O Víně

Naše poslední putování po vinařských stezkách v roce 2006 se vrátíme na první zářijový víkend do Velkopavlovické podoblasti. Nedávno zde vyšla reportáž Putování po vinicích vinařské obce Kobylí, kde začnu i dnešní popis naší trasy.

Do Velkopavlovické podoblasti se vracíme podruhé. První část jsme projeli v roce 2003. Reportáž najdete pod odkazem Inspekce po vinařských cyklostezkách: Mikulovská + Moravská vinná. V sobotu 2. září 2006 jsme si naplánovali okruh tak, abychom mohli navštívit také vinobraní v nedalekých Velkých Pavlovicích. Kdo má zájem dozvědět se více informací, odkazuji na www.velkopavlovicko.cz. Zde se můžete třeba dozvědět, že Moravská vinná stezka je 242 km dlouhá a vede od svahů Bílých Karpat na východě až po národní park Podyjí na západě. Jedná se o jednu z nejzajímavějších a nejdelších na jižní Moravě, prochází mnoha vinařskými oblasti, kopíruje a kříží se se spoustou dalších stezek.

Je překrásný sluneční den, který bychom neměli propásnout a proto kolem půl deváté ráno vyrážíme z Patrie Kobylí po státní silnici č. 421 do Bořetic. Po pravé straně hned za Kobylím vidíme terasy tratě Zámlynský a Lumperky. Po chvíli míjíme trať Dvořanky, kterou máme po levé ruce. Před obcí Bořetice zastavuji u odkvetlého slunečnicového pole a rozhlížím se na viniční trať Kraví hora, která již patří do katastru zmíněné obce. Pokud jste četli páteční recenzi na Rulandské šedé 1999 kabinet - Vinařství Vladimír Tetur Velké Bílovice, nebudete se tomuto názvu už divit. Na fotce č. 1 je pohled na viniční trať Kraví hora s vinnými sklípky v popředí. Když už jsme u názvů viničních tratí, v Bořeticích najdete vedle zmíněné Kraví hory ještě Terasy, Tálky za kostelem, Čtvrtě, Padělky a Trkmanska. Jihovýchodní trať Čtvrtě se nachází směrem k obci Vrbice a rozkládá se na svahovitém kopci mezi obcemi Bořetice a Vrbice v nadmořské výšce 206 metrů. Půda je zde hlinitá s návějemi spraše a spolu s jedinečným mikroklimatem vytváří výborné podmínky, především pro červené odrůdy.

Viniční trať Terasy leží za Kraví horou směrem ke Kobylí. Najdete jí snadno, kromě teras je výborným poznávacím znakem dřevěná rozhledna na vrcholu, která byla otevřena v roce 2006. Je to místo, na kterém jsme při našem putování po vinicích Kobylí zabloudili. Jak jsem slíbil, fotky této velmi zajímavé polohy najdete dole pod článkem pod číslem 49, 50 a 51. Jak jsem se dozvěděl, patří Rodinnému vinařství Jedlička & Novák sídlící pod Kraví horou.

V Bořeticích je 164,6 ha vinic, což obec řadí na 27. místo v ČR. Obec má 1300 obyvatel, více jak 500 domů a je zde registrováno na 273 vinařů s 260 sklepy. Jako vždy jsem se snažil sehnat mapku viničních tratí, abych se lépe zorientoval. Napsal jsem proto Pavlovi Springerovi, který mne odkázal na starostu obce. Obrátil jsem se proto na obecní úřad a také na Svobodnou spolkovou republiku Kraví hora, o které si zmíním níže. Zkuste si tipnout s jakým výsledkem? Jako skoro vždy => bez odpovědi... takže se musím spolehnout pouze na informace na internetu.

