O Víně

Etiketu můžeme přirovnat k vizitkám jednotlivých vín. Měla by nám konzumentům prostřednictvím několika málo pojmů podat jednoznačnou výpověď o původu, statutu a zvláštnostech daného vína. Co můžeme a především musíme najít na etiketě vína a co přesně vyžaduje náš vinařský zákon? Základní informace doplněné srozumitelnými praktickými příklady naleznete v našem Virtuálním sklípku pod položkou Jakosti.

Jak má podle zákona vypadat jakostní odrůdové víno a víno s přívlastkem uvádíme i zde. Jak se ale máme orientovat v zahraničních etiketách? Obecný zákon či pravidla zde bohužel nenalezneme. Každá země má svůj vinařský zákon, který se může výrazně lišit od toho, co znáte z jiného státu. Najdeme sice podobnosti, ale nelze na ně vždy spoléhat. Pokud se zaměříme na Evropu dovolím si provést základní rozdělení do dvou skupin.

Do první skupiny můžeme zařadit například Německo, Rakousko, Českou republiku a Slovensko.
Do druhé skupiny například patří Francie, Itálie, Španělsko, Portugalsko a Řecko.

Jaký je mezi těmito skupinami rozdíl? V první skupině jsou pro spotřebitele přesně pojmenované jakostní skupiny, odrůdy, vinařské obce, viniční tratě a další údaje. Zákazník z etikety dokáže vyčíst poměrně hodně důležitých údajů a tím eliminovat riziko, že nevybral to své víno. Především údaj o jakosti je v této skupině velice vypovídající, takže pokud se rozhodnete zakoupit víno s přívlastkem (kabinet, pozdní sběr, výběr z hroznů atd.) určitě nenaletíte, protože jste přesně informováni. Jakostní rozdělení přesně odpovídá kvalitě, takže například u vína s přívlastkem nemůžete mít méně než 19° přírodního cukru a výrobce nesmí toto víno uměle doslazovat.

U druhé skupiny najdeme také rozdělení do jakostních skupin, ale tyto skupiny nejsou většinou tak přesně popsány z pohledu cukernatosti. Možná namítnete, že u těchto států přece nebudou víno uměle doslazovat. S tím souhlasím, ale spotřebitel může být klamán, protože z jaké odrůdy je dané víno vyrobeno nemusíte na etiketě vůbec najít. Na druhou stranu můžete být překvapeni u porovnání nižších jakostních tříd s vyššíma. Klasických příkladem je kvalita jakostních vín kategorie V.Q.D.S. ve Francii, která svou kvalitou často překonávají nejvyšší kategorii A.O.C. Podobně naleznete velmi kvalitní vína z kategorie Vin de Pays ve Francii. Je pravda, že každá země má přesně stanovené podmínky pro výrobu vín v jednotlivých kategoriích, ale údaje na etiketě nejsou někdy dostatečně vypovídající. Často je těžké orientovat se mezi obchodním či krajovým názvem vína a odrůdou. Uvádět odrůdu révy není totiž v těchto zemích většinou povinné. Taktéž rozdělení do vinařských oblastí a podoblastí jsou pro naše konzumenty poněkud složitější. K lepší orientaci vám proto může přispět naše informace, které naleznete ve Virtuálním sklípku pod položkou Jakosti. Na obrázcích níže můžete vidět celou řadu našich a zahraničních etiket s vysvětlujícím textem. Například etiketu španělského vína z vinařské oblasti Rioja, z italské vinařské oblasti Piemonte, francouzskou etiketu Vin de Pays, Vin de Table, z oblasti Bordeaux, Bourgogne, Alsace a další.

V poslední době sílí tlak na přesnější označování etiket v EU. Dochází totiž k paradoxům, kdy jen opravdový znalec z etikety pozná jakost vína a umí posoudit zda názvy uvedené na etiketě patří skutečně existujícím malým viničním tratím či velkým, zákonem stanoveným vinařským oblastem a podobně. Nemůžeme se proto divit, že dochází k těmto diskusím, aby na etiketě byla vždy uvedena odrůda a v případě vysoké jakosti i přívlastky jako kabinet, pozdní sběr a podobně. U nižší jakostní kategorie by se nemuseli uvádět názvy viničních tratí, ale pouze vinařská obec. Spotřebitel se aspoň nestane obětí triků se špičkovými víny a bude vědět, že má před sebou dobré, poctivé víno pro každodenní spotřebu. Nemohu se ubránit dojmu, že náš vinařský zákon je v tomto ohledu velmi dobrý a pro konzumenty přehledný.

Etikety vín z dalších mimo evropských zemí se pochopitelně liší, najdete zde ale určité podobnosti. Opět se můžete setkat s kategorizací podobnou francouzské či španělské, ale najdete i případy, kdy nejsou jakostní kategorie vůbec stanoveny, respektive nejsou rozlišovány. Na závěr si dovolím jednu radu. V případě, že se dostanete do některé země a nebudete vědět, zda se dané víno vyplatí koupit platí jedna velmi stará a osvědčená metoda. Vezměte láhev a pořádně s ní zatřepejte. Víno musí po chvilce ztratit pěnu, pokud ne, nedoporučuje se ho koupit. A pro vaší lepší připravenost se podívejte na klasifikaci vín v dané zemi do odborné literatury nebo na náš portál do sekce Encyklopedie. Každopádně se nestyďte zeptat a pokud to jenom lze ochutnat! Na vaše zkušenosti s našimi či cizími etiketami se těšíme.