pronikat do útrob země, odsouzeno zmírat ve slunci a větru? Zmaru se snaží čelit podél cest i jen tak krajinou tažené kilometry hadic vedoucí vodu odněkud někam, aby ta tekutina cennější zlata, která dává žít lidem, zvířatům i rostlinám, nepřišla vniveč.
A co nejvíc bere dech? Hornatost celého ostrova. Příkrost a strmost ruku v ruce s neskutečně krátkou distancí od mořských břehů do tisícimetrových výšek. I silnice šplhá nahoru a dolů, ve snaze co nejvíce kopírovat terén. Na jedné straně stále stěna vzhůru a na druhé hluboké strže. Zatáčky a esovitě se vlnící úzký asfaltový koberec neberou konce. A městečka, jako by navlečená na té kroutící se šňůrce, jsou přilepená na úbočích svahů. V nich se vše ještě víc zúží a ztenčí. Vyhýbání se s protijedoucími vozidly je často téměř nemožné. Titěrné domky spletené v jediné hnízdo položené vysoko ve skalní rozsedlině vypadají, že co chvíli musí spadnout a padat a kutálet se někam dolů hluboko do šera údolí. A přece nic nepadá. Vše drží a vzestup stále pokračuje až do chvíle, kdy autobus vyšplhá do sedla, ze kterého se otevře úžasný pohled na západní cíp ostrova s pohořím Kerkis (Kerketeas) s nejvyšším vrcholem Vigla čnícím do výšky 1434 metrů nad mořem. A dole pod ním cíl a zároveň i ubytování. Letovisko Votsalakia, Kambos, Ormos Marathokambos. Proč tři názvy? Snad k pochopení postačí dodat, že středisko Votsalakia dohnalo svou turistickou rozpínavostí nedalekou vesničku Kambos, rezidencemi obklíčilo a pohltilo. A že z druhé strany jen za zdánlivou bariérou převisu se blíží další středisko se zálivem ve jménu, Marathokambos. Vše se tedy propojuje a slévá v jeden dlouhý celek s komplexy hotelů, apartmánů a dalších typů ubytování pro cestovatele a vine se podél moře. Strach z mamutích vysokopodlažních staveb je zaplašen příjemným zjištěním, že jen několikapatrové, většinou však přízemní rezidence, jsou roztroušeny ve stráni stoupající od mořské hladiny. Ledabyle rozhozené hrací kostky budov působí nevtíravým dojmem. Dusné horko chce spolykat lidský ruch, halas i hemžení a vytváří zvláštní, ne nepříjemnou, lenivou a ospalou náladu nad celým tímto koutem ostrova. A moře svým pokojným pohupováním hodlá nově příchozí ukolébat ve sny protkané sluncem a vínem.
Letargii přetrhává právě myšlenka na poslední slovo. Co tedy ono pověstné víno, které podle básníka dozrává na ňadrech a na rtech zanechává rosu?

O víně v bezpočtu podob, o pohledu dneškem zpět a dozrávání na ňadrech

Tedy předně: víno je. Je všude. Skutečné, ve výlohách obchodů se suvenýry i krámcích a supermarketech s potravinami, vystavené a třpytící se ve skleněných průhledných róbách v regálech, vzorně seřazené do dvoj a trojstupů, i v papírových kartonech, ve sklenicích v rukách hostů i místních obyvatel, kteří jím zapíjejí každodenní pokrmy z nejobyčejnějších. Imaginární, na vývěsních tabulích restaurací, které zvou na nejvybranější speciality jak z pohádek tisíce a jedné noci, na víno k uctívání a pohoštění bohů, i svých zákazníků. Je i v jídelních a nápojových lístcích rozdělené na vína domácí, nebo-li neoficiálně bez jakékoli výrobní značky či známky, podomácku vyrobená, i ta oficiálně vyráběná v samoských vinařských závodech, na vína suchá a sladká. Zejména a především vína z místní provenience, tedy z ostrova Samos. Víno je ve štítech domů, pne se po stěnách stavení, je propletené v pergolách, kde listy starých zkormoucených keřů dávají příjemný stín duši. Je v zahradách a sadech, kam hutně tekoucím vzduchem doléhá skřípavé vábení cikád. Je v seschlých vráskách vyklučených révových keřů na poslední cestě skrze spálení k bohům. Je v odlescích zlata doteku slunce s živou hladinou moře i v zorničkách unavených rybářů s úlovky na přístavním molu. Ve chvílích zastavení je ve zvucích světla i tmy. Ve svítání i pohasínání dne. V nápěvech dávnověku i ukolébavkách, v nonverbální zakořeněnosti gest, pohybů a mimiky Samosanů. V pověstech a mýtech. V šelestu celého tohoto světa.

