O Víně

Když se moje mamča vydávala na letní dovolenou do Turecka, nemohl jsem nepodlehnout mámení mého enofilského já a nepoprosit ji o přivezení nějakého tamního povedeného vína. A jelikož se zdařilo, mohu teď v době trochu většího klidu kouknout, co od této lahve mohu očekávat. Takže cože to vlastně o Turecku víme? Krom naší věčně hladové a troufám si ke dnešnímu dni říci, totálně informacemi nabušené encyklopedii, nevíme nic moc. A to se pokusím nyní napravit. O tom, jak vzniklo vinařství v Turecku, existují pouze domněnky. Výsledky bádání však s jistotou vycházejí z toho, že některé oblasti Turecka jsou v těsném spojení s počátky pěstování kulturní odrůdy révy vinné vitis vinifera. Nálezy z dob Chetitů dokládají, že v Anatolii se víno pěstovalo již kolem roku 4000 př. n. l. Nálezy odhalené při vykopávkách města Çatal Hüyük, postaveného v 7. tisíciletí př. n. l., nás dokonce přivádějí k domněnce, že lidé vyráběli víno již v této době zřejmě z bobulí břestovce (Celtis australis). Tradice výroby vína, v níž pokračovali Řekové a Byzantinci, byla přerušena za Seldžucké a Osmanské říše kvůli islámskému zákazu požívání alkoholu, avšak etnické menšiny ji pěstovaly i nadále. Období moderního tureckého vinařství začíná v roce 1925. Za vlády Kemala Atatürka vznikl v tomto roce první technicky vyspělý vinařský podnik.

Co do plochy vinic zaujímá dnešní Turecko se zhruba 581 tisíc hektarů čtvrté místo na světě. Z průměrného ročního výnosu 3,7 milionu tun hroznů se pouze 2 až 2,5 % dále zpracovávají na víno. Okolo tří procent se používá na pekmezu, hroznové šťávy zahuštěné na sirup a asi 20 % na výrobu hrozinek - po Kalifornii je Turecko druhým největším producentem hrozinek na světě. Zhruba 75 % sklizně putuje na trhy jako stolní hrozny. V produkci hroznů určených ke konzumaci zaujímá Turecko v celosvětovém měřítku první místo. První statistické rozbory produkce vína pocházejí z roku 1928, kdy bylo podle úředních údajů vyrobeno 2 682 090 litrů vína. Dnes se lisuje v průměru okolo šedesáti milionů litrů vína a asi čtvrtina tohoto množství plyne na výrobu alkoholu a anýzové pálenky. Kromě státní monopolní společnosti Tekel, produkující alkohol a tabákové výrobky, jež vyrobí 45 % všech vín a u níž se počítá s privatizací, existuje v Turecku mnoho soukromých vinných sklepů, z nichž větší hospodářský význam má necelá desítka.

Oblasti a odrůdy:
Turecko je jednou z mála zemí, která je ve výrobě zemědělských produktů soběstačná. Velmi nápadný je klimatický rozdíl mezi oblastmi se zemědělsky příznivými podmínkami s dostatkem srážek v okrajových částech země a suchým vnitrozemím. Na severu tvoří hranici Pontské pohoří, na jehož severních svazích často prší a společně se zdejšími mírnými teplotami jsou tu ideální podmínky pro růst bujných, vlhkých listnatých lesů. Jih tvoří pásky pohoří Taurus, do jehož údolí mohou pronikat mírné větry od moře. Na horských úbočích, směřujících ke Středozemnímu moři se vyskytuje vegetace subtropického charakteru. V Thrákii, v oblasti Marmarského moře a na pobřeží Egejského moře panuje mírné středomořské podnebí. V Turecku se dnes podle odhadů pěstuje mezi 500 až 1000 různých odrůd révy vinné, z nichž je podle tureckého enologa Altaye Yavuzesera blíže popsáno asi 130 druhů. Z těchto odrůd je zhruba 60 určeno pro další zpracování na víno, na hrozinky, nebo se prodávají jako hrozny ke konzumaci. Odrůd hospodářsky významných pro výrobu vína jsou jen asi tři desítky. Především v Thrákii a v oblastech kolem Marmarského a Egejského moře se zpracovávají mezinárodní odrůdy, jejichž podíl na celkové ploše vinic je však velice nízký. Jako základ svébytných vín hrají v tureckém vinařství hlavní roli stejně jako dříve staré domácí odrůdy.

