O Víně

V rámci série článků upozorňujících na typické chyby vinařů jsem se rozhodl trochu odbočit. Vzhledem k tomu, že nemám pro naše vinaře příliš mnoho rad a nejsem úplným typickým konzumentem, rozhodl jsem se poukázat na trošku jinou záležitost. Nejde o mnou nenáviděné odporné předražování i obyčejných vín v restauracích (raději si dám pivo, než abych zaplatil za víno se standardní cenou 80,- Kč tři stovky), ani o neexistující webové stránky či jiné relevantní informace o nabídce konkrétních, především menších, vinařství. Nedávno jsem se totiž tak trochu pohádal s některými dalšími přispěvateli z tohoto portálu ohledně smyslu hodnocení typicky supermarketových vín, tedy spíše jejich někdy až příliš vysokých známek. Po slovní přestřelce jsem se rozhodl trochu poškádlit svá játra, zakoupil tři „Bordeaux" ze supermarketu a podrobil je zkoumání. Výsledek nepřekvapil, přesto ukázal mnohé. Taková malá polemika o portálu ovine.cz, hodnocení vín a stavu našeho trhu.

Na úvod vlastního hodnocení (které bude velmi krátké a nesmlouvavé) trocha toho mudrování. Otázka v nadpise má samozřejmě za odpověď „ANO". Je obrovská skupina lidí, která si tato vína užije. Kolik jich proteklo i skrze vaše ubohé vnitřnosti? A skrze mé, hrůza pomyslet. Ale přijde mi zbytečné (ano, tento článek je ve své podstatě dost zbytečný) se podobným typem vín zaobírat na tomto portále. Níže hodnocená vína jsou totiž určena pro běžné konzumenty, kteří neřeší tu hromadu věcí, co my. Je dobré přestat si hrát na to, že kdokoliv z čtenářů ovine.cz je „průměrný konzument". V momentě, kdy jdete na takovýto web či si zakoupíte některý z tematických časopisů, již hledáte něco konkrétního. Radu, tip na výborné víno a dost často i důkaz, že ta obyčejná vína z obchoďáků, která vám přestávají chutnat, jsou skutečně... nedobrá. Nikdo z přispívajících na ovine.cz není průměrný konzument a nesnažme se hrát si na ně a doporučovat „snadno všem dostupná vína" a hodnotit je v rámci této kategorie.

Průměrný konzument v ČR vypije ročně 17 litrů vína, tedy nějaké dvě lahve měsíčně. To je méně než polovina průměru Evropské Unie a těžce za průměrem vinařsky vyspělých a řekněme v konzumaci vína „tradičnějších" zemí (průměr Španělska, Itálie a Francie je 46 litrů na osobu a rok). Dvě lahve měsíčně, dovedete si to představit (nefixlujte degustacemi)? Ano, běžný konzument nakupuje víno v samoobsluze či supermarketu, běžný konzument nehledá konkrétní vína (sem tam se řídí výsledkem nějakého „nezávislého testu" v některém z deníků), běžný konzument je nadšen z vín, která by zde v recenzích měla drtivě propadnout či být hodnocena jako veskrze nezajímavá. Je to sice portál ovine.cz (tedy ne „O dobrém víně"), ale kultura vína v této zemi se nezlepší, pokud nezačneme vyžadovat kvalitu. Jistě, jsou potřeba i levná, obyčejná vína. Tímto výpadem spíše směřuji proti supermarketům a kladnému hodnocení některých jimi nabízených unifikátů zde. V supermarketu se jistě dají najít dobrá vína za slušné ceny. Ale portál ovine.cz má informovat (dle mého názoru) o víně, včetně jisté kultury, která se pro mne s ním pojí. A tou kulturou nejsou šablonovité produkty chemiček se slovem vinařství v názvu za nízké ceny pro každého, ale svébytná a zajímavá vína. Která, speciálně v našich supermarketech, lze nalézt jen velmi těžko a výjimečně. Proč si nepřiznat, že většina „supermarketovek" jsou prostě vína jednoduchá a jejich devizou je pouze cena. Proč jim dávat stejně bodů, jako vypiplaným kouskům od vinařů, kteří se opravdu snaží? Jaké vodítko dá recenze na obyčejné konzumní víno, které vychází bodově stejně jako špičkové červené z Bordeaux či fantastický výběrový ryzlink z Moravy? Tip na víno, které kvalitou přesahuje běžnou nabídku supermarketů, jistě ocení všichni. Ale prosím o trochu soudnosti při vysokých (a osm už je opravdu hodně) známkách. To, že dovozové víno za 49,95,- Kč nebude příliš zajímavé, asi všichni tuší. Je skutečně potřeba, aby se na tento fakt upozornilo v samostatné recenzi, když je tu tolik krásných vín, která lze doporučit?

