O Víně

V jedné z mých oblíbených vinoték, Pod Klenbou v ulici Zlatnická, se 15. března 2007 uskutečnila degustace vín z Dobré vinice. Krom Zdeňky Učňové a Petra Lašky za vinotéku celou řadou vín provázel přímo vinař, Petr Nejedlík, za podpory Jiřího Janovského, kterého můžete znát spíš z provozovny a degustací AdVivum (sklo Riedel). Večer to byl více než příjemný, nejen díky špičkovým vínům, ale i specifickému humoru a projevu pana Nejedlíka. O jím produkovaných vínech, filozofii vinařství, různých řadách vín a tak vůbec okolo byla myslím poměrně detailně řeč v článku Degustace vinařství Dobrá Vinice - 13. září 2006 AdVivum (Riedel Showroom). Zde se zaměříme na nový vývoj již dříve ochutnaných vín, nějakou tu novinku a především experiment ve formě otestování mého favorita, špičkového ryzlinku, v kombinaci s pokrmem, který doporučil vinař. Tak jdeme na věc...

Vína bílá

Müller-Thurgau 2004, řada Natura
Hrozny pochází z šestnáctiletého vinohradu ve Vrbovci. Barva je krásně čistá, lehce zlatavá. Na stěnách sklenky zanechává pěkné slzy. Vůně je překvapivě bohatá, hutná, čistá a více než příjemná. Primární ovocně-květinové tóny se přesunují do zajímavějších tónů. Chuť je opravdu suchá, osvěžující s lehkou perličkou na jazyku, dochutí střední až kratší s nádechem jemné „peckové" hořčinky a dalším, ne úplně ideálním tónem, ale nijak výrazným. Příjemné, vyloženě jídelní víno, které potvrzuje, že častý „odpor" k této odrůdě není úplně oprávněný.

Ryzlink rýnský 2004 kabinet, řada Premium
Víno, ze kterého jsem byl při předchozí degustaci naprosto nadšen a zakoupil (i za hodně vysokou cenu) několik lahví domů, ale do této degustace zatím ani jednu neotevřel. Čirá, krásná barva do zlatavé. Ve vůni perfektní, čistý ryzlink, jak ho mám rád, bohatý, svěží s nádechem nastupující vyzrálé medovosti. Chuť je řízně suchá, pikantní, čistá a i při vysoké kyselině (8 g/l) harmonická, elegantně se rozvaluje v ústech. Dochuť je ale docela krátká, byť po nějaké době se víno jakoby „znovu objeví", zvláštní. Krásná záležitost, téměř dokonale vyrobené víno do gastronomie. Vzorku pomáhá i to, že degustujeme ze sklenek Riedel určených právě pro Riesling. Pan Nejedlík víno opakovaně popisoval jako „ústřicový ryzlink" a na toto téma se v malém experimentu podíváme na závěr tohoto článku.

Ryzlink rýnský 2005, řada Premium (teprve bude lahvováno pro prodej)
Barva opět krásná zlatavka. Jak je již zvykem, je vůně čistá, v tomto případě působí mírně nasládle. Je bohatá a komplexní, nejvýrazněji se objevují meruňky a trochu „bonbónového" aroma. Chuť je spíše plná, ale jemná a velmi hezká. Kyselina tak akorát, vše příjemně sladěno. Neoslovuje tolik jako „brutálnější" bratříček z ročníku 04, přesto je jasné, že za 2 či 3 roky půjde o famózní víno. O tomto jsem se přesvědčíl o dva týdny později, kdy v poznámkách (opět ze sklenky Riedel Riesling) nalézám ve vůni „karamelky" a potvrzuji již nyní harmonickou „květinovou" chuť a delší, výraznější dochuť. Tento ryzlink je špičkovým představitelem domácích vín této odrůdy a se ctí obstál zkoušku, kdy jsem hned po něm ochutnal jeden ryzlink z Alsaska, jenž momentálně považuji za naprostou špičku této odrůdy a nejlepší ryzlink jaký jsem měl tu čest kdy zkusit. Ale o tom někdy příště...