Thrákie a oblast Magmarského moře
V této oblasti se pro výrobu červeného vína tradičně pěstují především Cinsault, Gamay a domácí odrůda Papazkarasi, pro výrobu vína bílého hlavně Sémillon. Thrákie a Marmarská oblast zaujímají se zhruba 40 % produkce vína v Turecku přední místo, těsně je následují střední Anatolie a oblast kolem Egejského moře. Ze 70-ti výrobních podniků je šest řízeno státem.

Oblast Egeidy
Na pobřeží Egejského moře dominují odrůdy révy vinné pěstované jako stolní hrozny ke konzumaci a na sušení. Z této oblasti kolem Izmiru pochází pouhých 20 % produkce vína. Pěstují se zde bílé odrůdy Sémillon, Colombard a v úplně malém množství Chardonnay a domácí Bornova Misketi, dále muškát a Sultaniye. Mezi modrými odrůdami najdeme domácí odůdu Çalkarasi, dále Cabernet Sauvignon, Carignan, Grenache, Merlot a Alicante Bouschet. Z 20-ti výrobních podniků jsou tři v rukou státu.

Oblast Sředomoří
Vinařství zde hraje podřadnou roli. Rozšířené jsou odrůdy jako Dökülgen (bílá), Sergi Karasi a Budrdur Dimrit (modré). Velký podíl na trhu mají časně dozrávající stolní hrozny, které jsou v prodeji již od poloviny června.

Černomořská oblast
Klimatické podmínky vykazují vinařství do úzkých oblastí s vymezenými hranicemi. Odrůda Narince, rozšířená v provinciích Tokat, Çorum a Amasya, dosahuje velkých výnosů a tvoří základ bílých scelovaných vín. V malém množství se zde pěstují také další domácí odrůdy jako Öküzgözü a Bogazkere.

Střední Anatolie
Zde rostou především domácí odrůdy révy vinné. Mezi bílými hrozny můžeme v provincii Ankara najít odrůdu Hasandede, v oblasti Nevsehir-Kayseri-Nigde, v úchvatné krajině Kapadocie, se pěstuje odrůda Emir, z modrých odrůd Papaz-karasi a Dimrit.

Východní Anatolie
Vzhledem k chladnému horskému podnebí se zde víno vyrábí málo. Dálná východní Anatolie je však hlavní vinohradnickou oblastí významných domácích odrůd Öküzgözü a Bogazkere.

Jihovýchodní Anatolie
Ačkoliv tato oblast zaujímá v Turecku první místo co do rozlohy vinic i množství vypěstovaných hroznů, ve výrobě vína je až na čtvrtém místě. I zde se používají modré odrůdy jako Öküzgözü a Bogazkere, a sice v provinciích Gaziantep a Kilis, a dále Horozkarasi a Seregi Karasi, z bílých odrůd jsou to Dökülgen, Rumi a Kabarçik.