Při poznávání zdejšího vína by bylo pravděpodobně logické začít drobným pohledem do historie. Kde ale končí mlhy nevědění a pověsti s nádechem nadpřirozena a začíná skutečně reálný základ faktických údajů, když i Herodotovy pergameny se zdají být více než skoupé?
O mýty se bezpochyby opírá zmínka, ve které někdy v 10. či 9. století před naším letopočtem panoval na Samosu Ancaios, údajně jeden z hrdinných argonautů. V rámci celé řady jím zaváděných reforem byly i ty, týkající se pěstovaní a kultivace révy vinné. Pověsti uvádějí, že se tento bájný král na sklonku svého života uchýlil do hor ostrova a věnoval se výhradně pěstování révy, aby pak podle jedné verze byl zabit rozzuřeným divočákem, který vtrhl do vinohradu, podle druhé přišel o život, když se hrdinně postavil lupičům hroznů. Z Ancaionových potomků je nejzajímavější jeho třetí syn Samos, který prý dal později své jméno celému ostrovu. Avšak etymologicky název Samos může znamenat vysoké místo, místo někde nahoře, a je proto s největší pravděpodobností odvozeno od hornatého reliéfu ostrova.
Starověká sláva Samosu je především spojována s kultem bohyně Héry, která se na ostrově údajně narodila. Uctívání této bohyně se v celém Řecku těšilo veliké oblibě a na ostrově vznikla velkolepá svatyně, v níž se během obřadů používalo místní víno. Vznik pravděpodobně prvního zastřešeného obětiště již někdy kolem roku 800 př.n.l. znamenal veliký význam pro celý Samos. Později byla tato stavba nahrazena celým chrámovým městem nazvaným na počest bohyně jejím jménem, Ireon/Heraion. V dnešní době je toto místo na seznamu památek UNESCO.
V poslední třetině 6. století př.n.l. se vlády nad ostrovem zmocnil despotický vládce a „tyran" Polykrates. Přes veškerá negativa své vlády dokázal nechat vybudovat na ostrově nevídané stavby, především tzv. Eufalinův tunel na přívod vody do města, často považovaný za osmý div antického světa. Díky odvážné a často drsné politice vybudoval silné loďstvo, kterým si podmanil okolní ostrovy v Egejském moři. Rychlé válečné veslice byly postrachem Středomoří. Jejich název Samena nebo Samaina se zachoval do dnešních dnů a objevuje se i v názvu jednoho místního vína.
Neustálé střety Samosanů s obyvateli okolních ostrovů, pevninských Řeků, s Egypťany a zejména Peršany, neboť vzdálenost ostrova od pobřeží Malé Asie je v nejužším místě jen něco málo přes jeden a půl kilometru, vypovídají o soustavném napětí.
Ačkoliv se již v těchto dobách víno na ostrově nepochybně pěstovalo i vyrábělo, nepatřilo zrovna mezi nejvyhledávanější. Letopisci víno ze Samosu buď vůbec nezmiňují nebo uvádějí, že okolní ostrovy jako např. Lesbos, Naxos, Rhodos či Kos produkují mnohem více vína a v lepší kvalitě. Někdy je Samos označován za ostrov „olivového oleje" nebo je zmiňována zdejší vlna z ovcí, která je pro svojí jemnost a nadýchanost měkčí než sám spánek. Jindy jsou čtenáři nabádáni, aby se raději vínu ze Samosu vyhnuli, neb není horšího.
S úpadkem kultu bohyně Héry ztrácí maličký Samos své výjimečné postavení. Svět se obrací k daleko významnějším událostem. Řecko - perské války, výpravy Alexandra Makedonského, výboje Říma, lesk, sláva i úpadek impéria a rozdělení říše na západní a východní. Tiše a ve stínu ostrovní zem přihlíží migraci kmenů a národů z dálného východu a bezhlesně trpí pod neustálými útoky všemožných armád, nájezdníků a pirátů a jen pokorně smívá krev mrtvých a raněných ze svých pláží. Mnoho Samosanů opouští raději ostrov, jiní prchají z pobřeží do hor. Dál chovají ovce a pěstují víno? Patrně.
Zatím je ostrov ale hrací kostkou v rukách dějinných zvratů. Za křižáckých tažení krátce patří Benátčanům, pak Byzantské říši, aby na sklonku středověku připadl Janovanům. Nekonečně se opakující pirátské přepady v průběhu 15. století ostrov doslova vylidní.
Lidská nezdolnost a odhodlání nových kolonistů znovu zaplňují ostrov; převážně Turky z Osmánské říše, ale posléze i lidmi z Peloponésu a jiných míst. Spolu s osadníky je přivezena a vysázena i réva. Je jí odrůda Muškát z Malé Asie patřící do velké rodiny muškátových vín. Záhy se přizpůsobí novému prostředí. A víno z muškátových hroznů si od počátku dobývá uznání nejen na ostrově, ale všude, kam se dostane. Brzy je významným předmětem obchodu. Někdy v této době se rodí budoucí legenda sladkého vína ze Samosu.
Jako by již stoupající nově nestálo nic v cestě stát se na nebi vína supernovou. Jako by odboj Samosanů vedený proti Turkům a Osmánské říši v první polovině 19. století byl také vítězným tažením místního vína, i když připojení ostrova k Řecku bude možné až v roce 1912. Vše jako by se sbíhalo k roku 1934, jako ke slunci, k průsečíku všeho snažení Samosanů - vinohradníků, k jejich spojení se ve vinařském družstvu, které produkuje samoské víno dodnes.

