O Víně

Tož jsem tedy konečně po tolika sáhodlouhých teoretických úvahách pořezal vinici (Já vím, že jsem slíbil, že už o řezu bylo dosti, ale nedá mi to.) Polovinu vinice 9.3. (Luna ve Vahách - světlo, květ), kdy byl Měsíc (téměř) v poslední třetině a tudíž příliv (přitažlivost Měsíce na vodstvo) nejmenší. Druhou polovinu v ideálním znamení pro řez: 14.3. - Luna ve Střelci, teplo-plod. Sedmnáctého jsem si všiml, že některé rány na některých keřích řezaných 9.3. mírně roní. Zajímavé.

Na přelomu zimy a jara je vhodné provést preventivní protiplísňový postřik přesličkou na půdu (pokud jste ji tedy loni nasbírali - lékárenská může být „ošetřena" radioaktivním zářičem). Musí jít jen o zelené lodyhy přesličky rolní, nikoliv jiného druhu. Postačí jedna náruč na hektar. Příprava odvaru je popsána u kopřivy. Nemělo by se postřikovat, je-li v tu dobu příliš teplo a sucho.

Až se z pupenů vyloupnou první lístky, můžeme poprvé postříkat kopřivovým výluhem, nejlépe navečer listového dne (tj. 15., 16. nebo 24.). Kopřivy by se měly nejlépe sklízet jakmile nasazují na první květy, z rána při východu slunce ve světelně květových dnech okolo sv. Jana (tj. letos 26.6.) Osobně si myslím, že než vynechat úplně jen proto, že jsme loni propásli ten nejvhodnější den, to raději natrhám mladé kopřivy ve světelně květový den v dubnu (5., 22., 23.). Množství dvou náručí stačí přibližně na hektar. Hektar postříkáme tak 80 litry vody, ale nálev se může dělat v menším množství, a pak naředit do potřebného objemu (max. v poměru 1:9). Buďto se vhodí do vody, která právě přestala vařit, nebo do studené, vše se přivede k varu, a ihned vypne. Scedí se až po 12 hodinách. A k čemu že to vše je? Kromě toho, že kopřiva oplývá schopností harmonizovat, je to i účinný preventivní prostředek posilující listy proti průniku plísní.

Nicolas Joly tyto dva postřiky spojuje v jeden: na 1 ha dvacet kopřiv, pět nebo šest stroužků česneku rozmačkaného před přípravou (nejlépe ze zahrádky, ne kupovaný), jedna náruč přesličky (může se i vynechat), několik proutků vrby, může být i hrstka šalvěje, trocha šťovíku a trocha túje. Tímto postřikem on výrazně snižuje množství potřebné mědi při následných sezónních postřicích.

Ale Joly zároveň říká, že lze použít i jiné rostliny (čím více druhů a čím jsou rostliny trhány blíže vinici, tím lépe) a jiná dávkování, že záleží na osobních zkušenostech, pochopení každé rostliny, na klimatu, na problémech konkrétní vinice.

Ve světelně květových dnech lze ještě z tzv. preparátových rostlin ráno sbírat zavřené květy pampelišky. Pro sběr jakýchkoliv bylin platí, že by měly pocházet ze zdravého místa, zejména ne z okolí silnic.

Celá problematika rostlinných preparátů je rozebrána v Storlově Zahradě jako mikrokosmos. Většina bylinných preparátů se používá v biodynamii zřejmě do kompostu, který zde není popisován ve své zdegradované zahrádkářské podobě jako pouhý přírodní zdroj dusíku, ale v souvislostech alchymistických - a to vůbec ne ve smyslu nějaké pokleslé pavědy, autor evidentně alychmii dlouze a pečlivě studoval a po přečtení těchto pasáží jen trochu vnímavější člověk musí zazřít problematiku rozkladu, tlení, transmutace, umělé bytosti v nevídaných kosmických, přesto běžným rozumem uchopitelných souvislostech. Jakkoliv se před tímto zjevně vysokým uměním skláním, jakkoliv jsem díky vesnickému původu mého rodu pomáhal při zabijačkách, přesto vidím problematiku kompostu na mé vinici z mnoha důvodů jako více než problematickou a nedovedu si sám sebe zatím představit, jak láduji vnitřnosti, lebky a rohy zvířat příslušnými bylinami a zakopávám do země. Z nedostatku místa i sebevědomí si neodvažuji naplno rozvinout celé téma v tomto kalendáriu. Pokud se někdo o biodynamii vážně zabývá, Storlova kniha je pro něj nezbytností (stěžejní pasáže k bylinám a kompostu jsou na stranách 329-333, kde mimo jiné doporučuje vyvinout si své vlastní preparáty namísto převzetí klasických Steinerových), s tímto kalendáriem nemůže vystačit. Storl na několika místech varuje před bezmyšlenkovitým kopírováním, nápodobou obskurních praktik, to rovnou staví na úroveň pověr. Nějak se člověk ale od něčeho odpíchnout musí. Člověk se nestane Mistrem od prvního dne a učňovská léta jsou do značné míry o kopírování vzorů a víře v umění našich učitelů. To, co tu tedy předkládám, je jen jakýsi základní přehled, který má usnadnit začátek, nahlédnout na praktické postupy a náročnost, a dodat impuls k tomu sám se zabývat hlouběji a intenzivněji.

Po přečtení Storlovy knihy však sám vážně pochybuji, zdali se kdy budu moci řadit mezi biodynamiky. Ne, nebojím se toho, že se z pouhého pěstění jedné hospodářské plodiny a z požitkářského koníčka stává celoživotní filosofující cesta, to jsem koneckonců čekal a přál jsem si to. Nemohu se ale ztotožnit s těmi základními alchymistickými principy, že existuje nějaký dokonalý vesmírný řád, v němž cokoliv se děje, má hluboké a nedozírné souvislosti, a cokoliv i zdánlivě nepodstatného rozhodneme, či uděláme, i příslušně fatální následky. Že naším snažením má být harmonie celého tohoto švýcarského hodinového strojku a řád, který vítězí nad chaosem. V takto nesvobodném světě se mi nechce žít a vědomě se proti tomuto řádu bouřím. Něco jiného by možná bylo navracet přírodní a kosmickou harmonii do nějaké letitým bezduchým průmyslově-zemědělským hospodařením poškozené vinice, má vinice však žije dostatečně divokým životem a v tuto chvíli nevidím důvod jí vnucovat nějaký jiný, byť z něčího pohledu úpravnější či ušlechtilejší. Mně asi nejvíc vyhovuje zahrada indiánská: podobala se divokému pralesu a lidé si z ní brali jen to, co potřebovali. Půdu neobdělávali, protože byla posvátná a nechtěli jí poskvrnit. Výjimku dělali u posvátných bylin. A tak nějak bych to viděl i já se svou „posvátnou bylinou" - révou, i když, připouštím, na dubnové biodynamické kalendárium je to poněkud rozkladná myšlenka :-)

Užívejte si dubnových květů a nevynechejte příležitost dostat do sebe vůni co největšího počtu z nich. Ti pragmatičtější si tím pocvičí nos na degustace, ti intuitivnější pocítí hlavně čistou radost...