Nejdůležitějším alkoholickým nápojem je v Turecku raki, vinná brendy vyráběná dvojí destilací zkvašených suchých bobulí, do nichž se při druhé destilaci přidává anýz. Výroba raki je stále pevně v rukou monopolní společnosti Tekel, ale vína lepších kvalit dodávají většinou soukromé podniky. Nejstaršími soukromými vinnými sklepy v Turecku jsou Doluca, které založil v roce 1926 v Mürefte u Marmarského moře Nihat Kutman. Doluca dnes produkuje okolo dvanácti milionů litrů vína ročně. Z tohoto množství se asi 20 % vyváží do evropských zemí, do Japonska a USA. Cenap And založil roku 1929 v Askaře podnik Kavaklidere („Topolové údolí"), které produkuje 14 miliónů litrů vína ročně, podíl exportu činí rovněž asi 20 %. Na třetím a čtvrtém místě jsou vinařské podniky Sevilen v Izmiru (4 mln. lit. vína) a Kutman v Istanbulu (2 mln. lit. vína ročně). Nejvíce prodávaným vínem je v Turecku Çankaya z Kavaklidere, cuvée z odrůd Emir Narince, Sémillon a Sultaniye. Do kategorie běžných bílých vín patří také Villa Doluca, složené z odrůd Sémillon a Sultaniye. Trakya z Tekelu, čistě odrůdový Sémillon, pořídíme ještě cenově výhodnější, ale chuť je trochu nevýrazná. Mezi další, která stojí za zmínku, patří muškátová vína z Kavaklidere a Sevilenu, Nevsah z Doluce (hrozny Emiru) a ovocný Kimiz (18 g/l zbyt. cukr) z Kavaklidere, cuvée z Narince a Sultaniye, které jsou vedle Muscatu a Emiru považovány za nejlepší domácí odrůdy bílého vína. Velmi zralé hrozny Sultanyie nabízí Kavakadere (34 g/l zbyt. cukru) jako lahodnou variantu i jako mírně trpkou varinatu Efsane.

Turecká bílá vína nejsou určeny pro delší archivaci, avšak ve vyšších kategoriích najdeme kupáže z nejlepších hroznů Anatolie, Thrákie a oblasti kolem Egejského moře, které uskladnit jde. Taková vína s větší komplexností mají většinou označení özel (zvláštní). Od roku 1990 experimentuje podnik Doluca s adaptací francouzských odrůd révy vinné. Na poloostrově Gallipoli byly vysazeny odrůdy Chardonnay, Sauvignon blanc, Cabernet Sauvignon a Merlot, které se pod značkou Sarafin zpracovávají na čistě odrůdová vína. Chardonnay z poloostrova Çesme nabízí Sevilen. K nejoblíbenějším červeným vínům Turecka patří Yakut z Kavaklidere, suché scelované víno s nízkým obsahem taninu z odrůd Bogazkere, Öküzgözü, Carignan a Alicante Bouschet, které patří k exportním šlágrům tohoto podniku. Další běžná červená vína pro každý den jsou Villa Doluca, Dikmen z Kavaklidere, Kirmizi Sarap z Kutmanu, nebo Majestik ze Sevilenu, čistě odrůdové víno Carignan. Buztag z Tekelu známý i mimo Turecko je kupáží odrůd Öküzgözü a Bogazkere. Trochu dražší než tato vína je scelované Sehrazat ze Sevilenu, chuťově plná směs z Carignanu a Merlotu.

K výrazně vyšší kategorii, i cenové, patří červená vína, u nichž se klade důraz na pečlivý výběr hroznů i pečlivost při výrobě. Například cuvée Özel Kav a Antik Red z Doluce se ukládají do dubových sudů, v nichž dosahují úplné zralosti. Další špičková vína jsou Özel Kirmisi, víno Kavaklidere egejské oblasti z hroznů odrůd Alicante Bouschet a Carignan, či Selection od stejného výrobce. Toto víno z východoanatoslkých hroznů Begazkere a Öküzgözü dosahuje vrcholu svého vývoje kvality i ceny po zhruba sedmi až deseti letech uložení v lahvích. Další výborné víno z Kavaklidere je Kalecik Karasi, čistě odrůdové víno z centrální Anatolie, vyráběné jen v malém množství. Turečtí spotřebitelé dávají přednost sladkým vínům, která poznáme podle toho, že mají na etiketách označení tatli. Z vyšší kategorie stojí mezi sladkými víny za zmínku zejména Tatli Sert (červené a bílé) z Kavaklidere nebo Harmandali ze Sevilenu (z muškátových hroznů), která lze pít jako aperitiv i k dezertům.

Čerpáno z publikace Víno.