Těžko soudit jaké pohnutky vedly básníka, ale metafora o víně dozrávajícím na ňadrech je na Samosu až neskutečně skutečná. Pohled očí do terasovitých strání s keři révy je pohledem na zvedající se i klesající ňadra země. Dech větru je rozechvívá. A zem, matka, zcela vydává se bezpočtu svých dětí, v nejryzejším citu.

Za suchými víny sladkého ostrova

Na portálu ovine.cz bylo již o řeckém vinařství i samotném Samosu a místních vínech napsáno mnohé. Není tedy příliš potřeba zmiňovat se o řeckém systému apelací, který se v mnohém velice podobá francouzskému. Ani nebude nutné zabývat se zkoumáním vinět v národním jazyce, ve kterém sice může cizinci často pomoci znalost azbuky, ale záhy lze přijít na to, že ve snaze porozumět, je si ruské a řecké písmo na hony vzdálené. Anaxien i jiní již podali zprávy o geografii samotného ostrova a výjimečnosti místních vín. O světovém věhlasu vín sladkých, potažmo likérových.
Avšak na Samosu se vyrábí i vína suchá. Ačkoli stojí jaksi v pozadí svých proslulých sladkých ani ne snad konkurentů, určitě stojí za to, ochutnat je.
Bílá vína jsou vyráběna, jak jinak, než z odrůdy Muškát. Ten se podle různých pramenů pěstuje na cca 95 až 98 % všech vinic na ostrově.
Pro označení suchá vína by se spíše hodil přívlastek sušší, neboť tato vína nejsou zcela suchá ve srovnání např. s našimi zaalpskými víny. Dostatek slunečního svitu, vysoká vyzrálost hroznů a nasládle kořenité vlastnosti vůně i chutě jsou nepřehlédnutelné a prvoplánově odrazují od toho, řadit tato vína mezi suchá.