Z webových stránek obce Bořetice se dozvídám, že první písemná zmínka o vinohradech v Bořeticích je z roku 1361, kdy Vichna, vdova po Přibyslavovi z Bořetic zdědila mimo jiné i vinohrady v Kraví hoře. Nejstarší vinorodé tratě ležely severně od obce ve stráních obrácených k jihu. Od obce je oddělovalo jezero a rybník. Aby hrozny nemusely být do vesnice přepravovány po vodě, byly vykopány pod vinohrady v Kravích horách i sklepy pro víno. Zároveň sklepy sloužily i jako úkryt pro obyvatele a jejich majetek ve válečných dobách. Dnes je v této lokalitě vzdálené od obce 1 km soustředěno v částech Hliníky, Kraví hora a Zahraničí na 260 sklepů a vytváří druhou, vinařskou vesničku. Jak se na stránkách uvádí, názvy vinařských tratí se dochovaly ze středověku v nezměněné podobě a vždy byly české: Dolní a Horní Kraví hora, Hora nad louky (Kopce), Hora Bočky, Hora Dlouhý, Novosády. Zdejší sprašové jíly dávají vyniknout červeným vínům, pěstuje se zde hlavně Modrý Portugal, Frankovka, Svatovavřinecké, André, Zweigeltrebe, Cabernet Moravia atd. Z bílých odrůd najdeme Neuburské, Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené, Tramín červený a další. Nejlepší vinorodé tratě obce Bořetice leží v lokalitě Kraví hora, na sever od obce a jsou obráceny k jihu.

Po příjezdu do Bořetic odbočíme na první křižovatce doprava, kde se také napojíme na Moravskou vinnou stezku. Sjíždíme dolů z kopce a mimo jiné po pravé straně míjíme Vinařství Stapleton & Spriger, které nelze přehlédnout. Jde o velký statek s dvorem, na který vás upozorní a navedou ukazatele v obci. Když jsem se před chvíli zmínil o místních tratích, vždy jsem si třeba myslel, že viniční trať Skale, podle kterého je pojmenováno velmi úspěšné cuvée Skale, leží v Bořeticích. Ze stránek www.springer.cz zjišťuji, že Skale je jižně orientovaná a je nejstarší vinorodou tratí obce Vrbice (založena roku 1222). Když se ale dívám do seznamu viničních tratí obce Vrbice, tak o Skale zde není ani zmínka, pravděpodobně se bude jednat o název podle staré legislativy. V případě, že někdo z nás navštíví vinařství Springer, určitě vám podáme přesné vysvětlení a tuto trať navštívíme.

Návštěvu vinařství jsem neplánoval, snad příště a tak pokračujeme dále. Mineme penzion Mlýn a na chvíli zastavuji u nové orientační tabule, která popisuje novou vinařskou cyklostezku nazvanou Krajem André. Směrovky této nové stezky jsou nově označeny také bílou samolepkou, pro lepší orientaci. Trasa krajem André je dlouhá 18,7 km a vede z Hustopečí, přes Starovičky, Velké Pavlovice a Bořetice do Vrbice. Nejedná se ale o okruh, takže stejnou trasou se vracíte i zpět, což může být trochu nevýhoda. Možná se zde někdy vrátíme a podrobně jí prozkoumáme. Při našem putování jsme jí několikrát míjeli.

Pokračujeme stále po směrovkách až dojedeme do Svobodné spolkové republiky Kraví hora. Možná jste se již s tímto názvem setkali. Jde o recesistickou spolkovou republikou vinařů na Kravích horách. Založena byla po dlouhých přípravách v roce 2000, kdy byla zvolena první vláda a následně v květnu 2001 pak byla slavnostně vyhlášena. Základním dokumentem tohoto "státu" je ústava, kterou prosazuje legálně zvolená vláda, na čele s prezidentem. Republika má své ozbrojené síly, měnu Kravihorec, znak, prapor a hymnu. Navázala též kontakty se sousedními zeměmi, např. s Valašským královstvím a založila obraný pakt Mato. Spolkovou republikou je proto, že areál sklepů má tři části: Zahraničí (sklepy jsou postaveny 2 metry za hranicí katastrálního území Bořetice), Hliníky a Kraví hora, která je největší.

Na fotografiích níže můžete vidět, že se jedná o malebné sklepní uličky (foto č. 2 a foto č. 3 - Vinařství Trojak), které se nacházejí přímo pod Kraví horou. Na fotce č. 4 vidíte informační tabuli, vlajku a šipku ukazující na sídlo prezidenta a vlády. Hranice této republiky poznáte podle tabule, kterou vidíte na fotce č. 5. Na ní můžete také vidět hotel Kraví hora, který nabízí špičkové ubytování a služby. Vedle hotelu se nachází Rodinné vinařství Jedlička & Novák, které působí navenek velmi moderním dojmem. U zmíněného hotelu najdete také uličku s tabulí Svobodné spolkové republiky Kraví hora - Zahraničí, o kterém byla řeč výše. Jde o starou část obce se sklepy, kterou můžete vidět na fotce č. 6. O této recesistické republice jsem se již zmiňoval. Jde určitě o dobrý nápad, jak se zviditelnit. Pro milovníky vína mám jeden dobrý vzkaz, najdete zde dostatek možností k seznámení s místním terroir a vínem.