Pinot Chardonnay 2004, řada Natura
Směs všech pinotů (Gris, Blanc, Noir) a Chardonnay s největším důrazem na Pinot Gris a Chardonnay. Opět krásná čistá barva a slzení ve sklence. Vůně bohatá, hutná a komplexní. Dominuje nasládlé ovoce, mirabelka, mé oblíbené „škrtátko od sirek" (mineralita) a čerstvé smrkové dřevo, hruška a obecně zahrada blíže podzimu. V chuti suché s výrazným barikem a bohaté, v nepříliš dlouhé dochuti trošku (opravdu mírně) podivnější „pachuť", kterou nacházím ve více vínech Dobré vinice a časem snad identifikuji, o co se může jednat. Celkově famózní domácí bílý barik a vřele doporučuji vyzkoušet.

Pinot Gris/Pinot Blanc 2004 - spolupráce Holánek Nejedlík
Toto víno vzešlo ze spolupráce pana Nejedlíka se známým vinařem Hynkem Holánkem, jehož bílá z burgundské rodiny jsou tradičně výborná. Toto víno se pyšní vyšší, čistou barvou. Vůně je výrazná, opět čistá a harmonická, ale trochu méně bohatá než bych očekával. Chuť je dle zvyku čistá (asi to přestanu u producentů tohoto typu psát a jen poznamenám případné nesrovnalosti), s výraznou ovocností, barikem, znatelnou minerálností a tvrdší kyselinou. Dochuť střední. Nejsem nadšen jako u jiných vzorků, ale stále jde o silně nadprůměrné suché víno, se kterým chybu neuděláte.

Chardonnay 2004 pozdní sběr, řada Premium
A znovu krásná, zlatavá barva. Bohatá nasládlá vůně, byť trochu hrubší. Podchlazené poměrně přímočaré, se zvyšující teplotou se objevuje skrytá komplexita aromat. Krom ovoce a svěžesti z kyselin vystupuje vůně smrkových pilin, ne úplně klasické pro barik. Chuť suchá, dominuje sud a třísloviny společně s ovocností. V ústech se rozvíjí do přijemně komplexního dojmu, velmi bohatého. Dochuť je slušná, tvrdší a alkoholově teplá, doznívá sušeným ovocem. Velmi dobré, znatelně lepší dojem než při minulé ochutnávce.

Velké Dobré Bílé 2005, řada Premium
Směs Chardonnay, Pinot blanc, Pinot gris a Sauvignon s největším zastoupením prvních dvou jmenovaných, tradičně prohnané barikem. Vlajková loď vinařství se prezentuje vysokou, zlatavou barvou s až měděnými odlesky. Vůně výrazná, bohatá, přes ovocitost se přesunuje k listům rybízu a aromatům z bariku. V chuti suché, opět komplexní sbírka klasických i méně tradičních chutí v harmonii, vše čisté a nic neruší. V závěru tvrdší tříslo a dochuť spíše kratší. Vše poněkud sevřené, potřebuje rozhodně ležet a uvolnit se. Zatím nemá smysl pít, ale až to smysl mít bude, víno nepůjde sehnat :) Stejný případ jako s Velkým dobrým červeným. Osobně bych místo tohoto vína volil Pinot Chardonnay nebo některý z ryzlinků, ale své fanoušky si rozhodně najde.

Vína červená

Andrea 2004, řada Natura
Směs André a Zweigeltrebe s malou příměsí Frankovky. Spíše trochu nižší, ale jiskrná, rudá barva. Pikantní ovocná vůně, nejsilněji asi brusinky a višně. V chuti pikantně svěží, ovocné, spíše lehčí se střední dochutí a hezky uhlazeným tříslem. Být o něco levnější, tak ideální červené na každý den. Nejen k jídlu více než povedené. Nová viněta velmi slušivá!