Samena (či Samiana)
Patří mezi samoská suchá stolní vína a název, jak již bylo zmíněno, se pojí s rychlou válečnou lodí, kterou Samosané stavěli pravděpodobně již koncem 8. století př.n.l., ale svého největšího věhlasu se dočkala až při válečných výpravách za vlády Polykrata na sklonku 6. st. př.n.l.
Sběr začíná ještě před začátkem hlavní sklizně v polohorských vinicích nenáročných na půdní podloží a orientaci. Vybírány jsou ne zcela vyzrálé hrozny, které jsou šetrně přepraveny do vinařství a po odzrnění probíhá citlivé lisování na pneumatických lisech. Následuje řízené kvašení v nerezových tancích při teplotě 16 - 18 °C.
V barvě je víno poměrně bledé s jemně zlatavými odlesky. Ve vůni dominuje těžko přehlédnutelné muškátové aroma. Avšak je to úplně jiná poloha muškátové vůně, než ta, na kterou jsme zvyklí v našich muškátových vínech. Je jaksi hutná a působí daleko těžším dojmem, možná zemitým. Teplým skoro až horkým.
Chuť je pod vlivem silné vůně zvláštně jakoby jadrná. Bohužel se zdá být kratší i málo tělnatá. Kyselinka se ve víně sice hlásí, ale nějak zakřiknutě a v pozadí. Závěr jako by byl podtržen alkoholem a hořkou dochutí. Na druhou stranu například k čerstvému řeckému salátu se sýrem feta; velmi příjemná kombinace.

Dorysa (Δόρυσσα)
Dalším zástupcem bílých suchých stolních vín je Dorysa. Je to jeden z bezpočtu synonymních označení pro Samos, který se v minulosti pro tento ostrov používal. Dorysa prý totiž v překladu znamená lesnatý, či zalesněný. Vzhledem k tomu, že dalším přívlastkem ostrova je „zelený", je tento název vcelku namístě.
Jako by se zelenkavý nádech hlásil i v barvě. Vůně je znovu muškátová, i když se zdá být živější než u předchozího vína. Avšak ona jakási jadrnost, možná až tuhost, je i zde patrná. V poměrně slibně vypadající chuti v počátku se ale nějak vše až příliš rychle vytrácí. Vysychají snad tak rychle koryta samoských řek, jako mizí stopy tohoto vína v ústech? Zůstává zvláštní dusné prázdno s podivnou hořkostí. Ten pocit zcela nezaplaší ani několik drobných kousků žraloka, které působí jako doplněk k vínu, místo aby tomu bylo naopak.
Avšak to již drobná noticka, že i toto víno bylo vyráběné z ještě ne plně vyzrálých hroznů, žene myšlenky ke svahům a samoským keřům révy. K vinařským nožům, které možná právě teď odřezávají hrozny pro budoucí vína s označením Dorysa.