Stezka nás vede přes Svobodnou spolkovou republiku Kraví hora zpět na hlavní silnici, která vede z Bořetic do Němčiček. Mineme objekt Vinných sklepů Roztoky a dostáváme se do zajímavého údolí. Před námi se postupně otevírá krajina obklopená na levé straně sady, jak můžete vidět na fotce č. 7. Kromě sadů jsou zde malá políčka drobných zemědělců, kteří využívají nádherného počasí ke sklizni. Protější svah je zarostlý keři a neudržovaný, jak můžete vidět na fotce č. 8. Na vrcholu respektive hřbetu tohoto svahu, kolem kterého jedeme až do Němčiček, by se měly nacházet vinice, které začínají u Kraví hory a pokračují dále. Vinice se jmenuje Veselý (dle místních Veselsko).

Všude kolem nás se rozprostírá nádherné ticho, které na okamžik vyruší jen hluk zemědělských strojů z nedalekých políček. To už se ale dostáváme před další zajímavost, kterou je lyžařský vlek v Němčičkách, který vidíte na fotce č. 9. Vedle tohoto lyžařského vleku o délce 250 m najdete také sympatické koupaliště s penzionem a ubytováním. O tomto areálu se často píše v novinách a v televizi, kdy můžete slyšet spojení "lyžování mezi vinohrady". Z oficiálních stránek www.sportnemcicky.cz přebírám několik základních informací. Lyžařský areál, funguje přesně 20 let a je to nejníže položený lyžařský svah ve střední Evropě. Nadmořská výška tohoto areálu je 180 metrů nad mořem. Základním podkladem je umělá hmota, na které leží přírodní nebo technický sníh. Sjezdovka je uměle zasněžována a upravována rolbou.

Než se vydáme dále do Němčiček, uvedu základní informace o této obci, které čerpám z webu www.nemcicky.cz. Němčičky leží v členitém terénu jihovýchodního výběžku Ždánického lesa. Název obce ukazuje na původ v souvislosti s německou kolonizací. Obce stejného jména jsou i u Židlochovic a u Znojma. Všechny jsou spjaty s vinařstvím. Historie Němčiček sahá až k roku 1349. Pro vývoj místního vinohradnictví bylo rozhodující zdejší teplé a suché klima, ale i mimořádně členitý terén, který nebyl příliš vhodný pro tradiční zemědělství. Vždyť nejvyšší bod katastru má nadmořskou výšku 316 m a nejnižší 177 m. Rozdíl 139 m na tak malé ploše vypovídá sám za sebe. První doložení majitelé vsi byli páni z Klobouk a Boleradic. V roce 1763 žilo v Němčičkách 346 obyvatel, v roce 1930 pak 814 obyvatel. Od tohoto roku jejich počet stále klesá až k dnešnímu číslu 610 (stav k 1. 1. 2006). Němčičky mají 191,7 ha vinic a 318 registrovaných vinařů, což je řadí na 18. místo v ČR. Mezi největší pěstitele (cca 120 ha) patří místnímu Zemědělskému družstvu. Největší aktivity v rozvoji vinařství v současné době vyvíjí Sdružení vinařů Němčičky, které vedle tradičních výstav vín pořádá také každoročně poslední sobotu v srpnu slavnostní Vinařský den s bohatým vinařským i kulturně-folklórním programem.