Zweigeltrebe 2004 pozdní sběr, řada Premium
Jiskrná rubínová barva, spíše střední intenzity. Ve vůni „selské", ovocné s tóny višní v čokoládě, jemně barik. V chuti trochu tvrdší, ale svěží a čisté, krásně připravené jídelní víno. Jen více takových domácích červených! Nemá smysl hrát si na Bordeaux, červená zde musí jít jiným směrem.


A to už se dostáváme k poslednímu bodu a to detailnímu otestování Ryzlinku rýnského 2004 kabinet v kombinaci s doporučeným jídlem, ústřicemi. Pan Nejedlík opakovaně popisoval tento ryzlink nejen díky vysokým kyselinám jako „ústřicový" a navrhoval dokonce speciální postup, kdy se vínem ústřice přímo zakápne (zalije) místo šťávy z limetky. Celkově popisoval hodně zvláštních „ideálních" jidelních kombinací svých vín a proto jsem se rozhodl „vzít ho za slovo". K jedné slavnostnější příležitosti, kdy jsme chystali večer se sushi (ke kterému bych ze zkušenosti volil asi spíše jiné víno, ale budiž), jsem tedy zakoupil i nějakou tu ústřici, čerstvě přivezenou z Normandie (pan Nejedlík doporučoval Bretaň, ale snad se tak moc nestalo) a recept vyzkoušel.

Nejprve něco málo k vínu v domácích podmínkách. Poznámky z degustací více méně odpovídají, pouze jsem pozoroval výraznější posun k nazrálejšímu lučnímu medu a trochu aroma „sladkého koláče", který někdy cítím v ryzlincích z Alsaska, ryzlinková sklenka vypíchla trochu křemene, minerality. Otevřít víno bylo snadné, s ústřicemi jsem (jako při těch několika pokusech dříve) sváděl boj. Speciální nůž nemám a tak jsem použil grif od dovozce pro tyto případy - zarazit širší (pečlivě umytý) šroubovák a otočit jím. Fungovalo. Následně jsem štědře „zakápl" ustřici vínem a zbaštil. Výsledek? Upřímně... ústřicím chuť vína rozhodně pomohla (chuť se stala ze „snesitelné" minimálně „zajímavou"), samotné víno si nijak nepolepšilo. Ale vhodné víno pijeme, aby vylepšilo dojem z pokrmu. Nebo pokrm volíme tak, aby nám zlepšil dojem z vína? Asi by mělo platit to první, ovšem kolik z vás dělá (obzvláště u nějakých dražších či vzácnějších a málo dostupných vín) spíše to druhé?

A to je konec další ryzlinkové epizody. Dobrá vinice opakovaně potvrdila, že jde o jedno z nejzajímavějších a nebojím se říct i nejlepších domácích vinařství. Ceny mají (relativně, vůči jiné domácí produkci) vysoké a vína nejsou snadno dostupná. Narazíte na ně v mnohé špičkové gastronomii, ovšem za naprosto otřesné částky (bez problémů dva tisíce za láhev). Proto jen doporučuji nějakou láhev někdy zakoupit a vyzkoušet v poklidu domova. Myslím, že nebudete litovat. Kvituji zavádění nových vinět alespoň pro řadu Natura, jsou (dle mého názoru) výrazným krokem vpřed oproti předchozímu vzhledu, o čemž si ostatně můžete udělat názor sami z přiložených obrázků. A na závěr jedna vtipná poznámka k počasí nastupujícího ročníku 2007: „Jaro letos začalo 12. prosince" :-)

P.S. Ne, nemám s Dobrou Vinicí smlouvu o propagaci a nikdo od nich mne neplatí. Prostě a jednoduše jsem nadšen tím, jaká vína dělají, osobou pana Nejedlíka (byť jeho humor a „poznámky na okraj" jsou často vlastně perfektně zmáknutým marketingem) a celým směrem, kterým se vinařství a projekt Dobré vinice ubírá.