Dryousa (Δρνούσα)
Protože ani místní vinařství nechce zaostat za moderními trendy ve světovém vinařství, je možné na ostrově ochutnat novinku mezi vyráběnými víny, Dryousu. Víno z organicky vypěstovaných hroznů. V určitém procentu samoských vinohradů nejsou pro hnojení ani ošetřování používány chemické prostředky. Svým způsobem se tedy jedná o bio-víno, kdy Samosané hrdě prohlašují, že se takto vracejí k tradici a kořenům pěstování révy vinné, avšak v symbióze s nejmodernějšími technologickými postupy výroby. Díky tomuto spojení spatřuje světlo světa Dryousa.
Název je odvozen od dalšího synonyma ostrova. V překladu může vyjadřovat „plný stromů" či „ne skoupý na dřevo".
Čerstvé dřevo stromů, zbavené kůry, patrně připravené na stavbu samoské veslice, se zjevuje v barvě vína. Zelenkavé a jemně zlatavé odlesky chtějí snad dát vzpomenou zašlé slávě. Vůně se zdá být příjemně svěží s decentními muškátovými konturami v celkově zajímavé ovocitosti. Oproti předchozím vínům je zde patrná delší dochuť, neboť po víně nezůstává v ústech takové prázdno. Víno působí poměrně lehkým dojmem, zároveň kompaktně. Avšak jen do doby, než údajně optimální teplota podávání 8 - 10 °C vystoupí o nějaký ten stupínek výš. Pak se začíná harmonie rozkládat. Z vína vystupuje hořkost, přecházející do zvláštní hořké a svíravé trpkosti.
Snad by se vínu opět dobře dařilo ve spojení s nějakým pokrmem.

Αγέρι
Pro cestovatele ne zcela zdatné v řecké abecedě je na Samosu naštěstí výskyt latinky poměrně častý. I etikety bývají kromě popisek v národním jazyce např. v angličtině nebo ve francoužštině. Nikoli však u tohoto vína. Jedinou „důležitou" informací, která si zasloužila na přední straně anglický překlad je, že se jedná o suché bílé regionální víno. Z kusých dostupných informací lze vyvodit, že se asi nejedná o víno z konkrétního regionu ostrova Samos, nýbrž že regionem je míněna oblast egejského moře s okolními ostrovy. Tuto úvahu je možné podpořit faktem, že i na jiných ostrovech jsou vína stejného názvu. Nejen bílá, ale i červená.
Toto víno má velice podobné zbarvení jako ta předchozí. Ne úplně výrazná barva se přibližuje k zlatavě zelenkavým odstínům. Vůně již ale působí jinak. Kromě muškátové, jakoby základní vůně, se přidávají skoro až sauvignonové tóny angreštu a rybízu podtržené ne přesně identifikovatelnými jižními plody. Chutí se vine uhlazenost a jemnost. I zde patrná hořčinka kupodivu nepůsobí disharmonicky. Více se o slovo hlásí i kyselinka, která se jeví jako příjemně živá.

Samena Golden
Je posledním zástupcem samoských bílých suchých vín. Opět se jedná o víno stolní a je také vyrobeno ze samoského muškátu. A opět jde o víno vyrobené z hroznů z polohorských svahů, které nedosáhly plné zralosti. Rozdíl oproti ostatním vínům je v tom, že Samena Gold je vyráběna výhradně z kvalitních hroznů, které prošly důkladnou selekcí. Avšak osobní setkání a dojem z vína tomuto faktu ne zcela chce dát zapravdu. O barvě netřeba dlouze psát, bylo by to jen opakování již řečeného. Snad jen nepatrné, velmi těžko odlišitelné rozdíly ve srovnání s předešlými „muškáty". Údajná aromatická exploze se ale nějak nekoná a víno ve vůni působí spíše zakřiknutě, neutrálně a nevýrazně. Tento fakt se nějak zvlášť nemění ani s vyšší teplotou tekutiny. Skoupou vůni se ale snaží vynahradit velice příjemná a poměrně vyvážená chuť. Kromě muškátu se jemně snaží zaujmout i medové podtóny a jedním slovem bujnost vína jako celku.
Mohlo by se příjemně doplňovat nejen s místními specialitami, ale i kupříkladu s pokrmy dálného východu a jeho kořením.