Pokračujeme dále po silnici přes Němčičky, vpravo vidíme areál ZD Němčičky včetně prodejny vín (foto č. 10). Jsme na nejnižším bodě v Němčičkách, silnice se otáčí doleva a před sebou máme dlouhé a prudké stoupání. V paměti lovím, kde jsme se jen s podobným stoupáním setkali a po chvíli mne napadne Pavlov v CHKO Pálava, který je také obklopen vinicemi na stráních. Na vrchu obce se před námi otevírají nádherné pohledy na sady a vinice v okolí Němčiček, jak vidíte na fotce č. 11. Nad Veselými v trati Soudná (282 m.n.m.) byl před více než 350 lety vysazen státem chráněný památný strom jeřáb oskeruše (doména krajů Slovácka), vlevo od ní o něco mladší hrušeň. Na obzoru je vidět část obce Kobylí a vpravo na kopci obec Vrbice s kostelem svatého Jiljí z dvacátých let minulého století. Na konci obce zastavujeme před orientační tabulí foto č. 12. Jedná se o první stanoviště Obecní vinařské stezky obce Němčičky. Na ní je je vedle výše zmíněné mapky viničních tratí také několik ilustrací a informací. Autorem velmi podrobného scénáře obecní vinařské stezky je Jan Stávek. Hned musím složit velkou pochvalu za snahu přiblížit návštěvníkům místní terroir. Hned musím upozornit, že trasu jsme neabsolvovali, ale rád se zde vrátím a celou jí projedu. Následující informace čerpám z orientačních tabulí. Délka trasy je 8 km a patří mezi středně těžké svou náročností, ale můžete jí projít také pěšky. Smyslem je seznámit návštěvníky a především cykloturisty s historií vinařství a současným stavem výsadeb révy vinné v katastru obce. Prochází místy, ze kterých je možné shlédnout nejen místní vinohradnické zajímavosti, ale i jedinečné panoramatické pohledy do širokého okolí. Trasa tvoří okruh, který začíná v obci a spojuje výhledy z významných bodů. Na čtyřech zastaveních jsou informační panely, které vám pomohou získat ucelenou představu o rozložení důležitých míst nejvýznamnější vinorodé části jižní Moravy a podrobněji se seznámit se zdejším vinařstvím a s poměry v celém kraji, které zde panovaly od 14. století. Stezka přímo navazuje na stávající Moravské vinařské stezky, resp. na jejich část Moravskou vinnou stezku. Mezi nejlepší polohu v Němčičkách patří Špigle - Bočky (opět poněmčený název Špigle získala trať podle zrcadlové polohy tohoto svažitého kopce vůči samotné obci). Díky celodennímu osvitu sluncem a vynikající bonitě půdy se jedná o jednu z nejlepších tratí.

Díky Honzovi Stávkovi, kterému tímto ještě jednou děkuji, máme k dispozici mapu viničních tratí v Němčičkách. Na mapce dole pod č. 48, kterou nám laskavě poskytl www.graweb.cz, najdete 12 viničních tratí: Dlouhé kněžské, Hrušový, Kolberk, Zbavce, Růžený, Odměry, Staré hory, Novosády, Filiberky, Bočky, Soudná a Veselý. Opouštíme po Moravské vinné stezce Němčičky. Na první křižovatce za obcí odbočujeme doprava směrem na Horní Bojanovice. Po pravé straně vidíme rozlehlé vinice pod Dlouhým kněžským vrchem. Předjede nás "nadupané" Volvo v "plné palbě" a nenápadně zastavuje přímo u vinice. Říkám si, no vinaři si zde nežijí špatně, ale po chvíli vidíme jak z něj vystupuje milenecký pár, který si jde nasbírat právě dozrávající modré hrozny... Jedeme dále zvlěnou krajinou, každou chvíli se nabízí nádherné pohledy do širokého okolí. Musím zastavit a pokochat se tou krásou moravské krajiny. Na levé straně krajina ustupuje do údolí, ve kterém se objevuje Pálava. Na fotce č. 14 je pohled na CHKO Pálava. Všimněte si zvláštní černozem, která se na čerstvě zoraném poli jeví jako tmavé skvrny či stíny. Po 4 km se dostáváme nad Horní Bojanovice, kterou jsou naším pomyslným bodem zlomu, odtud se již začínáme vracet zpět do Kobylí. Než vjedeme do obce, zastavujeme u křížku u viniční tratě Framperky (foto č. 15). Pod Framperky až k obci leží další viniční trať Bojanovské padělky - dílky, která jak napovídá název je rozdělena na mnoho menších dílů, pravděpodobně jde o tratě několika vinařů (foto č. 16).