Text výše byl možná trošku zmatený a nesourodý, ale při tomto tématu se vždy tak nějak rozčílím. Přejděme tedy rovnou ke třem vzorků s hrdým označením „Bordeaux". Taky už jste slyšeli, že „já Moravu nekupuju, levněji se dá koupit super červené z Francie a tam je cítit to slunce, ta péče" nebo něco podobného? Jak vypadají vína na vinětách opatlaná slovy „superior", „grand vin" a podobně? Dají se považovat alespoň za vína běžné denní spotřeby, nebo dělají celé té nádherné oblasti medvědí službu a spíš mohou mnohé od vyzkoušení těch opravdu dobrých kousků odradit? Jak dopadne hodnocení ne jednoho speciálně vybraného dobrého vína z velkého sortimentu obchodu, ale tří naprosto náhodně vybraných vín z jedné oblasti? Patří do sklenky, nebo do výlevky?

Všechna vína byla pečlivě temperována a na jejich degustování použity skleničky odpovídajícího tvaru, tedy stejný přístup, jako u jejich kvalitnějších kolegů. Nesnažil jsem se je úmyslně potopit, ale samozřejmě pokud je první dojem vyloženě špatný, tak u nějakého „Grand Cru Classée" za tisícovku budete nejdříve hledat chybu v sobě, teplotě, vyzrálosti vína a době strávené v karafě atp., zde jsem možná „testování za různých podmínek" věnoval méně péče. Na druhou stranu rozhodně více, než kterémukoliv z těchto vín věnuje běžný spotřebitel.

Bordeaux - cena 55,- Kč (tuším Plus nebo Norma)
Klasická zelená bordó láhev skrývá pod plastovou záklopkou korek délky 38 mm lepený z drti. Z celkem ucházející viněty se dozvíme alkohol 11,5 % , ze zadní přelepky dovozce pak vhodnou teplotu podávání a odrůdové složení Cabernet a Merlot. Barva je velmi vysoká, čistá a až nepřirozeně „jásavě" fialová. Vůně je čistě technologická, v podstatě nemáte šanci odlišit Zinfandel z Kalifornie, Syrah z Austrálie a toto „Bordeaux" (mluvím o kategorii „supermarket okolo 79,- Kč"). Lehce ovocné tóny, „konzervant" (chemické aroma nejčastěji u vín vozených v tanku a lahvovaných kdo ví kde) a pak jedna vůně, která mne zaujala. Je to kuprexit (taková ta deska, na které pácháte tištěné spoje) jak vystřižený :o) Chuť kopíruje vůni, jde o bezcharakterní produkt chemičky, navíc velmi nepříjemně drhne a dochuť je dlouhá, ale tahle nepříjemná se nepočítá. Vzhledem k hnusnému počasí jsem víno okamžitě svařil, pít normálně ho nemá smysl. Ač jsem pil kupu svařáků z krabicáků za dvacku, tohle nešlo pít ani s cukrem a kořením. Cena 55,- Kč (láhev, korek, import, obsah lahve, zisk dovozce, zisk výrobce, zisk prodejce... co v tom tak může být?) správně varuje, že toto víno bude hnusné. Je.
A jeden vtip na závěr: „Víno vyniká temnou rubínovou barvou. Ve vůni se mísí aroma jahod a borůvek. Toto harmonické víno se skvěle hodí k pečeným červeným i bílým masům." Tolik dovozce Buda-Mont s.r.o. (www.budamont.cz), v sortimentu mají ale i některé slušnější kousky například od chilského Viu Manent...

Claret A.O.C. Bordeaux - cena 89,- Kč (Tesco)
Jedno z mnoha Tesco vín s jednotným designem vinět pro červená ze všech koutů světa, směs Cabernet a Merlot na 12 % alkoholu. Klasická bordó láhev (levný lehký typ), uzavřeno syntetickým uzávěrem délky 40 mm. Barva je vysoká, čistá, velmi hutná s lehkým náznakem nazrálosti na okraji. Pěkná. Ve vůni, při „milosrdné" nižší teplotě, především výrazná ovocnost a lehce likérový nádech. Při vyšší teplotě k 18 °C pak tradiční unifikované průmyslové červené, byť v tomto případě nijak zvlášť otravné a docela snesitelné, dokonce se objevují některé drobnější nuance a aromata, jako peckové ovoce (třesně). V chuti středně plné, hrubší a nepříliš zajímavé, v závěru divná kovová pachuť. V dochuti v jednom momentu čokoláda „kofila", docela hezké. V zásadě ale pitelné a ani neurazí, pokud nečekáte moc. V pozdější noční fázi nějakého grilování, kdy dojdou vybraná vína dobrá (nebo už máte pocit, že je nikdo neocení), bych třeba i nabídl. Ale domácí červené od menšího vinaře okolo stovky poslouží podobně či spíš lépe.