Selana
I když je Samos ostrovem bílých vín, je zde možné nalézt i místní červená vína. Nicméně, Selena svým projevem byla kdesi na pomezí mezi červenými a růžovými víny. Ale popořadě. I přesto že je odrůda samoského muškátu dominantní, z celkové plochy vinohradů stále ještě zbývá asi 5 resp. 2 % prostoru pro jiné odrůdy. Mezi ně patří i původní staré a unikátní místní odrůdy Fokianos a Ritinos. Scelováním posléze vzniká víno Selena, které je velice jemné až bledé červené barvy. Odstíny přecházejí od červenorůžových až po hutně olejnatě olejové. Vůně je spíše neutrální. Z nevýraznosti jako by trochu vzlínalo aroma jahod. Vše je ale v jakémsi závoji či ranním oparu nad ostrovem. V chuti se do popředí chce protlačit částečně trpká dřevitost, později vyplouvají suché ovocné plody. Mizí však poměrně rychle v kratší dochuti.
Víno ale svojí relativní lehkostí nenudí a příjemně se dá vychutnávat ke středomořské kuchyni. Pokrájená rajčata a lilek na místním koření a vše zapečené ve feta sýru s červenou Selenou bylo krásným zakončením jednoho ze samoských dnů.

Αγκαίος
Posledním ze suchých samoských vín bylo toto ryze červené víno znovu jen s řeckým názvem. V barvě bylo možné objevit světlé nádechy růže a rubínů. Vůně bohužel zůstávala za očekáváním slibně se vlnícího barevného spektra ve sklenici. Po přivonění vytanul v mysli dojem dřevitosti. Surové a drsné. Ne nijak příjemný vjem. Chuť se nesla zcela v pocitech vůně. Drsné a neuhlazené třísloviny působily rušivě a jako by přebíjely charakter vína. V dochuti se snad možná trochu objevily švestky a povidla. Ale to jen kdesi daleko vzadu v ohybu cesty, tedy jazyka.

A co by to bylo za návštěvu Řecka neochutnat pověstnou Retsinu. Její pryskyřičně smolný podklad byl jednoznačně prvoplánovým a nejvýraznějším dojmem tohoto vína. Víno se projevovalo naprosto neměnným výrazem. Ať první, druhý nebo čtvrtý den, stále působilo stejně, bez větších změn. Je-li to hlavní záměr, je možno volat vivat. Ale není škoda, když není co objevovat ve víně v přímce času?

Tak jako je těžko popsatelné, nepřenositelné a jedinečné zažít možnost ochutnávat vína v přítmí sklepů z rukou vinařů, je úplně totožný a přece tolik odlišný pocit, být na malém řeckém ostrůvku u samého břehu Turecka se skleničkou místního vína, hledět na vinohrady nebo se jimi toulat. Nechat nad hlavou putovat kotouč slunce z jedné strany na druhou, sledovat, jak dává život vinicím a nechat úplně odplynout myšlenku, že samoská suchá vína se sotva dotýkají věhlasu těch sladkých. A jen se těšit z teras s keři révy, které shlížejí ze strání dolů do údolí a na stále se pohybující moře a být z té prosté a zároveň největší krásy jednoduše šťastný.

PS: Na přiložených fotografiích prosím všichni omluvte poškozené etikety, nebylo často v lidské moci v polních podmínkách jen s primitivním náčiním (nůž a voda) zvládnout jejich bezchybné odstranění ze skleněných lahví. Některé viněty šly ve svém vzdoru tak daleko, že operace oddělení papíru od skla se stala nemožnou.


Odkazy a literatura:
Anderson, B. a E., - Samos, Sunflowerbooks, Fourth Edition, London 2002
Leisure Map (with tourist infmormation) Samos, Ostfildern, Germany 1997
- www.samoswine.gr
- www.samosnet.gr
- www.samosin.gr
- http://hellas.teipir.gr
- www.greekwinemakers.com
- www.northaegean.gr/isite/page/1413,2,0.asp?mu=187&cmu=245
- www.meandertravel.com/samos/samos.php?details=samoswines&m=1&md=sc1
- www.travel-to-samos.com/page.php?page_id=125
- www.samos.net/istoria-eng.htm
- www.greece.org/samians/samoshistory.htm