Z webových stránek (www.hornibojanovice.cz) přebírám základní informace. Horní Bojanovice leží v hlubokém údolí výběžků Ždánského lesa, ve výšce 248 m.n.m. K jihu je údolí otevřené teplému slunci, ze severu ji obklopují vinohrady a stinné, lesem porostlé vrchy. V roce 1998 si bojanovští připomněli 700 let od založení obce. Pěstují se zde zejména červená, ale i bílá vína a najdeme zde staré vinné sklepy vyhloubené za domy ve břehu, ale i nové sklepy zvoucí k návštěvě. V obci se dosud udržují lidové zvyky, zejména krojované hody, které se konají na svátek svatého Vavřince kolem 10. srpna a trvají dva dny. Na mapce pod č. 53 najdete polohu viničních tratí včetně místních názvů obce Horní Bojanovice, které rozlohou 67,2 ha vinic a 141 registrovanými vinaři se řadí na 87. místo v ČR. Setkat se zde můžeme s deseti názvy viničních tratí: Staré hory, Novosády, Pod novosády, Ceisle, Závist, Puclejty - Kopec, Framperky, Čaušperky, Za dvorem a Nové hory. Řekněte sami, není čeština někdy krásná, s tak zvláštními názvy vinic jsem se už dlouho nesetkal.

Projedeme Horními Bojanovicemi, respektive prosvištíme, protože cesta vede stále z kopce. Silnice se zatáčí doleva, směrem na Velké Pavlovice. Asi po 1,5 km přijedeme na křižovatku, na které odbočíme doleva, jak správně ukazují směrovky Moravské vinné stezky. Před námi je stoupání, po pravé straně je les, ze kterého vykukuje zastrčená vinice. Dívám se do mapky, kde je uvedený místní název Žleby, což přesně odpovídá okolí. Zastavuji, na podobných zastrčených a odlehlých místech se totiž vždy vyskytují nádherné scenérie pro focení a nezklamali jsem se. Na fotoce č. 17 vidíte nádherně vyzrále modré hrozny. Podle způsobu pěstování révy vinné usuzuji, že k biodynamice nebude daleko... Vracíme se zpět na stezku a stoupáme kolem vrcholu Tabulka (297 m.n.m.) Opět jsme na křižovatce, na které odbočíme doprava. Nedaleko odtud, po pravé straně leží tratě Nové hory a Soudný, které ještě spadají do katastru Horních Bojanovic. To se již ale dostáváme znovu do údolí před Velkými Pavlovicemi, které je na obou stranách lemováno políčky, loukami a vinicemi (foto č. 18 a 19).

Je poledne a protože se blížíme k Velkým Pavlovicím, rozhodujeme se pro oběd a na malou zastávku. Už předem jsme byli informováni, že zde probíhá víkendové vinobraní. Nejprve se ale vydáme koupit vstupenky a poté hned u prvního stánku kupujeme červený burčák, je nádherný, nasládlý a svěží. Sedáme k první zahrádce a dáváme si pečená žebra, mňam, jsou výborná! Po obědě se vydáváme zpět na Moravskou vinnou stezku, z náměstíčka se vracíme asi 600 metrů směrem na Horní Bojanovice. Stezka nás navádí doleva ven z Velkých Pavlovic směrem na Starovičky. Hned za obcí zastavujeme u staré lípy, kde je další orientační tabule Krajem André (foto č. 20). Odtud opět pokračujeme polní cestou, kterou obklopují vinice na obou stranách. je to zvláštní místo, taková náhorní plošina, slunce se zde pořádně opírá do hroznů, na cestě dále nás ochlazuje svěží vánek (foto č. 21). Před námi jsou nádherné 3 km mezi vinicemi (foto č. 22, 23 a 25). Ticho je stále častěji narušeno hlukem z dálnice Brno - Bratislava. Na fotce č. 24 zastavujeme nad krajinou připomínající step, před námi je opět vidět CHKO Pálava a dálnice. Stezka vede po štěrku a zatáčí doleva pod dálnici. Jsme před Starovičkami a rozhodujeme se vrátit zpět, ať v klidu a pohodě stihneme zahájení slavnostního průvodu na vinobraní.