Chateau Bel Air Bordeaux Supérier - Maison Schröder & Schÿler, Bordeaux - 150,- Kč (Delvita)
Tento kousek pochází od poměrně velkého a známého negociánta Schröder & Schÿler. Ten zásobuje trh víny různých kvalit v několika řadách a stojí i za Chateau Kirwan, což je 3e Grand Cru Classée z Margaux. Bel Air sice v současném portfoliu firmy není, přesto jsem právě na tento vzorek vsázel jisté naděje. Slušná viněta mluví o alkoholu 12,5 % a odrůdovém složení 50 % Cabernet Sauvignon, 50 % Merlot. Vzhledem k již vyšší ceně není ani v Delvitě u tohoto vína nějak větší obrat (co jsem tak viděl při nákupech a pohledu na poslední osamělé kousky potvrdila paní pokladní, která zoufale zjišťovala cenu několik minut) a teplota v regálech je 22 °C (měřeno na lahvi pár minut po zakoupení) a víno pod světlem zářivek. Co to s ním udělá po pár měsících... kdo ví.
Klasická zelená bordó láhev je uzavřena korkem délky 40 mm ve variantě dvojploška + drť. Záklopka je tenká kovová. Barva vína je vysoká čistá rudá s oranžovějícím okrajem, takovou bych očekával u znatelně staršího vína. Vůně nastřelí hned na začátku (teplota naprosto v pořádku) aceton, náznak definitivního zvrhávání vína. Když toto agresivní aroma odvane, objeví se lehce ovocné tóny, listí a taková ta uleželá či spíše stařinková vůně. V prázdné sklence po chvilce zajímavá kořenitost. Chuť je středně plná, unifikovaná. Trochu připomíná červená připravená za pomocí technologie mikrooxidace v nerezových tancích místo sudu. V chuti ovocné (jablečné) slupky a agresivnější kyselina. Dochuť kratší a nepěkná. Toto víno bylo možná kdysi pohodové konzumní červené, ale (tipuji) nevhodným skladování se naprosto zvrhlo. Druhý vzorek zkoušet nehodlám a soud je tedy definitivní, za 150,- Kč vyhozené peníze.

Tento test neměl za cíl ukázat, že Bordeaux ze supermarketu jsou špatná nebo podprůměrná. Jen to, že při náhodném výběru levných vín není lehké strefit se do pitelného. Šance, že se trefíte dokonce do dobrého, je samozřejmě ještě výrazně nižší. Proto doporučuji nakupovat ve specializovaných obchodech, kde se vína (byť možná ne za 80,- Kč, ale třeba za trojnásobek) dají sehnat také a kvalita bývá někde jinde. Pokud zrovna nemáte speciálku poblíž, pak existuje i internet (který nejspíš máte, pokud čtete tento článek) a možnost zaslání z některého z internetových obchodů. Staré španělské přísloví praví - „Dobré víno zruinuje peněženku, špatné víno žaludek." Klidně mi nadávejte, ale názor, že je lepší jednou za čas kvalitní víno za dvě stovky než třikrát častěji podprůměrné za pětašedesát (pokud nejste alkoholik) nezměním. Víno pijeme pro požitek z toho všeho, co nám může nabídnout. Ne proto, abychom „jen pili alkohol".

Tip na závěr? Pokud chcete slušné víno, raději zakupte jedno dražší místo tří paskvilů. A pokud už nutně potřebujete levně zajistit „objem" na nějakou akci, pak existuje kupa vinoték a podobných podniků, kde je možné nechat si za cenu okolo 60 až 100,- Kč za litr nechat víno natočit do PETky. Kvalita těchto sudovek je obvykle citelně vyšší než to, co se dá okolo 70,- Kč za sedmičku koupit v obchoďácích. A pokud to z PETky přelijete na stole do karafy, ani to nevypadá špatně. A tento odstavec nebyl vtip, to myslím vážně.

P.S. Ano, tento článek vznikl primárně proto, že mne vytáčí, jak zde občas průměrná konzumní vína pod sto korun (z nichž některá jsem pil a proto mohu soudit) dostávají stejná nebo lepší hodnocení, než ta, která jsem hodnotil já a dal za ně strašnou spoustu peněz. Podle všeho zbytečně a mohl jsem neuvěřitelně ušetřit :o) Tento odstavec naopak berte jako vtip... tak napůl. Svým způsobem závidím všem, kteří si „výjimečně" užijí vína, která já považuji za obyčejná, průměrná, nezajímavá či dokonce zdraví nebezpečná. Jak snadný a o kolik levnější život bych měl v jejich kůži :-)

P.S.S. Aby nedošlo k nějakému nedorozumění, tak za nabídku super/hyper atp. marketů považuji to, co se běžně objevuje v regálech. Nemluvím o nabídce „vinoték", které mají některé tyto obchody jako svou, částečně oddělenou, součást. Takže obsah vinného humidoru v Makru samozřejmě do supermarketových vín nespadá, byť i v případě této záležitosti bych si před investicí nemalých částek (přesto za známá jména podezřele nízkých) nejdříve ověřil, zda se náhodou nejedná o nejhorší ročník Chateau za posledních několik desítek let :o) Zároveň mluvím čistě o našich supermarketech, ve Francii je situace o něco jiná. A jsem ochoten uznat i argument, že za problém odporných vín nemůže supermarket jako takový, ale kdokoliv, kdo je pod Bordeaux A.O.C. vůbec dovolí vypustit do světa.