Opět uvedu základní informace, které čerpám z webových stránek. K 1. lednu 2006 měli Velké Pavlovice 3.123 obyvatel s průměrným věkem 36,8 let. Nadmořská výška je 182 m.n.m. a průměrnou teplotou 9,42 °C. V rámci ČR jsou Velké Pavlovice na 7. místě s rozlohou 397,1 ha vinic a 631 registrovanými vinaři. Nejpěstovanější odrůdy jsou Frankovka, Svatovavřinecké, Modrý Portugal, André, Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský, Müller-Thurgau a Neuburské. I když je plocha vinic velká, najdeme zde relativně málo viničních tratí: Nadzahrady, Lizniperky, Išperky, Bojanovska, Staré hory, Nové hory a Trkmanska. Bohužel se mi nepodařilo sehnat žádnou mapku, abych se vyznal, kde uvedené tratě leží. Tak jsem se zeptal a zjistil pouze to, že Nadzahrady leží za Pavlovicemi směrem na Bořetice po levé straně. Dle mapy vidím označení Staré hory, které jsme pravděpodobně míjeli po pravé straně směrem na Starovičky. Psal jsem do Vinařství Radomila Balouna, který mne odkázal na obecní úřad, ale nedostal jsem žádnou odpověď.Ani v obci, podle které je nazvána Velkopavlovická podoblast jsem nenašel žádnou mapku či informace o tratích a vinařství. Znovu se tedy musím spolehnout na webové stránky, které informují, že Velkopavlovická vinařská podoblast zahrnuje 75 vinařských obcí. Pro centrální část podoblasti jsou typická červená vína, jimž dává charakter sprašová vápenitá půda s vysokým obsahem hořčíku. Viniční tratě v kopcovitém terénu, který se táhne od Židlochovic, přes Hustopeče, Velké Pavlovice až k Čejkovicím, s jižní a jihozápadní expozicí dávají hroznům vyzrát do jedinečné kvality. Dominují odrůdy: Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké a André. V severní časti kolem Hrušovan a Žabčic na půdách se štěrkovým podložím se daří zejména aromatickým bílým odrůdám: Tramínu, Rulandskému šedému, Pálavě a Muškátu Moravskému i Veltlínskému zelenému. Na kopcích mezi Rakvicemi, Přítluky a Zaječím se rodí vynikající Veltlínské zelené, Ryzlink vlašský a Modrý Portugal. V členitém kopcovitém terénu Kloboucka se daří Neuburské a Müller-Thurgau.

Než se pustím do vlastního popisu, dovolte mi ještě několik historických milníků, které se vztahují k Velkým Pavlovicím. První písemná zmínka z roku 1252 se zmiňuje o tom, že Boček z Obřan obdaroval žďárský klášter třetinou výnosů z vinic z Pavlovic. Největší plochy vinic zaznamenávají historické prameny ve 14. až 17. století, kdy rozkvět vinohradnictví ukončila třicetiletá válka. V 18. století moravský zemský fyzik Řehoř Volný rozdělil moravská vína do tří tříd. Do první, nejlepší třídy, zařadil vína z pěti obcí - Sedlece, Mikulova, Popic, Dolních Dunajovic a Pavlovic. V roce 1902 byla ve Velkých Pavlovicích zřízena Státní zemská révová školka s cílem povznesení a zvelebení vinic. Největší zásluhu na jejím vzniku měl řídící učitel Václav Alois Horňanský. Hlavním úkolem školky byla produkce štěpovaných sazenic révy, produkce podnoží, klonová selekce a šlechtění nových odrůd. Byly zde vyšlechtěny odrůdy: André (zapsáno do Státní odrůdové knihy v roce 1980), Pálava (zapsána v roce 1977), Aurelius (zapsán v roce 1983) a Agni (zapsáno v roce 2001). Působí zde přes 20 vinařských firem. Vyjmenuji pouze ty nejznámější. Vinium a.s. je největší výrobce tichých vín na Moravě s produkcí 8 mil. lahví je v současné době na prodej, Pavlovín s.r.o. (produkce 1 mil. lahví), Vinařství Radomil Baloun (produkce 600 tisíc lahví), Šlechtitelská stanice vinařská a. s. (produkce 80 tisíc lahví) se zabývá udržovacím šlechtěním a novošlechtěním révy vinné. Najdeme se také občanské sdružení „Víno z Velkých Pavlovic", které sdružuje 18 rodinných vinařských firem s celkovou produkcí 460 tisíc lahví.

A nyní se již mohu vrátit na vinobraní, které probíhalo na náměstí a přilehlých ulicích. Už v článku Malé ohlédnutí za jednou malou cestou na jižní Moravu se Pepa zmiňoval o tomto vinobraní. Nebudu tedy opakovat a popisovat pouťové atrakce, kolotoče a některé stánky, které s vinobraním nemají absolutně nic společného... Na fotce č. 27, 30 a 31 vidíte stánky vinařů a na č. 28 další stánky před budovou Vinium a.s. V obci jste se mohli setkat na některých místech s červenou vlajkou s nápisem "Otevřené sklepy", které lákaly k návštěvě vinařů a k degustaci. Na fotce č. 29 je stánek Vinařství Mikulica. Po prohlídce některých stánků jsme se odebrali k návštěvě prvního vinařství.

Vinařství Radomila Balouna sídlí ve dvoře nevzhledného statku naproti hlavní budově firmy Vinium. Část budovy prochází právě rekonstrukci a my vstupujeme do otevřených vrat, kde se nachází na dvou stolech degustační vzorky (foto č. 32 a 33). Začínáme s bílými víny, Veltlínské zelené 2005 kabinet, po něm Rulandské šedé 2005 kabinet a Müller-Thurgau 2005 pozdní sběr. Zvláštní, ale nepoznávám žádný rozdíl, vše je technologicky dokonalé, ale žádná odrůdovost... Ptám se přítomné obsluhy, zda je to jen můj dojem nebo záměr vinařství. Říkám, že nepoznávám žádný rozdíl mezi prvními třemi vzorky. Dostává se mi sebevědomé odpovědi, že to je záměr, protože taková vína si žádá trh. Říkám, aha a je to dobře? Dostává se mi jasné odpovědi, že to tak má být a že vína sklízení úspěchy na mezinárodních výstavách. No, říkám si, asi nejsem v kondici a tak pokračuji. Zkouším Chardonnay 2005 výběr z hroznů, opět nepoznávám žádný rozdíl od předešlých vzorků, snad jen vyšší extrakt. Pokračujeme přes rosé Zweigeltrebe 2005 kabinet, které mne zaujalo. Je svěží, ovocité a příjemné, konečně také chutná jinak! Přistupujeme ke druhému stolu k červeným vínům. Jdeme na Cebernet Moravia 2004 pozdní sběr a jsem nadmíru spokojen. Překrásná odrůdová chuť a vůně. Jdu si znovu nalít a dlouho se mazlím se vzorkem... Následuje Zweigeltrebe 2004 pozdní sběr, který nepůsobí tak hutným dojmem, ale jde o velmi slušné víno. Pokračuje André 2004 pozdní sběr s velmi zvláštní vůní i chutí a celé zakončuje Rulandské modré 2004 výběr z hroznů, které je absolutně nejlepší. Sleduji ostatní návštěvníky, o červená vína není takový zájem, spíše bílá jsou v obležení a podle reakcí většině chutnají. Dívám se do aktuální nabídky, vína posledního ročníku (2005) se dají koupit za rozumnou cenu. Většina degustovaných lahví má řadu medailí a cena už je úplně někde jinde. U všech degustovaných bílých vín jsem nepoznal odrůdové vlastnosti, byla technologicky čistá, ale bez charakteru. Sestupujeme do sklepních prostor (foto č. 34), bohužel chybí výklad či průvodce, takže si projdeme uličku plnou dubových sudů a jdeme zpět na náměstí, kde se již chystá slavnostní průvod.

Musím se protlačit do první řady, abych mohl fotit, ale je zde lidí jako blázen a každý chce zaujmout nejlepší místo u silnice... Na fotce č. 35 vidíte čelo průvodu. Následuje foto č. 36, na kterém mladíci nesou čerstvě nasbírané trsy modrých a bílých hroznů pečlivě svázaných. Na fotce č. 37 a 38 vidíte průvod, ve kterém nemohl chybět burčák.

Po ukončení průvodu jdeme do vinařství Pavlovín, které již z dálky na sebe upoutává pozornost čistotou a novostavbou. Vstupujeme do jedné z výrobních prostor, kde jsou připraveny degustační vzorky s občerstvením. Nechybí nádoby na vylévání nedopitého vína a voda (foto č. 39, 40a 41). Zkoušíme Rulandské modré 2003 pozdní sběr, které mi chutná, Zweigeltrebe 2004 jakostní a Neuburské 2004 pozdní sběr. Vína neohromily, ale také nezklamaly, takové průměrné pití. Jsme vyzváni k prohlídce vinařství, o které je nečekaně velký zájem. Vstupujeme na vzorově uklizený dvůr, kde se nás ujímá průvodkyně. Procházíme kolem vitrín s víny (foto č. 42 a 43) a jsme u lahvovací linky. Po krátkém proslovu se vydáváme do sklepa. Sestupujeme dvě poschodí dolů a říkám si, že pořádek je až provokující... Vcházíme do archivního sklepa (foto č. 44 a 45). Průvodkyně ochotně odpovídá na otázky a vysvětluje, jaká je kapacita sklepa, kolik vín a jak starých je zde uloženo. Musím uznat, že mne přístup tohoto vinařství velmi mile překvapil, nejednalo se o žádný postsocialistický přístup, kvalita vín se mi jevila nadějně. Myslím, že pokud nedojde k poklesu nastolené úrovně, tak se můžeme těšit na zajímavá vína.

Znovu se vracíme na náměstí, někteří návštěvníci odpočívají ve stínu sobotního slunce "unavení" burčákem. Vydáváme se na cestu do Bořetic po silnici a definitivně opouštíme Moravskou vinnou stezku. Hned za obcí zastavuji a pořizuji fotky viniční tratě Nadzahrady, kterou najdete po levé straně (foto č. 46 a 47). Cestou do Bořetic slyšíme časté zvuky dělbuchů, které plaší špačky. Projedeme Bořetice a do Kobylí to máme 4 km. Po příjezdu se vydávám na další část trasy Putování po vinicích vinařské obce Kobylí, o které jsem již psal.

Co dodat? Moravská vinná stezka, jak jsem uvedl výše, prochází celou jižní Moravou. Je nemožné projet jí jedním zátahem a nikde se ani na chvíli nezastavit a nepoznat vinařství a vinice. Snad vám naše zkušenosti pomohou v rozhodování, zda se do těchto míst vypravíte. Bohužel jsem nemohl podat všechny informace, které se týkají viničních tratí, protože se sháněním mapek a informací jsem si tentokrát užil doslova martýrium. Musím poděkovat Honzovi a Richardovi Stávkovi, díky kterým najdete dole mapku tratí Němčiček. Také děkuji našemu portálovému kolegovi p.j., který mi poskytl informace o polohách a názvech tratí, které jsme projeli. Zrovna minulý týden, kdy jsem finišoval s textem, mu odešel skener, takže jeho poznámky o viničních tratích mi nemohl zaslat a byl odkázán jen na komunikaci mailem u prohlížení mých fotografií.

Možná není jiné cesty, než najít nadšence mezi místními rodáky a především vinaři a pokusit se vytvořit jednoduché mapky s popisem tratí, které bychom mohli ukládat do naší encyklopedie. Ostatně, s možností rozšíření encyklopedie o položku viniční trať se vážně zabýváme, takže základní informace budeme potřebovat. Je to také velká výzva pro naše vydavatelství v čele s Vinařským fondem, který v poslední době dokazuje, že finance má, jak se můžeme přesvědčit u televizních reklam, spotů a billboardů. Vždyť poslední mapa Vinařských oblastí České republiky je zpracována digitálně, jen by to chtělo podrobnější členění a přidat popis. Možná by to chtělo větší tlak ze strany vinařů a obecních úřadů. Jak jsme se mohli přesvědčit v chatu u příspěvků Jsem průměrný konzument aneb co mi vadí na našich vinařích?, čtenáři mají o tyto informace zájem. Nebo se do toho pustíme sami? Našel by se další ochotný zájemce?

Podrobnější itinerář našeho putování:
Začátek okruhu 2. září 2006 8:30 hod.: Patria Kobylí a.s.
Konec okruhu 2. září 2006 16:35 hod.: Patria Kobylí a.s.
Trasa: Kobylí - Bořetice - Němčičky - Horní Bojanovice - Velké Pavlovice - Bořetice - Kobylí
Délka trasy: 34,2 km